Střevlička východní
 Střevlička východní | |
|---|---|
.jpg) Střevlička východní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | máloostní (Cypriniformes) |
| Čeleď | kaprovití (Cyprinidae) |
| Rod | střevlička (Pseudorasbora) |
| Binomické jméno | |
| Pseudorasbora parva Temnick et Schlegel, 1846 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Střevlička východní (Pseudorasbora parva) je drobná, max. kolem 10 cm dlouhá kaprovitá hejnová rybka nápadná především zamlada temným pruhem na bocích. Vykazuje pohlavní dimorfismus (samci jsou o něco větší, v době tření jsou pestřejší a vyvíjí se u nich třecí vyrážka). Pochází z východní Asie, během druhé poloviny 20. století však byla s potěrem jiných, hospodářsky významných ryb zavlečena na různá místa Evropy, Asie, Severní Ameriky a na sever Afriky, kde se díky krátkému životnímu cyklu šíří jako velice úspěšný invazní druh. Může být potravním konkurentem původních druhů ryb (živí se hlavně planktonními i bentickými bezobratlými) nebo hostitelem některých rybích patogenů.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Střevlička východní je drobná rybka s protaženým tělem dorůstající běžně kolem 8 cm délky, vzácně až do 11 cm při hmotnosti asi do 10 g;[2] samci jsou větší než samice.[3] Největší doložená délka je 12 cm a hmotnost 17 g.[4] Barva je světle žlutozelená až nahnědlá, hřbet je tmavší, břicho světlejší, někdy až bíle stříbřité. Na bocích je u mladých ryb patrný úzký tmavý pruh, u starších exemplářů se vytrácí. Na zadním okraji všech šupin bývá poloměsíčité tmavé lemování propůjčující střevličkám síťovaný vzhled.[2] Ploutve jsou zaoblené, světlé, žlutavé, u samců v době tření temnější, až do fialova. Na hlavě mají samci v době tření vyvinutou třecí vyrážku v podobě několika výrazných hrbolů.[3]
Střevlička má drobná horní vysunovatelná ústa, dolní čelist mírně přesahuje čelist horní. Vousky jí chybějí, její žaberní tyčinky jsou zakrnělé. Kompletní postranní čára běží středem boků a protíná asi 34–38 šupin, které jsou vzhledem k velikosti těla relativně velké a poměrně snadno se uvolňují. Krátká hřbetní ploutev je umístěna zhruba uprostřed hřbetu nad břišními ploutvemi. Také řitní ploutev je poměrně krátká a je posazena poněkud blíže břišním ploutvím nežli zřetelně vykrojené ocasní ploutvi.[2][5]
Ekologie a etologie
[editovat | editovat zdroj]Střevličky jsou rybky tvořící malá hejna. Ve své domovině (východní Asii) preferuje mělká jezera, pomalejší řeky, zavodňovací kanály apod. I v oblastech mimo její přirozený výskyt vyhledává stojaté a pomalu proudící vody: slepá ramena, kanály, rybníky a jiné nádrže. Ráda se zdržuje na místech zarostlých vodní vegetací. Potravu sbírá spíše ze dna, loví např. larvy vodního hmyzu, korýše aj. Mladé ryby dávají přednost drobné planktonní kořisti.[2][5]
Střevličky se třou poblíž břehů, samci se postupně vytírají s několika samicemi, které lepí jikry po několika na samcem očištěná místa (kameny, dřevo a jiné pevné substráty, v akváriu i na sklo). Samec snůšku jiker hlídá. Při teplotách vody kolem 20 °C trvá vývoj jiker asi týden.[2][3] Na území Česka se vytírá hlavně od dubna do června. Je schopná pohlavně dospět během jednoho roku; dožívá se asi 3–4 let.[5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Sřevlička východní pochází z východní Asie (Sibiře, Číny a Koreje) od povodí Amuru až po povodí Perlové řeky. Do Evropy byla zavlečena po r. 1960, kdy byly do Rumunska introdukovány z Číny rostlinožravé ryby (amuři bílí a tolstolobici bílí), jejichž plůdek byl kontaminován střevličkou.