Fluorid xenonatý
| Fluorid xenonatý | |
|---|---|
 |
|
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid xenonatý |
| Anglický název | Xenon(II) fluoride |
| Německý název | Xenondifluorid |
| Sumární vzorec | XeF2 |
| Vzhled | Bezbarvá krystalická lárka |
| Identifikace | |
| SMILES | FXeF |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 169,3 g/mol |
| Teplota tání | 129 °C |
| Teplota sublimace | 114 °C |
| Hustota | 4,32 g/cm³ |
| Rozpustnost ve vodě | 2,5 g/100 ml (0 °C, pozvolný rozklad) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
Rozpustný v kapalném fluorovodíku |
| Tlak páry | 0,6 kPa (25 °C) |
| Ionizační energie | 11,5 eV |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Čtverečná tělesově centrovaná |
| Tvar molekuly | Lineární |
| Dipólový moment | 0 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -176 kJ/mol |
| Entalpie sublimace ΔHsub | 376 J/g |
| Bezpečnost | |
 Žíravý (C)  Vysoce toxický (T+)  Oxidující (O) |
|
| R-věty | R8, R23/24/25, R34 |
| S-věty | S17, S26, S36/37/39, S45 |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Fluorid xenonatý (též xenon difluorid) je bílá krystalická látka, zápachem připomínající ozón, která se skládá z paralelních lineárních tříatomových molekul XeF2. Lze jej připravit přímou syntézou z prvků, reakcí xenonu s nadbytkem fluoru v zatavené niklové nádobě nebo ozařováním této směsi slunečním světlem:
- Xe + F2 → XeF2.
Lineární strukturu si molekuly zachovávají i v parách po sublimaci. Je to mírné fluorační činidlo. Ve vodném roztoku působí jako silné oxidační činidlo, např. oxiduje CeIII na CeIV. Tyto roztoky jsou stálé, ovšem pouze v nepřítomnosti zásaditých látek. Je mírně žíravý, proto při práci s ním je třeba dbát opatrnosti.
Fluorid xenonatý poskytuje s pentafluoridy fosforu, arsenu, antimonu a jodu komplexní soli se strukturou vyjádřenou vzorci:
- [XeF]+[MF6]-,
- [XeF]+[M2F11]-,
- [Xe2F3]+[MF6]-,
-
- (M = P, As, Sb, nebo I).
Použití [editovat]
Fluorid xenonatý v plynném skupenství se průmyslově používá k leptání při litografické výrobě integrovaných obvodů na bázi křemíku.[zdroj?] Kromě toho slouží v chemických laboratořích při anorganických syntézách jako mírné fluorační nebo silné oxidační činidlo.
Literatura [editovat]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
