Přeskočit na obsah

Feyenoord

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Feyenoord
NázevFeyenoord Rotterdam
MottoGeen Woorden Maar Daden
(„Ne slova, ale skutky“)[1][2]
Přezdívka„De club aan de Maas“
„De club van het volk“
„De club van Zuid“
„De stadionclub“
ZeměNizozemsko
MěstoRotterdam
Založen19. července 1908[3]
Domácí dres
SoutěžNizozemsko Eredivisie
(1. nizozemská fotbalová liga)
2021/223. místo
StadionDe Kuip
Kapacita51 137 diváků
Vedení
PředsedaNizozemsko Toon van Bodegom
TrenérDánsko Brian Priske
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly16× Logo Eredivisie mistr Nizozemska [4]
Domácí trofeje13× Pohár KNVB KNVB beker [5]
Mezinárodní trofeje3× Pohár Intertoto Pohár Intertoto
1× Liga mistrů UEFA
1× MS ve fotbale klubů MS ve fotbale klubů
1x MS ve fotbale klubů Evropská liga
Údaje v infoboxu aktuální k listopad 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Pohár mistrů evropských zemí
Zlatá medaile 1969/1970 Feyenoord
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1973/1974 Feyenoord
Zlatá medaile 2001/2002 Feyenoord
Konferenční liga
Stříbrná medaile 2021/2022 Feyenoord
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 2002 Feyenoord

Feyenoord je nizozemský fotbalový klub, který byl založen v roce 1908 v Rotterdamu pod názvem Wilhelmina, v roce 1912 přejmenován na Feijenoord, v roce 1974 upraveno na Feyenoord.

Zlatá éra klubu nastala v 60. a 70. letech, kdy spolu s Ajaxem dominoval nizozemskému fotbalu. Právě Ajax – klub z Amsterdamu – je pro Feyenoord rivalem (viz De Klassieker), jiným dalším rivalem je Sparta Rotterdam, historicky méně úspěšný klub z Rotterdamu.[6]

Feyenoord je spolu s Ajaxem a PSV Eindhoven jedním ze tří klubů dominujících nejvyšší nizozemské ligové soutěži Eredivisie, která je nazývána „Velkou trojkou“. Tyto tři kluby a FC Utrecht nikdy nesestoupily do nizozemské druhé ligy Eerste Divisie (platné k roku 2020). Po Ajaxu a PSV Eindhoven je v zemi třetí v počtu mistrovských titulů, v roce 2020 jich má 15.[4] V počtu trofejí z domácího poháru je s 13 druhý za Ajaxem.[5]

V roce 1970 vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ) a později dvakrát v letech 1974 a 2002 Pohár UEFA.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Feyenoord byl založen v dělnické čtvrti Rotterdamu v roce 1908. Původní název zněl Vilemína podle tehdejší královny Nizozemska Vilemíny Nizozemské. V roce 1912 dostal klub stávající název Feijenoord, což bylo pojmenování pro čtvrť na jihu Rotterdamu.[3] Roku 1924 vyhrál klub poprvé domácí ligu. Roku 1938 si Feyenoord připsal úspěch v podobě vítězství 1:0 nad anglickým Arsenalem, na čemž měl svoji zásluhu maďarský trenér Richard Dombi. Zatímco Arsenal byl v této době již profesionální klub, hráči Feyenoordu nikoliv.[3]

V letech 1959–1961 byl trenérem Jiří Sobotka.

Zlatá éra 60. a 70. let

[editovat | editovat zdroj]
Oslavy finálové milánské výhry v PMEZ proti Celticu. Trenér Ernst Happel ze slavící čtveřice stojí vpravo.

Dne 8. září 1965 se Feyenoord postavil v předkole Poháru mistrů evropských zemí pozdějšímu vítězi Realu Madrid. V domácím utkání se sice jako první trefil Ferenc Puskás, domácí však utkání góly Vennekera a Kraaye otočili na 2:1.[7] Odvetu však zvládl lépe Real Madrid a zvítězil 5:0.[3]

S příchodem Oveho Kindvalla se rakouský trenér Wilhelm Kment mohl spoléhat na švédskou dvojici útočníků zahrnující též Harryho Bilda. Uplatňované rozestavení 4-2-4 umožnilo nasazení obou a Kindvall se po aklimatizaci prosadil 22 góly ve 23 zápasech.[8] Za čtyři roky v přístavním městě skončil třikrát jako nejlepší střelec ligy.[8]

