Otilie Sklenářová-Malá
| Otilie Sklenářová-Malá | |
.jpg) Otilie Sklenářová-Malá (foto Jan Tomáš) |
|
| Rodné jméno | Otilie Malá |
|---|---|
| Narození | 12. prosince 1844 Vídeň |
| Úmrtí | 23. února 1912 Praha |
| Aktivní roky | 1862–1903 |
| Manžel/ka | Josef Sklenář (tajemník Prozatímního, později Národního divadla) |
| Děti | Jiří/zemřel ve 4.létech/,Jan, v dětství též těžce nemocný,zemřel 1922,magistrátní úředník. |
| Oficiální web | Otilie Sklenářová-Malá v archivu Národního divadla |
Otilie Sklenářová-Malá (někdy Otýlie, 12. prosince 1844 Vídeň – 23. února 1912 Praha) byla česká divadelní herečka, jedna z nejvýznamnějších hereček své doby.
Obsah |
Život [editovat]
Narodila se ve Vídni v rodině vojenského lékaře. Byla vychovávána německy a česky se začala učit až v osmi letech při pobytu na Moravě u svých příbuzných. Již ve Vídni vystupovala v roce 1862 s českými ochotníky pod pseudonymem „Svobodová“ [1]. Poté rodina přesídlila do Prahy a zde studovala zpěv u F. Pivody. Z důvodů vysokých finančních nákladů na studium zpěvu však přešla k činohře a pokračovala v divadelních lekcích u E. Peškové. Jako herečka poprvé vystoupila v Praze v květnu roku 1863 v roli Panny Orleánské a ihned získala velký úspěch a angažmá v Prozatímním divadle. Z něj pak v roce 1881 přešla do souboru Národního divadla a zde setrvala až do roku 1903. Vynikala krásným vzhledem, vynikajícím hlasem a skvělou recitací, což ji předurčovalo především k rolím tragických a patetických hrdinek. S velkým úspěchem ztvárnila např. Julii v Shakespearově hře, titulní roli ve Faidře Jeana Racina, Strabu v Zeyerově hře Neklan, Markétku v Goethově Faustovi. Vynikala ale i v jemných komických rolích, zejména konverzačních (Katka v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Marie Terezie v Bozděchově Zkoušce státníkově, Porcie v Shakespearově Kupci benátském).
Často hostovala také na venkově a v roce 1866 u české menšiny ve Vídni, v roce 1896 v Záhřebu. V letech 1873 – 1874 vyučovala v operní škole zřízené Bedřichem Smetanou, v období 1892 až 1894 byla profesorkou dramatické školy ND a později vyučovala na Pražské konzervatoři. Dávala také soukromé lekce a k jejím žačkám patřily např. Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Hana Benoniová a další, včetně operních pěvců Emy Destinnové[1] a P. Ludikara.
| „ | Její slunce vyšlo záhy a snad příliš záhy došlo zenitu. Za deset let po svém debutu byla sotva třicetiletá Otylie nejslavnější českou herečkou a při tom jí kynula ještě všechna budoucnost. A zase minulo deset let a naše nekorunovaná kněžna otevírala Národní divadlo. Kdože měl větší právo vytvořit na něm první velikou roli, ne-li Sklenářová? A Sklenářová hrála o prvním činoherním představení Národního divadla Adámkovu Salomenu...Její jméno byť provázeno soupeřstvím nových a mladších bylo povždy nejslavnějším, nejuctívanějším ženským jménem českých dějin divadelních. | “ |
| — Jaroslav Kvapil [2] | ||
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 446
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 236–7
Literatura [editovat]
- ARBES, Jakub. Z galerie českého herectva : studie a črty biografické. Praha : Otto, [1914]. Dostupné online. – kapitola Otilie Sklenářová-Malá.
- ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha : Orbis, 1960, str. 48, 57, 75–6, 96, 114–5, 131, 143–4, 198, 224, 227, 255, 258, 300, 308, 317, 319, 329, 336
- ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 59–62, 75, 83, 86, 178, 236, 243, 299, 300
- DURDÍK, Josef. Kritika : výbor úvah. Praha : Urbánek, 1874. Dostupné online. – kapitola Z umělecké pouti paní Sklenářové-Malé, s. 297–311.
- KOHOUT, Eduard. DIVADLO aneb SNÁŘ. Praha: Odeon, 1975, str. 36, 44
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 445–7
Externí odkazy [editovat]
- Otilie Sklenářová-Malá v archivu Národního divadla (seznam rolí, pedagogická činnost…)
