Přeskočit na obsah

Žralok bílý: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Popis: rozměry
→‎Velikost: drobnosti, ref, wikiodk
Řádek 45: Řádek 45:
[[Soubor:White Shark Cage Diving, Gansbaai (3217181021).jpg|náhled|Tmavé zbarvení horní části těla maskuje žraloka bílého při pohledu shora.]]
[[Soubor:White Shark Cage Diving, Gansbaai (3217181021).jpg|náhled|Tmavé zbarvení horní části těla maskuje žraloka bílého při pohledu shora.]]
=== Velikost ===
=== Velikost ===
Samci bílých žraloků dosahují pohlavní zralosti při velikosti 3,5 - 4 m, zatímco samice při délce 4,5 - 5 m. Dospělí jedinci bývají 4 - 5,2 metru dlouzí a váží 680 - 1 100 kg. Samice jsou obecně větší než samci. Největší změřená a ověřená velikost je 6,4 m a 3 324 kg.<ref name=Taylor /><ref name="Tricas_1984" /><ref name="GWB" /><ref name="NG" /><ref name="LGWS" /> Maximální velikost je předmětem stálých sporů. Mnohé zprávy a údaje jsou jen hrubými odhady a spekulacemi, vzniklými za pochybných podmínek.<ref name="EllisMcCosker">[[Richard Ellis (biolog)|ELLIS, Richard]] and MCCOSKER, John E. ''Great White Shark''. Stanford University Press, 1995, ISBN 0-8047-2529-2</ref> Mezi parybami existují jen tři druhy, které dosahují větší velikosti než bílý žralok. Jde o žraloka obrovského (''Rhincodon typus''), žraloka velikého (''Cetorhinus maximus'') a mantu obrovskou (''Manta birostris''). První dva jsou delší i těžší, manta je pouze delší (tedy lépe řečeno širší). Všichni tito obři jsou mírumilovní a klidní tvorové, kteří se živí malými živočichy.<ref name="Wood">{{cite book | author = WOOD, Gerald | title =The Guinness Book of Animal Facts and Feats| year = 1983 | isbn = 978-0-85112-235-9}}</ref> Existuje množství záznamů o skutečně velkých exemplářích bílých žraloků.<ref name=Mollet>Mollet, H. F. (2008) [http://web.archive.org/web/20120531074111/http://homepage.mac.com/mollet/Cc/Cc_list.html White Shark Summary ''Carcharodon carcharias'' (Linnaeus, 1758)]. Home Page of Henry F. Mollet, Research Affiliate, Moss Landing Marine Laboratories.</ref> Po mnoho desetiletí držely oficiální rekordy žraloci velcí 11,1 m a 11,3 m. První byl chycen ve vodách jižní [[Austrálie]] poblíž [[Port Fairy (Victoria)|Port Fairy]] v roce 1870, druhý při pobřeží [[Nový Brunšvik|Nového Brunšviku]] ([[Kanada]]) v roce 1930. Vědci postupem doby stále častěji zpochybňovali tyto údaje, neboť daleko převyšovaly veškerá další pozorování a měření. 11,3 metrový exemplář byl pravděpodobně zaměněn za žraloka velikého, který se v tamních vodách vyskytuje poměrně často a vzhledově se velkému bílému poněkud podobá. Věrohodnost australského exempláře byla vyřešena v 70. letech 20. století, kdy J. E. Randall zkoumal jeho čelisti a podle nich odhadl délku žraloka na 5 metrů. K chybě došlo zřejmě při zápisu délky do záznamu v roce 1870.<ref name="SAWP">{{cite web|url=http://homepage.mac.com/mollet/Cc/Mike_Cappo.html|title=Size and age of the white pointer shark, ''Carcharodon carcharias'' (Linnaeus)|accessdate=27 September 2006| archiveurl=http://web.archive.org/web/20120304184444/http://homepage.mac.com/mollet/Cc/Mike_Cappo.html|archivedate=4 March 2012}}</ref> Podle Randalla měřil největší ověřený žralok 6 metrů a byl chycen u [[Ledge Point]] v západní Austrálii v roce 1987.<ref name="SAWP" /> V roce 1988 byla Davidem McKendrickem u [[Ostrov prince Edwarda|Ostrova prince Edwarda]] v zálivu Sv. Vavřince chycena samice dlouhá 6,1 metru. Mnozí experti však považují za spolehlivý údaj o samici z [[Kuba|Kuby]] z roku 1945, která měřila 6,4 a vážila 3324 kg. Tento exemplář je obvykle považován za největší změřený kus žraloka bílého.<ref name="Tricas_1984" /><ref name="GWB" />