V ročníku 1968/69 vybojoval Feyenoord domácí double. V lize prohrálo mužstvo třikrát a spoléhalo se na svoji obranu, zatímco vpředu si útočník Kindvall zajistil dělené první místo mezi ligovými střelci se 30 góly celkově. Na vlastním stadionu Feyenoord odehrál finále domácího poháru a v něm v opakovaném zápase překonal PSV Eindhoven 2:0.[9] Avšak vedení přesto odvolalo kouče Bena Peeterse v přesvědčení, že úspěch v Evropě bude dosažen jen s koučem zkušenějším.[10]

Roku 1969 se stal trenérem Rakušan Ernst Happel. Po příchodu doplnil mužstvo o v Ajaxu nechtěného levého obránce Thea van Duivenbodeho a rakouského středopolaře Franza Hasila. Dosavadní brankářská jednička a kapitán Eddy Pieters Graafland přepustila místo mladšímu Eddymu Treijtelovi.[10] Feyenoord v 1. kole Poháru mistrů evropských zemí zdolal ve dvojzápase islandský celek KR Reykjavík celkovým výsledkem 16:2.[11] Happel učinil kapitánem středního obránce Rinuse Israëla, ten však se svým partnerem Theem Laseromsem nedokázali ve vzájemném klání zabránit Ajaxu vyrovnat na 3:3 a Ajax se tak po roce vrátil na vrchol. Treijtelovy minely Happela přiměly vrátit do branky Graaflanda. Přestože Ajax Rinuse Michelse ovládl nizozemskou scénu, byl to Feyenoord s hráči jako levé křídlo Coen Moulijn a záložník Willem van Hanegem, co z Feyenoordu učinily vůbec prvního nizozemského vítěze PMEZ. Předtím museli převážně nizozemští fotbalisté překonat posledního vítěze a tedy obhájce AC Milán s hráči jako Giovanni Lodetti a Gianni Rivera. Ve finále hraném 6. května 1970 právě v Miláně na San Siru čelil Feyenoord skotskému týmu Celtic. Ačkoli inkasoval jako první díky gólu Skota Tommyho Gemmella, podařilo se Rinusi Israëlovi vyrovnat, aby v prodloužení zásluhou gólu švédského útočníka Oveho Kindvalla zvítězil Feyenoord 2:1.[3][10]

Posléze se celek z Rotterdamu stal prvním v Nizozemsku, který triumfoval v Interkontinentálním poháru poté, co zdolal Estudiantes z Argentiny po výsledcích 2:2 a 1:0.[3] Obhajobu PMEZ znemožnilo brzké vyřazení v dalším roce, když v 1. kole tým neprošel přes rumunský celek UT Arad.[3] Happel dovedl fotbalisty Feyenoordu na nizozemský trůn v ročníku 1970/71, následně však odešel Kindvall a Ajax se v příštích dvou letech vrátil na vrchol, neboť rotterdamský celek nedokázal Švéda nahradit.[10] V pohárovém ročníku 1972/73 Poháru UEFA vyřadili hráči Feyenoordu v 1. kole lucemburský US Rumelange po celkovém výsledku 21:0 (9:0 doma a 12:0 venku). Jde o výhru nejvyšším rozdílem napříč dvěma zápasy v dějinách soutěže.[12] Roku 1973 vystřídal Happela dočasný trenér Ad Zonderland a toho posléze Wiel Coerver.

Finále Poháru UEFA 1974 proti anglickému Tottenhamu

Koncem května 1974 se Feyenoord utkal ve finále Poháru UEFA s Tottenhamem. V prvním zápase venku uhrál Feyenoord remízu 2:2 poté, co dvakrát dorovnal skóre. Odveta v Rotterdamu dopadla výhrou domácích 2:0,[13] což někteří z příznivců Tottenhamu neunesli a dělali výtržnosti.[14] Následovalo Mistrovství světa v Západním Německu, kde reprezentace Nizozemska poprvé dosáhla finále, ale s pořadateli nakonec prohrála. Feyenoord měl v kádru sedm zástupců (Willem van Hanegem, Rinus Israël, Wim Jansen, Theo de Jong, Wim Rijsbergen, Eddy Treijtel a Harry Vos), tudíž o jednoho více než Ajax.[9]

V letech 1978–1982 byl trenérem Václav Ježek.

