Žralok mako

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Žralok mako

Žralok mako
Žralok mako
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: paryby (Chondrichthyes)
Nadřád: žraloci (Selachimorpha)
Řád: obrouni (Lamniformes)
Čeleď: Lamnovití (Lamnidae)
Rod: Isurus
Binomické jméno
Isurus oxyrinchus
Rafinesque, 1810
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Synonyma

Žralok mako krátkoploutvý, Žralok makrelový, Žralok ostronosý

Žralok mako (Isurus oxyrinchus) je velký druh žraloka, zástupce čeledi lamnovitých. Je považován za člověku nebezpečného.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jako první popsal tento druh žraloka Constantine Samuel Rafinesque v roce 1809 a pro jeho pojmenování použil vědecké jméno Isurus oxyrinchus (Isurus znamená „stejnoocasý“ a Oxyrinchus „špičatý čenich“). Název Mako pochází z maorštiny[1] a znamená žralok, stejně tak i žraločí zub. První písemné označení tohoto druhu jako žraloka mako použili Samuel Lee a Thomas Kendall ve svém díle Grammar and vocabulary of the language of New Zealand (1820), kde stručně zmiňují „Mako: Jistý druh ryby“.[2] Richard Taylor ve svém díle A leaf from the natural history of New Zealand (1848) podává již přesnější popis: „Mako je žralok, jehož zubů si Maorové velmi cení.“[3]

Anatomie a vzhled[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli obě pohlaví rostou přibližně stejným tempem, samice jsou celkově větší, robustnější a dožívají se vyššího věku. Průměrná délka žraloka mako je 1,82 - 3,2 m[4][5] a hmotnost může sahat mezi 60 až 400 kg.[6] Největší zaznamenaný samec vážil 454 kg a měřil 4,02 m, největší zaznamenaná samice měřila 3,96 m a vážila 794 kg.[7] Žraloci mako mají elegantní tvar těla s dlouhým kuželovitým nosem a současně mají hydrodynamičtější tvar těla, než jakýkkoliv jiný druh žraloka. Tvar těla v kombinaci s aerobní svalovou hmotou, typickou pro čeleď lamnoidních žraloků, mu dovoluje vyvinout vysokou rychlost a pohyblivost.

Ocasní ploutev má tvar půlměsíce, druhá hřbetní ploutev je výrazně menší než první. U mladších žraloků jsou vrcholy prsní a první hřbetní ploutve zaoblenější. Kůže tohoto druhu je velmi drsná.

Charakteristické rysy[editovat | editovat zdroj]

  • Zuby jsou viditelné i při zavřené tlamě.
  • Zuby jsou dlouhé a štíhlé s hladkými hrbolky.
  • Výrazné stínování, na hřbetě modré a na břiše bílé.
  • Mírně krátké prsní ploutve.[6][8]

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Ulovený žralok mako

Žralok mako obývá vody v mírném a tropickém pásmu v mořích po celém světě. Jeho blízký příbuzný Žralok východní vyhledává vody Golfského proudu nebo teplejší pobřežní vody. Jedná se o pelagické druhy, které lze nalézt od hladiny až do hloubky 150 metrů, obvykle daleko od pevniny, i když občas se vyskytují i blíže u břehů, okolo ostrovů nebo zátok.[9] Je to jeden ze čtyř známých endotermických druhů žraloků, který se málokdy vyskytuje v chladnějších vodách než 16 °C.[10]

V západním Atlantiku jej lze nalézt od pobřeží Argentiny přes Mexický záliv až k Browns Bank na úrovni Nového Skotska. Relativně spolehlivým znamením, že se ve vodách vyskytují žraloci mako, bývají mečouni. Ti jsou totiž často jejich zdrojem potravy a taktéž preferují podobné životní podmínky jako žralok mako.[11]

