Přeskočit na obsah

Anton von Schönfeld

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anton baron von Schönfeld
Anton baron von Schönfeld (Desetiletí od 1890)
Anton baron von Schönfeld (Desetiletí od 1890)
Generální inspektor rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1895 – 1898
Předchůdcearcivévoda Albrecht
NástupceLudvík Josef Windischgrätz
Velitel 2. armádního sboru ve Vídni
Ve funkci:
1889 – 1894
PředchůdceGustav von König
NástupceAlexandr Uexküll-Gyllenband
Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci
Ve funkci:
1888 – 1889
PředchůdceFranz Kuhn von Kuhnenfeld
NástupceVilém Mikuláš Württemberský
Velitel 12. armádního sboru v Sibiu
Ve funkci:
1883 – 1888
PředchůdceFerdinand von Bauer
NástupceAnton Szveteney de Nagy-Ohay
Náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády
Ve funkci:
1876 – 1881
PředchůdceFranz von John
NástupceFriedrich von Beck-Rzikowsky
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1886), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870)

Rodné jménoAnton Maria Emmerich Wilhelm von Schönfeld
Narození3. července 1827
Praha
Úmrtí7. ledna 1898 (ve věku 70 let)
Vídeň
Příčina úmrtíplicní edém
Titulsvobodný pán (1870)
ChoťGeorgiana Nevill (1851–1890)
DětiAntonia von Schönfeld
PříbuzníWenzel von Schönfeld[1][2] (sourozenec)
Irma von Gise[3][4] (vnučka)
Alma materTereziánská vojenská akademie (1838–1845)
Profesevoják
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1849)
rytíř Císařského řádu Leopoldova (1864)
Vojenský záslužný kříž 3. třídy (1866)
Řád železné koruny 2. třídy (1870)
čestné občanství (1879)
… více na Wikidatech
CommonsAnton von Schönfeld
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín svobodný pán von Schönfeld (německy Anton Maria Emmerich Wilhelm Freiherr von Schönfeld) (3. července 1827 Praha7. ledna 1898 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných konfliktů druhé poloviny 19. století. V letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu, poté byl velitelem několika armádních sborů na různých místech Rakouska-Uherska. Mezitím byl v roce 1870 povýšen na barona a v armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1886). V aktivní službě zůstal až do smrti, nakonec vykonával funkci generálního inspektora armády (1895–1898).[5]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré rodiny Schönfeldů povýšené v roce 1594 do šlechtického stavu, narodil se jako starší syn důstojníka a státního úředníka Johanna von Schönfelda (1795–1841) a jeho manželky Kathariny Kollerové, po otci byl vnukem známého pražského nakladatele Johanna Ferdinanda Schönfelda. Od roku 1838 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě,[6] v roce 1845 vstoupil v hodnosti poručíka do rakouské armády. Během revolučních let 1848–1849 v Itálii. Byl zraněn v bitvě u Novary (1849) a v Itálii sloužil i nadále pod maršálem Radeckým. V roce 1854 dosáhl hodnosti kapitána, ve válce se Sardinií byl povýšen na majora (1859). V roce 1862 dosáhl hodnosti podplukovníka, byl štábním důstojníkem 3. husarského pluku, poté několik let působil na ministerstvu války a u generálního štábu.[7] Během prusko-dánské války v roce 1864 byl generálním ubytovatelem rakouských jednotek v severním Německu, následně se zúčastnil také diplomatických mírových jednání s Dánskem.

