Felice Beato

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Felice Beato, neznámý fotograf (pravděpodobně autoportrét), 1866
Armádní tábor v bitvě u Balaklavy, Krymská válka1855. Foto James Robertson a Felice Beato

Felice Beato nebo Felixe Beato (1833 nebo 1834, Korfu - 29. ledna 1907), byl britský fotograf, někdy také označovaný jako příslušník Corfiot Italians.[1] Byl jedním z prvních fotografů, který fotografoval ve východní Asii a jeden z prvních válečných novinářských fotografů.

Je známý svými portréty, pohledy a panoramaty architektury a krajiny z Asie a oblasti Středozemního moře. Beatovy cesty do mnoha zemí mu daly příležitost vytvořit působivý a trvalý obraz zemí, lidí a událostí, které byly neznámé a vzdálené většině lidí v Evropě a Severní Americe. Ve své práci popisuje klíčové obrazy takových událostí jako bylo indické povstání z roku 1857 a Druhá Opiová válka. Jeho fotografie představují první významné dílo, které dostalo pojmenování fotožurnalismus. Měl významný dopad na ostatní fotografy a jeho vliv v Japonsku, kde pracoval a učil se s mnoha jinými fotografy a umělci, byl obzvláště hluboký a trvalý.

Firma Robertson & Beato[editovat | editovat zdroj]

V roce 1853 začal fotografovat s britským fotografem Jamesem Robertsonem a oba vytvořili firmu s názvem Robertson & Beato buď v tomto roce nebo o rok později, kdy si Robertson otevřel fotografický ateliér ve městě Pera v Konstantinopoli. Robertson a Beato vzali s sebou Beatova bratra Antonia na fotografickou expedici na Maltu roku 1854 nebo 1856 a do Řecka a Jeruzaléma v roce 1857. Řada fotografií této společnosti vyrobených v roce 1850 jsou podepsány Robertson, Beato and Co. Dodatek "and Co." pravděpodobně odkazuje na Antonia.

Roku 1855 Robertson a Felice Beato odcestovali na Balaklavu na Krymu, kde pokračovali ve fotografování reportáže z Krymské války po Rogeru Fentonovi. Nasnímali pád Sevastopolu v září 1855. Na konci roku 1854 nebo začátem roku 1855 si Robertson vzal Beatovu sestru Leonildu Marii Matildu Beato. Některé zdroje uvádějí, že v roce 1857 oba dva, Robertson i Felice Beato odešli do Indie fotografovat indické povstání; je ale více pravděpodobné, že Beato odcestoval sám.

Firma Robertson & Beato byla rozpuštěna v roce 1867 poté, co vyprodukovala řadu vynikajících obrazů - včetně několika pozoruhodných panoramat - Malty, Řecka, Turecka, Damašku, Jeruzaléma, Egypta, Krymu a Indie.

S Felicem Beatem a Raimundem von Stillfriedem spolupracoval jako fotografický asistent Kusakabe Kimbei, který později získal jejich negativy. Beato měl také blízký pracovní vztah s Uenem Hikomou. Během návštěvy Nagasaki Beato využíval Uenův ateliér a fotografoval svou mladší sestru a známé a obyvatele města. Beato také fotografoval samotného Uena u chrámu Daikōji a své fotografie si vzájemně vyměnili.[2][3]

Přibližně 80. léta v japonské fotografii byla mezníkem, kdy začalo tvořit více japonských fotografů, například Ogawa Kazumasa (1860 – 1929), Adolfo Farsari (1841 – 1898), Raimund von Stillfried (1839 – 1911), Kusakabe Kimbei (1841 – 1934), Suzuki Shin’ichi (鈴木 真; 1835–1918) nebo Tamamura Kozaburó (玉村 康三郎; 1856 – 1923?). Přiřazení autorství fotografií autorovi nebo jeho studiu jen podle názvu se ukázalo jako obtížné. Je to částečně způsobeno vzájemným získáváním negativů mezi fotografy, a skutečností, že lidé kupující tyto fotografické suvenýry je sháněli často z různých ateliérů a pak je vkládali do společného alba. Například portrét s názvem Dcera úředníka se připisuje zároveň Adolfu Farsarimu, Kusakabe Kimbeiovi i Raimundovi von Stillfriedovi.

Panoramata[editovat | editovat zdroj]

Panorama Jokohamy, asi 1863 - 1870
Panorama Jokohamy, asi 1863 - 1870
 

Zvlášť úspěšné je jeho panorama Pehtangu složené z devíti jednotlivých snímků, které plynule mezi sebou přecházejí a má celkovou délku 2,5 metru.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Beato byl dlouho popisován jako Brit a Ital. He was a British subject, born in Corfu, of Italian heritage (Corfiot Italian).
  2. Beato fotografoval Uena také se skupinou u chrámu Zōjō-ji, Shiba Tokio.
  3. Himeno, Junichi. Encounters With Foreign Photographers: The Introduction and Spread of Photography in Kyũshũ. In Reflecting Truth: Japanese Photography in the Nineteenth Century (Amsterdam: Hotei Publishing, 2004), 18-29., str. 24.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Felice Beato na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]