Samci bílých žraloků dosahují pohlavní zralosti při velikosti 3,5 - 4 m, zatímco samice při délce 4,5 - 5 m. Dospělí jedinci bývají nejčastěji 4 - 5,4 metru dlouzí<ref>{{Citace periodika|příjmení=Burgess|jméno=George H.|příjmení2=Bruce|jméno2=Barry D.|příjmení3=Cailliet|jméno3=Gregor M.|titul=A Re-Evaluation of the Size of the White Shark (Carcharodon carcharias) Population off California, USA|periodikum=PLoS ONE|ročník=9|číslo=6|pmid=24932483|doi=10.1371/journal.pone.0098078|url=http://dx.plos.org/10.1371/journal.pone.0098078|datum přístupu=2016-03-22}}</ref> a váží 680 - 1 100 kg. Samice jsou obecně větší než samci. Za největší změřenou a ověřenou velikost jsou považovány délka 6,4 m a hmotnost 3 324 kg.<ref name=Taylor /><ref name="Tricas_1984" /><ref name="GWB" /><ref name="NG" /><ref name="LGWS" /> Nicméně maximální velikost je předmětem stálých sporů. Mnohé zprávy a údaje jsou jen hrubými odhady a spekulacemi, vzniklými za pochybných podmínek.<ref name="EllisMcCosker">[[Richard Ellis (biolog)|ELLIS, Richard]] and MCCOSKER, John E. ''Great White Shark''. Stanford University Press, 1995, ISBN 0-8047-2529-2</ref> Mezi parybami existují jen tři druhy, které dosahují větší velikosti než bílý žralok. Jde o [[Žralok obrovský|žraloka obrovského]] (''Rhincodon typus''), [[Žralok veliký|žraloka velikého]] (''Cetorhinus maximus'') a [[Manta obrovská|mantu obrovskou]] (''Manta birostris''). První dva jsou delší i těžší, manta je pouze delší (tedy lépe řečeno širší). Všichni tito obři jsou mírumilovní a klidní tvorové, kteří se živí malými živočichy.<ref name="Wood">{{cite book | author = WOOD, Gerald | title =The Guinness Book of Animal Facts and Feats| year = 1983 | isbn = 978-0-85112-235-9}}</ref> Existuje množství záznamů o skutečně velkých exemplářích bílých žraloků.<ref name=Mollet>Mollet, H. F. (2008) [http://web.archive.org/web/20120531074111/http://homepage.mac.com/mollet/Cc/Cc_list.html White Shark Summary ''Carcharodon carcharias'' (Linnaeus, 1758)]. Home Page of Henry F. Mollet, Research Affiliate, Moss Landing Marine Laboratories.</ref> Po mnoho desetiletí držely oficiální rekordy žraloci velcí 11,1 m a 11,3 m. První byl chycen ve vodách jižní [[Austrálie]] poblíž [[Port Fairy (Victoria)|Port Fairy]] v roce 1870, druhý při pobřeží [[Nový Brunšvik|Nového Brunšviku]] ([[Kanada]]) v roce 1930. Vědci postupem doby stále častěji zpochybňovali tyto údaje, neboť daleko převyšovaly veškerá další pozorování a měření. 11,3 metrový exemplář byl pravděpodobně zaměněn za žraloka velikého, který se v příbřežních kanadských vodách vyskytuje poměrně často a vzhledově se velkému bílému poněkud podobá. Věrohodnost australského exempláře byla vyřešena v 70. letech 20. století, kdy J. E. Randall zkoumal jeho čelisti a podle nich odhadl délku žraloka na 5 metrů. K chybě došlo zřejmě při zápisu délky do záznamu v roce 1870.<ref name="SAWP">{{cite web|url=http://homepage.mac.com/mollet/Cc/Mike_Cappo.html|title=Size and age of the white pointer shark, ''Carcharodon carcharias'' (Linnaeus)|accessdate=27 September 2006| archiveurl=http://web.archive.org/web/20120304184444/http://homepage.mac.com/mollet/Cc/Mike_Cappo.html|archivedate=4 March 2012}}</ref> Podle Randalla měřil největší ověřený žralok 6 metrů a byl chycen u [[Ledge Point]] v západní Austrálii v roce 1987.<ref name="SAWP" /> V roce 1988 byla Davidem McKendrickem u [[Ostrov prince Edwarda|Ostrova prince Edwarda]] v zálivu Sv. Vavřince chycena samice dlouhá 6,1 metru. Mnozí experti však považují za spolehlivý údaj o samici z [[Kuba|Kuby]] z roku 1945, která měřila 6,4 a vážila 3324 kg. Tento exemplář je nejčastěji považován za největší změřený kus žraloka bílého.<ref name="Tricas_1984" /><ref name="GWB" />


