Otilie Sklenářová-Malá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otilie Sklenářová-Malá
alt =
Otilie Sklenářová-Malá (foto Jan Tomáš)
Rodné jméno Otilie Malá
Narození 12. prosince 1844
Rakouské císařství Vídeň
Úmrtí 23. února 1912
Rakousko-Uhersko Praha
Aktivní roky 18621903
Manžel/ka Josef Sklenář (tajemník Prozatímního, později Národního divadla)
Děti Jiří/zemřel ve 4.létech/,Jan, v dětství též těžce nemocný,zemřel 1922,magistrátní úředník.
Oficiální web Otilie Sklenářová-Malá v archivu Národního divadla

Otilie Sklenářová-Malá (někdy Otýlie, 12. prosince 1844 Vídeň23. února 1912 Praha) byla česká divadelní herečka, jedna z nejvýznamnějších hereček své doby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otilie Sklenářová-Malá (kresba Jan Vilímek, 1883)

Narodila se ve Vídni v rodině vojenského lékaře. Byla vychovávána německy a česky se začala učit až v osmi letech, když ji otec, po smrti její maminky, poslal za babičkou do Dolního Bousova, ve kterém se jí skutečně zalíbilo. Žila tam, chodila tam do školy... Již ve Vídni vystupovala v roce 1862 s českými ochotníky pod pseudonymem „Svobodová“ [1]. Poté rodina přesídlila do Prahy a zde studovala zpěv u F. Pivody. Z důvodů vysokých finančních nákladů na studium zpěvu však přešla k činohře a pokračovala v divadelních lekcích u E. Peškové. Jako herečka poprvé vystoupila v Praze v květnu roku 1863 v roli Panny Orleánské a ihned získala velký úspěch a angažmá v Prozatímním divadle. Z něj pak v roce 1881 přešla do souboru Národního divadla a zde setrvala až do roku 1903. Vynikala krásným vzhledem, vynikajícím hlasem a skvělou recitací, což ji předurčovalo především k rolím tragickýchpatetických hrdinek. S velkým úspěchem ztvárnila např. JuliiShakespearově hře, titulní roli ve Faidře Jeana Racina, Strabu v Zeyerově hře Neklan, Markétku v Goethově Faustovi. Vynikala ale i v jemných komických rolích, zejména konverzačních (Katka v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Marie TerezieBozděchově Zkoušce státníkově, Porcie v Shakespearově Kupci benátském).

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze

Často hostovala také na venkově a v roce 1866 u české menšiny ve Vídni, v roce 1896Záhřebu. V letech 18731874 vyučovala v operní škole zřízené Bedřichem Smetanou, v období 18921894 byla profesorkou dramatické školy ND a později vyučovala na Pražské konzervatoři. Dávala také soukromé lekce a k jejím žačkám patřily např. Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Hana Benoniová a další, včetně operních pěvců Emy Destinnové[1] a P. Ludikara.

Její slunce vyšlo záhy a snad příliš záhy došlo zenitu. Za deset let po svém debutu byla sotva třicetiletá Otylie nejslavnější českou herečkou a při tom jí kynula ještě všechna budoucnost. A zase minulo deset let a naše nekorunovaná kněžna otevírala Národní divadlo. Kdože měl větší právo vytvořit na něm první velikou roli, ne-li Sklenářová? A Sklenářová hrála o prvním činoherním představení Národního divadla Adámkovu Salomenu...Její jméno byť provázeno soupeřstvím nových a mladších bylo povždy nejslavnějším, nejuctívanějším ženským jménem českých dějin divadelních.
— Jaroslav Kvapil [2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 446
  2. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 236–7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]