Christian Thielemann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Christian Thielemann (*1. dubna 1959 Berlín) je německý dirigent.

Život[editovat | editovat zdroj]

Thielemann studoval hru na violu a klavír na Vysoké škole hudební (Hochschule für Musik) v Berlíně a bral soukromé hodiny v hudební skladbě a dirigování, než se v devatenácti letech stal korepetitorem u Deutsche Oper Berlin pod vedením dirigenta Heinricha Hollreisera[1] a pracoval jako asistent Herberta von Karajana.[2] Následně pracoval pro řadu menších německých divadel včetně Musiktheater im Revier v Gelsenkirchenu, v Karlsruhe, v Hannoveru, poté jako první kapelník v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein a následně v Norimberku jako šéfdirigent (Generalmusikdirektor) před návratem do Deutsche Oper Berlin v roce 1991, kde se uvedl řízením Wagnerova Lohengrina.[3] V této době rovněž asistoval Danielu Barenboimovi na Hudebních slavnostech v Bayreuthu.

Po americkém debutu v sezóně 1991/92, kdy dirigoval v San Franciscu novou inscenaci Straussovy Elektry, byl brzy angažován newyorskou Metropolitní operou. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Deutsche Oper Berlin. V roce 2000 se objevila zpráva, že Thielemann hodlá z Deutsche Oper odejít v roce 2001 z důvodu uměleckých sporů s nastupujícím uměleckým ředitelem Udo Zimmermannem.[4] Thielemann nakonec v souboru zůstal do roku 2004, kdy rezignoval v důsledku sporů týkajících se distribuce financování městem Berlínem mezi Deutsche Oper a Státní operu Pod lipami.[5]

V září 2004 byl Thielemann jmenován šéfdirigentem Mnichovské filharmonie. Toto místo má opustit roku 2011 po sporech s vedením orchestru, pokud jde o konečné schválení výběru hostujících dirigentů a programu orchestru,[6][7] a to i přes to, že v Mnichově byl s 800 000 € ročně nejlépe placeným veřejným zaměstnancem.[8] V říjnu 2009 oznámil drážďanský orchestr Sächsische Staatskapelle Dresden jmenování Thielemanna za svého příštího šéfdirigenta s účinností od sezóny 2012/13.[9]

Thielemann pravidelně diriguje na Hudebních slavnostech v Bayreuthu a na Hudebních slavnostech v Salcburku[10] a jako host dirigoval například v Teatro Comunale di Bologna, v Royal Opera House Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Vídeňské státní opeře.[3] V návaznosti na rozhodnutí Nadace Richarda Wagnera Bayreuth ze září 2008 o jmenování Evy Wagnerové-Pasquierové a Kathariny Wagnerové za nástupce Wolfganga Wagnera ve vedení bayreuthského festivalu byl Thielemann jmenován hudebním poradcem, což v zásadě znamená hudebním ředitelem slavností; smlouva byla podepsána roku 2010.[7][11] Thielemann oddirigoval v Bayreuthu více než 100 představení, což je více než kterýkoli dirigent slavností vyjma Felixe Mottla.[7]

Roku 2003 obdržel Thielemann z rukou vládnoucího starosty Berlína Klause Wowereita německý Spolkový záslužný kříž 1. třídy (Bundesverdienstkreuz 1. Klasse).[12] Je považován za nositele rakousko-německé dirigentské tradice ve stopách Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.[13][14]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

pro Major
pro Hänssler
pro Virgin
pro Unitel Classica
pro Opus Arte
  • Richard Wagner, Prsten Nibelungů účinkující: Michelle Breedt, Albert Dohmen, Stephen Gould, Hans-Peter König, Linda Watson, Eva-Maria Westbroek, Orchester der Bayreuther Festspiele, nahráno živě v průběhu slavností 2008, vydáno listopad 2009
pro Decca
pro Deutsche Grammophon
pro EMI Classics
  • Richard Wagner a Richard Strauss, árie zpívá René Kollo, Orchester der Deutschen Oper Berlin, 1992

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian Thielemann na anglické Wikipedii a Christian Thielemann na německé Wikipedii.

  1. Obituary for Heinrich Hollreiser. The Times [online]. 2006-08-28 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin : Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy) 
  3. a b Christian Thielemann. A Biographical Timeline [online]. Deutsche Grammophon, 2007-02, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STAUNTON, Denis. Berlin's maestros out of tune in race rown. The Observer [online]. 2000-10-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. CONNOLLY, Kate. Berlin opera chief quits in cash row. The Daily Telegraph [online]. 2004-05-18 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. Causa Thielemann. "Intrigantenstadel" – Philharmoniker ausgebuht. Süddeutsche Zeitung [online]. 2009-10-16 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (německy) 
  7. a b c Christian Thielemann – I was pushed [online]. Intermezzo, 2009-07-26, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Thielemann trumps Pappano [online]. Intermezzo, 2010-11-23, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Christian Thielemann Chefdirigent ab 2012 [online]. Dresden: Sächsische Staatskapelle Dresden, 2009-10-09, [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  10. NOSS, Stephen. The only star here is dead. The Guardian [online]. 2006-07-20 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  11. BOYES, Roger. Wagner hits a note of peace over Bayreuth. The Times [online]. 2008-09-02 [cit. 2011-03-03]. Dostupné online.  (anglicky) 
  12. Wowereit überreicht Generalmusikdirektor Thielemann Bundesverdienstkreuz [online]. Berlin: Senatzskanzlei, 2003-09-25, [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (německy) 
  13. SERVICE, Tom. Christian Thielemann - the power and the politics. The Guardian [online]. 2009-10-15 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 
  14. HEWETT, Ivan. Classical choice. The Times [online]. 2003-03-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online.  (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin : Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]