Bulharské letectvo
| Военновъздушни сили Vzdušné síly | |
|---|---|
 Emblém bulharského letectva | |
| Země |  Bulharsko |
| Vznik | 1906 (armádní vzduchoplavecký oddíl) |
| Typ | letectvo |
| Velikost | ~68 strojů[1] (2016) |
| Posádka | Sofie (stanoviště velitelství) |
| Velitelé | generálmajor Rumen Radev |
| Účast | |
| Války | první světová válka druhá světová válka |
| Mise | Baltic Air Policing |
| Insignie | |
| Znak |  |
| Letouny | |
| Bitevní | Suchoj Su-25 |
| Průzkumné | Antonov An-30 |
| Stíhací | MiG-29 |
| Cvičné | L-39 Albatros Pilatus PC-9 |
| Dopravní | C-27J Spartan |
| Vrtulníky | |
| Transportní | AS532 Cougar Bell 206 Mil Mi-17 |
Bulharské letectvo (bulharsky Военновъздушни сили на България; vzdušné síly Bulharska) je součástí ozbrojených sil Bulharska.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Bulharské vzdušné síly byly oficiálně založeny 20. dubna 1906. Složeny byly ze vzducholodí Sofia 1, které byly určeny pro zpravodajské operace bulharské armády.[2] V roce 1910 byl do Bulharska pozván ruský letecký konstruktér Boris Maslennikov, aby předvedl svou modifikaci francouzského letadla Farman III. Po této demonstraci se bulharská vláda rozhodla vybavit armádu letadly. V roce 1912 získalo bulharské letectvo své první letadlo - Blériot XXI. První let na něm provedl 13. srpna téhož roku pilot Simeon Petrov.
15. října 1912 během první balkánské války uskutečnilo letectvo průzkumné mise, při kterých získávalo informace o počtu a rozmístění tureckých jednotek. Už následující den začali piloti Radul Milkov a Prodan Tarakčiev shazovat na tureckou armádu pumy. Tím se stali prvními piloty v historii bulharského letectví, kteří se zúčastnili bojové mise. Během obléhání Adrianopole (tj. Edirne) používali bulharští piloti letadla nejen pro vojenské účely, ale také jako první z nich shazovali letáky.[3]
Struktura a výzbroj[editovat | editovat zdroj]
Bulharské letectvo přešlo v 90. letech na novou organizační strukturu, přičemž byly dosavadní letecké pluky transformovány na letecké základny, které spadají pod velitelství taktického letectva. V Graf Ignatievu se nachází 3. letecká základna, z níž operují stíhací letouny MiG-29 zabezpečující obranu bulharského vzdušného prostoru. Průzkum a útoky proti pozemním cílům jsou úkolem 22. letecké základny v Bezmeru s bitevními letouny Su-25. Leteckou přepravu zajišťuje 16. letecká základna (část letiště Sofie) s letouny C-27J Spartan. Na 24. letecké základně Krumovo se nacházejí vrtulníky typu AS532 Cougar, Bell 206 a Mi-17. Cvičné letouny PC-9 a L-39 Albatros působí na 12. letecké základně Dolna Mitropolija. Bulharské námořnictvo disponuje třemi vrtulníky AS565 Panther.[4]
Koncem roku 2015 převedlo bulharské letectvo šest zbývajících letounů MiG-21 do operační zálohy, přičemž ve stejné době skončila platnost smlouvy o servisu bojových letounů s ruskou společností RSK-MiG, kterou bulharské ministerstvo obrany odmítlo prodloužit. Bez servisu a náhradních dílů hrozilo, že by bulharské letectvo mělo od poloviny roku 2016 pouze dva letuschopné stíhací letouny. V lednu 2016 byly v provozu pouze čtyři letouny MiG-29 s dostatkem letových hodin, zatímco dalších šest letounů potřebovalo revizi či výměnu motorů. Bulharsko se proto předběžně dohodlo na technické podpoře s polskou společností Wojskowe Zaklady Lotnicze. Bulharský parlament rovněž schválil dodatky zákona o obraně a ozbrojených silách, které umožňují, aby bulharský vzdušný prostor střežily stroje vzdušných sil členských států NATO.[5]