== Alternativní názvy ==
== Alternativní názvy ==

Verze z 22. 3. 2016, 22:45

ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Jak číst taxoboxŽralok bílý
alternativní popis obrázku chybí
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádobrouni (Lamniformes)
Čeleďlamnovití (Lamnidae)
Rodžralok (Carcharodon)
Binomické jméno
Carcharodon carcharias
L., 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma

Žralok lidožravý

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok bílý (Carcharodon carcharias) je velký žralok čeledi lamnovitých vyskytující se v pobřežních vodách. Dosahuje maximální délky přes 6 metrů a hmotnosti i více než 3 tun.[2][3][4][5][6] Pohlavně dospělý bývá až po 26 letech a dožívá se i více než 70 let, což z něj činí nejdéle žijící chrupavčitou rybu.[7][8] Patří k nejrychlejším žralokům, může nakrátko zrychlit až na 56 km/h.[9] Je považován za člověku velmi nebezpečného predátora, neboť je zodpovědný za nejvíce nevyprovokovaných útoků na lidi mezi všemi žraloky, a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři.[10][11] Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví.[12] Živí se především mořskými rybami a savci. Jeho jediným predátorem mimo člověka je kosatka dravá.[13] Podle kritérií IUCN je veden jako zranitelný druh, který může v brzké době čelit hrozbě vyhubení.[14]

Taxonomie

V roce 1758 dal Carl Linné velkému bílému žralokovi první vědecké pojmenování Squalus carcharias. Později změnil zoolog Andrew Smith rodové jméno na Carcharodon, což pochází z řečtiny a znamená „roztřepený zub“.[15]

Evoluce, předchůdci

20 milionů let starý zub bílého žraloka

Jako druh se velký bílý žralok se objevuje ve středním miocénu. Nejstarší známý fosilní nález je přibližně 16 milionů let starý.[16] Fylogeneze je však poněkud nejasná a je předmětem sporů. Původně se předpokládalo, že spolu s obřím druhem Carcharodon megalodon sdíleli společného předka. Jejich zuby jsou tvarově podobné, ale megalodon dosahoval podstatně větších rozměrů (až 17 metrů a 59 tun) než velký bílý.[17] Navzdory rozdílným rozměrům jsou řazeni do stejného rodu. Nová hypotéza nicméně tvrdí, že jsou příbuzní jen vzdáleně s tím, že pouze patří do stejné čeledi Lamnidae. Velmi blízkým příbuzným velkého bílého byl archaický žralok mako Isurus hastalis. Tuto teorii se zdá podporovat nález 222 zubů a 45 obratlů přechodného druhu Carcharodon hubbelli v roce 1988 a následná publikace výsledků výzkumu v roce 2012.[18] Další hypotéza řadí megalodona do rodu Carcharocles, kam jsou řazeni další velkozubí žraloci jako např. Otodus obliquus.[19]

Rozšíření a biotop

Pohled do tváře velkého bílého žraloka (Jižní Afrika)

Velký bílý žralok žije téměř ve všech pobřežních vodách rozličných oceánů a moří, kde se teplota vody pohybuje mezi 12°C - 24°C. Vyšší výskyt druhu je při pobřeží severovýchodu USA a Kalifornie, Jižní Afriky, jižní Austrálie, Japonska, některých ostrovů Oceánie, Chile a Středomoří.[20] Zřejmě nejvyšší koncentrace je poblíže ostrova Dyer nedaleko Kapského města v Jižní Africe, kde se také provádí většina výzkumů.

