Nestor kea: Porovnání verzí

Nestor kea
	Nestor kea
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; ohrožený druh
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	papoušci (Psittaciformes);
Čeleď	kakapovití (Strigopidae);
Rod	nestor (Nestor);
Binomické jméno
	Nestor notabilis; Gould, 1856
	Mapka s rozšířením (zeleně) Mapka s rozšířením (zeleně)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 1. 5. 2020, 07:34

Nestor kea (Nestor notabilis, maorsky jen kea) je alpský papoušek z rodu Nestor obývající hornaté oblasti západní části Jižního ostrova Nového Zélandu. Jedná se o jediného alpského papouška na světě^[2] a jednoho z nejinteligentnějších ptáků.^[2]^[3]

Kea měří okolo 46 cm a váží 800-1000g. Jeho peří je olivově zelené až černé, pod křídly a na ocase má peří pestré barvy od žluté a červené až po modrou. Je všežravec. Živí se převážně rostlinnou stravou (vedle listů pojídá i bobule, kořínky, nektar), avšak nepohrdne ani larvami a savci včetně ovcí. Napadání ovcí ho v minulosti dostalo do konfliktu s ovčími farmáři, až novozélandská vláda v 60. letech 19. století vypsala odměnu za každého zabitého jedince. V následujících přibližně 100 letech bylo zabito až 150 000 papoušků kea. Od roku 1986 je nestor kea chráněný a od roku 2017 je zapsán na Červeném seznamu ohrožených druhů. Jeho populace se v roce 2020 dohaduje na 3000−7000 jedinců.^[2]

Kea hnízdí v norách pod kořeny stromů a balvanů, ve snůšce bývají 2−4 bílá vejce. Je znám svou inteligencí a zvědavostí, které hrají důležitou roli v jeho přežití v extrémních podmínkách novozélandských Jižních Alp. Kea se naučil používat nástroje, umí vyřešit logické hlavolamy a dokáže pracovat i se statickými problémy.^[4] V Bad Vöslau v Dolních Rakousech je výzkumné středisko, které se zabývá nestory kea a jejich inteligencí. Je chován v četných zoologických zahradách, v Česku je k vidění mj. v brněnské či pražské Zoo.

Nomenklatura

Nestor kea byl poprvé popsán ornitologem Johnem Gouldem v roce 1856.^[5] Gould přiřadil papouškovi druhové jméno notabilis, celým bionickým jménem tedy Nestor notabilis. Jméno Nestor odkazuje k bájnému hrdinovi řecké mytologie Nestórovi, který byl moudrým rádcem Řeků u Tróje.^[6] Druhové jméno notabilis znamená v latině „pozoruhodný” či „hodný zmínky”.^[7]^[8]

Na Novém Zélandu se papouškovi běžné říká jeho maorským jménem kea. Maorové často pojmenovávali ptáky na základě zbarvení jejich peří, chování či jejich zpěvu. Pojmenování „kea” odkazuje ke zvuku, který papoušek vydává, a který se dá popsat jako keee aaa,^[9] resp. kíí-á kíí-á.^[10] Slovo kea se v angličtině používá pro jednotné i množné číslo.

Rod Nestor, kam se řadí nestor kea, zahrnuje čtyři druhy:

Nestor kea (Nestor notabilis)
Nestor kaka (Nestor meridionalis)
Nestor úzkozobý (Nestor productus) − vyhynulý
Nestor chathamský (Nestor chathamensis − vyhynulý

Všechny čtyři druhy mohou mít stejného předka, tzv. „proto-kaku” (anglicky proto-kākā), který obýval novozélandské lesy před pěti miliony lety.^[11]^[12]

Rod Nestor je jediný druh podčeledi Nestorinae, která se řadí do čeledi kakapovití (Strigopidae).^[13]^[14]^[15]^[16] Čeleď kakapovitých kromě rodu Nestor tvoří ještě rod Strigops (v podčeledi Strigopinae^[17]) s jediným druhem kakapem sovím (S. habroptila),^[14] nejbližším společným příbuzným rodu Nestor.^[11]^[12]^[18]^[19] Podle jiné systematiky tvoří nestorové vlastní čeleď Nestoridae, která společně s čeledí kakapovitých Strigopidae tvoří nadčeleď Strigopoidea.^[20] Nestorové a kakapové představují bazální klad vůči všem ostatním papouškům. Samotné linie nestorů a kakapů se na Novém Zélandu rozdělily před 23 až 29 miliony lety. Nestor kea se od nestora kaky (Nestor meridionalis) oddělil před asi 2,3 až 4,4 miliony let.^[21]

Popis

Nestor kea je poměrně statný druh papouška. S výškou okolo 46 cm a váhou 800g−1000g^[22] se jedná o největšího létavého suchozemského ptáka na Novém Zélandu.^[6] Větším, avšak nelétavým novozélandským papouškem je kakapo soví. Rozpětí křídel nestora kea přesahuje 1 metr.^[6]

Zbarvení peří na většině těla je olivově zelené až černé, což papouškovi umožňuje dobře splynout s jeho přirozeným prostředím.^[6] Když kea roztáhne křídla, objevují se pestřejší barvy: letky na křídlech jsou modravé a pírka na vnitřní straně křídel přecházejí z oranžově červené barvy, která se také objevuje na spodní části zad, do odstínů pískově žluté. Tato pírka jsou černě lemována.^[23] Ocasní péra jsou modro-zelená s černým zakončením.^[24] Šedě zbarvený horní zobák, který je dlouhý a zahnutý, je mnohem delší než dolní zobák. Okruží kolem očí, ozobí a končetiny jsou rovněž šedé.^[24]

Hlas nestora kea

Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. Samci jsou okolo 5 % větší než samice a mají okolo 12−14 % delší zobák.^[25] Samičí horní zobák je méně zahnutý.^[26] Mladé jedince lze rozpoznat podle žlutě zbarvených okruží a ozobí, žlutě-oranžového dolního zobáku a šedozelených končetin.^[24]

Papoušek vydává dlouhý, hlasitý, vysoce posazený zvuk připomínající volání kíí-á. Mladí jedinci vydávají méně stabilní zvuk a spíše připomínají nekontrolovatelné kvílení.^[27]

Výskyt

Nestor kea se vyskytuje od nížinatých údolí a lesů na západním pobřeží Jižního ostrova až po vrcholky alpských oblastí národních parků Arthur's Pass a Aoraki / Mount Cook. Lze ho spatři pouze na západní části ostrova, která je pokrytá horami a propojena původními pabukovými lesy. Nestor kea byl pozorován od nejsevernějšího cípu Jižního ostrova u majáku Farewell Spit až po nejjižnější oblasti ostrova v jižním Fiordlandu.^[22]

