Fluorid olovnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid olovnatý
Fluorid olovnatý.PNG
Obecné
Systematický název Fluorid olověný
Anglický název Lead(II) fluoride
Německý název Blei(II)-fluorid
Sumární vzorec PbF2
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 245,20 g/mol
Teplota tání 824 °C
Teplota varu 1 292 °C
Teplota změny krystalové modifikace 427 °C (α → β)
Hustota 8,445 g/cm3 (α)
7,750 g/cm3 (β)
Index lomu nD= 1,766 26
Rozpustnost ve vodě 0,064 g/100 ml (20 °C)
0,067 3 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kys. fluorovodíková
kys. chlorovodíková (málo)
Součin rozpustnosti 2,69•10-8
Měrná magnetická susceptibilita -2,96 10-6 cm3 g-1
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná (α)
krychlová (β)
Hrana krystalové mřížky modifikace α
a= 388,9 pm
b= 642,8 pm
c= 763,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -676,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 48,5 J/g
Entalpie varu ΔHv 653 J/g
Standardní molární entropie S° 113,0 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -630,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,302 J K-1 g-1
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-věty R61, R20/22, R33, R62, R50/53
S-věty S53, S45, S60, S61
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid olovnatý (chemický vzorec PbF2) je bílá práškovitá nebo krystalická látka, velmi omezeně rozpustná ve vodě. Je dobře rozpustný v roztoku kyseliny fluorovodíkové za vzniku fluorokomplexů olova, rozpustnější, ovšem stále málo, v roztoku kyseliny chlorovodíkové, s kyselinou sírovou reaguje a s kyselinou dusičnou reaguje za horka.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Fluorid olovnatý se používá:

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Fluorid olovnatý lze připravit několika způsoby. Jednou možností je reakce hydroxidu olovnatého Pb(OH)2 nebo uhličitanu olovnatého PbCO3 s kyselinou fluorovodíkovou a směs se následně odpaří do sucha:

Pb(OH)2 + 2 HF → PbF2 + 2 H2O nebo PbCO3 + 2 HF → PbF2 + H2O + CO2

Jinou možností je srážení roztoku dusičnanu olovnatého Pb(NO3)2 kyselinou fluorovodíkovou nebo nějakým rozpustným fluoridem jako je fluorid draselný. Vzniklý fluorid olovnatý se následně odfiltruje:

2 KF + Pb(NO3)2 → 2 PbF2 + KNO3 nebo 2 HF + Pb(NO3)2 → 2 PbF2 + HNO3

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) fluoride na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.