Bílý žralok je považován za epipelagickou parybu, což znamená, že většinu svého života se pohybuje v hloubkách do 200 metrů. Žije tam, kde se vyskytuje jeho hlavní kořist, což jsou ploutvonožci, menší kytovci, jiní žraloci a velké ryby. Na otevřeném oceánu byli žraloci zaznamenáni v hloubkách až 1 200 metrů a tato pozorování zahýbala obecně přijímaným předpokladem, že jde o pobřežní druh.[21]

Nové studie potvrdily, že žralok bílý je schopen dlouhých migrací. Kalifornští jedinci se na asi 3-4 měsíce přesunují k Havajskému souostroví a pak plují zpět. Při cestě se pohybují pomalu a potápějí se do hloubek až 900 metrů. Podobně pendlují mnohé kusy mezi Austrálií a Jižní Afrikou. Jeden žralok takto urazil asi 20 000 km za méně než 9 měsíců.[22] Důvody těchto přesunů neznáme, předpokládá se nicméně, že je to kvůli potravě či páření.[23]

Popis

Velký bílý žralok chycený rybářem. Dobře jdou vidět tři řady zubů v dolní čelisti a šedomodré zbarvení horní části těla.

Žralok bílý má zavalité kónické tělo. Ocasní ploutev je téměř symetrická, i když horní část je přeci jen větší než dolní. Prsní ploutve jsou poměrně velké a široké. Hřbetní ploutev má klasický trojúhelníkovitý tvar s mírným vykrojením v zadní části. Mezery mezi žábrami se v dolní části směrem k prsním ploutvím zužují. Oči jsou černé a jsou opatřeny mžurkou. Zbarvení kůže je na vrchu a bocích šedé s modrým nebo hnědým nádechem a je velmi zřetelně odděleno od bílé spodní části těla. Toto zbarvení dělá žraloka špatně viditelným zespodu (splývá se světlou hladinou) a seshora (splývá se dnem či tmavou modří hloubky) a rozbíjí jeho siluetu při pohledu z boku. Jako ostatní žraloci má i velký bílý řady jemně vroubkovaných trojúhelníkovitých zubů, které se často obměňují a nahrazují zuby vypadlé. Když se žralok zakousne, třese hlavou ze strany na stranu, čímž používá čelisti jako zubní pilu oddělující maso.[24]

Tmavé zbarvení horní části těla maskuje žraloka bílého při pohledu shora.

Velikost

Samci bílých žraloků dosahují pohlavní zralosti při velikosti 3,5 - 4 m, zatímco samice při délce 4,5 - 5 m. Dospělí jedinci bývají nejčastěji 4 - 5,4 metru dlouzí[25] a váží 680 - 1 100 kg. Samice jsou obecně větší než samci. Za největší změřenou a ověřenou velikost jsou považovány délka 6,4 m a hmotnost 3 324 kg.[2][3][4][5][6] Nicméně maximální velikost je předmětem stálých sporů. Mnohé zprávy a údaje jsou jen hrubými odhady a spekulacemi, vzniklými za pochybných podmínek.[26] Mezi parybami existují jen tři druhy, které dosahují větší velikosti než bílý žralok. Jde o žraloka obrovského (Rhincodon typus), žraloka velikého (Cetorhinus maximus) a mantu obrovskou (Manta birostris). První dva jsou delší i těžší, manta je pouze delší (tedy lépe řečeno širší). Všichni tito obři jsou mírumilovní a klidní tvorové, kteří se živí malými živočichy.[27] Existuje množství záznamů o skutečně velkých exemplářích bílých žraloků.[28] Po mnoho desetiletí držely oficiální rekordy žraloci velcí 11,1 m a 11,3 m. První byl chycen ve vodách jižní Austrálie poblíž Port Fairy v roce 1870, druhý při pobřeží Nového Brunšviku (Kanada) v roce 1930. Vědci postupem doby stále častěji zpochybňovali tyto údaje, neboť daleko převyšovaly veškerá další pozorování a měření. 11,3 metrový exemplář byl pravděpodobně zaměněn za žraloka velikého, který se v příbřežních kanadských vodách vyskytuje poměrně často a vzhledově se velkému bílému poněkud podobá. Věrohodnost australského exempláře byla vyřešena v 70. letech 20. století, kdy J. E. Randall zkoumal jeho čelisti a podle nich odhadl délku žraloka na 5 metrů. K chybě došlo zřejmě při zápisu délky do záznamu v roce 1870.[29] Podle Randalla měřil největší ověřený žralok 6 metrů a byl chycen u Ledge Point v západní Austrálii v roce 1987.[29] V roce 1988 byla Davidem McKendrickem u Ostrova prince Edwarda v zálivu Sv. Vavřince chycena samice dlouhá 6,1 metru. Mnozí experti však považují za spolehlivý údaj o samici z Kuby z roku 1945, která měřila 6,4 a vážila 3324 kg. Tento exemplář je nejčastěji považován za největší změřený kus žraloka bílého.[3][4]