Kea se nevyskytuje na Severním ostrově. Nedávné fosilní nálezy ze Severního ostrova však naznačují, že před více než 10 000 lety se populace papouška na Severním ostrově vyskytovala.^[28]^[29] Vedle bažiny Poukawa, známého fosilního naleziště nedaleko Hastings, byly kosterní pozůstatky papouška nalezeny i v písečných dunách Mataikana ve Wairarapě.^[29] Ve světle těchto objevů kurátor Regionálního muzea Whanganui Mike Dickinson pronesl v roce 2018 myšlenku, že by se nestor kea mohl reintrodukovat na Severní ostrov. „Na Mt Ruapehu by se jim dařilo dobře,” prohlásil.^[29]

Určit počet nestorů kea ve volné přírodě je značně komplikované z důvodu těžko přístupného terénu přirozeného výskytu papouška,^[30]^[31] těžko předvídatelného chování a nízké hustoty výskytu − např. v roce 2011 bylo odhadnuto, že v Národním parku Nelson Lakes připadá jedna samice na 2750 hektarů lesa.^[27] V roce 1986 byla celková populace odhadována na 1000-5000.^[32] O šest let později byl odhad celkové populace kolem 15 000 jedinců.^[33] Department of Connservation (novozélandský vládní úřad pro ochranu životního prostředí a historických památek) odhaduje, že k roku 2020 ve volné přírodě zbývá 3-7 tisíc nestorů kea.^[2]

Chování

Nestor kea je společenský pták, žije ve skupinách v počtu 5-15 jedinců.^[22]^[34] Kea hraje důležitou roli v alpském ekosystému jako roznašeč semen.^[35] Pro 12 % alpských druhů rostlin je jediným roznašečem.^[36] Byl mnohokrát pozorován, jak požírá mršiny, což z něj dělá výborného „čističe” ekosystému.^[35]

Mediánový věk papoušků žijících ve volné přírodě se odhaduje na 5 let, přičemž pouze kolem 10 % populace přesahuje věku 20 let.^[33]^[37] Úmrtnost mladých jedinců je poměrně vysoká − méně než 40 % mladých nestorů kea přežijí první rok života.^[37] Vysoká úmrtnost a nízká předpokládaná délka života papoušků ve volné přírodě je kombinací extrémního počasí novozélandských hor, zavlečených predátorů, nemocí a aktivit člověka. V zajetí se papoušek dožívá kolem 30−40 let.^[38] Nejstarší známý jedinec se dožil 50 let.^[37]

Potrava

Nestor kea je všežravec s pestrým jídelníčkem. Živí se většinou rostlinnou potravou, avšak nepohrdne ani hmyzem, mršinami, larvami a savci.^[39]^[34] Občas požírá i menší ptáky − bylo pozorováno, jak plení hnízdiště buřňáka Huttonova a hoduje na jeho mláďatech.^[39] U lidských sídlišť kea často přebírá odpadky a vyjídá z nich zbytky jídla.^[40]

Studie z roku 1988, která se zabývala potravním chováním nestorů kea, zkoumala populaci v pohoří Craigieburn v Canterbury. Autorka studie vyzkoumala, že až 70.5 % potravy zkoumaných jedinců tvořily rostliny; z terénního výzkumu však nebylo jasné, zda konzumace rostlin odrážela preferenci papouška či dostupnost potravy.^[41] Podle jiných studií tvoří rostlinná potrava až 96 % jídelníčku papouška.^[42] Nestoři kea pojídají celé rostliny včetně květů, semínek, kořene, listů, stonků, nektaru a ovoce. K oblíbeným rostlinám nestora kea patří bobule rostlin rodů Coprosma a Cyathodes, apinská rostlina Podacarpus nivalis a semínka a pupeny místních pabuků (Nothofagus solandri a Nothofagus menziessi).^[42]

Ovce

Již od 19. století se diskutovala otázka, zda kea napadá i ovce, které jsou na Novém Zélandu velmi hojné. V 60. letech 19. století, kdy se ovčí farmáři začali přesouvat z nížin i do vysokohorských oblastí, byly poprvé spatřeny ovce s neobvyklými zraněními na bocích a šíji. Farmáři měli nejdříve za to, že se jedná o nový druh nemoci, jejich podezření však brzy padlo na nestory kea. James MacDonald, hlavní ovčí farmář Wanaka Station, byl svědkem útoku nestora kea na ovci. Dle jeho vlastních slov není zřejmé, zda se stal prvním člověkem, který kdy viděl jak nestor kea útočí na ovci, byl však prvním, kdo to nahlásil.^[43] Jak se objevovala další svědectví o nestorech kea útočících na ovce, vědecká komunita v čele Alfredem Wallacem to brzy přijala jako fakt a sám Wallace zmínil MacDonaldovo svědectví ve své knize Darwinism z roku 1899.^[44]

Přírodovědec Thomas Potts v roce 1895 poznamenal, že papouškovy útoky na ovce jsou nejčastější v zimě, a to na jedince zapadlé ve sněhu s dvouletým rounem. Naopak ovce bez rouna za teplého počasí byly napadány jen zřídka.^[45] I přes velkou spoustu neoficiálních důkazů o nestorech kea útočících na ovce,^[43]^[46] podstatná část vědecké komunity zůstala skeptická. Například zoolog J.R. Jackson v roce 1962 napsal, že kea sice může zaútočit na nemocné nebo zraněné jedince, zvláště pokud je papoušek považoval za mrtvé, avšak není to významný predátor.^[47]

V srpnu 1992 bylo poprvé natočeno, jak nestor kea skutečně napadá ovce.^[39]^[48] Video potvrdilo dlouholeté spekulace a nepřímá svědectví, že při nejmenším někteří jedinci napadají živé a zdravé ovce.^[48] V roce 2019 vyšla studie, ve které vědci mezi lety 2012-2013 zkoumali vybrané vysokohorské farmy s předchozími svědectvími o útocích nestora kea na ovce. Ze zkoumaného vzorku 13 978 ovcí jich 0,5 % (70 kusů) neslo známky napadení nestory kea.^[49]

Jelikož jsou nestorové kea nyní chráněni, jejich případné útoky na ovce místní farmáři dnes už tolerují. Dosud není jasné, proč někteří nestorové kea ovce napadají. Existuje však řada domněnek, např. zvědavost, hlad, že ovce jsou podobné jiným zdrojům potravy či že nestorové kea nejprve hodují na mrtvých ovcích a teprve postupně se dopracují k tomu, že začnou útočit i na zdravé kusy.^[46]^[48] Nepřímá svědectví naznačují, že napadání ovcí lze pozorovat pouze u některých jedinců, jejichž eliminací by se problém mohl vyřešit.^[48]^[29]

Další nepřímá svědectví hovoří o tom, že kea napadá králíky, psy a dokonce i koně.^[46] Někteří vědci rovněž spekulují o tom, že kea mohl v minulosti napadat i moa.^[48]^[50]

