Anton von Schönfeld
Anton baron von Schönfeld | |
---|---|
Anton baron von Schönfeld (Desetiletí od 1890) | |
Generální inspektor rakousko-uherské armády | |
Ve funkci: 1895 – 1898 | |
Předchůdce | arcivévoda Albrecht |
Nástupce | Ludvík Josef Windischgrätz |
Velitel 2. armádního sboru ve Vídni | |
Ve funkci: 1889 – 1894 | |
Předchůdce | Gustav von König |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci | |
Ve funkci: 1888 – 1889 | |
Předchůdce | Franz Kuhn von Kuhnenfeld |
Nástupce | Vilém Mikuláš Württemberský |
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu | |
Ve funkci: 1883 – 1888 | |
Předchůdce | Ferdinand von Bauer |
Nástupce | Anton Szveteney de Nagy-Ohay |
Náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády | |
Ve funkci: 1876 – 1881 | |
Předchůdce | Franz von John |
Nástupce | Friedrich von Beck-Rzikowsky |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1886), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870) |
Rodné jméno | Anton Maria Emmerich Wilhelm von Schönfeld |
Narození | 3. července 1827 Praha |
Úmrtí | 7. ledna 1898 (ve věku 70 let) Vídeň |
Příčina úmrtí | plicní edém |
Titul | svobodný pán (1870) |
Choť | Georgiana Nevill (1851–1890) |
Děti | Antonia von Schönfeld |
Příbuzní | Wenzel von Schönfeld[1][2] (sourozenec) Irma von Gise[3][4] (vnučka) |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie (1838–1845) |
Profese | voják |
Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1849) rytíř Císařského řádu Leopoldova (1864) Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1866) Řád železné koruny 2. třídy (1870) čestné občanství (1879) … více na Wikidatech |
Commons | Anton von Schönfeld |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antonín svobodný pán von Schönfeld (německy Anton Maria Emmerich Wilhelm Freiherr von Schönfeld) (3. července 1827 Praha – 7. ledna 1898 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných konfliktů druhé poloviny 19. století. V letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu, poté byl velitelem několika armádních sborů na různých místech Rakouska-Uherska. Mezitím byl v roce 1870 povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1886). V aktivní službě zůstal až do smrti, nakonec vykonával funkci generálního inspektora armády (1895–1898).[5]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze staré rodiny Schönfeldů povýšené v roce 1594 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn důstojníka a státního úředníka Johanna von Schönfelda (1795–1841) a jeho manželky Kathariny Kollerové, po otci byl vnukem známého pražského nakladatele Johanna Ferdinanda Schönfelda. Od roku 1838 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě,[6] v roce 1845 vstoupil v hodnosti poručíka do rakouské armády. Během revolučních let 1848–1849 v Itálii. Byl zraněn v bitvě u Novary (1849) a v Itálii sloužil i nadále pod maršálem Radeckým. V roce 1854 dosáhl hodnosti kapitána, ve válce se Sardinií byl povýšen na majora (1859). V roce 1862 dosáhl hodnosti podplukovníka, byl štábním důstojníkem 3. husarského pluku, poté několik let působil na ministerstvu války a u generálního štábu.[7] Během prusko-dánské války v roce 1864 byl generálním ubytovatelem rakouských jednotek v severním Německu, následně se zúčastnil také diplomatických mírových jednání s Dánskem.
V roce 1865 byl povýšen na plukovníka a od roku 1869 velel 13. pěší divizi, s níž se téhož roku zúčastnil bojů proti povstání v Dalmácii. V roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem v Budapešti. Věnoval se výcviku pěchoty a v roce 1873 byl přidělen jako doprovod perskému šahovi Nassredinovi při jeho návštěvě Vídně (Schönfeldův deník z té doby byl později vydán tiskem). V roce 1874 byl rakousko-uherským zástupcem na mezinárodní konferenci, která byla v důsledku prusko-francouzské války svolána do Bruselu a věnovala se úpravě vojenské legislativy v mezinárodních konfliktech. V roce 1875 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu.[8] Ve funkci náčelníka štábu se podílel na organizaci okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, vypracoval také první plány na tažení proti Rusku a Itálii, použité v modifikované podobě později za první světové války.