Alternativní názvy

  • žralok lidožravý, bílý pointer, bílá smrt, bílý zabiják

Potrava

V podstatě skoro každý živočich žijící v oceáně je jeho potenciální kořistí – čím větší, tím lepší. Tuňáci, marlíni (ryby příbuzné makrelám) a mečouni patří k jeho nejmilejším pochoutkám, zatímco lachtany, tuleně a delfíny uvítá spíše jako svačinku. Ale někdy si troufne i na lidského tvora.

V současnosti neexistují žádné studie o tom, kolik potravy spotřebuje žralok bílý za den. Je ale známé, že její množství závisí na teplotě vody a na tom, kolik vhodné kořisti má zrovna žralok na dosah. Pro lovícího žraloka je životně důležitý mimořádně jemný čich, nejcitlivější z jeho smyslů. Čichem dovede vystopovat potravu na velkou dálku. Tisíce drobných jamek, kterými je poseta špice jeho čenichu, představují důležitý smyslový orgán. Svým mimořádně výkonným čichem dovede žralok vystopovat i nepatrné množství krve (1 kapka v 4,6 milionech l vody).

Poslední výzkumy ukazují, že přední část i s boky na hlavě je pokryta čidly schopnými vnímat velmi slabé elektrické pole. Touto vlastností se řadí mezi dokonalé výtvory evoluce. S velkou pravděpodobností právě typ elektrického pole velmi spolehlivě vyhodnotí a podle určitého vzorce rozhodne o napadení jiného tvora. I když je to dokonalý stroj na zajištění své potravy, dokáže se velmi dobře spřátelit s potápěči. Nechá se hladit apod. Ale pozor, jsou to naprosto ojedinělé případy za dodržení nejpřísnějších pravidel bezpečnosti. [ Toto je ovšem doposud před sběrem kvalitativních a kvantitativních dat potřebných pro vytvoření hypotézy o tomto chování žraloka bílého.

Teplota těla

Jako jeden z mála žraloků si dokáže udržovat vyšší teplotu těla než má okolní voda. V jeho svalech tvoří cévy spletitou síť. Při pohybu se zahřívají svaly a tím i krev v cévách. Krev vytékající ze svalů, potom ohřívá studenou krev přitékající ze žaber. Pro žraloka to má mnohé výhody. Jeho svaly jsou neustále připraveny k akci a také trávení probíhá mnohem rychleji. Potom co se žralok nasytí, zvýší se teplota jeho žaludku o 6 °C. Když kořist rychle stráví, může opět brzy pozřít novou. Tak si vytváří zásoby na horší časy.