Podle následně přijaté koncepce obranných investic do roku 2020 je v letech 2016 a 2017 v plánu modernizace nejméně deseti letounů MiG-29. Do konce roku 2016 pak chtělo bulharské ministerstvo obrany podepsat smlouvu o pořízení nových nebo „mírně olétaných“ letounů. Podle bulharské agentury Novinite se uvažovalo o strojích F-16, JAS-39 Gripen nebo Eurofighter Typhoon.[6] Výzva k podání nabídek, obracející se na užší výběr možných dodavatelů letecké techniky z Itálie, Portugalska, Švédska a USA, byla bulharským ministerstvem obrany zveřejněna 9. prosince 2016.[7] V roce 2019 byl dohodnut nákup 8 amerických F-16 Block 70,[8] z toho šesti jednomístných F-16C a páru dvoumístných F-16D. Stroje budou dodány do roku 2024.[9]
Letecká technika[editovat | editovat zdroj]
Přehled[editovat | editovat zdroj]
Tabulka obsahuje přehled letecké techniky bulharského letectva podle Flightglobal.com.[1]
| Název | Fotografie | Původ | Určení | Verze | Ve službě | Objednáno | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Bojové letouny | |||||||
| F-16 | .jpg)
|
 USA
|
stíhací letoun | F-16V | 0 | 8 | |
| MiG-29 | _Lofting-2.jpg)
|
 Sovětský svaz
|
stíhací letoun | 15 | |||
| Su-25 | 
|
Sovětský svaz
|
bitevní letoun | 12 | |||
| Dopravní a transportní letouny | |||||||
| C-27J | 
|
 Itálie
|
transportní letoun | 3 | |||
| Speciální letouny | |||||||
| An-30 | 
|
Sovětský svaz
|
průzkum | 1 | |||
| Vrtulníky | |||||||
| AS532 | 
|
 Francie
|
víceúčelový vrtulník | 12 | 2 | ||
| Bell 206 | 
|
USA
|
víceúčelový vrtulník | 2 | |||
| Mi-17 | 
|
Sovětský svaz
|
transportní vrtulník | 4 | |||
| Cvičná letadla | |||||||
| Bell 206 |
|
USA
|
víceúčelový vrtulník | 4 | 2 | ||
| L-39 |
|
 Československo
|
cvičný letoun | 3 | |||
| PC-9 | 
|
 Švýcarsko
|
cvičný letoun | 5 | |||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b (anglicky) World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
- ↑ Небо не предел
- ↑ "Небе за всички" за 100-годишнината на българската авиация
- ↑ NEWDICK, Thomas; COOPER, Tom. Moderní bojová letadla 1990-dodnes. Praha: Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0583-7.
- ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Bulhaři jsou bez letectva. Migy míří do šrotu, zemi ohlídají spojenci. iDNES.cz [online]. 2016-01-18 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Bulhaři se chystají nakupovat stíhačky, staré migy zmodernizují. natoaktual.cz [online]. 2016-04-17 [cit. 2016-05-25]. Dostupné online.
- ↑ MLADENOV, Alexander; GROZEV, Krassimir. Bulgarian Fighter Tender. Air International. Únor 2017, roč. 92, čís. 2. (anglicky)
- ↑ GROHMANN, Jan. Bulharsko kupuje americké stíhačky F-16C/D Block 70 [online]. Armádní noviny, 2019-07-31 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
- ↑ GROHMANN, Jan. Stíhačky F-16 Block 70 zachrání skomírající bulharské letectvo [online]. Armádní noviny, 2020-04-03 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bulharské letectvo na Wikimedia Commons - (bulharsky) Oficiální stránky Archivováno 6. 7. 2011 na Wayback Machine.