Rozmnožování

Kea hnízdí v přirozeně formovaných norách pod kořeny stromů či ve skalních trhlinách. Hnízdo bývá vystláno peřím, trávou, kůrami stromů, mechem, lišejníky, kapradím a větvičkami. Hnízdní období trvá od července do ledna, přičemž vrchol hnízdění nastává od srpna do října. V jedné snůšce bývají 2−4 bílá vejce o velikosti zhruba 44×33 mm. Inkubační doba trvá asi 22−24 dní. Na vejcích sedí samice, zatímco samec pro ni shání potravu.^[27]^[22] Pro krmení samice 1−2 denně opouští hnízdo.^[41] Mláďata jsou po vylíhnutí pokryta bílým peřím, které je brzy nahrazeno peřím šedého zbarvení.^[41] Po 1−2 týdnech začínají mláďata vidět. První 4 týdny po vylíhnutí samec krmí samici, která krmí mláďata. Další zhruba 2 měsíce shání potravu pro mláďata samec i samice.^[41] Mláďata opouští hnízdo po 90−100 dnech.^[22] Mladí jedinci dosahují pohlavní dospělosti ve 3 letech.^[22]

Nestor kea žije v dlouholetých svazcích se stejným partnerem.^[27] Občas se objevují zmínky o tom, že nestor kea je polygamní, resp. že samec má během stejného hnízdícího období více samic,^[51] avšak tato pozorování nemají dostatečnou oporu ve vědeckých studiích^[41]^[27] a bylo by to v rozporu s chováním většiny papoušků.^[41] Philip Temple vysvětluje občasné zmínky o polygamii tak, že nestor kea coby extrémně sociální pták často navštěvuje hnízda ostatních jedinců ze své skupiny, což může pozorovateli připadat jako promiskuitní chování.^[52]

Inteligence

Video zachycující srovnání řešení úloh nestora kea a vrány novokaledonské

Nestor kea je považován za jednoho z nejinteligentnějších ptáků na světě.^[2]^[27]^[53] Vídeňská univerzita ve spolupráci s Vídeňskou univerzitou veteriny dokonce provozují Kea Lab, výzkumné zařízení v Bad Vöslau v Dolních Rakousech, které slouží pro výzkum fyzické, sociální a kognitivní inteligence nestorů kea.^[54]^[55]

Příklad papouškovy inteligence poskytuje např. studie z roku 2017, kterou prováděli vědci z Aucklandské univerzity. Badatelé se zabývali otázkou, jakým způsobem kea spolupracuje na řešení problémů. Podle závěrů studie je nestor kea schopen počkat až 65 vteřin na svého partnera, který mu může pomoci vyřešit úkol. Schopnost počkat více než minutu zatím nebyla zaznamenána u žádného jiného tvora než člověka. Vědci rovněž konstatovali, že co se kolaborativních úkolů týče, řešení problémů nestorem kea bylo podobně efektivní jako u šimpanzů nebo slonů.^[56]

Další příklad inteligence papouška poskytuje studie z roku 2018. Výzkumníci informovali o tom, že nestoři kea v horách Murchison dokázali s pomocí klacíků spustit nejméně 227 pastí a dostat se tak k návnadě, která byla určena k nalákání predátorů.^[57] Jeden z autorů studie Matthew Goodman vypověděl, že nestoři kea ke spuštění pastí pečlivě vybírali klacíky potřebné velikosti, ohlodávali je či je jinak uzpůsobovali, aby se jim hodily k prostrčení skrze mřížku pasti a dosáhli tak na její spouštěč. Past po zaklapnutí uvolnila pamlsek. Studie prokázala, že papoušci kea si umí osvojit používání nástrojů, což je u zvířat v divoké přírodě velice vzácné.^[57]^[58]

Jiná studie z roku 2020 zkoumala, jak kea dokáže pracovat s relativní zkušeností a jak z ní dokáže odvodit obecnější závěry. Pokus byl prováděn na šesti jedincích z Willowbank Wildlife Reserve v Christchurch. Nestoři kea se dokázali naučit, jaké žetony z nabízených žetonů je potřeba vybrat, aby je s co největší pravděpodobností dovedly k pamlsku, i když „správných” žetonů bylo podstatně méně než těch, které k pamlsku nevedly. Dokázali si také spočítat, kterou misku je potřeba vybrat k tomu, aby šance na získání pamlsku od přítomného chovatele byla co největší. I když je tento způsob statistického uvažování znám u nemluvňat, ze zvířecí říše byl prokázán vedle nestorů kea jen u šimpanzů.^[4]

Hravá a zvídavá povaha dělá z papouška velkou atrakci pro turisty. Kea, občas nazýván „horským klaunem”^[59], s oblibou zkoumá lyže, snowboardy, batohy, boty nebo části aut (typicky těsnění a další gumové části). Nezřídka se stane, že s ukořistěnou věcí uletí. Co vypadá jako zábavná hra přivádí někdy místní obyvatele a turisty do potíží a škodě na majetku. V jednom z případů kea ukradl turistovi cestovní pas.^[60] Papoušci jsou pro svou drzou povahu často popisováni jako „hubatí” (anglicky cheeky).^[61]^[60]

Ohrožení a ochrana

Od lovu k ochraně

Jelikož se již od 19. století věřilo, že nestorové kea napadají ovce, novozélandská vláda od 60. letech 19. století dávala odměnu za každého zabitého ptáka. To vedlo v následujících 100 letech k zabití přibližně 150 000 nestorů kea.^[62]^[48] Řada farem zaměstnávala profesionální lovce, kteří hlavně v zimním období „chránili” ovčí stáda puškami. Albie Collins, profesionální lovec z Mt Aspiring Station v Národní parku Mount Aspiring, vypověděl, že jedné noci dokázal zabít až 67 nestorů kea a až 400 za zimní sezónu.^[29] Poté, co byl v sedmdesátých letech 20. století odhadnut počet zbývajících jedinců ve volné přírodě na 5000, novozélandská vláda v roce 1971 nejdříve zrušila odměnu za dopadené kusy a v roce 1986 prohlásila nestora kea za chráněného.^[27] Kea je zařazen do „kategorie B” v seznamu ohrožených druhů, který sestavuje Department of Conservation. Ochrana druhů v kategorii B je považována za důležitou, avšak ne tak urgentní jako ochrana druhů z „kategorie A”.^[63]^[64] Od roku 2017 je kea veden na Červeném seznamu ohrožených druhů.^[65]

I přes to, že je papoušek chráněn na místní i mezinárodní úrovni, občas stále dochází k jeho úmyslným odstřelům.^[66] Jeden z extrémních případů nastal v roce 1990 ve Fox Glacier, kde místní rezident zastřelil 33 jedinců.^[67]

V roce 2017 byl spuštěn občansko-vědní projekt s názvem „Databáze Kea” (anglicky Kea Database). Tato online databáze umožňuje zaznamenat pozorování nestorů kea. Databáze obsahuje i jména a stručnou historii jedinců, kteří byli popsáni, pojmenování a okroužkováni. Stačí si tak zapamatovat podobu kroužku na papouškově končetině a později si exemplář podle podoby kroužku vyhledat.^[68]