Útoky na lidi x ploutvonožce

Žralok bílý lidi systematicky neloví, obvykle je napadá v situaci, kdy mu připomínají ploutvonožce (což je ovšem téměř každý člověk plácající se na hladině, surfař nebo potápěč). Na základě etologických studií dnes víme, že útok bílého žraloka na ploutvonožce probíhá podle jakéhosi „plánu“. Žralok nejprve zaútočí na kořist zespodu s cílem vykousnout z jejího těla velký kus. Potom kolem své kořisti plave a vyčkává, až ji silné krvácení oslabí natolik, že se již nebude moci bránit. Snaží se tak vyhnout zranění, které by mu mohl ploutvonožec při zápasu o život způsobit např. drápy. Teprve pak se ke kořisti vrací, aby ji sežral. Tento poznatek o způsobu lovu bílého žraloka, vede k vysvětlení mnoha smrtelných nehod plavců a surfařů. V případě, že jsou mylně identifikováni jako ploutvonožci, probíhá útok stejně. Rozdíl je v tom, že po prvním „ochutnávacím“ zakousnutí se žralok mnohdy už nevrátí, nebo se oběti podaří dostat z vody dřív, než k návratu dojde. Tak či onak, vzhledem k velikosti bílého žraloka, bývají následky i tohoto jediného kousnutí často neslučitelné se životem. Ke své lidské oběti se již nemusí vrátit z „nutričních“ důvodů. Vzhledem k tomu, že jeho tělesná teplota je vyšší, než teplota okolní vody, není bezprostředně vázán na vodu o určité teplotě a může se vydat i do chladnějších oblastí. Udržení vyšší tělesné teploty je ale značně energeticky náročné. A to je důvod, proč jsou ploutvonožci oblíbenou potravou žraloka bílého. Jejich těla jsou obalená silnou vrstvou tuku (tzv. blubber), který má funkci tepelné izolace. Pro žraloka bílého je tento tuk vydatným zdrojem energie. Oproti ploutvonožcům má člověk tuku málo a pro žraloka by tak představoval nevýživný „balast“. Proto útok bílého žraloka mnohdy končí „ochutnávacím“ kousnutím. Je ale třeba vzít v úvahu, že vyhladovělý žralok moc vybíravý nebude.

Žralok bílý před kamerou

Přestože žralok lidožravý napadá lidi koupající se v moři už celé věky, poznatky o jeho životě byly dlouhou dobu zahaleny tajemstvím (a dodnes ještě nevíme vše). Například první filmový záznam živého žraloka bílého pořízený v jeho přirozeném prostředí pochází z roku 1965, pouhých deset let před natočením Čelistí

Zoologové se domnívají, že jakmile žralok lidožravý dosáhne určité délky a hmotnosti, změní od základu své dosavadní životní návyky. Vypadá to, jakoby zvíře, které dosud spokojeně žilo v horních vrstvách vody pod hladinou, zničehonic opustilo své osvědčené lovecké metody a navždy zmizelo v temných hlubinách. Stejně dobře je možné přijmout i předpoklad, že jakmile žralok lidožravý dosáhne potřebné váhy a velikosti, změní pohlaví ze samčího na samičí.[zdroj?] Tak je tomu například u pyskounů nebo u některých kaniců. Možná, že příroda tímto způsobem zajišťuje přežití druhu, neboť jen silní jedinci mohou mít možnost přivést na svět zdatného potomka.

Důkaz snahy o zachování rodu jedné z nejstarších skupin obratlovců nosí žraločí dámy na svém těle do konce života. Toužící samec má na svém těle dlouhé výrůstky, kterými svou partnerku při páření stiskne a jizvy na těle samice se nikdy zcela nezahojí.[zdroj?] Násilný rituál žraloka bílého umožní oplodnit vajíčka uvnitř těla samice kde se i nadále vyvíjejí. Na rozdíl od savců však tato mláďata nejsou vyživována matkou a tak věrni své žraločí povaze nenarozená žraločí nedochůdčata požírají nejprve neoplodněná vajíčka a později se pustí do svých slabších sourozenců. Hned po narození odplavou od své matky a starají se o sebe sama. Jen málokteré žraločí mládě se však dožije dospělosti, velice často se stávají obětí jiných žraloků.

