František Spilka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

František Spilka (13. listopadu 1877, Štěkeň20. října 1960, Praha) byl český dirigent, sbormistr, hudební skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otec byl zahradník na panství knížete Alfreda Augusta Windischgrätze ve Štěkni. Základní hudební vzdělání získal od místního učitele Jana Jirky. Po maturitě na reálce v Písku vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Antonína Dvořáka. Po absolvování vojenské služby učil na Pivodově hudební škole a později v nově založené hudební škole Adolfa Mikeše. Na jeho doporučení studoval v Berlíně moderní intonační metody. Stal se sbormistrem pěveckého sboru Škroup a v roce 1906 řídil letní koncerty České filharmonie. Krátce vedl učitelské kvarteto Máj. V roce 1906 se stal profesorem intonace, sborového zpěvu a komorní hry na Pražské konzervatoři. V roce 1908 založil Pěvecké sdružení pražských učitelů a v roce 1912 Pěvecké sdružení pražských učitelek. S Pěveckým sdružením pražských učitelů vykonal mnoho úspěšných zájezdů do ciziny a poprvé souborně provedl sbory Bedřicha Smetany.

Po vzniku Československa byl administrativním správcem konzervatoře a zasloužil se o bezproblémový přechod do nových poměrů. Stal se sbormistrem Pražského pěveckého sboru Smetana, který dovedl na vynikající úroveň. S přibývajícím věkem omezoval svou veřejnou činnost, ale ještě v letech 19401945 pracoval jako předseda komise pro státní zkoušky v hudbě. Po roce 1945 odešel do soukromí, odstěhoval se do jižních Čech a věnoval se skladatelské činnosti a pracím z oblasti hudební teorie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Stará práva (1915)
  • Kain (Zrození smrti), 1917

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Rhapsodie h-moll (1896)
  • Ouvertura e-moll (1897)
  • Fantasie (1910)

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Pastorale pro flétnu a klavír (1898)
  • Miiaturní valčíky pro klavír (1904)
  • 6 klavírních sonát
  • Smyčcový kvartet (1910)
  • Příhody ze života Mariany (klavír, 1944)
  • Rhapsodická sonáta pro violoncello a klavír (1946)
  • 6 sonetů podle Petrarcy (housle a klavír, 1946)
  • Burleska pro housle a klavír (1947)
  • Sonatina D-dur pro housle a klavír (1951)
  • Malá rapsodie pro flétnu a klavír (1951)
  • Poetické cykly pro klavír

Písně[editovat | editovat zdroj]

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Dva sbory (1909)
  • Tři rozmarné sbory (1924)
  • Dvě balady (1925)
  • Písničky pro dva dětské hlasy (1934)
  • Krajánek (kantáta s orchestrem, 1947)
  • Kantáta o radosti (1951)
  • Úpravy a parafráze lidových písní

Pedagogické práce[editovat | editovat zdroj]

  • Nové směry ve vyučování zpěvu (1905)
  • Max Battke a jeho metody
  • Metoda Jaques Dalcroeova
  • O sluchových cvičeních (1905)
  • Hudební diktát (1944)
  • Sluchová cvičení (1955)
  • Stručná nauka o harmonii (1944)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]