František Táborský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o spisovateli a autorovi sci-fi. Možná hledáte: Františka Táborského, kytaristu skupiny Chinaski.
František Táborský
Narození16. ledna 1858
Bystřice pod Hostýnem
Úmrtí21. června 1940 (ve věku 82 let)
Praha
Místo pohřbeníBystřice pod Hostýnem
PseudonymFrantišek Hostivít
Povoláníspisovatel, autor sci-fi, sběratel, dramatik, překladatel, básník, učitel, historik, literární kritik a sběratel umění
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
OceněníČestný doktorát Masarykovy univerzity (1938)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Táborský (16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem[1] – 21. června 1940 v Praze), byl básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a sběratel umění. Používal pseudonym František Hostivít.

Život

Narodil se v chudé rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie, dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat na Slovanské gymnasium (1870–1878) v Olomouci. Dále vystudoval v Praze na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelské obory čeština a němčina. Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde také skončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy (byl jím od roku 1911) odchodem do důchodu. Mimo to byl jmenován profesorem h.c. brněnské univerzity[2]. Do Kamence se rád vracíval na letní prázdniny. V Praze bydlel v učitelské době na Novém Městě ve Vodičkově ulici čp. 712/II v blízkosti školy. Roku 1898 se přestěhoval na Újezd do novostavby domu čp.602/III s výhledem na Kinského zahradu.

Tvorba

Od mládí se orientoval na literaturu a na výtvarné umění slovanských národů. Již na gymnáziu začínal poezií. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora. Patřil tehdy do okruhu tzv. Mladé Moravy,[3] zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů a sborníků (např. Vánoční album editorky Vilmy Sokolové). Pustil se také do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko[4] a stal se spoluorganizátorem Smetanovy společnosti v Radhošti. Dvakrát navštívil Rusko (1896, 1909–1910) právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. Pobýval v Bulharsku, přátelil se s kolegou, prof. Viktorem Šumanem (1882-1933), který o bulharském umění napsal monografii. V Praze a souběžně na rodné Moravě se zapojil do činnosti Ústřední matice školské, byl členem do spolků Radhošť, Svatobor, Český bibliofil a zakládajícím členem Matice moravské. V roce 1908 se jako člen společnosti Umělecko-průmyslového musea v Praze profesor Táborský stal prvním předsedou Spolku českých bibliofilů (SČB existuje dodnes). Byl autorem monografií a statí odborné literatury. Za jeho celoživotní úsilí mu brněnská Masarykova univerzita v roce 1938 udělila čestný doktorát. Zemřel jako starý mládenec ve věku 82 let v Praze, v luxusním bytě domu čp.602/III na Újezdě[5], ale pohřben byl slavnostně v rodném městě, do hrobky svých rodičů.

Sběratel umění

Od studentských let Táborský začal sbírat umělecké památky, především české, moravské a slovanské provenience, ale nechybí ani příklady francouzské nebo italské. Po svém penzionování sbírku ještě značně rozšiřoval. Shromáždil na 5000 předmětů, především sbíral malované miniaturní portréty, porcelán, sklo, šperk, galanterii a další příklady uměleckých řemesel. Svou sbírku odkázal Národnímu muzeu v Praze.

Literární dílo

Poezie

  • Básně (1884)
  • Staré komedie (1882), obraz života soudobé pražské společnosti
  • Melodie (1883)
  • Hrdinné touhy (1903)
  • Alleluja (1919), kronika Husova vítězství
  • Legenda staronová (1927), vítězný boj za vznik Československa
  • Z baladických (1933)
  • Sonáty (1933), doplněk lyrických knih
  • Poutník (1913), veršovaná autobiografická povídka vydaná knižně až roku 1943

Próza a naučná literatura

  • Našim dětem (1889)
  • Hanuš Schwaiger, pohled do jeho života a díla (1904), monografie
  • O ruském divadle, (1913)
  • Zimní pohádky v naší veselé republice (1920)
  • Ruské umění (1921), ve své době ceněná odborná kniha
  • Doktor Faust (1921), faustovská legenda podle knižní předlohy od Gustava Schwaba
  • Rusava (1928), monografie valašské dědiny s kvalitními ilustracemi A. Kašpara.
  • U kamarádského stolu (1933), cyklus vzpomínek na domov, krajany a přátele
  • Puškin, pěvec svobody (1937), studie jeho díla
  • Arthur Grottger, jeho láska a dílo (1933), monografie polského malíře
  • O ruském divadle (1933)
  • Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik (1933), monografie
  • Ivan Meštrovič (1933) monografie jihoslovanského sochaře
  • Karel Hynek Mácha po sto letech (1936)

Překlady

  • Básně, tři svazky od ruského básníka Lermontova (1891,1895,1918)
  • Bohatýr Volga , ruské pohádky (1924), s ilustracemi Ivana Bilibina
  • Hora z rozumu, dílo autorů Puškina, Tjutčeva, Gribojedova (1932)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Táborský, František, s. 222. 
  3. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Táborský, s. 289. 
  4. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola František Táborský, s. 26. 
  5. ↑ Národní archiv ČR, Konskripční archy pražských obyvatel z let 1830-1920

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Táborský&oldid=16495794“