Julia Margaret Cameronová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Julie Margaret Cameronová
Julia Margaret Cameronová: Čekám, albuminový tisk 327 × 254mm, 1872
Julia Margaret Cameronová: Ellen Terry, 1864

Julia Margaret Cameronová (Julia Margaret Cameron, 11. června 1815 Kalkata26. ledna 1879) byla britská fotografka. Byla známá svými portrétními snímky celebrit, mytologickými výjevy a portréty ve stylu doby krále Artuše.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 11. června 1815 v Kalkatě jako čtvrtá z 10 dětí do rodiny z vyšší střední vrstvy. Vzdělání se jí dostalo ve Francii. Když jí bylo 19 let, roku 1838, vrátila se zpátky do Indie, kde se provdala za Charlese Haye Camerona, právníka a bohatého majitele plantáží čaje, který byl o 20 let starší než ona. Byla matkou Henryho Herschela Haye Camerona (1852 - 1911), který také fotografoval.

Fotografická kariéra Cameronové byla krátká, pouhých posledních jedenáct let jejího života. Poprvé začala fotografovat po svých 48. narozeninách, kdy dostala fotoaparát jako dárek.[1]

Její práce přesto měla obrovský dopad na vývoj moderní fotografie, zejména její pečlivě komponované portréty, které jsou dnes umělci stále napodobovány. Spolu s Oscarem Gustavem Rejlanderem a Henry Peach Robinsonem byli představiteli anglického piktorialismu. Cameronová používala při fotografování portrétů objektivy s měkkou kresbou.[2] Julia Cameronová byla jednou z nejoriginálnějších fotografek 19. století. Zemřela 26. ledna 1879 na Cejlonu. Její dům Dimbola Lodge na Isle of Wight stále ještě stojí a je přístupný pro návštěvníky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Začala jsem bez sebemenší znalosti tohoto umění. Nevěděla jsem, jak postavit kameru, jak zaostřit, a svůj první obrázek jsem zkazila tím, že jsem otřela skleněnou desku rukama... Můj muž sledoval vznik každé mé fotografie od začátku do konce a patřilo k mým každodenním radostem utíkat za ním vždy s každou novou deskou, poznamenanou mým nejčerstvějším úsilím a poslouchat jeho nadšené chvalozpěvy. Tento zvyk vbíhat do pokojů s mokrými obrázky zanechával všude takové následky, že bych byla z každé méně shovívavé domácnosti určitě dávno vykázána.[3]
— Julia Margaret Cameronová, 60. léta 19. stol

V roce 1863, kdy Cameronové bylo 48 let, dostala od své dcery fotoaparát jako dárek, čímž začala svou kariéru fotografky. Do roka se stala Cameronová členem Fotografické společnosti v Londýně a ve Skotsku. Byla také členem Kensingtonské umělecké společnosti, do které patřili mimo jiné malíř G. F. Watts a básníci Henry Taylor a Alfred, lord Tennyson. Ve své fotografii usilovala o zachycení krásy. Napsala: "Toužila jsem zachytit celou tu krásu, která se přede mnou odehrávala a má touha byla konečně splněna."[4]

Sestra Cameronové působila na umělecké scéně v Little Holland House, což jí umožňovalo portrétovat mnoho slavných osobností. Byli mezi nimi například Charles Darwin, Alfred Lord Tennyson, Robert Browning, John Everett Millais, William Michael Rossetti, Edward Burne-Jones, Ellen Terry a George Frederic Watts. Většina jejích portrétů je oříznuta těsně kolem hlavy a tváře a jsou jemně zaostřeny. Cameronová se s těmito celebritami viktoriánské doby často přátelila a snažila se ve svých dílech zachytit kouzlo a půvab jejich osobnosti. Jedním z cílů Julie Cameronové bylo pozvednout fotografování na vyšší umění. Nepatřila mezi nejlépe technicky zdatné fotografy. Některé z jejích fotografií nesly stopy prachových částeček, jiné byly vybledlé, často neostré, protože používala velmi dlouhé expozice. Její portréty v sobě nesou mimořádnou míru vitality, kterou bychom u mnohých jiných fotografů těžko hledali.[5] Technická nedokonalost zapadala do koncepce piktorialismu.

"Nikdo zatím nezachytil paprsky slunce a nevyužil je tak jako Vy. Vrhám se k Vašim nohám."[5]
—  Victor Hugo

David Wilkie Wynfield (1837 – 1887) se o fotografii začal zajímat v 60. letech. Vyvinul vlastní portrétní techniku „​​mělkého zaostření“ (shallow-focus, s malou hloubkou ostrosti), kterou předal Julii Margaret Cameronové, která jej později uznala jako hlavního ovlivnitele vlastní tvorby. Napsala, že „za své počiny a v podstatě celý můj úspěch vděčím dojmům získaným z jeho překrásných fotografií“.[6] Mnoho Wynfieldových fotografií zobrazuje členy spolku St. John's Wood Clique a jejich přátele v kostýmech. Kombinace měkkého kresby a jemného ostření, velký detail, velkoformátový tisk a historické kostýmy vytvořila fotografický styl, který byl v té době zcela originální.[7] Wynfield se pokoušel napodobovat malířské efekty starých mistrů, jako byl například Tizian, s použitím nového média.[8]

Současnicí Cameronové byla fotografka vikomtesa Clementina Hawarden, která podobně jako Cameronová začala fotografovat v pokročilém věku - ve svých 40 letech.

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Její fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. Paul Getty Museum. Julia Margaret Cameron. Retrieved September 13, 2008.
  2. HLAVÁČ, Ĺudovít. Dejiny fotografie. Martin : Osveta, 1987. S. 82–84. (slovensky) 
  3. MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha : Videopress, 1989. ISBN 59-337-89. (česky) 
  4. AskOxford: The Cod and the Camera
  5. a b http://www.rozhlas.cz/brno/poradykat/_zprava/174249
  6. Victoria and Albert Museum: Julia Margaret Cameron Related Photographers
  7. National Portrait Gallery
  8. Hacking, Juliet, Princes of Victorian Bohemia: Photographs by David Wilkie Wynfield, NPG, 2000.
  9. AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.] : Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009.  
  10. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009, [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]