Domácí konkurence a jeden rok s Johanem Cruijffem

[editovat | editovat zdroj]
Běžící Cruijff v utkání proti Utrechtu, které rozhodlo o mistrovském titulu (v dubnu 1984)

Na začátku 80. let se Feyenoord potýkal nejen s Ajaxem, ale rovněž s PSV Eindhoven a AZ Alkmaar. Od úspěšného roku 1974 zaznamenal jen jeden triumf, a to Pohár KNVB roku 1980. Roku 1983 sem na stánek De Kuip vkročil Johan Cruijff, 36letá legenda Ajaxu a fotbalu obecně, který v Amsterdamu nedostal nabídku smlouvu prodloužit.[15] Začátek platil za zdařilý, první tři ligové zápasy vstřelili hráči Feyenoordu 14 gólů a do derby proti Ajaxu v 6. kole nastoupili jako neporažení. Na venkovní stadionu v hlavním městě ale prohráli 2:8. Tato prohra neovlivnila zápas Poháru UEFA se skotským St. Mirren, přes který Feyenoord přešel i díky gólu skoro 21letého Ruuda Gullita. Vzpamatování z porážky v derby se projevilo sérií neporazitelnosti trvající 15 ligových zápasů a čítající 12 výher. V únoru tým podlehl Groningenu, na jaře to však byla prohra poslední. V osmifinále domácího poháru vyřadil Ajax, avšak vypadl s Tottenhamem (později vítězem) v Poháru UEFA. Doma proti Ajaxu v lize se Feyenoord vytáhl a vyhrál 4:1 a učinil krok k titulu, přestože v kole následujícím jen remizoval venku s Go Ahead Eagles. Posledních deset zápasů zvládl s bilancí osmi výher a dvou remíz, jistotu titulu přinesla výhra 3:0 s Utrechtem pár kol před koncem. Finálová výhra 3:0 v Poháru KNVB zaručila double. Cruijff Rotterdam opustil a na jím uvolněné místo dorazil 33letý Johnny Rep.[15]

Na jaře 1991 utrpěl kouč Pim Verbeek a jeho Feyenoord venkovní ligovou prohru 0:6 proti PSV Eindhoven. Debakl Verbeek odčinil v semifinále národního poháru, když venku na půdě toho samého soupeře vyhrál 1:0 a odepřel mu možnost získat pohár KNVB počtvrté v řadě za sebou.[16] Ve finále hraném na jeden zápas Feyenoord nastoupil na vlastním stadionu proti druholigovému BVV Den Bosch. V úvodní desetiminutovce je poslal do vedení Rob Witschge, jediný střelec v zápasu. Rotterdamští fanoušci, v euforii vidiny první trofeje od roku 1984, vícekrát vtrhli na hřiště a ztížili outsiderovi vyrovnání. To nepřišlo, rozhodčí Blankenstein odpískal konec a Den Bosch následně podal stížnost u soudu, neboť svaz výsledek finále přijal.[17] Nizozemský soud nařídil znovu odehrát druhý poločas ještě před začátkem dalšího ročníku evropských soutěží UEFA. Na soud se posléze obrátil i Feyenoord s tím, že nelze hráče donutit dorazit z vlastní dovolené. Termín dohrání se odloží a Feyenoord je oficiálně zaregistrován do PVP jakožto vítěz, UEFA mezitím potrestá Den Bosch tříletým zákazem v evropských pohárech za to, že se věc podala na civilní soud. Druhý poločas se už nedohrál.[17]

Feyenoord v Poháru KNVB triumfoval mezi roky 1991 až 1995 celkově čtyřikrát. Zrovna v ročníku 1992/93, kdy se pohár pozvednout nepodařilo, se stal ligovým mistrem.[3]

Na přelomu století

[editovat | editovat zdroj]
Kapitán vítězného týmu v Poháru UEFA, záložník Paul Bosvelt

