Dějiny Klaipėdy

Pevninská souš dnešního území Litvy se zformovala ustoupením ledovce (původní síla až 150 m), (zatímco ve zbytku Evropy mluvíme o čtyřech dobách ledových, v této oblasti byly nejvýš dvě). Odvodnění probíhalo původně směrem k jihu (do Dněpru a Visly), severní pevninský břeh byl podstatně blíže Kaunasu. Teprve později řeka Němen a většina dalších obrátila směr toku naopak k severu. Žmuď vystoupila z mořského dna nejpozději. Kurská kosa se začala tvořit až před cca 5000 lety. Není známo, že by bylo nějaké osídlení lidmi před neolitem. V I. stol. n. l. římský spisovatel Tacitus v této oblasti zmiňuje „aestii, aestiorum gentes“ (litevsky Aisčiai, jedn. č. Aistis) ve svém díle "Germanica". Klaipėdu osídlily (nebo spíše se sem navrátily, po vytlačení zde načas území uzurpujících Vikingů) ve 12. století baltské kmeny – Kuršové a Žemaité. (Po dlouhý čas náležela k Východnímu Prusku, v té době se Klaipėda nazývala také "Memel").

Založení města

Klaipėdský hrad a vzápětí - jakožto zázemí hradu - také toto baltské přístavní město bylo založeno v roce 1252 Livonským řádem, kteří přišli do Pobaltí zabrat nová území a křtít neposlušné baltské kmeny - pod názvem Castrum Memel alias Klawppeda (německy Memelburg nebo Mimmelburg). Záměr postavit hrad vyplýval z dobové situace: Mindaugas dával do pořádku svůj stát, bojoval na jihu i na východě, Žemaité bojovali s Livonským řádem, kterému se nedařilo si podmanit Žemaitii, kterou mu Mindaugas daroval (hned několika smlouvami). Tehdy se Řád rozhodl alespoň odříznout Žemaity od přístupu k moři, aby si nemohli od připlouvajících kupců obstarat zbraně a jiné zboží. A především zabráním pobřeží by Řád získal možnost spojit obě - pruskou a livonskou – své větve. (Žemaité hned pochopili toto nebezpečí a začali útočit na ještě nedostavený hrad a i dále jej neustále neúspěšně napadali). Ve smlouvě ze dne 29. července 1252 mezi vedením Livonského řádu a kuronským biskupem Heinrichem stojí, že "tam, kde se stýkají Memel a Danė" (velmi blízko odsud byla původní osada jménem Klaipėda) postaví hrad a město, do kterého měla být přenesena biskupova rezidence. Zděný hrad na začátku roku 1253 postavil "kmotr" města vicemagistr řádu německých rytířů Eberhardt von Seyn. V roce 1254 obdržela Klaipėda (pojmenována jako Memelenborg) lübecká městská práva. Klaipėda se měla stát duchovním centrem regionu. Právě v Klaipėdě se vedle Livonského řádu usídlil kuronský biskup, takže město bylo až do roku 1298 centrem biskupství.

Militaristické mládí

Zpočátku byla Klaipėda stavěna podle římského modelu města – vojenského tábora: vše bylo podřízeno vojenským cílům, dokonce bylo zakázáno stavět zděná stavení, aby v případě napadení bylo možno město spálit. Klaipėda stála na křižovatce obchodních cest a ochraňovala jedinou pohodlnou cestu mezi Německým a Livonským řádem přes Kurskou kosu. Z vojenského hlediska hrad u ústí Kurského zálivu do Baltského moře byl zásadní důležitosti nejen pro německé rytíře. Žemaité, Kuršové a kmeny pruských Sembů se snažili jej zničit, takže hrad i město byly neustále napadány. Mnohokrát spálený hrad byl znovu a znovu obnovován. Klaipėda, město pod hradem, bylo válečnou pevností, proto skoro všechny budovy náležely hradu a při nájezdu Žemaitů byly používány k obranným účelům.

Obyvatelstvo - vývoj v minulosti

Historicky se složení obyvatelstva velmi měnilo.

Po založení města většina obyvatel byli Němci, ale v okolí města byli (a až dosud jsou) téměř výhradně Žemaité/Litevci. I když v samotné Klaipėdě bylo Litevců poskrovnu, přesto byla Klaipėda jejich důležitým kulturním centrem a v období zákazu neruského tisku byly v Klaipėdě tištěny latinkou psané litevské knihy. Již v počátcích existence nehledě na celkově nízký počet obyvatel každému, kdo Memel/Klaipėdu navštívil padlo do oka mnohonárodnostní a mnohovrstevné (z pohledu složení kultur) složení obyvatelstva. V reakci na reformaci vzápětí ve městě vznikly německá a litevská evangelická církev, do roku 1620 financované Řádem německých rytířů. Ale již v roce 1538 se v Klaipėdě ustavuje ještě jedna další církev, určená pro litevsky mluvící věřící. Po skončení válek s Litvou (a hlavně po vítězství reformace) se do Klaipėdy počínají stěhovat příslušníci ještě dalších národů, zejména Angličané, Skotové, Holanďané. Později přibyli ještě Švédové a Dánové. V první polovině 18. století se do Klaipėdy přistěhovala početná (přes 200) skupina salzburčanů. Jako i v každém jiném městě, i v Klaipėdě se od druhé poloviny 17. století začínají usazovat Židé, ale pro nepříznivou politiku pruské vlády jich nebylo mnoho. Například počátkem 19. století jich bylo jen 45 (a nikdy předtím jich nebylo více).

Počet obyvatel od roku 1503 do roku 1945
1503	1790	1782	1837	1852	1861	1880	1900	1910	1912	1925	1931	1939	1941	1945
150	6 300	5 500	9 000	11 422	17 500	19 660	20 166	21 470	23 500	35 845	37 142	51 168	41 188	6

Významnější požáry

Rok (nebo datum):

(před?) 1365 — po tomto požáru byla v roce 1365 obnovena lübecká městská práva.
1540 — zničeno celé město, zbylo jen 6 domů
"série" v letech 1660, 1667 a 1669
1678 — po vpádu Švédů shořelo skoro celé město
1854 — požár vznikl ve čtvrti Vitė (Ke Klaipėdě připojena až v roce 1856) a rychle se rozšířil do Starého města. V něm shořely budovy na 74 parcelách ve čtvrti Vitė, na 231 parcele ve Starém městě. 516 rodin přišlo o přístřeší.

Další přírodní pohromy

Mor (1709 - 1711) (v Klaipėdě zemřelo 1736 lidí).
Orkán v roce 1967. V Klaipėdě rychlost větru dosahovala 55 m/s.
Orkán Anatolij prosinec 1999. V Klaipėdě rychlost větru dosahovala 40 m/s.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dějiny Klaipėdy na Wikimedia Commons