Závišínský potok (přírodní památka)
 Závišínský potok | |
|---|---|
| IUCN kategorie III (Přírodní památka) | |
_(3).jpg) rybník Luh v jižní části chráněného území | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 2. ledna 2014 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Jihočeského kraje |
| Nadm. výška | 490–498 m n. m. |
| Rozloha | 7,61 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Strakonice |
| Umístění | Újezdec, Záhrobí |
| Souřadnice | 49°30′8,85″ s. š., 13°50′30,3″ v. d. |
  Závišínský potok | |
| Další informace | |
| Kód | 5887 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Závišínský potok je přírodní památka ve správním území města Bělčice v okrese Strakonice. Chráněné území tvoří údolní niva Závišínského potoka s rybníkem Luh přibližně mezi vesnicemi Újezdec a Záhrobí. Předmětem ochrany je výskyt ohrožených druhů živočichů, ke kterým patří rak říční, vranka obecná, mihule potoční, ledňáček říční a vydra říční.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Krajina v okolí Závišínského potoka je dlouhodobě využívána k intenzivnímu zemědělství. Pozemky přiléhající k vodnímu toku slouží převážně jako louky nebo pastviny, a díky jejich pravidelnému kosení se na nich zachovala bohatá společenstva bezkolencových a pcháčových luk.[3]
V jižní části chráněného území se nachází rybník Luh, který existoval už v osmnáctém století. Při povodních v roce 2002 se protrhla jeho hráz, ale následujícího roku byla opravena. Po opravě došlo k intenzifikaci hospodaření, v jehož důsledku vymizely některé druhy obojživelníků a ptáků, a nežádoucí druhy ryb negativně ovlivnily společenstva v Závišínském potoce.[3]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Středočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 2. ledna 2014.[4]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka s rozlohou 7,61 hektarů leží v nadmořské výšce 490–498 metrů v katastrálních územích Újezdec u Bělčic a Záhrobí.[4] Tvoří ji část Závišínského potoka od hranice Středočeského a Jihočeského kraje k rybníku Luh.[5] Území se částečně překrývá s rozsáhlejší stejnojmennou evropsky významnou lokalitou, která zasahuje i na území Středočeského kraje.[6]
Abiotické poměry[editovat | editovat zdroj]
Geologické podloží tvoří horniny krystalinika zastoupené různými druhy granodioritu, které jsou překryty nezpevněnými říčními sedimenty. Z půdních typů převládají kambizemě, které místy přechází k pseudoglejím, a v zamokřených oblastech se vyvinul glej typický.[7]
V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Blatenské pahorkatině, konkrétně v podcelku Horažďovická pahorkatina a okrsku Hvožďanská pahorkatina.[5] Povrch okrsku má erozně denudační charakter se strukturními hřbety, suky a svědeckými vrchy.[8] Území odvodňuje Závišínský potok, který se v Blatné vlévá do Lomnice. Potok má přirozené koryto s meandry a často se větví do více periodických ramen. Střídají se v něm úseky dna s kamenito-písčitým a hlinito-písčitým dnem.[9]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se převážná část přírodní památky nachází v mírně teplé oblasti MT5,[5] pro kterou jsou typické teploty −4 až −5 °C v lednu a 16 až 17 °C v červenci. Celkový úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů. Letních dnů bývá třicet až čtyřicet, zatímco mrazových dnů 130–140. Sníh zde leží šedesát až sto dnů v roce.[10] Průměrná roční teplota vzduchu je 7 °C a převládají zde severozápadní a západní směry větru.[9]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k omezení přírodní památky na těsné okolí potoka a rybníka v ní nerostou hodnotnější druhy rostlin. Okrajově se vyskytují kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a kozlík výběžkatý (Valeriana excelsa). Před vyhlášením chráněného území byl přímo v potoce zaznamenán výskyt prameničky obecné (Fontinalis antipyretica), ale v roce 2013 žádná nalezena nebyla. Na okraji vodního toku rostou dřevinné porosty tvořené převážně olší lepkavou (Alnus glutinosa), vrbou křehkou (Salix euxina) a vrbou nachovou (Salix purpurea). Botanicky hodnotnější porosty se nacházejí v ochranném pásmu. Cenný luční porost je na pravém břehu potoka v blízkosti jeho ústí do rybníka Luh, kde roste silně ohrožený ptačinec bahenní (Stellaria palustris).[9]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Ze vzácných druhů živočichů v Závišínském potoce žije populace raka říčního (Astacus astacus), jejíž početnost klesá směrem proti proudu potoka, a v horních částech evropsky významné lokality nebyla její přítomnost prokázána. Při ichtyologickém průzkumu bylo v roce 2011 nalezeno čtrnáct druhů ryb.[11] Předmětem ochrany v evropsky významné lokalitě je vranka obecná (Cottus gobio), která vyžaduje dobře prokysličené přírodní toky s kamenitým dnem. Potok pro vranku představuje vhodné stanoviště, ale v oblasti přírodní památky byla v době jejího vyhlášení populace na hranici vymření. V lepším stavu byla populace ve středočeské části evropsky významné lokality, ale i tam docházelo k posunu věkové struktury ve prospěch dospělých jedinců.[12] V podobném stavu se nacházela populace mihule potoční (Lampetra planeri).[13]
Potok s rybníkem představují reprodukční stanoviště pro skokana hnědého (Rana temporaria), skokana zeleného (Pelophylax esculentus) a ropuchu obecnou (Bufo bufo). Z ostatních druhů vzácných a ohrožených živočichů na lokalitu zalétá za potravou ledňáček říční (Alcedo atthis), volavka popelavá (Ardea cinerea) a čáp černý (Ciconia nigra). Podél potoka i v oblasti rybníka byl zaznamenán pohyb minimálně jednoho jedince vydry říční (Lutra lutra) a hojně se vyskytovala užovka obojková (Natrix natrix).[14]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Zemědělské využívání krajiny v těsné blízkosti toku vede ke zvýšenému obsahu živin v potoce a nepříznivě působí používání herbicidů typu Roundup při tzv. rychloobnově luk.[3] Hlavním negativním faktorem jsou nežádoucí druhy ryb (okoun říční, střevlička východní a karas stříbřitý) nasazované do rybníka Luh, které z rybníka unikají proti proudu potoka a zásadně tak ovlivňují populace původních druhů. Vysazování polodivokých kachen vedlo k vymizení většiny ostatních druhů ptáků. Samotný rybník vytváří migrační bariéru, která brání komunikaci mezi populacemi mihulí pod nádrží a nad ní. V důsledku intenzivního hospodaření v rybníce došlo ke zhoršení kvality vody a degradaci litorálních porostů.[15]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ a b c Plán péče o ZCHÚ přírodní památka Závišínský potok na období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2024 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny [cit. 2022-10-29]. S. 20. Dále jen Plán péče (2014–2024). Dostupné online.
- ↑ a b Závišínský potok [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Závišínský potok [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2022-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 15.
- ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Hvožďanská pahorkatina, s. 170.
- ↑ a b c Plán péče (2014–2024), s. 16.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 17.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 13.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 14.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 19.
- ↑ Plán péče (2014–2024), s. 21.