Během letní přestávky v roce 1997 se brankář Ed de Goey s Feyenoordem po sedmi letech rozloučil a nástupcem se mu stal Jerzy Dudek. Rotterdamský klub zakončil ročník čtvrtý za Ajaxem, PSV Eindhoven a Vitesse, ovšem statisticky s druhou nejlepší obranou.[18][19] V ročníku 1998/99 již v červenobílém dresu nastupovala nová posila do útoku Jon Dahl Tomasson. Fotbalisté Feyenoordu se po šesti letech zasadili o zisk dalšího titulu mistra navzdory venkovní porážce s Ajaxem 0:8 v rámci De Klassieker.[20] Ani na podzim 1999 ani na podzim 2001 se tým neprosadil v Lize mistrů a skončil již ve skupině.[19] Na jaře 2002 ale tým Berta van Marwijka dokráčel do finále Poháru UEFA hraném právě na stadionu v Rotterdamu. Do sítě Borussie Dortmund nejprve dopravil dva góly Pierre van Hooijdonk a třetí pak Jon Dahl Tomasson. Feyenoord podruhé vyhrál Pohár UEFA výsledkem 3:2.[21] Do ročníku 2003/04 vstoupil tým s novým útočníkem Dirkem Kuijtem, který v debutovém ročníku vstřelil 24 gólů a pomohl ke třetí příčce. V tom následujícím se k němu do útoku přidal Salomon Kalou, sám Kuijt se pak s 29 góly stal prvním na souhrnné listině střelců.

V prosinci 2006 v zápase skupiny „E“ Poháru UEFA proti domácímu celku AS Nancy začali fanoušci Feyenoordu provádět na stadionu výtržnosti, rozhodčí byl nucen kvůli použití slzného plynu policií zápas přerušit na více než půl hodiny.[22] Disciplinární komise UEFA nejprve udělila pokutu 200 tisíc švýcarských franků a udělila podmínečný trest uzavření klubového stadionu na dva zápasy. Poté ale došlo ke zpřísnění trestu – Feyenoord byl ze soutěže vyloučen, pokuta byla snížena na 100 tisíc švýcarských franků.[23]

Dne 24. října 2010 Feyenoord zaznamenal nejvyšší prohru v historii, když padl na hřišti PSV Eindhoven 0:10.[24]

Poslední roky

[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu roku 2015 a 2016 se pod trenérem Giovannim van Bronckhorstem poprvé v klubové historii přihodila série šesti proher v řadě.[25] Navzdory této nelichotivé skutečnosti získal Feyenoord v ročníku 2016/17 titul.[20]

Nizozemský mistr měl v ročníku 2017/18 zaručenou účast v Lize mistrů, v níž se měl utkat s Manchesterem City, Šachtarem Doněck a Neapolí. Na začátku sezóny se podařilo v penaltovém rozstřelu vyhrát utkání o nizozemský superpohár proti Vitesse,[26] obhajoba ligového titulu se však nepodařila, neboť odchody hráčů Rickyho Kasdorpa a Terence Kongola a ukončení kariéry Dirka Kuijta postihly výkonnost mužstva.[20] Tým okolo dánského útočníka Nicolaie Jørgensena a Stevena Berghuise, jehož hostování se po mistrovské sezóně proměnilo v přestup, a nových hráčů jako Jerry St. Juste, Sufján Amrabat a Ridgeciano Haps,[27] nedokázal postoupit v Evropě ze skupiny a až v posledním zápase dokázal vyhrát 2:1 proti Neapoli. Jelikož ale Feyenoord předchozích pět zápasů prohrál, skončil ve skupině poslední, čtvrtý.[28] Rotterdamské mužstvo dokráčelo do finále Nizozemského poháru, ve kterém porazilo 3:0 AZ Alkmaar.[5]

Neoficiální hymna

[editovat | editovat zdroj]

Hymna Feyenoordu, přijatá roku 1961 se nazývá "Hand in Hand". Její melodie byla napsána v 19. století Němcem Wilhelmem Speidelem. Jaap Valkhoff k ní napsal slova, která se stala populární mezi fanoušky Feyenoordu a byla přijata za neoficiální hymnu. Valkhoff též napsal slova na stejnou melodii pro jiné kluby, mezi nimi např. pro odvěkého rivala Feyenoordu, AFC Ajax.

