Karas stříbřitý
 Karas stříbřitý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | máloostní (Cypriniformes) |
| Čeleď | kaprovití (Cyprinidae) |
| Rod | karas (Carassius) |
| Binomické jméno | |
| Carassius gibelio (Bloch, 1782) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karas stříbřitý je sladkovodní ryba patřící do čeledi kaprovitých[1].
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vyznačuje se stříbrně-hnědým zbarvením, hřbet má černošedou barvu, stejně jako ocasní a hřbetní ploutev. Boky jsou tmavé, stříbřité nebo nazlátlé, přičemž každá šupina na nich má tmavší okraj. Řitní a párové ploutve jsou světlé. V hřbetní ploutvi obvykle nalezneme 3 až 4 měkké paprsky a 15 až 19 měkkých, v řitní ploutvi jsou 2 až 3 tvrdé a 5 až 6 měkkých. Anální a hřbetní paprsky jsou silně zoubkované. Postranní čára je tvořena 28 až 33 šupinami, v některých případech až 34. Nad a pod postranní čárou se nachází 5 až 7 řad šupin. První žaberní oblouk obsahuje 39 až 50 žaberních tyčinek. Poslední tvrdý paprsek řitní a hřbetní ploutve má 10 až 15 různě velkých zoubků, jejichž délka se zvětšuje k zužujícímu se konci tvrdého paprsku. Vnitřek tělní dutiny je černě pigmentovaný[2]. Na rozdíl od karase obecného má hlubší zářez na ocasní ploutvi a mírně vhloubenou horní linii hřbetní ploutve. Má koncová ústa bez vousků a mírně vypouklá žaberní víčka[3].
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Evropa a Asie: Karas stříbřitý je obvykle považován za původního v oblasti střední Evropy až po Sibiř, případně za zavlečeného do evropských vod z východní Asie[4]. Někteří autoři však tvrdí, že karas stříbřitý není původní ve většině Evropy, s výjimkou dolního toku Dunaje[5]. Jasná a jednoznačná data o jeho původním rozšíření v Evropě nejsou k dispozici z důvodu introdukce, záměny s druhem Carassius auratus a složitými způsoby reprodukce. Chybí v severní části Baltského moře, na Islandu, v Irsku, Skotsku a na ostrovech Středozemního moře[1]. V České republice jsou polyploidní biotypy karase stříbřitého považovány za nepůvodní druh, který se k nám kolem roku 1976 dostal přirozenou migrací z řeky Dunaj[5]. Další z příčin zavlečení tohoto druhu do České republiky byly i nezáměrné introdukce, kdy se do našich vod tenhle druh omylem vysadil s násadou kapra obecného[6].
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Karas stříbřitý je omnivorní druh, což znamená, že se živí jak rostlinnou, tak živočišnou složkou potravy[7]. Schopností vytrhávat vodní rostliny může negativně ovlivňovat vodní ekosystémy a tok živin. Pokud se tedy vyskytuje v hustých populacích, tak může výrazně snižovat průhlednost vody a zvyšovat zákal, což má negativní dopady na celkové vodní prostředí[4].
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Karas stříbřitý obývá lentické i lotické prostředí[4] a může se vyskytovat jak ve sladkých, tak i brakických vodách. Karas stříbřitý patří mezi bentopelagické druhy[8] a nejčastěji se vyskytuje v hejnech[9]. Nejčastěji se vyskytuje ve vodách rybničního typu[9], ale najdeme ho i v řekách s menšími rychlostmi proudění, jezerech, slepých ramenech a vodních nádržích[8]. Jeho vysoká odolnost vůči hypoxii a anoxii z něj často činí jediný druh, který je schopný přežívat v malých vysoce znečištěných a eutrofizovaných vodách[10]. Díky speciální kompenzační reakci hepatocytů je též schopný odolávat teplotním extrémům[11].