Žraloci mako cestují v hledání potravy či partnera na dlouhé vzdálenosti. V prosinci 1998 byla označena samice tohoto druhu na pobřeží Kalifornie, chycena byla japonskou výzkumnou lodí v centrálním Pacifiku. Samice tedy urazila přes 2776 km. Další zdokumentovaný případ dokumentuje žraloka, který uplaval 2128 km za 37 dnů, v průměru tedy 58 km za den.[12]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlava žraloka mako
Isurus oxyrinchus

Hlavní složkou potravy jsou hlavonožci, kostnaté ryby včetně makrel, tuňáků, bonita (tuňák makrelovitý) a mečoun. Živí se ale i jinými žraloky, delfíny, mořskými želvami a mořskými ptáky. Na svou kořist útočí vertikálně zespodu, plave pod svou kořistí, což mu dává vysokou pravděpodobnost momentu překvapení. Úderem ocasu může nejprve svou kořist omráčit. Na Sicílii byli uloveni žraloci mako se zabodnutými mečounovitými výběžky mečounů v hlavách a žábrách. To naznačuje, že i mečoun může vážně zranit a zabít žraloka mako. V souvislosti s místem a ročním obdobím (sklonek jara a počátek léta), které odpovídá cyklu tření mečounů, se dá předpokládat, že žraloci mako loví mečouny v tomto období, kdy jsou mečouni nejvíce zranitelní.[9]

Tento druh žraloka spotřebuje 3 % své hmotnosti každý den a trvá přibližně 1,5 - 2 dny, než stráví průměrně velké jídlo. Pro srovnání, neaktivní druhy (např. žralok hnědý) spotřebují 0,6 % své hmotnosti za den a trvá jim 3 až 4 dny strávit potravu.

Analýza obsahu žaludku 399 samců a samic žraloků mako v rozpětí 67 až 328 cm velkých naznačila, že žraloci chycení u mysu Hatteras u Grand Banks preferují jako potravu lufaru dravou. Ta představovala 77,5 % z objemu jejich stravy. Průměrná kapacita žaludku činila 10 % z celkové hmotnosti žraloka.[13]

Žraloci delší než 3 metry mají vnitřní zuby značně širší a plošší než menší žraloci mako. To jim umožňuje efektivně lovit delfíny, mečouny a další žraloky.[12] Amatérský videozáznam, pořízený ve vodách Pacifiku, ukazuje skomírajícího delfína pobřežního s téměř překousnutým ocasem, kolem kterého kroužil velmi velký jedinec žraloka mako.[14]

Stejně jako ostatní zástupci čeledi lamnovitých mají žraloci mako výkonný krevní oběh. Ten udržuje teplotu jejich těla o 4 - 7 °C vyšší, než je teplota okolní vody. To jim dává výhodu oproti studenokrevné kořisti.[15]

Chování[editovat | editovat zdroj]

U těchto žraloků byla zaznamenána rychlost 50 km/h se zrychlením až na 74 km/h.[12] Mohou vyskočit přibližně 9 metrů nad hladinu. Někteří vědci se domnívají, že fyzicky je možné, aby žralok mako vyvinul rychlost až 100 km/h, což by z něj dělalo nejrychlejšího mořského tvora. Žraloci mako jsou rybáři chytáni po celém světě. Existují případy, kdy se žralok mako, zachycený na udici, vymrštil do rybářského člunu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tento druh žraloka je živorodý. Embrya se v těle matky vyvíjí 15 - 18 měsíců. Mláďata žraloka mako netrpí kanibalismem na rozdíl například od mláďat žraloka písečného. Na konci zimy a brzy na jaře se rodí 4 - 18 mláďat dlouhých přibližně 70 cm.

