Bagrationovsk
| Bagrationovsk Багратионовск | |
|---|---|
 Budova původního semináře královských učitelů | |
.png) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 54°24′ s. š., 20°38′ v. d. |
| Nadmořská výška | 70 m n. m. |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Severozápadní |
| Oblast | Kaliningradská |
 Kaliningradská oblast na mapě Ruska   Bagrationovsk Bagrationovsk, Kaliningradská oblast | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 10,7 km² |
| Počet obyvatel | 6 401 (2021) |
| Hustota zalidnění | 598,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1336 |
| Oficiální web | bagrationovsk |
| Telefonní předvolba | +7 40156 |
| PSČ | 238420 |
| Označení vozidel | 39, 91 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bagrationovsk (rusky Багратионовск, německy Preußisch Eylau, litevsky Ylava, česky Jílové[1], polsky Iława Pruska[2]) je město v jižní části Kaliningradské oblasti, exklávě Ruska. Městečko s cca 6 500 obyvateli slouží jako hraniční přechod do Polska.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Od založení do 18. století[editovat | editovat zdroj]
Historie Jílového se datuje od roku 1325, kdy zde Řád německých rytířů postavil hrad zvaný Yladia, což prusky znamená „bažina.“ Osada se začala rozvíjet v okolí hradu po roce 1335, kdy byl postaven kostel. V roce 1348 bylo Řádem povoleno otevřít v okolí hradu hospody. Vyrostlo jich nakonec celkem 12. Osada ale i tak stále zůstávala spíš místem setkání představených řádu než fungující vesnicí. V roce 1400 uhodil do hradní věže blesk a hrad vyhořel. Byl ale velice rychle obnoven. Během třináctileté války oblehly hrad v roce 1455 jednotky Remschela von Krixena sloužícího pruským městům. Hrad ale nedobyly. Neúspěšní byli i Poláci v roce 1520, kteří ale zcela zničili přilehlou osadu. Městská práva získalo Jílové roku 1585. V letech 1709–1711 řádil v Jílovém mor, kterému podlehlo v městě a jeho okolí přes 2 200 lidí.
Od 19. století do roku 1914[editovat | editovat zdroj]
Dne 7 – 8. února 1807 proběhla u města jedna z nejkrvavějších bitev napoleonských válek tzv. bitva u Jílového. Na bitevní poli se střetla francouzská armáda Napoleona Bonaparte s ruskou armádou generála von Bennigsena podporovanou pruskými jednotkami generála von L'Estocq. Bitva skončila bez vítěze, ale na bitevní poli zůstalo dohromady přes 50 000 mrtvých. V roce 1819 se z Jílového stalo administrativní centrum pro přilehlý okres. Na základech hradu vyrostl v roce 1831 neoklasicistní zámek. Významný učitelský seminář byl otevřen ve městě v roce 1834. Každý východopruský učitel ho musel absolvovat, a to až do roku 1924, kdy byl uzavřen. Místní noviny začaly vycházet v roce 1835. Za účasti krále Fridricha Viléma IV. byl v roce 1856 slavnostně odhalen památník bitvy u Jílového z roku 1807. Železnice dorazila do Jílového v roce 1866 a spojilo město s Královcem a Bartensteinem. Jílové se stalo roku 1871 součástí Německé říše.
Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]
Během první světové války bylo město obsazeno ruskými vojsky, ale pouze na jeden týden (27. srpna 1914 – 3. září 1914), během kterého nedošlo k žádným ztrátám na životech či místním majetku. Místní zámek v roce 1932 přešel do vlastnictví města, které zde vybudovalo muzeum. Po nástupu nacismu k moci po roce 1933 byly ve městě postaveny kasárny a od roku 1935 zde bylo sídla německá pěchota a dělostřelectvo. Na konci války v roce 1945 došlo k evakuaci většiny německého obyvatelstva do Německa před postupující Rudou armádou. Sověti vstoupili do města 10. února 1945. Následně zřídila sovětská NKVD v bývalých německých kasárnách vězeňský tábor pro německé civilisty, kteří zůstali v Jílovém. Přes 6 000 jich pobyt v táboře nepřežilo. V srpnu 1945 zabrali Jílové Poláci a zřídili zde vlastní administrativu. Po dojednání hranice mezi Polskem a SSSR přešlo Jílové pod správu SSSR, a to k 1. lednu 1946.
Pod správou SSSR a Ruska[editovat | editovat zdroj]
V září 1946 bylo město se přejmenováno na Bagrationovsk na počest ruského generála Pjotra Bagrationa, který se účastnil bitvy u Jílového v roce 1807. Jeho socha byla odhalena v městě v roce 1954. Místní hrad byl od roku 1961 používán jako sklad a jeho střední část v roce 1990 vyhořela. Po rozpadu SSSR se stal Bagrationovsk součástí Kaliningradské oblasti (exklávy Ruska) a slouží jako hraniční přechod do Polska. Rozvinutý je především strojírenský a nábytkářský průmysl. V dubnu 2007 byl na popud ruské vlády do Bagrationovsku a Sovětsku (hraniční město s Litvou) jako příhraničních měst omezen přístup cizincům a Rusům nepobývajícím v oblasti. Pohraniční stráží bylo vydáváno extra povolení pro vstup do oblasti, o které se muselo žádat 30 dní předem. Omezení pohybu osob výrazně zpomalilo rozvoj města. V červnu 2012 bylo omezení zrušeno a nyní se vztahuje pouze na oblast přímo u hranice. V roce 2008 byl odhalen památník německým a ruským obětem druhé světové války.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
.svg)
Vývoj obyvatelstva v průběhu doby[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1875 | 1890 | 1910 | 1933 | 1939 | 1959 | 1970 | 1979 | 1989 | 2002 | 2010 | 2021 |
| Obyvatelé | 3 738 | 3 446 | 3 270 | 4 322 | 7 461 | 4 438 | 5 563 | 6 049 | 6 728 | 7 216 | 6 579 | 6 401 |
Etnické složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]
Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]
|
Významné osobnosti města[editovat | editovat zdroj]
- Konrad Theodor Preuss (1869–1938) – etnolog
- Hugo Falkenheim (1856–1945) – lékař a poslední předseda židovské obce v Königsbergu
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pozůstatky místního hradu -
Pozůstatky místního hradu -
Pozůstatky místního hradu -
Budova bývalého učitelského semináře z roku 1860 -
Památník bitvy u Jílového -
Pravoslavný kostel -
Hraniční přechod Bezledy – Bagrationovsk -
Místo bitvy u Jílového v současnosti
..JPG)
..JPG)
.jpg)
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Do roku 2022 měl Bagrationovsk uzavřené smlouvy s polskými městy a litevským městem Jonava, tato města na protest proti ruské invazi na Ukrajinu ukončila svou partnerskou spolupráci.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bagrationovsk na anglické Wikipedii.
- ↑ BALCAR, Antonín a František KAMENÍČEK. Historicko-zeměpisný atlas školní starého, středního a nového věku. Praha: V. Neubert, 1921.
- ↑ Egzonim wariantowy przyjęty na 79. posiedzeniu KSNG [1] Archivováno 7. 10. 2013 na Wayback Machine..
- ↑ Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2015-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bagrationovsk na Wikimedia Commons - Oficiální stránka