[3][6] V Maďarsku byla zaznamenána již v roce 1963, v 70. letech 20. století i v dalších státech včetně Bulharska, Jugoslávie nebo území dnešního Slovenska. Její šíření v tehdejším Československu bylo dále nechtěně podporováno i zavlékáním s plůdkem hospodářsky významných ryb, např. v letech 1981 a 1982 se dostala do mnoha míst Čech a Moravy s násadou ryb z Maďarska. V současné době (po r. 2020) se vyskytuje v České republice v zásadě na všech vhodných lokalitách, obzvlášť v rybničních soustavách, kde je již plně zdomácnělá. Podobná situace panuje na většině území Evropy. Během záplav je schopná kolonizovat i nádrže, které jinak nejsou přímo spojeny s dalšími vhodnými lokalitami.[2][5] Mimo Evropu je střevlička coby nepůvodní a invazní druh zaznamenána též v severní Africe,[7] v Turecku, Íránu nebo Severní Americe, ale také v oblastech přiléhajících k jejímu přirozenému areálu: v západní Číně, Tibetu, Mongolsku nebo Japonsku.[6][7]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Kromě toho, že střevličku lze využívat jako nástražní rybku v rybářství (lze ji lovit čeřenem)[4] nebo jako nenáročného akvarijního chovance, je její vliv na rybí ekosystémy v Evropě spíše negativní. Je zde považována za invazní druh konkurující jiným rybám potravně, případně škodí přenosem některých onemocnění na jiné rybí druhy. Je např. hostitelem patogena Sphaerothecum destruens z opistokontní skupiny Mesomycetozoa, který negativně ovlivňuje např. populaci slunky obecné. Likvidace sřevličky je obtížná, k regulaci její početnosti lze využít důkladné letnění rybníků, případně rybí predátory jako jsou např. candáti.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- 1 2 3 4 5 6 7 HANEL, Lubomír. Ryby a mihule České republiky: rozšíření a ochrana. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody Vlašim, 2005. 447 s. Dostupné online. ISBN 80-86327-49-3, ISBN 978-80-86327-49-5. OCLC 85543621 S. 221–224.
- 1 2 3 4 KOTTELAT, Maurice; FREYHOF, Jörg. Handbook of European freshwater fishes. Cornol, Switzerland: Publications Kottelat, 2007. xiii, 646 pages s. Dostupné online. ISBN 978-2-8399-0298-4, ISBN 2-8399-0298-2. OCLC 173507522 S. 99, 100.
- 1 2 POSPÍŠIL, Otto. Atlas našich ryb. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 198 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7360-755-5, ISBN 80-7360-755-7. OCLC 500002083 S. 148, 149.
- 1 2 3 4 DUNGEL, Jan; ŘEHÁK, Zdeněk. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 2. vyd. Praha: Academia, 2005. 181 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1979-0, ISBN 80-200-1979-0. OCLC 730407806 S. 56.
- 1 2 HARDOUIN, Emilie A.; ANDREOU, Demetra; ZHAO, Yahui. Reconciling the biogeography of an invader through recent and historic genetic patterns: the case of topmouth gudgeon Pseudorasbora parva. Biological Invasions. 2018-08, roč. 20, čís. 8, s. 2157–2171. Dostupné online [cit. 2022-10-16]. ISSN 1387-3547. doi:10.1007/s10530-018-1693-4. (anglicky)
- 1 2 GOZLAN, Rodolphe E; ANDREOU, Demetra; ASAEDA, Takashi. Pan-continental invasion of Pseudorasbora parva: towards a better understanding of freshwater fish invasions: Pan-continental invasion of topmouth gudgeon. Fish and Fisheries. 2010-12, roč. 11, čís. 4, s. 315–340. Dostupné online [cit. 2022-10-16]. doi:10.1111/j.1467-2979.2010.00361.x. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu střevlička východní na Wikimedia Commons 
Taxon Pseudorasbora parva ve Wikidruzích