Rivalita

[editovat | editovat zdroj]

De Klassieker mezi Feyenoordem a Ajaxem je symbolickým soubojem dvou největších měst Nizozemska, mezi přístavním dělnickým městem Rotterdam a hlavním městem a kulturním střediskem městem Amsterdam.[29] Oba kluby se poprvé střetly v roce 1921, jejich vzájemný říjnový zápas dopadl nerozhodně 2:2. V listopadu roku 1964 zvítězil Feyenoord nad Ajaxem 9:4, začátkem sezóny 1983/84 naopak od rivala utrpěl debakl 2:8.[1] Nevraživost se v minulosti projevila i násilím, v roce 1997 se u Beverwijku udála potyčka, kde došlo na zranění a jeden fanoušek Ajaxu byl zabit. V roce 2004 napadli fanoušci Ajaxu během zápasu rezervních týmů Jorgeho Acuñu a ten musel na ošetření do nemocnice.[29] Johan Cruijff hrál za oba kluby, Ronald Koeman oba kluby trénoval.[30]

Dalším rivalem je Sparta Rotterdam, nejstarší nizozemský klub založený 20 let před Feyenoordem. Derby mezi těmito kluby dostalo v 21. století více „přátelský“ charakter, způsobený výkonnostními rozdíly a pohárovými úspěchy. Podobně jako Ajax symbolizuje Sparta vyšší vrstvu společnosti. Ve městě se nachází ještě jiný klub, Excelsior.[6]

Sponzoři a výrobci dresů

[editovat | editovat zdroj]
Roky Hlavní sponzor Roky Výrobce dresů
1981–1984 Gouden Gids 1981–1982 Adidas
1984–1989 Opel 1982–1987 Puma
1989–1991 HCS Technology 1987–1990 Hummel
1991–2004 Stad Rotterdam Verzekeringen 1990–1900 Adidas
2004–2009 Fortis 2000–2009 Kappa
2009–2013 ASR Verzekeringen 2009–2014 Puma
2013–2017 Opel 2014–2023 Adidas
2017– Qurrent

Získané trofeje

[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže

[editovat | editovat zdroj]
(1923/24, 1927/28, 1935/36, 1937/38, 1939/40, 1960/61, 1961/62, 1964/65, 1968/69, 1970/71, 1973/74, 1983/84, 1992/93, 1998/99, 2016/17, 2022/23)
(1929/30, 1934/35, 1964/65, 1968/69, 1979/80, 1983/84, 1990/91, 1991/92, 1993/94, 1994/95, 2007/08, 2015/16, 2017/18, 2023/24)
(1991, 1999, 2017, 2018, 2024)

Vyhrané mezinárodní soutěže

[editovat | editovat zdroj]
(1969/70)
(1973/74, 2001/02)
(1967, 1968, 1973)
(1970)

Známí hráči

[editovat | editovat zdroj]

Trenéři

[editovat | editovat zdroj]
Trenéři počínaje rokem 1969[36]
Období od Období do Trenér
1. července 1969 30. června 1973 Rakousko Ernst Happel
1. července 1973 30. června 1975 Nizozemsko Wiel Coerver
1. července 1975 30. června 1976 Polsko Antoni Brzeżańczyk
1. července 1976 30. června 1978 Jugoslávie Vujadin Boškov
1. července 1978 30. června 1982 Československo Václav Ježek
1. července 1982 30. června 1983 Nizozemsko Hans Kraay starší
1. července 1983 15. listopadu 1984 Nizozemsko Thijs Libregts
16. listopadu 1984 30. června 1984 Nizozemsko Ab Fafié
1. července 1986 30. června 1988 Nizozemsko Rinus Israël
1. července 1988 30. června 1989 Nizozemsko Rob Jacobs
1. července 1989 15. března 1991 Nizozemsko Pim Verbeek (později spolu s Bengtssonem)
1. prosince 1989 15. března 1991 Švédsko Gunder Bengtsson
16. března 1991 30. června 1991 Nizozemsko Wim Jansen
1. července 1991 16. března 1992 Nizozemsko Hans Dorjee
17. března 1992 30. června 1992 Nizozemsko Wim Jansen
1. července 1992 2. října 1995 Nizozemsko Willem van Hanegem
3. října 1995 14. října 1995 Nizozemsko Geert Meijer (prozatímní trenér)
15. října 1995 30. června 1997 Nizozemsko Arie Haan
1. července 1997 30. dubna 2000 Nizozemsko Leo Beenhakker
1. května 2000 30. června 2000 Nizozemsko Geert Meijer (prozatímní trenér)
1. července 2000 30. června 2004 Nizozemsko Bert van Marwijk
1. července 2004 23. května 2005 Nizozemsko Ruud Gullit
1. července 2005 3. května 2007 Nizozemsko Erwin Koeman
5. května 2007 30. června 2007 Nizozemsko Leo Beenhakker
1. července 2007 31. července 2008 Nizozemsko Bert van Marwijk
1. července 2008 14. ledna 2009 Nizozemsko Gertjan Verbeek
15. ledna 2009 30. června 2009 Nizozemsko Leon Vlemmings
1. července 2009 12. července 2011 Nizozemsko Mario Been
1. července 2011 30. června 2014 Nizozemsko Ronald Koeman
1. července 2014 17. května 2015 Nizozemsko Fred Rutten
18. května 2015 30. června 2019 Nizozemsko Giovanni van Bronckhorst
1. července 2019 28. října 2019 Nizozemsko Jaap Stam
30. října 2019 2021 Nizozemsko Dick Advocaat
2021 2024 Nizozemsko Arne Slot
12. června 2024 Dánsko Brian Priske

