Léo Delibes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Léo Delibes, cca 1870

Léo Delibes vlastním jménem Clément Philibert Léo Delibes (21. února 1836, St. Germain du Val - 16. ledna 1891, Paříž) byl významný francouzský skladatel 19. století, přední osobnost hudebního romantismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Delibes se narodil v roce 1836 jako syn listonoše. K hudbě měl blízko již od dětství, jelikož i jeho matka milovala hudbu a byl také vnukem operního pěvce. Jeho otec však brzy zemřel a Delibese vychovávala jeho matka a strýc. Ti mu poskytli základní hudební vzdělání a dbali na to, aby se ze syna stal dobrý hudebník. Jeho hudební dráha se datuje od roku 1847, kdy začal navštěvovat pařížskou konzervatoř pod vedením svého učitele Adolpha Adama (1803-1856). O něco později začal brát i lekce hlasu a zanedlouho by se z něj mohl stát skvělý operní zpěvák či varhaník. Postupně pod vlivem svého učitele Adama začal skládat operety, což v roce 1864 vedlo k jeho jmenování vedoucím sboru v pařížské Opeře. Mezi lety 1865-1871 vykonával též v Saint-Pierre-de-Chaillotu varhanické řemeslo. Důležitým okamžikem v jeho životě byl i rok 1871, kdy si ve věku 35 let vzal za ženu Léontine Estelle Denainovou.

Léo Delibes, Paříž, circa 1885.

Mezi jeho několik raných operet patří i Deux sous le charbon, kterou zkomponoval v roce 1856 pro Folies-Nouvelles. Po svém spojení s Léonem Minkem při práci na baletu La Source (1866) se jeho první opravdový úspěch dostavil v podobě jedinečného baletu Coppélia v roce 1870, po níž následoval další hit Sylvia, které setrvaly na baletních repertoárech dodnes.

Delibes byl už nyní v divadelních kruzích plně etablován a začal vynikat i několika svými operami. Mezi ně patří Le Roi l'a dit z roku 1873, vážnější Jean de Nivelle (1880) a konečně opera, s kterou velmi prorazil, jeho milovaná Lakmé z roku 1883 v populárním orientálním žánru té doby. Zde se tradice Gounodova a Bizetova projevuje ze své lepší stránky, plná barvy a melodie. Přibližně v této době začaly jeho opery působit na Delibesova oblíbence Čajkovského, který se s Delibesem setkal a složil mu úctu. To je poněkud obdivuhodné, když si uvědomíme, že Brahmse nazval „netalentovaným bastardem“.[1]

Později začal rovněž skládat úspěšnou a okouzlující scénickou hudbu k Hugově Le Roi s'amuse a několik příjemně rytmických písní, včetně známé „Les Filles de Cadiz“, ale také kantátu na téma Alžírska Le Jardin Animé. Zkomponoval také několik děl pro divadlo a několik skvělých operet. Jeho život zásadně ovlivnilo i jeho jmenování profesorem na konzervatoři v roce 1881, které vedlo jeho poněkud lehkomyslnou, ostýchavou povahu k tomu, že upadl do nečinnosti (napsal pouze jednu nedokončenou operu Kassya) a to až do své smrti v roce 1891. Je pohřben v Paříži na Cimetière de Montmartre.

Delibesova hudba ovlivnila mnoho skladatelů z celého světa. Mezi ně ale patří i takoví velikáni jako Čajkovský, kterého zásadně zaujal balet Sylvia, ale také Saint-Saëns nebo Claude Debussy.

Hlavní dílo[editovat | editovat zdroj]

La Source (1866)
Coppélia (1870)
Sylvia (1876)
Le boeuf Apis (1865)
La cour du roi Pétaud (1869)
Le roi l’a dit (1873)
Jean de Nivelle (1880)
Lakmé (1883)
Kassya (1893)
Deux sous le charbon (1856)
L'omelette à la Follembuche (1859)
  • Mélodie
Les filles de Cadix
Eglogue
Bonjour, Suzon!
Ukázka z Delibusova baletu Sylvia

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
  1. http://en.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9o_Delibes