Přeskočit na obsah

Hana Cavallarová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hana Cavallarová
Základní informace
Narození18. května 1863
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. dubna 1946 (ve věku 82 let)
Řevnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánízpěvačka a operní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
DětiVladimír Weiss
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Mulač: Cavallarová jako Marie v Dceři pluku (1888)

Hana Cavallarová, křtěná Johanna Rozálie, v některých zdrojích je uváděna celým jménem Johana Weissová-Cavallarová, případně s příjmením Kavalárová (18. května 1863 Praha[1] – 6. dubna 1946 Řevnice), byla česká operní pěvkyně-sopranistka, členka souboru Národního divadla.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině pražského kloboučníka Ludvíka Cavallara, syna přistěhovalce ze severní Itálie. Od dětství měla hudební a herecké nadání a vystupovala v dětských rolích – poprvé r. 1871 ve hře Slepá babička od Františka Pravdy na slavnostech Komenského. Absolvovala vyšší dívčí školu, zpěv studovala od roku 1876 soukromě u Anny Laubové (vdova po houslistovi Ferdinandu Laubovi) a role se učila u Otilie Sklenářové-Malé. S oběma zmíněnými měla společné členství v Americkém klubu dam, založeným Karolínou Světlou a Vojtou Náprstkem.

Už od prvních operních vystoupení, např. jako družička v Čarostřelci (Carl Maria von Weber), na sebe upozornila jasným hlasem, prostým přednesem a osobním šarmem. Studiem a cvičením se v pozdějších letech zdokonalovala, takže se stala důležitou členkou operního souboru Národního divadla. Byla menší postavy, což jí pomáhalo hlavně v komických rolích. Kritika na ní oceňovala všestrannost – v komických operetách měla rozmarný, svěží a vtipný projev (jeden redaktor ji pochvalně nazval „divadelní rarášek“), naopak v operách měl její zpěv vysokou, akademickou dokonalost. Byla plná životního i divadelního temperamentu. Její kariéra dosáhla vrcholu v letech 1891–99. 2. prosince 1899 vystoupila v Národním divadle naposledy ve hře J. K. Tyla Jiříkovo vidění a z vlastní vůle odešla z veřejného života. Přestěhovala se do Řevnic, kde s manželem Juliem Weissem (provdala se za něj roku 1893) vystavěli dům č. 1 na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bydlela tam do konce života. Pomáhala místním divadelním ochotníkům a občas i hrála v Lesním divadle.

V roce 1885 se její portrét dostal na Hynaisovu oponu Národního divadla. Druhá, mírně skloněná dívka zprava má podobu Cavallarové.

Hlavní role

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 396–397. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hana_Cavallarová&oldid=24323939“