Fluorid železnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fluorid železnatý
Krystalická struktura
Obecné
Systematický název Fluorid železnatý
Anglický název Iron(II) fluoride
Německý název Eisen(II) fluorid
Sumární vzorec FeF2
Vzhled bílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 93,843 g/mol
165,90 g/mol (tetrahydrát)
Teplota tání 1 100 °C
Hustota 4,090 g/cm3
2,200 g/cm3 (tetrahydrát)
Rozpustnost ve vodě málo
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethanol (ne)
diethylether (ne)
kyselina fluorovodíková
Součin rozpustnosti 2,36*10-6 [1]
Struktura
Krystalová struktura čtverečná
Hrana krystalové mřížky a= 483 pm
c= 336 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -661 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 87,03 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -618,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,725 JK-1g-1
Bezpečnost
NFPA 704
Teplota vzplanutí nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Fluorid železnatý (FeF2) je anorganická sloučenina patřící mezi halogenidy železa.
Při nízké teplotě je paramagnetický, při zahřátí nad 78,3 K (-194,8 °C) se změní z neuspořádané paramagnetické formy na uspořádanou antiferromagnetickou formu.[2]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Bezvodá forma může být připravena slučováním prvků:

Fe + F2 → FeF2

nebo reakcí ostatních železnatých halogenidů, či jiných železnatých solí nebo oxidu železnatého s kyselinou fluorovodíkovou:

FeCl2 + 2 HF → FeF2 + 2 HCl
FeCO3 + 2 HF → FeF2 + H2O + CO2.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Fluorid železnatý se používá na výrobu keramiky a jako katalyzátor některých reakcí v organické chemii.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) fluoride na anglické Wikipedii.

  1. Ksp solubility constant for common salts. Solubility of things site. Accessed on 2011-01-16.
  2. Stout, J; Edward Catalano(December 1953)."Thermal Anomalies Associated with the Antiferromagnetic Ordering of FeF2, CoF3, and NiF2". Physical Review92(6): 1575–1575. doi:10.1103/PhysRev.92.1575. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.