Ze zdravotních důvodů rezignoval v roce 1881 na funkci náčelníka generálního štábu. Stal se velitelem v Terstu, pod toto velitelství spadala také Istrie, Gorice a Gradiška.[9][10] Zde setrval jeden rok (1881–1882), poté se stal velitelem 12. armádního sboru v Hermannstadtu a zemským velitelem pro Sedmihradsko.[11] Od roku 1888 byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci[12] a nakonec od roku 1890 2. armádního sboru ve Vídni.[13] Mezitím byl 1. listopadu 1886 povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[14][15] Nakonec zastával v letech 1895-1898 funkci generálního inspektora rakousko-uherské armády.[16]
Zemřel ve svém bytě ve Vídni 7. ledna 1898 na následky srdečních komplikací po operaci kyčle. Jeho pohřbu ve vídeňském Votivním kostele Božského Spasitele se zúčastnil mimo jiné i císař František Josef I. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky v Bad Vöslau. V Bad Vöslau pobýval často od roku 1880, později zde vlastnil vilu v ulici Hügelgasse 34, jeho druhá manželka později nechala postavit další vilu v ulici Schlumbergerstrasse 8 (Vila Schönfeld).[17]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený jeho předkům v roce 1814. V roce 1870 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[18] Ve funkci náčelníka generálního štábu obdržel v roce 1876 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Během své kariéry získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku.[20] S ohledem na své působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády a diplomatické aktivity byl dekorován také řadou ocenění od zahraničních panovníků.[21][22] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 82.[23]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1849)
- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1864)
- Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1866)
- Řád železné koruny II. třídy (1870)
- Řád železné koruny I. třídy (1879)
- velkokříž Leopoldova řádu (1889)
- Vojenská záslužná medaile (1892)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Řádu červené orlice s brilianty (Německo)
- Řád pruské koruny II. třídy s meči (Německo)
- velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
- velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
- velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
- velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
- velkokříž Řádu Ludvíkova (Hesensko)
- Řád Filipa Velkomyslného (Hesensko)
- velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
- velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
- Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1851 s Angličankou Georgianou Nevill (1826–1890). Po ovdovění se v roce 1896 oženil podruhé s Francouzkou Héloise de Marion (1854–1933). Z prvního manželství se narodily tři děti, všechny ale zemřely ještě před otcem.
Jeho mladší bratr Wenzel (Václav) (1830–1901) byl též důstojníkem rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti podplukovníka (1878).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Rakouská akademie věd. Dostupné online. [cit. 2023-07-30].
- ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2023-07-30].
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Geni.com. Dostupné online. [cit. 2023-07-30].
- ↑ Ottův slovník naučný, 23. díl; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 37 (heslo Schönfeld Antonín) ISBN 80-7185-338-0
- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; s. 10–11 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des Österreichisches Kaiserthumes für 1863; Vídeň, 1863; s. 132 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 79 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 94 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 24 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 102 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 96 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 96 dostupné online
- ↑ Služební postup Antona von Schönfelda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 88 dostupné online
- ↑ Villa Schönfeld na webu Městského muzea Bad Vöslau dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 691–692 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 189 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 90 dostupné online
- ↑ Anton von Schönfeld na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 231 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 82 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 542 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Maria ze Schönfeldu na Wikimedia Commons
- Anton von Schönfeld in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
- Anton von Schönfeld in: Allgemeine Deutsche Biographie dostupné online
- Schönfeldové
- Rakousko-uherští generálové
- Náčelníci generálního štábu rakousko-uherské armády
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakouští šlechtici
- Čeští šlechtici
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu Ludvíkova
- Velkodůstojníci Řádu čestné legie
- Narození 3. července
- Narození v roce 1827
- Narození v Praze
- Úmrtí 7. ledna
- Úmrtí v roce 1898
- Úmrtí ve Vídni