Ohrožení

Organizace Kea Conservation Trust identifikovala 9 oblastí, které aktuálně či potencionálně ohrožují populaci nestora kea:^[69]

1) Zavlečení predátoři

Na Novém Zélandu se přirozeně nevyskytují žádní suchozemští savci, takže řada ptáků nemá vyvinuté instinkty, které by je ochránily před zavlečenými predátory. K hlavním predátorům nestora patří lasice hranostaj a kusu liščí, kteří mají s nestory víceméně totožný biotop.^[70] Tito savci přitom nejedí jen vejce nestorů. V roce 2010 bylo na kameru zaznamenáno, jak kusu liščí napadá hnízda nestorů a kromě pozřených vajec usmrtil a pozřel i samici, která na nich seděla.^[71] V oblastech, kde nedochází ke kontrole predátorů pastmi či pesticidem 1080, bývá napadeno predátory až 60 % hnízdišť nestorů. V žírných letech, tzn. letech kdy se urodí násobně větší množství semen původních pabuků a rimu než obyčejně, bývá vypleněno až 90 % hnízdišť.^[72]

2) Otrava olovem

Kea s oblibou žvýká předměty, se kterými přijde do styku. Poměrně často se jedná o pozinkované dráty nebo části střech a aut, následkem čehož u papouška dochází k otravě olovem.^[61] V některých oblastech je množství otrav velmi vysoké. Např. v oblasti kolem Aoraki / Mount Cooku bylo otestováno 42 nestorů kea, z nichž každý měl v krvi zvýšenou hladinu olova. 32 jedinců ji měli velmi vysokou.^[73] Každý nalezený mrtvý kea je poslán do Masseyho university k pitvě. Z 15 ptáků zaslaných univerzitě mezi lety 1991−1997 byla jako příčina smrti určena otrava olovem u 9 z nich.^[74] K otravě může dojít i v zajetí − je znám případ úmrtí dvou jedinců nestora kaky po rozžvýkání pozinkované sítě voliéry.^[63]

3) Pozemní pasti na otravu savců

Pasti na kontrolu predátorů, které jsou hojně využívány v novozélandské buši, představují paradoxně hrozbu i nestorům kea. V září 2011 bylo na kameru zachyceno, jak se kea vloupal do pasti na lasice, aby se dostal k návnadě v podobě vejce.^[75] Kvůli vynalézavosti a vysoké inteligenci nestorů je značně problematické vyrábět a umisťovat pasti na predátory tak, aby byly bezpečné pro nestory kea, které mají v první řadě chránit. Kea Conservation Trust proto alespoň doporučuje, aby tyto pasti vypadaly nenápadně, aby se nejdříve umístily do terénu bez návnady a kea měl tak možnosti je nejdříve prozkoumat, a aby nefungovaly na principu řešení a odměny, protože to je mechanismus která nestora přiláká zpět.^[76]

Kea snažící se dostat k návnadě v pasti na predátory v Národním parku Mount Aspiring

4) Otrava po požití jedu 1080

Pesticid 1080 (fluoroctan sodný) je na Novém Zélandu hojně používán k plošné kontrole predátorů − savců zavlečených lidmi. Tento jed je v podobě granulí letecky shazován na předem určená místa. Jsou známy případy úmrtí nestorů kea po aplikaci tohoto jedu. V roce 2007 zemřelo 7 nestorů v oblasti kolem Fox Glacier^[77] a v roce 2011 bylo otráveno dalších 7 nestorů v oblasti Ōkārito na Západním pobřeží.^[78]

5) Ptačí nemoci

Mezi potenciální nemoci, které by mohly ohrozit populaci nestorů, patří zejména virové infekce způsobené polyomaviry (APV/BFD) nebo Virem Západního Nilu (anglicky West Nile Virus, WNV). Nicméně když bylo 70 odchycených jedinců testováno na polyomavirus BFDV, všechny testy byly negativní.^[70]

6) Klimatické změny

Postupný nárůst teplot s sebou přináší změnu biotopu nestora, což má negativní vliv na jeho populaci. Jedná se o např. ústup ledovců, které jsou součástí přirozeného prostředí papouška, a zejména pak o nárůst žírných roků, které jsou v přímé úměrnosti se vzrůstající teplotou. Jednoduše řečeno čím vyšší teploty, tím více žírných let. Během žírných let lesy urodí násobné množství semen, které jsou primární potravou pro predátory, kteří jsou v žírných letech přemnožení. Přemnožení predátoři mají drastický dopad na populaci nestorů.^[70]

7) Nehody spojené s lidskou aktivitou

Další hrozbou pro nestora kea jsou střety s auty. V místech, kde v minulosti došlo k těmto střetům, Novozélandský dopravní podnik umístil elektronická značení vybízející řidiče ke zvýšené pozornosti a zpomalení vozidla.^[79]

8) Legální či ilegální odchyt problematických jedinců

Není výjimkou, když nestor způsobí škody na majetku. To se stává zejména vysokohorským farmářům, kteří zaznamenávají zranění na hospodářských zvířatech a škody na domech a farmářských zařízeních. I když je farmářům občas uděleno povolení na odstřel nestorů, existuje řada podezření, že farmáři hubí nestory i bez povolení.^[70]

9) Ilegální obchod

I když to není časté, nestoři byli v minulosti předmětem pašeráctví. Např. roce 1990 byl na letišti v Christchurch zadržen pašerák na cestě do Singapuru se dvěma kufry zdrogovaných nestorů napěchovaných do plastových trubek. V roce 2012 byl navýšen trest za pašeráctví na 5 let za mřížemi a pokutu 300 000 NZD.^[70]

Chov

Od počátku 60. let 20. století byl nestor kea chován v zajetí, avšak první odchovy byly jen sporadicky nebo vůbec dokumentovány. Mezi lety 1961−1985 došlo k legálnímu exportu 242 jedinců, kteří dali základ mezinárodnímu chovu. I když původ těchto jedinců není doložen, dá se předpokládat, že se jednalo o odchyty z divoké přírody.^[63]

Na Novém Zélandu je chov papouška kea přísně regulován. K chovu nestorů je potřeba zvláštní povolení, které se vydává na 5 let. K roku 2013 se v zajetí na Novém Zélandu chovalo přes 60 jedinců ve 20 různých zařízeních.^[80]

Mimo Nový Zéland je nestor kea chován v množství zoologických zahrad i v soukromých voliérách. V rámci Česka se jedná o tato zařízení:

Odchov mláďat se podařil např. v liberecké^[81] či pražské Zoo.^[82] V Praze je nestor kea k vidění u Rákosova pavilonu v dolní části zoo^[29] v rámci voliéry představující Nový Zéland.

Odkazy v kultuře

Mezi lety 1967−1992 byl nestor kea vyobrazen na rubu 10 dolarové bankovky novozélandského dolaru,^[83] poté byl nahrazen kachnou měkkozubou.

