Přeskočit na obsah

Závišínský potok (přírodní památka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Závišínský potok
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
rybník Luh v jižní části chráněného území
rybník Luh v jižní části chráněného území
Základní informace
Vyhlášení2. ledna 2014
VyhlásilKrajský úřad Jihočeského kraje
Nadm. výška490–498 m n. m.
Rozloha7,61 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresStrakonice
UmístěníÚjezdec, Záhrobí
Souřadnice
Závišínský potok
Závišínský potok
Další informace
Kód5887
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Závišínský potok je přírodní památka ve správním území města Bělčiceokrese Strakonice. Chráněné území tvoří údolní niva Závišínského potoka s rybníkem Luh přibližně mezi vesnicemi Újezdec a Záhrobí. Předmětem ochrany je výskyt ohrožených druhů živočichů, ke kterým patří rak říční, vranka obecná, mihule potoční, ledňáček říční a vydra říční.

Krajina v okolí Závišínského potoka je dlouhodobě využívána k intenzivnímu zemědělství. Pozemky přiléhající k vodnímu toku slouží převážně jako louky nebo pastviny, a díky jejich pravidelnému kosení se na nich zachovala bohatá společenstva bezkolencových a pcháčových luk.[3]

V jižní části chráněného území se nachází rybník Luh, který existoval už v osmnáctém století. Při povodních v roce 2002 se protrhla jeho hráz, ale následujícího roku byla opravena. Po opravě došlo k intenzifikaci hospodaření, v jehož důsledku vymizely některé druhy obojživelníků a ptáků, a nežádoucí druhy ryb negativně ovlivnily společenstva v Závišínském potoce.[3]

Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Středočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 2. ledna 2014.[4]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památka s rozlohou 7,61 hektarů leží v nadmořské výšce 490–498 metrů v katastrálních územích Újezdec u Bělčic a Záhrobí.[4] Tvoří ji část Závišínského potoka od hranice Středočeského a Jihočeského kraje k rybníku Luh.[5] Území se částečně překrývá s rozsáhlejší stejnojmennou evropsky významnou lokalitou, která zasahuje i na území Středočeského kraje.[6]

Abiotické poměry

[editovat | editovat zdroj]

Geologické podloží tvoří horniny krystalinika zastoupené různými druhy granodioritu, které jsou překryty nezpevněnými říčními sedimenty. Z půdních typů převládají kambizemě, které místy přechází k pseudoglejím, a v zamokřených oblastech se vyvinul glej typický.[7]

geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Blatenské pahorkatině, konkrétně v podcelku Horažďovická pahorkatina a okrsku Hvožďanská pahorkatina.[5] Povrch okrsku má erozně denudační charakter se strukturními hřbety, suky a svědeckými vrchy.[8] Území odvodňuje Závišínský potok, který se v Blatné vlévá do Lomnice. Potok má přirozené koryto s meandry a často se větví do více periodických ramen. Střídají se v něm úseky dna s kamenito-písčitým a hlinito-písčitým dnem.[9]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se převážná část přírodní památky nachází v mírně teplé oblasti MT5,[5] pro kterou jsou typické teploty −4 až −5 °C v lednu a 16 až 17 °C v červenci. Celkový úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů. Letních dnů bývá třicet až čtyřicet, zatímco mrazových dnů 130–140. Sníh zde leží šedesát až sto dnů v roce.[10] Průměrná roční teplota vzduchu je 7 °C a převládají zde severozápadní a západní směry větru.[9]

Vzhledem k omezení přírodní památky na těsné okolí potoka a rybníka v ní nerostou hodnotnější druhy rostlin. Okrajově se vyskytují kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a kozlík výběžkatý (Valeriana excelsa). Před vyhlášením chráněného území byl přímo v potoce zaznamenán výskyt prameničky obecné (Fontinalis antipyretica), ale v roce 2013 žádná nalezena nebyla. Na okraji vodního toku rostou dřevinné porosty tvořené převážně olší lepkavou (Alnus glutinosa), vrbou křehkou (Salix euxina) a vrbou nachovou (Salix purpurea). Botanicky hodnotnější porosty se nacházejí v ochranném pásmu. Cenný luční porost je na pravém břehu potoka v blízkosti jeho ústí do rybníka Luh, kde roste silně ohrožený ptačinec bahenní (Stellaria palustris).[9]

Ze vzácných druhů živočichů v Závišínském potoce žije populace raka říčního (Astacus astacus), jejíž početnost klesá směrem proti proudu potoka, a v horních částech evropsky významné lokality nebyla její přítomnost prokázána. Při ichtyologickém průzkumu bylo v roce 2011 nalezeno čtrnáct druhů ryb.[11] Předmětem ochrany v evropsky významné lokalitě je vranka obecná (Cottus gobio), která vyžaduje dobře prokysličené přírodní toky s kamenitým dnem. Potok pro vranku představuje vhodné stanoviště, ale v oblasti přírodní památky byla v době jejího vyhlášení populace na hranici vymření. V lepším stavu byla populace ve středočeské části evropsky významné lokality, ale i tam docházelo k posunu věkové struktury ve prospěch dospělých jedinců.[12] V podobném stavu se nacházela populace mihule potoční (Lampetra planeri).[13]

Potok s rybníkem představují reprodukční stanoviště pro skokana hnědého (Rana temporaria), skokana zeleného (Pelophylax esculentus) a ropuchu obecnou (Bufo bufo). Z ostatních druhů vzácných a ohrožených živočichů na lokalitu zalétá za potravou ledňáček říční (Alcedo atthis), volavka popelavá (Ardea cinerea) a čáp černý (Ciconia nigra). Podél potoka i v oblasti rybníka byl zaznamenán pohyb minimálně jednoho jedince vydry říční (Lutra lutra) a hojně se vyskytovala užovka obojková (Natrix natrix).[14]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělské využívání krajiny v těsné blízkosti toku vede ke zvýšenému obsahu živin v potoce a nepříznivě působí používání herbicidů typu Roundup při tzv. rychloobnově luk.[3] Hlavním negativním faktorem jsou nežádoucí druhy ryb (okoun říční, střevlička východní a karas stříbřitý) nasazované do rybníka Luh, které z rybníka unikají proti proudu potoka a zásadně tak ovlivňují populace původních druhů. Vysazování polodivokých kachen vedlo k vymizení většiny ostatních druhů ptáků. Samotný rybník vytváří migrační bariéru, která brání komunikaci mezi populacemi mihulí pod nádrží a nad ní. V důsledku intenzivního hospodaření v rybníce došlo ke zhoršení kvality vody a degradaci litorálních porostů.[15]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
  2. Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
  3. a b c Plán péče o ZCHÚ přírodní památka Závišínský potok na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny [cit. 2022-10-29]. S. 20. Dále jen Plán péče (2014–2024). Dostupné online. 
  4. a b Závišínský potok [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  5. a b c Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  6. Závišínský potok [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. 
  7. Plán péče (2014–2024), s. 15.
  8. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Hvožďanská pahorkatina, s. 170. 
  9. a b c Plán péče (2014–2024), s. 16.
  10. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  11. Plán péče (2014–2024), s. 17.
  12. Plán péče (2014–2024), s. 13.
  13. Plán péče (2014–2024), s. 14.
  14. Plán péče (2014–2024), s. 19.
  15. Plán péče (2014–2024), s. 21.

Související články

[editovat | editovat zdroj]