Existují názory, že žraloci mako rostou mnohem rychleji než ostatní druhy. Například žralok hnědý pohlavně dospívá ve 12 až 14 letech, kdy dosáhne hmotnosti 40 - 45 kg. Samec žraloka mako naproti tomu potřebuje pouze 4 a půl až 5 let k tomu, aby pohlavně dospěl. Za tu dobu doroste váhy 136 kg a délky 2 m, samice pak dosáhnou pohlavní dospělosti v 7 letech, kdy váží v průměru 227 kg a měří 2,7 až 2,9 m. Někteří biologové mají ovšem názor, že žraloci mako rostou velmi pomalu.

Délka života[editovat | editovat zdroj]

V otázce maximálního věku existuje stále určitá nejistota, ale odhaduje se, že se žraloci mako dožívají 12 až 24 let. Jedna studie Národního úřadu pro oceán a atmosféru z roku 1997 mluví o odchycení jednoho konkrétního žraloka, chyceného 12,8 roku poté, co byl poprvé označkován. Odchycení tohoto žraloka prokázalo, že žraloci mako se dožívají nejméně 13 let.[16]

Interakce s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 zařadila organizace Greenpeace žraloka mako na svůj červený seznam mořských živočichů. Jedná se o seznam mořských živočichů, kteří se běžně prodávají v supermarketech po celém světě a panuje vysoké riziko, že pochází z nekontrolovatelného rybolovu.[17]

Zajetí[editovat | editovat zdroj]

Byly zaznamenány pokusy držet pelagické (migrující) druhy žraloků v zajetí. U žraloka mako bylo těchto pokusů nejméně, méně než pokusů se žralokem dlouhoploutvým, žralokem modravým a žralokem bílým. Současný rekord v době, po který se podařilo udržet v zajetí exemplář žraloka mako, je z roku 2001. Tehdy v akváriu v New Jersey přežil chycený žralok mako pouhých pět dní. Obdobně jako v jiných případech se jedinec sice po vypuštění do akvária jevil silný, ale postupně měl problémy se stěnami akvária, odmítal krmení, rychlé slábl a zemřel.[18]

Útoky na člověka[editovat | editovat zdroj]

V databázi ISAF Floridského muzea je zaznamenáno 8 nevyprovokovaných útoků žraloků mako na člověk mezi lety 15802007, z toho dvě fatální. ISAF zaznamenává také 20 útoků na lodě.[19]

V populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Překlad[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shortfin mako shark na anglické Wikipedii.

  1. Maori language - a glossary of useful words from the language of the Maori New Zealand [online]. [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Online Etymology Dictionary [online]. [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Richard Taylor. A leaf from the natural history of New Zealand. [s.l.] : [s.n.], 1848. S. xiii.  
  4. From the Shore to the Deep Blue Sea [online]. San Diego Natural History Museum, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ADW: Isurus oxyrinchus: Information [online]. Animal Diversity Web, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Florida Museum of Natural History [online]. [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Summary of Large Shortfin Makos Isurus oxyrinchus [online]. Large Shorffin Makos, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Australian Museum [online]. [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b The Shark Gallery - Shortfin Mako Shark (Isurus oxyrinchus) [online]. The Shark Trust, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Shortfin Mako (Isurus oxyrinchus) [online]. Shark Foundation, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Shortfin Mako [online]. The Canadian Shark Research Laboratory, 2008-10-02, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c Open Ocean: the Blue DesertShortfin Mako [online]. ReefQuest Centre for Shark Research, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Food, Feeding Habits, and Estimates of Daily Ration of the Shortfin Mako (Isurus oxyrinchus ) in the Northwest Atlantic [online]. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Shortfin Mako Shark (Isurus oxyrinchus) [online]. [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Shortfin Mako Shark [online]. Discovery Channel, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. 1997 OVERVIEW [online]. Národní úřad pro oceán a atmosféru, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Greenpeace International Seafood Red list [online]. Greenpeace, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Elasmobranch Research around Monterey Bay [online]. Research Affiliate, Moss Landing Marine Laboratories, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ISAF Statistics on Attacking Species of Shark [online]. Florida Museum of Natural History, [cit. 2010-07-06]. Dostupné online. (anglicky)