Papoušci kea se objevili v knihách Beak of the Moon (1981) a Dark of the Moon (1993) novozélandského autora Philipa Templeho.

Nejmladší sekce novozélandských Skautů (zahrnující děti ve věku 5−8 let) se nazývá Kea.^[84] Ve videohře Dwarf Fortress, představuje nestor kea jedno ze zvířat, které může ukrást hráčovy předměty.^[85]

V anglickém jazyce má skupina ptáků různá jména v závislosti na tom, o jaké ptáky se jedná. Do českého jazyka se tato jména typicky překládají jako „hejna”. Pro kea se vžilo označení „circus”, počeštěno cirkus.^[86]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kea na anglické Wikipedii.

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Kea. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ About Kea Information [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b BASTOS, Amalia P. M.; TAYLOR, Alex H. Kea show three signatures of domain-general statistical inference. Nature Communications [online]. 2020-03-03. Roč. 11, čís. 1. DOI https://doi.org/10.1038/s41467-020-14695-1. (anglicky)
↑ GOULD, John. On two new species of birds (Nestor notabilis and Spatula variegata) from the collection of Walter Mantell. Londýn: [s.n.], 1856. S. 94-95. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d General description. Kea Conservation Trust [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Simpson DP. Cassell's Latin Dictionary. 5th. vyd. London: Cassell Ltd., 1979. ISBN 0-304-52257-0. S. 883.
↑ Cassell's new Latin-English, English-Latin dictionary. Londýn: Cassell, 1976. ISBN 0-304-52257-0. S. 883. (anglicky)
↑ TAONGA, New Zealand Ministry for Culture and Heritage Te Manatu. Ngā manu – birds. teara.govt.nz [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nestor kea [online]. ZOO Praha, 2019-09-03 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online.
↑ ^a ^b WRIGHT, Timothy F.; SCHIRTZINGER, Erin E.; MATSUMOTO, Tania; EBERHARD, Jessica R.; GRAVES, Gary R.; SANCHEZ, Juan J.; CAPELLI, Sara. A Multilocus Molecular Phylogeny of the Parrots (Psittaciformes): Support for a Gondwanan Origin during the Cretaceous. S. 2141–2156. Molecular Biology and Evolution [online]. 2008-10 [cit. 2020-04-28]. Roč. 25, čís. 10, s. 2141–2156. DOI 10.1093/molbev/msn160. (anglicky)
↑ ^a ^b GRANT-MACKIE, E.J.; J.A. GRANT-MACKIE; W.M. BOON; G.K. CHAMBERS. Evolution of New Zealand Parrots. NZ Science Teacher. 2003.
↑ Norfolk Kaka (Nestor productus) [online]. Handbook of the Birds of the World Alive [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Parrots, cockatoos [online]. IOC World Bird List – VERSION 9.2 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ KOVALIK, Peter & kol. Slovenské mená vtákov sveta. Bratislava: SOS/BirdLife Slko, 2010 (2015). S. 99.
↑ Nestor productus. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. BirdLife International, 2016 [cit. 2020-01-10]. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684834A93049105.en. (anglicky)
↑ COLLAR, N; SHARPE, C.J.; BOESMAN, P. Kakapo (Strigops habroptila) [online]. Lynx Edicions, Barcelona: Handbook of the Birds of the World Alive [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JUNIPER, T; PARR, M. Parrots : a guide to parrots of the world. Yale: Yale University Press, 1998. ISBN 0-300-07453-0. (anglicky)
↑ DE KLOET, Rolf S.; DE KLOET, Siwo R. The evolution of the spindlin gene in birds: Sequence analysis of an intron of the spindlin W and Z gene reveals four major divisions of the Psittaciformes. S. 706–721. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2005-09. Roč. 36, čís. 3, s. 706–721. DOI 10.1016/j.ympev.2005.03.013. (anglicky)
↑ JOSEPH, Leo. A revised nomenclature and classification for family-group taxa of parrots (Psittaciformes). Zootaxa. 2012, s. 26–40. Dostupné online. (anglicky)
↑ TENNYSON, A. & kol. GeoGenes V', Geology and Genes V 2014: A Meeting of Mudstone and Molecules – The Evolution of the Nestor Parrots [online]. Geoscience Society of New Zealand, 2014 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; DEREK, Onley. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books Dostupné online. Kapitola Kea. (anglicky)
↑ Nestor kea [online]. ZOO Liberec. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c FORSHAW, Joseph M. Parrots of the world : an identification guide. Princeton: Princeton University Press Dostupné online. ISBN 0-691-09251-6. (anglicky)
↑ BOND, Alan B.; WILSON, Kerry-Jayne; DIAMOND, Judy. Sexual Dimorphism in the Kea. S. 12–19. Emu - Austral Ornithology [online]. 2016-12-22. Roč. 91, čís. 1, s. 12–19. DOI 10.1071/MU9910012. (anglicky)
↑ KEA (Nestor notabilis). www.parrots.org [online]. World Parrot Trust [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Kea. nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ HOLDAWAY, R.N.; WORTHY, T.H. First North Island fossil record of kea, and morphological and morphometric comparison of kea and kaka. S. 95-108. Notornis [online]. 1993. Roč. 40, čís. 2, s. 95-108. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f NICHOLLS, Jenny. A bold idea to save the kea. North&South [online]. 2018-06-14 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DIAMOND, J; BOND, A. Kea, bird of paradox : the evolution and behavior of a New Zealand parrot. Los Angeles, CA: University of California Press ISBN 0-520-21339-4. (anglicky)
↑ GRAEME, Elliott; KEMP, Josh. Conservation ecology of kea (Nestor notabilis) [online]. WWF, 1999-08-01 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ANDERSON, R. Keas for keeps. Forest and Bird. 1986, s. 2–5.
↑ ^a ^b BOND, A.; DIAMOND, J. Population Estimates of kea in Arthur's Pass National Park. Notornis. 1992, s. 151–160. Dostupné online.
↑ ^a ^b CLARK, C.M.H. Observations on population, movements and food of the kea, Nestor notabilis. Notornis. 1970, s. 105–114. Dostupné online.
↑ ^a ^b Ecosystem Services [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kea decline threatens alpine plants [online]. Stuff.co.nz, 2012-11-03 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c AKERS, Kate; ORR-WALKER, Tamsin. The Kea New Zealand's endangered alpine parrot [online]. Kea Conservation Trust, 2009 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Temple 1996, s. 51.
↑ ^a ^b ^c Kea - Mountain Parrot [online]. NZ On Screen, 1993 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ GAJDON, Gyula K.; FIJN, Natasha; HUBER, Ludwig. Limited spread of innovation in a wild parrot, the kea (Nestor notabilis). S. 173–181. Animal Cognition [online]. 2006-03-28. Roč. 9, čís. 3, s. 173–181. DOI 10.1007/s10071-006-0018-7. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BREJAART, Ria. DIET AND FEEDING BEHAVIOUR OF THE KEA (Nestor notabilis). Lincoln College, Nový Zéland, 1988 [cit. 2020-04-28]. Dizertační práce. Vedoucí práce Kerry-Jayne Wilson. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Temple 1996, s. 38.
↑ ^a ^b BENHAM, W. B. Notes on the Flesh-eating Propensity of the Kea (Nestor notabilis). Transactions of the Royal Society of New Zealand. 1906, s. 71–89. Dostupné online.
↑ WALLACE, Alfred. Darwinism. London: Macmillan and Co, 1889. Dostupné online. S. 75.
↑ POTTS, Thomas. The New Zealand Reader. Wellington: Samuel Costall, 1895. Dostupné online. S. 81-90. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c MARRINER, G. R. Notes on the Natural History of the Kea, with Special Reference to its Reputed Sheep-killing Propensities. S. 271-305. Transactions and Proceedings of the New Zealand [online]. 1906. Roč. 39, s. 271-305. Dostupné online. (anglicky)
↑ JACKSON, J.R. Do kea attack sheep?. Notornis. 1962, s. 33–38. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f KEA: THE FEISTY PARROT [online]. Auckland: New Zealand Geographics, 1994 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ REID, CE; GARTRELL, BD; VAN ANDEL, M; STAFFORD, KJ; MINOT, EO; MCINNES, K. Prevalence and characterisation of wounds in sheep attributed to attacks by kea on high country farms in New Zealand. S. 84–91. New Zealand Veterinary Journal [online]. 2019-10-31. Roč. 68, čís. 2, s. 84–91. Dostupné online. DOI https://doi.org/10.1080/00480169.2019.1678440. (anglicky)
↑ WALKER, Meghan. Mischief in the mountains. Wilderness Magazine [online]. 2016-08-18 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JACKSON, J. R. The life of the Kea. Canterbury Mountaineer. 1962, roč. 31, s. 120-123. (anglicky)
↑ TEMPLE, Philip. The book of the kea. Auckland: Hodder Moa Beckett, 1996. ISBN 0340600039. S. 49. (anglicky)
↑ Kea, the most intelligent bird species [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kea intelligence [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Vetmeduni Vienna : Messerli : Kea Lab [online]. University of Veterinary Medicine Vienna [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ HEANEY, Megan; GRAY, Russell D.; TAYLOR, Alex H.; BOLHUIS, Johan J. Keas Perform Similarly to Chimpanzees and Elephants when Solving Collaborative Tasks. S. e0169799. PLOS ONE [online]. 2017-02-15 [cit. 2020-04-29]. Roč. 12, čís. 2, s. e0169799. Dostupné online. DOI https://doi.org/10.1371/journal.pone.0169799. (anglicky)
↑ ^a ^b GOODMAN, Matthew; HAYWARD, Thomas; HUNT, Gavin R. Habitual tool use innovated by free-living New Zealand kea. Scientific Reports. 2018-12, roč. 8, čís. 1, s. 13935. Dostupné online [cit. 2020-04-30]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-018-32363-9. PMID 30224791. (anglicky)
↑ SUTHERLAND, Megan; TUKIA, Annabelle. 'Extraordinary' intellect of kea discovered as they invent tools to probe traps [online]. Newshub, 2018-09-18 [cit. 2020-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kea, Nestor notabilis [online]. NewZealandBirds.com [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Cheeky parrot steals tourist's passport - ABC News [online]. ABC NEws, 2009-05-29 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b KITCHIN, Tom. Kea lead poisoning epidemic in Arthur's Pass worrying environmentalists [online]. Stuff.co.nz [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kea - Human Conflict [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Kea (Nestor notabilis) Captive Management Plan and Husbandry Manual [online]. Wellington, Nový Zéland: Department of Conservation, 1996 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ COLLEN, Rose. Review of captive management of kea (Nestor notabilis) – report on initial consultation with stakeholders July 2011 [online]. 2011 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nestor notabilis. List of Threatened Species 2017 [online]. BirdLife International [cit. 2020-04-28]. Roč. 2017. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T22684831A119243358.en. (anglicky)
↑ Nelson man who admitted to shooting kea sentenced [online]. Stuff.co.nz. Dostupné online. (anglicky)
↑ Community – Kea Project Plan [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kea Database [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kea - Threats in the wild [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e A strategic plan for kea conservation -Strategic Objective 2: National kea management plan [online]. Kea Conservation Trust, 2017 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Possums eat kea [online]. Department of Conservation, 2010 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online.
↑ Kea monitoring [online]. Department of Conservation [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Removal of lead in kea and their habitat - a community lead-free initiative! [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ YOUL, Jennifer Marie. Lead exposure in free-ranging Kea (Nestor Notabilis), Takahe (Porphyrio Hochstetteri) and Australasian Harriers (Circus Approximans) in New Zealand. Palmerston North, New Zealand, 2009 [cit. 2020-04-29]. Master thesis. . Dostupné online.
↑ Kea 'gangs' breaking into Doc predator control traps [online]. Otago Daily Times, 2011-09-11 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ORR-WALKER, Tamsin. Ground Based Baits and Traps [online]. Kea Conservation Trust, 2013-12-13 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DOC reviews 1080 use after endangered kea die [online]. Stuff.co.nz, 2009 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Seven keas dead in wake of 1080 work [online]. Otago Daily News, 2011-09-12 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DEPARTMENT OF CONSERVATION. Drivers urged to slow down for kea [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Captive Kea [online]. Kea Conservation Trust. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nestor kea. www.zooliberec.cz [online]. Zoo Liberec. Dostupné online.
↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online.
↑ Third series of banknotes: $10 [online]. Te Ara - The Encyclopedia of New Zealand [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Section: Keas [online]. Scouts New Zealand [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ DF2014:Kea - Dwarf Fortress Wiki. dwarffortresswiki.org [online]. The Dwarf Fortress Wiki [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Collective Nouns for birds (the K’s) [online]. New Zealand Birds [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