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b Taylor, Leighton R. Sharks of Hawaii: Their Biology and Cultural Significance. [s.l.]: University of Hawaii Press, 1 January 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-8248-1562-2. S. 65. 
  3. ↑ a b c TRICAS, T. C.; MCCOSKER, J. E. Predatory behaviour of the white shark (Carcharodon carcharias), with notes on its biology. Proceedings of the California Academy of Sciences. California Academy of Sciences, 12 July 1984, s. 221–238. Dostupné online [cit. 22 January 2013]. 
  4. ↑ a b c WROE, S.; HUBER, D. R.; LOWRY, M.; MCHENRY, C.; MORENO, K.; CLAUSEN, P.; FERRARA, T. L. Three-dimensional computer analysis of white shark jaw mechanics: how hard can a great white bite?. Journal of Zoology. 2008, s. 336–342. DOI 10.1111/j.1469-7998.2008.00494.x. 
  5. ↑ a b Great White Shark [online]. National Geographic [cit. 2010-07-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b VIEGAS, Jennifer. Largest Great White Shark Don't Outweigh Whales, but They Hold Their Own [online]. Discovery Channel [cit. 2010-01-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.sciencedaily.com/releases/2014/01/140109004145.htm
  8. ↑ Great White Sharks Are Late Bloomers [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ Alaska's Great White Sharks, by Bruce A. Wright, 2007, page 27
  10. ↑ KNICKLE, Craig. Tiger Shark [online]. Florida Museum of Natural History Ichthyology Department [cit. 2009-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2013. 
  11. ↑ ISAF Statistics on Attacking Species of Shark [online]. Florida Museum of Natural History University of Florida [cit. 2008-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 April 2012. 
  12. ↑ HILE, Jennifer. Great White Shark Attacks: Defanging the Myths [online]. National Geographic, 23 January 2004 [cit. 2010-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 April 2009. 
  13. ↑ Currents of Contrast: Life in Southern Africa's Two Oceans. [s.l.]: Struik, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-77007-086-8. S. 31–. 
  14. ↑ Fergusson, I., Compagno, L.; Marks, M. Carcharodon carcharias in IUCN 2012 [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, 2000 [cit. 2009-10-28]. Dostupné online.  (Database entry includes justification for why this species is vulnerable)
  15. ↑ The Great White Shark [online]. The Enviro Facts Project [cit. 2007-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2009. 
  16. ↑ GOTTFRIED, M. D.; FORDYCE, R. E. An associated specimen of Carcharodon angustidens (Chondrichthyes, Lamnidae) from the Late Oligocene of New Zealand, with comments on Carcharodon interrelationships. Journal of Vertebrate Paleontology. 2001, s. 730–739. DOI 10.1671/0272-4634(2001)021[0730:AASOCA]2.0.CO;2. 
  17. ↑ Portell, R. W., Hubbell, G., Donovan, S. K., Green, J. L., Harper, D. A., & Pickerill, R. (2008). Miocene sharks in the Kendeace and Grand Bay formations of Carriacou, The Grenadines, Lesser Antilles. Caribbean Journal of Science, 44(3), 279-286.
  18. ↑ New Ancient Shark Species Gives Insight Into Origin of Great White [online]. University of Florida, 14 November 2012. Dostupné online. 
  19. ↑ Kevin G. N., Charles N. C., Gregory A. W. Tracing the ancestry of the great white shark.Chybí název periodika! 2006. [Archivní kopie na Internet Archive. Dostupné online] [cit. 25 December 2007]. 
  20. ↑ Areal Distribution of the White Shark [online]. National Capital Freenet [cit. 2010-10-16]. Dostupné online. 
  21. ↑ THOMAS, Pete. Great white shark amazes scientists with 4000-foot dive into abyss. www.grindtv.com. GrindTV, 5 April 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2012. 
  22. ↑ South Africa – Australia – South Africa [online]. "White Shark Trust". Dostupné online. 
  23. ↑ THOMAS, Pete. The Great White Way. articles.latimes.com. "Los Angeles Times", 29 September 2006. Dostupné online [cit. 1 October 2006]. 
  24. ↑ Great White Sharks, Carcharodon carcharias at MarineBio.org [online]. Marine Bio [cit. 2012-08-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ BURGESS, George H.; BRUCE, Barry D.; CAILLIET, Gregor M. A Re-Evaluation of the Size of the White Shark (Carcharodon carcharias) Population off California, USA. PLoS ONE. Roč. 9, čís. 6. Dostupné online [cit. 2016-03-22]. DOI 10.1371/journal.pone.0098078. PMID 24932483. 
  26. ↑ ELLIS, Richard and MCCOSKER, John E. Great White Shark. Stanford University Press, 1995, ISBN 0-8047-2529-2
  27. ↑ WOOD, Gerald. The Guinness Book of Animal Facts and Feats. [s.l.]: [s.n.], 1983. ISBN 978-0-85112-235-9. 
  28. ↑ Mollet, H. F. (2008) White Shark Summary Carcharodon carcharias (Linnaeus, 1758). Home Page of Henry F. Mollet, Research Affiliate, Moss Landing Marine Laboratories.
  29. ↑ a b Size and age of the white pointer shark, Carcharodon carcharias (Linnaeus) [online]. [cit. 2006-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2012. 

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žralok_bílý&oldid=13482033“