Fluorid stříbrnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fluorid stříbrnatý
Krystalová struktura
Krystalová struktura
Obecné
Systematický názevFluorid stříbrnatý
Anglický názevSilver(II) fluoride
Německý názevSilber(II)-fluorid
Sumární vzorecAgF2
Vzhledbílý nebo šedý prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-95-1
PubChem82221
SMILES[Ag+2].[F-].[F-]
InChI1S/Ag.2FH/h;2*1H/q+2;;/p-2
Vlastnosti
Molární hmotnost145,865 g/mol
Teplota tání690 °C
Teplota varu700 °C (rozklad)
Hustota4,58 g.cm−3
Rozpustnost ve voděrozkládá se
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid stříbrnatý, AgF2,[1] je poměrně vzácný příklad sloučeniny obsahující stříbro v oxidačním stavu +II. Používá se jako silné fluorační činidlo.[2]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Fluorid stříbrnatý můžeme připravit fluorací Ag2O plynným fluorem nebo fluorací AgF, příp. AgCl za vyšší teploty:[3]

2 AgF + F2 → 2 AgF2

Vzniká i zahříváním stříbra v proudu fluoru.[2]

Protože se jedná o silné fluorační činidlo, je nutné ho přechovávat v teflonových nádobách nebo nádobách z pasivovaných kovů. Je citlivý na světlo.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Fluorid stříbrnatý je bílá pevná látka, která se postupně zbarvuje do hněda až černa, což způsobují vznikající nečistoty. Poměr F/Ag je u většiny vzorků menší než dva, zpravidla okolo 1,75. Je to dáno kontaminací kovovým stříbrem a oxidy nebo uhlíkem.[4] V plynné fázi je molekula lineární, má symetrii D∞h.

Je paramagnetický, při teplotě −110 °C se stává feromagnetickým.

Struktura fluoridu byla dlouho nejasná, oxidační číslo II se nezdálo jako nejpravděpodobnější vysvětlení a předpokládalo se, že jde o směsný fluorid AgI[AgIIIF4]. Neutronová difrakce, ale potvrdila oxidační číslo II. Existence struktury AgI[AgIIIF4] byla potvrzena za vysoké teploty, ale její stabilita byla výrazně nižší než stabilita AgF2.[5]

Využití[editovat | editovat zdroj]

AgF2 je silné fluorační a oxidační činidlo. V přítomnosti fluoridových iontů vytváří komplexní ionty, např. AgF -
3
 , modrofialový AgF 2-
4
  a AgF 4-
6
 .

Lze ho využít pro fluoraci aromatických sloučenin, dokonce lze provést i monofluoraci:[6]

C6H6 + 2 AgF2 → C6H5F + 2 AgF + HF

Dokáže i fluorovat xenon na fluorid xenonatý v bezvodém roztoku HF:[7]

2 AgF2 + Xe → 2 AgF + XeF2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silver(II) fluoride na anglické Wikipedii.

  1. CAS Common Chemistry. commonchemistry.cas.org [online]. [cit. 2022-07-11]. Dostupné online. 
  2. a b GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1466–1469. 
  3. PRIEST, Homer F.; SWINEHERT, Carl F. Anhydrous Metal Fluorides. Příprava vydání Ludwig F. Audrieth. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13234-0, ISBN 978-0-470-13162-6. DOI 10.1002/9780470132340.ch47. S. 171–183. DOI: 10.1002/9780470132340.ch47. 
  4. WOLAN, John T.; HOFLUND, Gar B. Surface characterization study of AgF and AgF2 powders using XPS and ISS. Applied Surface Science. 1998-03, roč. 125, čís. 3–4, s. 251–258. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. DOI 10.1016/S0169-4332(97)00498-4. (anglicky) 
  5. MÜLLER-RÖSING, Hans-Christian; SCHULZ, Axel; HARGITTAI, Magdolna. Structure and Bonding in Silver Halides. A Quantum Chemical Study of the Monomers: Ag 2 X, AgX, AgX 2 , and AgX 3 (X = F, Cl, Br, I). Journal of the American Chemical Society. 2005-06-01, roč. 127, čís. 22, s. 8133–8145. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. ISSN 0002-7863. DOI 10.1021/ja051442j. (anglicky) 
  6. ZWEIG, Arnold; FISCHER, Robert G.; LANCASTER, John E. New method for selective monofluorination of aromatics using silver difluoride. The Journal of Organic Chemistry. 1980-08, roč. 45, čís. 18, s. 3597–3603. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. ISSN 0022-3263. DOI 10.1021/jo01306a011. (anglicky) 
  7. LEVEC, J.; SLIVNIK, J.; ŽEMVA, B. On the reaction between xenon and fluorine. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1974-05, roč. 36, čís. 5, s. 997–1001. Dostupné online [cit. 2022-07-11]. DOI 10.1016/0022-1902(74)80203-4. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]