HUGH, Robertson; HEATHER, Barrie; DEREK, Onley. Field Guide To The Birds Of New Zealand. New Zealand: Penguin New Zealand, 2015. 464 s. ISBN 9780143570929. (anglicky)
PAUL, Scofield; STEPHENSON, Brent. Birds of New Zealand : a photographic guide. Yale: Yale University Press, 2013. 552 s. ISBN 978-0300196825. S. 52. (anglicky)
TEMPLE, Philip, 1996. The book of the kea. Auckland: Hodder Moa Beckett. ISBN 0340600039. S. 49. (anglicky)

Film

Ptačí inteligence bez hranic. Dokument. Německo, 2013. 52 min. [Vysíláno: Prima Zoom 17. 8. 2016 v 18.55 hod., 20. 8. 2016 v 10.15 hod.]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu nestor kea na Wikimedia Commons
(anglicky) Kea Conservation Trust
(anglicky) Kea Database

[6d8adcfe7a9f2553820c9f02f665831c31b12efe-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[doc-2] Kea. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[3] About Kea Information [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[bastos-stats-4] BASTOS, Amalia P. M.; TAYLOR, Alex H. Kea show three signatures of domain-general statistical inference. Nature Communications [online]. 2020-03-03. Roč. 11, čís. 1. DOI https://doi.org/10.1038/s41467-020-14695-1. (anglicky)

[5] GOULD, John. On two new species of birds (Nestor notabilis and Spatula variegata) from the collection of Walter Mantell. Londýn: [s.n.], 1856. S. 94-95. (anglicky)

[kctgd-6] General description. Kea Conservation Trust [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[7] Simpson DP. Cassell's Latin Dictionary. 5th. vyd. London: Cassell Ltd., 1979. ISBN 0-304-52257-0. S. 883.