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b De Klassieker: A dominant Dutch duo. FIFA.com [online]. 2015-01-25 [cit. 2021-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-15. (anglicky) 
  2. ↑ [1], cit. 2021-04-15
  3. ↑ a b c d e f g h Van Daele winner puts Feyenoord on the map. FIFA.com [online]. 2016-04-23 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b KÁRPÁTI, Tamás; STOKKERMANS, Karel Last updated: 17 Sep 2020. Netherlands - Champions. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2020-09-17 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c STOKKERMANS, Karel. Netherlands Cup Finals. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2020-05-28 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b FARMER, Drew. 10 World Football Clubs Living in the Shadow of Their City Rivals. Bleacher Report [online]. 2012-04-15 [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ https://www.uefa.com/uefachampionsleague/history/season=1965/matches/round=940/match=62044/?iv=true
  8. ↑ a b THACKER, Gary. Ove Kindvall: The Sweden and Feyenoord legend who gave up a career at the top at 28. These Football Times [online]. 2019-05-22 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Neil Fredrik Jensen. Great Reputations: Feyenoord 1970, the overlooked Dutch masters. gameofthepeople.com [online]. 2016-03-01 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d RAMESH, Priya. Ernst Happel: The Feyenoord years. These Football Times [online]. 2019-04-03 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ James M. Ross. European Competitions 1969-70. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2015-06-04 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ STOKKERMANS, Karel. European Cups Trivia. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2020-09-17 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ James M. Ross. European Competitions 1973-74. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2015-06-04 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Spurs fans may miss Feyenoord tie. BBC [online]. 2006-12-15 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b SCRAGG, Steven. WHEN AJAX DIDN’T WANT JOHAN CRUYFF HE LEFT FOR FEYENOORD … AND WON THE DOUBLE. These Football Times [online]. 2019-12-16 [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b KNVB Beker 1990/91. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ SCHOENMAKERS, Jan. Netherlands 1997/98. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2005-02-20 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b MARTIN, James. JERZY DUDEK AND THE HEROICS OF AN UNDERRATED GOALKEEPER. These Football Times [online]. 2017-09-26 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b c BILLINGHAM, Glenn. De Klassieker: The Ajax-Feyenoord rivalry. These Football Times [online]. 2018-01-18 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ SMITH, Chris. What happened next? The Feyenoord side who beat BVB on their own patch to win the 2002 UEFA Cup. Squawka.com [online]. 2020-06-08 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ V Nancy řádili zdivočelí fanoušci [online]. Economia, 2006-12-01 [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  23. ↑ Feyenoord byl vyloučen z Poháru UEFA [online]. Economia, 2007-01-19 [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  24. ↑ PSV Beats Feyenoord 10-0 in Eredivisie: How the Mighty Have Fallen. Bleacher Report [online]. 2010-10-25 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ YOKHIN, Michael. Feyenoord's disastrous six-game losing streak the worst in De Kuip history. ESPN [online]. 2016-02-10 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b STOKKERMANS, Karel. Netherlands - List of Super Cup Finals. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2019-08-01 [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ FAYE, Charlie. Dutch Eredivisie Preview 2017-18 Season: Here we go!. dutchreview.com [online]. 2017-08-10 [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Feyenoord 2 Napoli 1: Sarri's side suffer Champions League exit. fotmob.com [online]. [cit. 2021-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ a b The Greatest Rivalries: Ajax Versus Feyenoord. Bleacher Report [online]. 2008-08-19 [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Unieke werkreeks Koeman bij traditionele top-drie. Voetbal International [online]. 2011-07-20 [cit. 2021-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (nizozemsky) 
  31. ↑ Eredivisie Champions, soccerway.com (anglicky)
  32. ↑ KNVB Beker - Finals, soccerway.com (anglicky)
  33. ↑ a b c d e f g h i Feyenoord Rotterdam. FIFA.com [online]. 2007-04-24 [cit. 2020-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-28. (anglicky) 
  34. ↑ Sveriges landslagsmän 1908-2012, Seznam švédských fotbalových reprezentantů 1908-2012 (švédsky)
  35. ↑ [2], cit. 2020-11-24
  36. ↑ Feyenoord » Manager history [online]. WorldFootball.net [cit. 2020-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Eredivisie – Nizozemská nejvyšší soutěž ve fotbale (týmy, ročníky)
Kluby 2024/2025
(18 mužstev)
Sezóny
1956/1957 • 1957/1958 • 1958/1959 • 1959/1960 • 1960/1961 • 1961/1962 • 1962/1963 • 1963/1964 • 1964/1965 • 1965/1966 • 1966/1967 • 1967/1968 • 1968/1969 • 1969/1970 • 1970/1971 • 1971/1972 • 1972/1973 • 1973/1974 • 1974/1975 • 1975/1976 • 1976/1977 • 1977/1978 • 1978/1979 • 1979/1980 • 1980/1981 • 1981/1982 • 1982/1983 • 1983/1984 • 1984/1985 • 1985/1986 • 1986/1987 • 1987/1988 • 1988/1989 • 1989/1990 • 1990/1991 • 1991/1992 • 1992/1993 • 1993/1994 • 1994/1995 • 1995/1996 • 1996/1997 • 1997/1998 • 1998/1999 • 1999/2000 • 2000/2001 • 2001/2002 • 2002/2003 • 2003/2004 • 2004/2005 • 2005/2006 • 2006/2007 • 2007/2008 • 2008/2009 • 2009/2010 • 2010/2011 • 2011/2012 • 2012/2013 • 2013/2014 • 2014/2015 • 2015/2016 • 2016/2017 • 2017/2018 • 2018/2019 • 2019/2020 • 2020/2021 • 2021/2022 • 2022/2023 • 2023/2024 • 2024/2025
Jiné odkazy: Nizozemský fotbalový pohár • Nizozemský superpohár
Vítězové – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Interkontinentální pohár
– předchůdce
1960 Real Madrid • 1961 CA Peñarol • 1962 Santos FC • 1963 Santos FC • 1964 FC Inter Milán • 1965 FC Inter Milán • 1966 CA Peñarol • 1967 Racing Club • 1968 Estudiantes de La Plata • 1969 AC Milán • 1970 Feyenoord • 1971 Nacional Montevideo • 1972 AFC Ajax • 1973 CA Independiente • 1974 Atlético Madrid • 1975 Ročník neodehrán • 1976 Bayern Mnichov • 1977 CA Boca Juniors • 1978 Ročník neodehrán • 1979 Club Olimpia • 1980 Nacional Montevideo • 1981 Flamengo • 1982 CA Peñarol • 1983 Grêmio • 1984 CA Independiente • 1985 Juventus FC • 1986 CA River Plate • 1987 FC Porto • 1988 Nacional Montevideo • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 FK Crvena zvezda • 1992 São Paulo FC • 1993 São Paulo FC • 1994 CA Vélez Sarsfield • 1995 AFC Ajax • 1996 Juventus FC • 1997 Borussia Dortmund • 1998 Real Madrid • 1999 Manchester United FC • 2000 CA Boca Juniors • 2001 Bayern Mnichov • 2002 Real Madrid • 2003 CA Boca Juniors • 2004 FC Porto
Mistrovství světa klubů
2000 SC Corinthians Paulista • 2001–2004 • 2005 São Paulo FC • 2006 Sport Club Internacional • 2007 AC Milán • 2008 Manchester United FC • 2009 FC Barcelona • 2010 FC Inter Milán • 2011 FC Barcelona • 2012 SC Corinthians Paulista • 2013 Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Real Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 Bayern Mnichov • 2021 Chelsea • 2022 Chelsea • 2023 Real Madrid
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Feyenoord&oldid=24475765“