V roce 1865 byl povýšen na plukovníka a od roku 1869 velel 13. pěší divizi, s níž se téhož roku zúčastnil bojů proti povstání v Dalmácii. V roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem v Budapešti. Věnoval se výcviku pěchoty a v roce 1873 byl přidělen jako doprovod perskému šahovi Nassredinovi při jeho návštěvě Vídně (Schönfeldův deník z té doby byl později vydán tiskem). V roce 1874 byl rakousko-uherským zástupcem na mezinárodní konferenci, která byla v důsledku prusko-francouzské války svolána do Bruselu a věnovala se úpravě vojenské legislativy v mezinárodních konfliktech. V roce 1875 byl povýšen na polního podmaršála a v letech 1876–1881 zastával funkci náčelníka generálního štábu.[8] Ve funkci náčelníka štábu se podílel na organizaci okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, vypracoval také první plány na tažení proti Rusku a Itálii, použité v modifikované podobě později za první světové války.

Erb rodu Schönfeldů

Ze zdravotních důvodů rezignoval v roce 1881 na funkci náčelníka generálního štábu. Stal se velitelem v Terstu, pod toto velitelství spadala také Istrie, Gorice a Gradiška.[9][10] Zde setrval jeden rok (1881–1882), poté se stal velitelem 12. armádního sboru v Hermannstadtu a zemským velitelem pro Sedmihradsko.[11] Od roku 1888 byl velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci[12] a nakonec od roku 1890 2. armádního sboru ve Vídni.[13] Mezitím byl 1. listopadu 1886 povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[14][15] Nakonec zastával v letech 1895-1898 funkci generálního inspektora rakousko-uherské armády.[16]

Zemřel ve svém bytě ve Vídni 7. ledna 1898 na následky srdečních komplikací po operaci kyčle. Jeho pohřbu ve vídeňském Votivním kostele Božského Spasitele se zúčastnil mimo jiné i císař František Josef I. Poté byly jeho ostatky uloženy do rodinné hrobky v Bad Vöslau. V Bad Vöslau pobýval často od roku 1880, později zde vlastnil vilu v ulici Hügelgasse 34, jeho druhá manželka později nechala postavit další vilu v ulici Schlumbergerstrasse 8 (Vila Schönfeld).[17]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul rytíře udělený jeho předkům v roce 1814. V roce 1870 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[18] Ve funkci náčelníka generálního štábu obdržel v roce 1876 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Během své kariéry získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku.[20] S ohledem na své působení v nejvyšším velení rakousko-uherské armády a diplomatické aktivity byl dekorován také řadou ocenění od zahraničních panovníků.[21][22] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 82.[23]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1851 s Angličankou Georgianou Nevill (1826–1890). Po ovdovění se v roce 1896 oženil podruhé s Francouzkou Héloise de Marion (1854–1933). Z prvního manželství se narodily tři děti, všechny ale zemřely ještě před otcem.

Jeho mladší bratr Wenzel (Václav) (1830–1901) byl též důstojníkem rakousko-uherské armády a dosáhl hodnosti podplukovníka (1878).

  1. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Rakouská akademie věd. Dostupné online. [cit. 2023-07-30].
  2. Geni.com. Dostupné online. [cit. 2023-07-30].
  3. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  4. Geni.com. Dostupné online. [cit. 2023-07-30].
  5. Ottův slovník naučný, 23. díl; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 37 (heslo Schönfeld Antonín) ISBN 80-7185-338-0
  6. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; s. 10–11 dostupné online
  7. Militär Schematismus des Österreichisches Kaiserthumes für 1863; Vídeň, 1863; s. 132 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 79 dostupné online
  9. Kais. königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 94 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 24 dostupné online
  11. Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 102 dostupné online
  12. Kais. königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 96 dostupné online
  13. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 96 dostupné online
  14. Služební postup Antona von Schönfelda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 167 dostupné online
  15. Seznam generálů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 88 dostupné online
  17. Villa Schönfeld na webu Městského muzea Bad Vöslau dostupné online
  18. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 691–692 dostupné online
  19. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 189 dostupné online
  20. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 90 dostupné online
  21. Anton von Schönfeld na webu valka.cz dostupné online
  22. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 231 dostupné online
  23. Přehled majitelů pěšího pluku č. 82 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 542 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]