[8] Cassell's new Latin-English, English-Latin dictionary. Londýn: Cassell, 1976. ISBN 0-304-52257-0. S. 883. (anglicky)

[9] TAONGA, New Zealand Ministry for Culture and Heritage Te Manatu. Ngā manu – birds. teara.govt.nz [online]. [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[zoopraha-10] Nestor kea [online]. ZOO Praha, 2019-09-03 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online.

[Wright-11] WRIGHT, Timothy F.; SCHIRTZINGER, Erin E.; MATSUMOTO, Tania; EBERHARD, Jessica R.; GRAVES, Gary R.; SANCHEZ, Juan J.; CAPELLI, Sara. A Multilocus Molecular Phylogeny of the Parrots (Psittaciformes): Support for a Gondwanan Origin during the Cretaceous. S. 2141–2156. Molecular Biology and Evolution [online]. 2008-10 [cit. 2020-04-28]. Roč. 25, čís. 10, s. 2141–2156. DOI 10.1093/molbev/msn160. (anglicky)

[Grant-Mackie-12] GRANT-MACKIE, E.J.; J.A. GRANT-MACKIE; W.M. BOON; G.K. CHAMBERS. Evolution of New Zealand Parrots. NZ Science Teacher. 2003.

[13] Norfolk Kaka (Nestor productus) [online]. Handbook of the Birds of the World Alive [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[IOC-14] Parrots, cockatoos [online]. IOC World Bird List – VERSION 9.2 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (anglicky)

[15] KOVALIK, Peter & kol. Slovenské mená vtákov sveta. Bratislava: SOS/BirdLife Slko, 2010 (2015). S. 99.

[IUCN-16] Nestor productus. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. BirdLife International, 2016 [cit. 2020-01-10]. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684834A93049105.en. (anglicky)

[17] COLLAR, N; SHARPE, C.J.; BOESMAN, P. Kakapo (Strigops habroptila) [online]. Lynx Edicions, Barcelona: Handbook of the Birds of the World Alive [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[Jun98-18] JUNIPER, T; PARR, M. Parrots : a guide to parrots of the world. Yale: Yale University Press, 1998. ISBN 0-300-07453-0. (anglicky)

[deKloet-19] DE KLOET, Rolf S.; DE KLOET, Siwo R. The evolution of the spindlin gene in birds: Sequence analysis of an intron of the spindlin W and Z gene reveals four major divisions of the Psittaciformes. S. 706–721. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2005-09. Roč. 36, čís. 3, s. 706–721. DOI 10.1016/j.ympev.2005.03.013. (anglicky)

[revision-20] JOSEPH, Leo. A revised nomenclature and classification for family-group taxa of parrots (Psittaciformes). Zootaxa. 2012, s. 26–40. Dostupné online. (anglicky)

[21] TENNYSON, A. & kol. GeoGenes V', Geology and Genes V 2014: A Meeting of Mudstone and Molecules – The Evolution of the Nestor Parrots [online]. Geoscience Society of New Zealand, 2014 [cit. 2020-01-10]. Dostupné online. (anglicky)

[fieldguidenzbirds-22] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; DEREK, Onley. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books Dostupné online. Kapitola Kea. (anglicky)

[zooliberec-23] Nestor kea [online]. ZOO Liberec. Dostupné online.

[Forshaw_(2006)._plate_23.-24] FORSHAW, Joseph M. Parrots of the world : an identification guide. Princeton: Princeton University Press Dostupné online. ISBN 0-691-09251-6. (anglicky)

[25] BOND, Alan B.; WILSON, Kerry-Jayne; DIAMOND, Judy. Sexual Dimorphism in the Kea. S. 12–19. Emu - Austral Ornithology [online]. 2016-12-22. Roč. 91, čís. 1, s. 12–19. DOI 10.1071/MU9910012. (anglicky)

[26] KEA (Nestor notabilis). www.parrots.org [online]. World Parrot Trust [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[nzbonline-27] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g Kea. nzbirdsonline.org.nz [online]. New Zealand Birds Online [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[28] HOLDAWAY, R.N.; WORTHY, T.H. First North Island fossil record of kea, and morphological and morphometric comparison of kea and kaka. S. 95-108. Notornis [online]. 1993. Roč. 40, čís. 2, s. 95-108. Dostupné online. (anglicky)

[:0-29] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f NICHOLLS, Jenny. A bold idea to save the kea. North&South [online]. 2018-06-14 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[Diabond99-30] DIAMOND, J; BOND, A. Kea, bird of paradox : the evolution and behavior of a New Zealand parrot. Los Angeles, CA: University of California Press ISBN 0-520-21339-4. (anglicky)

[Elliott-31] GRAEME, Elliott; KEMP, Josh. Conservation ecology of kea (Nestor notabilis) [online]. WWF, 1999-08-01 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[32] ANDERSON, R. Keas for keeps. Forest and Bird. 1986, s. 2–5.

[BondDiamond1992-33] BOND, A.; DIAMOND, J. Population Estimates of kea in Arthur's Pass National Park. Notornis. 1992, s. 151–160. Dostupné online.

[Clark70-34] CLARK, C.M.H. Observations on population, movements and food of the kea, Nestor notabilis. Notornis. 1970, s. 105–114. Dostupné online.

[kct-es-35] Ecosystem Services [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[36] Kea decline threatens alpine plants [online]. Stuff.co.nz, 2012-11-03 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[KCT-37] AKERS, Kate; ORR-WALKER, Tamsin. The Kea New Zealand's endangered alpine parrot [online]. Kea Conservation Trust, 2009 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[FOOTNOTETemple199651-38] Temple 1996, s. 51.

[nhnz-39] Kea - Mountain Parrot [online]. NZ On Screen, 1993 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[40] GAJDON, Gyula K.; FIJN, Natasha; HUBER, Ludwig. Limited spread of innovation in a wild parrot, the kea (Nestor notabilis). S. 173–181. Animal Cognition [online]. 2006-03-28. Roč. 9, čís. 3, s. 173–181. DOI 10.1007/s10071-006-0018-7. (anglicky)

[brejaart-41] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f BREJAART, Ria. DIET AND FEEDING BEHAVIOUR OF THE KEA (Nestor notabilis). Lincoln College, Nový Zéland, 1988 [cit. 2020-04-28]. Dizertační práce. Vedoucí práce Kerry-Jayne Wilson. Dostupné online. (anglicky)

[FOOTNOTETemple199638-42] Temple 1996, s. 38.