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Karas stříbřitý se tře od května do července[2]. Patří mezi fytofilní rybí druhy, neochraňující jikry[3]. Snáší 160 000 až 380 000 jiker v několika dávkách[2]. Tento druh také vyniká schopností asexuálního rozmnožování (pomocí gynogenetické reprodukce), což je jedna z hlavních příčin jeho invazivního chování a nechtěného šíření. Během gynogenetické reprodukce, embrya jsou tvořeny pouze ze samičího genetického materiálu. Vajíčko může být aktivováno jak spermiemi od samců karase stříbřitého, tak i jiných druhů kaprovitých ryb. Během aktivace, jádro spermie nesplývá s jádrem vajíčka (spermie vajíčko pouze aktivuje) a nedochází k syngamii. V důsledku toho vznikají potomci, kteří jsou identičtí kloni původní samice. Tento způsob asexuálního rozmnožování je jedna z hlavních příčin proč je karas stříbřitý tak úspěšný invazivní druh a výrazně tím i negativně ovlivňuje místní původní druhy kaprovitých ryb[4].
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Carassius gibelio, Prussian carp : fisheries. www.fishbase.se [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c HRABĚ, Sergěj; OLIVA, Ota; OPATRNÝ, Evžen. Klíč naších ryb, obojživelníků a plazů. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b BARUŠ, Vlastimil; OLIVA, Ota. Fauna ČR a SR. Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) (2). [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b c d FUAD, Md Mehedi Hasan; VETEŠNÍK, Lukáš; ŠIMKOVÁ, Andrea. Is gynogenetic reproduction in gibel carp (Carassius gibelio) a major trait responsible for invasiveness?. Journal of Vertebrate Biology. 2021-11, roč. 70, čís. 4, s. 21049.1–13. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 2694-7684. doi:10.25225/jvb.21049.
- ↑ a b HALACKA, Karel; LUSKOVA, Vkra; LUSK, Stanislav. Carassius" gibelio" in fish communities of the Czech Republic. Ecohydrol Hydrobiol, 2003, 3.1: 133-138.
- ↑ LUSK, Stanislav; LUSKOVÁ, Věra; HANEL, Lubomír. Alien fish species in the Czech Republic and their impact on the native fish fauna. Folia Zoologica. 2010-03, roč. 59, čís. 1, s. 57–72. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0139-7893. doi:10.25225/fozo.v59.i1.a9.2010.
- ↑ BALIK, İSMET; ÖZKÖK, REMZİYE; ÇUBUK, HIDIR. Investigation of Some Biological Characteristics of the Silver Crucian Carp, Carassius gibelio (Bloch 1782) Population in Lake Eğirdir. Turkish Journal of Zoology. 2004-01-01, roč. 28, čís. 1, s. 19–28. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1300-0179.
- ↑ a b HANEL, Lubomír; LUSK, Stanislav. RYBY A MIHULE ČESKÉ REPUBLIKY rozšíření a ochrana. [s.l.]: [s.n.], 2005. 448 s. ISBN 80-86327-49-3.
- ↑ a b LUSK, Stanislav; BARUŠ, Vlastimil; VOSTRADOVSKÝ, Jiří. Ryby v našich vodách. [s.l.]: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1992. 239 s.
- ↑ THOMAS, Kiran; BRABEC, Marek; TAPKIR, Sandip, et al. 2023. Sampling bias of invasive gibel carp and threatened crucian carp: Implications for conservation. Elsevier [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ ANTONOVA, E. I. Short-term thermal compensatory-adaptive reaction mechanisms of the liver in Carassius auratus gibelio. Contemporary Problems of Ecology. 2010-02-01, roč. 3, čís. 1, s. 57–62. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1995-4263. doi:10.1134/S1995425510010108. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu karas stříbřitý na Wikimedia Commons - BioLib.cz – Carassius gibelio (karas stříbřitý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- KALOUS, Lukáš. Karas stříbřitý a jeho příbuzní. Živa. Roč. 2013, čís. 6/2013, s. 285–288. Dostupné online.