[Benham-43] BENHAM, W. B. Notes on the Flesh-eating Propensity of the Kea (Nestor notabilis). Transactions of the Royal Society of New Zealand. 1906, s. 71–89. Dostupné online.

[44] WALLACE, Alfred. Darwinism. London: Macmillan and Co, 1889. Dostupné online. S. 75.

[45] POTTS, Thomas. The New Zealand Reader. Wellington: Samuel Costall, 1895. Dostupné online. S. 81-90. (anglicky)

[Marriner06-46] MARRINER, G. R. Notes on the Natural History of the Kea, with Special Reference to its Reputed Sheep-killing Propensities. S. 271-305. Transactions and Proceedings of the New Zealand [online]. 1906. Roč. 39, s. 271-305. Dostupné online. (anglicky)

[47] JACKSON, J.R. Do kea attack sheep?. Notornis. 1962, s. 33–38. Dostupné online.

[Temple1994-48] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f KEA: THE FEISTY PARROT [online]. Auckland: New Zealand Geographics, 1994 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[49] REID, CE; GARTRELL, BD; VAN ANDEL, M; STAFFORD, KJ; MINOT, EO; MCINNES, K. Prevalence and characterisation of wounds in sheep attributed to attacks by kea on high country farms in New Zealand. S. 84–91. New Zealand Veterinary Journal [online]. 2019-10-31. Roč. 68, čís. 2, s. 84–91. Dostupné online. DOI https://doi.org/10.1080/00480169.2019.1678440. (anglicky)

[50] WALKER, Meghan. Mischief in the mountains. Wilderness Magazine [online]. 2016-08-18 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[51] JACKSON, J. R. The life of the Kea. Canterbury Mountaineer. 1962, roč. 31, s. 120-123. (anglicky)

[52] TEMPLE, Philip. The book of the kea. Auckland: Hodder Moa Beckett, 1996. ISBN 0340600039. S. 49. (anglicky)

[53] Kea, the most intelligent bird species [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[54] Kea intelligence [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[55] Vetmeduni Vienna : Messerli : Kea Lab [online]. University of Veterinary Medicine Vienna [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[56] HEANEY, Megan; GRAY, Russell D.; TAYLOR, Alex H.; BOLHUIS, Johan J. Keas Perform Similarly to Chimpanzees and Elephants when Solving Collaborative Tasks. S. e0169799. PLOS ONE [online]. 2017-02-15 [cit. 2020-04-29]. Roč. 12, čís. 2, s. e0169799. Dostupné online. DOI https://doi.org/10.1371/journal.pone.0169799. (anglicky)

[goodmanetc-57] GOODMAN, Matthew; HAYWARD, Thomas; HUNT, Gavin R. Habitual tool use innovated by free-living New Zealand kea. Scientific Reports. 2018-12, roč. 8, čís. 1, s. 13935. Dostupné online [cit. 2020-04-30]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-018-32363-9. PMID 30224791. (anglicky)

[58] SUTHERLAND, Megan; TUKIA, Annabelle. 'Extraordinary' intellect of kea discovered as they invent tools to probe traps [online]. Newshub, 2018-09-18 [cit. 2020-04-30]. Dostupné online. (anglicky)

[59] Kea, Nestor notabilis [online]. NewZealandBirds.com [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[passport-60] Cheeky parrot steals tourist's passport - ABC News [online]. ABC NEws, 2009-05-29 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[tomkitch-61] KITCHIN, Tom. Kea lead poisoning epidemic in Arthur's Pass worrying environmentalists [online]. Stuff.co.nz [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[62] Kea - Human Conflict [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[doc-cm-63] Kea (Nestor notabilis) Captive Management Plan and Husbandry Manual [online]. Wellington, Nový Zéland: Department of Conservation, 1996 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[64] COLLEN, Rose. Review of captive management of kea (Nestor notabilis) – report on initial consultation with stakeholders July 2011 [online]. 2011 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[65] Nestor notabilis. List of Threatened Species 2017 [online]. BirdLife International [cit. 2020-04-28]. Roč. 2017. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T22684831A119243358.en. (anglicky)

[66] Nelson man who admitted to shooting kea sentenced [online]. Stuff.co.nz. Dostupné online. (anglicky)

[67] Community – Kea Project Plan [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[68] Kea Database [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[69] Kea - Threats in the wild [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[nationalkea-70] A strategic plan for kea conservation -Strategic Objective 2: National kea management plan [online]. Kea Conservation Trust, 2017 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[71] Possums eat kea [online]. Department of Conservation, 2010 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online.

[72] Kea monitoring [online]. Department of Conservation [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[73] Removal of lead in kea and their habitat - a community lead-free initiative! [online]. Kea Conservation Trust [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[74] YOUL, Jennifer Marie. Lead exposure in free-ranging Kea (Nestor Notabilis), Takahe (Porphyrio Hochstetteri) and Australasian Harriers (Circus Approximans) in New Zealand. Palmerston North, New Zealand, 2009 [cit. 2020-04-29]. Master thesis. . Dostupné online.

[75] Kea 'gangs' breaking into Doc predator control traps [online]. Otago Daily Times, 2011-09-11 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[76] ORR-WALKER, Tamsin. Ground Based Baits and Traps [online]. Kea Conservation Trust, 2013-12-13 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[77] DOC reviews 1080 use after endangered kea die [online]. Stuff.co.nz, 2009 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[78] Seven keas dead in wake of 1080 work [online]. Otago Daily News, 2011-09-12 [cit. 2020-04-29]. Dostupné online. (anglicky)

[79] DEPARTMENT OF CONSERVATION. Drivers urged to slow down for kea [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky)

[80] Captive Kea [online]. Kea Conservation Trust. Dostupné online. (anglicky)

[81] Nestor kea. www.zooliberec.cz [online]. Zoo Liberec. Dostupné online.

[82] Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online.

[83] Third series of banknotes: $10 [online]. Te Ara - The Encyclopedia of New Zealand [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[84] Section: Keas [online]. Scouts New Zealand [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[85] DF2014:Kea - Dwarf Fortress Wiki. dwarffortresswiki.org [online]. The Dwarf Fortress Wiki [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[86] Collective Nouns for birds (the K’s) [online]. New Zealand Birds [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

[30]

[31]

[32]

[33]

[34]

[35]

[36]

[37]

[38]

[39]

[40]

[41]

[42]

[43]

[44]

[45]

[46]

[47]

[48]

[49]

[50]

[51]

[52]

[53]

[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61]

[62]

[63]

[64]

[65]

[66]

[67]

[68]

[69]

[70]

[71]

[72]

[73]

[74]

[75]

[76]

[77]

[78]

[79]

[80]

[81]

[82]

[83]

[84]

[85]

[86]