Pošta

Pošta je veřejná služba pro rozesílání a doručování zásilek, dopisů a zpráv, pro převody peněz, vydávání známek a podobně. Jedná se o jednu z nejstarších veřejných služeb vůbec. Tvoří součást každodenního života lidí na celém světě a její správné fungování je důležité pro tuzemské i mezinárodní společenství. Fungující pošta je jednou z podmínek pro mezinárodní uznání státu resp. režimu.
Stát a pošta[editovat | editovat zdroj]
Většina států má vlastní poštovní úřady, které vykonávají zmíněné služby a udržují styk s okolními státy (s jejich poštovními úřady), často však povoluje i soukromé poštovní a telefonní služby, případně může poštovní službu svěřit či pronajmout firmě. Mezinárodní výměna pošty bývá často fungující službou i v dobách vojenských konfliktů mezi nepřátelskými státy. V dobách války se zřizují specializované poštovní úřady přímo v armádě v poli (tzv. polní pošta).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky více méně pravidelné výměny zpráv spadají už do starověku, dobrou poštovní síť měl např. Egypt, Řím a Persie, také Čína a Indie. Spojení bývalo ovšem vyhrazeno především pro panovníka a jeho agendu a jen příležitostně sloužilo i veřejnosti. Spolehlivé doručování zpráv i na velké vzdálenosti mělo velký význam pro rozsáhlé říše, spravované z jednoho místa. Poštovní služby (cursus publicus) se proto rozvinuly zejména v Římě od císaře Augusta na vojenských silnicích Římské říše a i slovo pošta vzniklo z latinského termínu statio posita (umístěná stanice). Termín označoval domy u silnice, určené a vybavené pro službu organizacím, které doručovaly zprávy, později přepravovaly také osoby a náklad.[1] Mezi jejich hlavní úkoly patřila výměna či přepřahání koní, nabídka stravování a poskytování noclehu. V Evropě se dodnes řada starých hotelů jmenuje "U pošty".
Historie české pošty[editovat | editovat zdroj]
V českých zemích začal rozvoj poštovnictví s nástupem Habsburků. Regulérní pošta, organizovaná doprava zpráv na dnešním území České republiky je spojena s volbou Ferdinanda I. za českého krále a vznikla dokonce dřív, než Habsburk usedl na český trůn, již v roce 1526. Další důležité období rozvoje pošt v českých zemích nastalo za vlády Karla VI., kdy byla poštovní služba převzata do státní správy.
Ferdinand I. využil služeb i zkušeností šlechtické rodiny Taxisů, kteří už od konce 13. století takřka monopolně organizovali poštovní přepravu v severní Itálii a ve velké části Evropy. Roku 1505 je pověřil organizací pošty v říši a jednomu z členů rozvětvené rodiny, nejvyššímu dvorskému poštmistru Antoniu Taxisovi uložil, aby co nejrychleji zřídil pravidelné spojení mezi Vídní a Prahou. Kandidát na český trůn chtěl mít co nejčerstvější zprávy o tom, jak se v Praze vyvíjí jeho volební kampaň.
Po krátkém provizoriu se hned roku 1527 začalo s budováním stálých poštovních stanic, v nichž se vyměňovali koně jízdních kurýrů. Nejstarší poštovní trasa mezi Prahou a Vídní vedla přes Tábor a dále do vsi Košic, kde se rozdělovala na dvě větve. Jižní mířila na Linec, východní větev vedla přes Člunek a Slavonice dále směrem na Vídeň.[2]
Vrchním pražským poštmistrem se stal synovec zmíněného Antonia Taxise Ambrož a po něm Kryštof Taxis. Poštovní monopol rodiny Taxisů trval v Čechách až do konce Ferdinandovy vlády. V roce 1564 však byl Kryštof Taxis pro dluhy a nepořádky sesazen a dokonce uvězněn v pražské Bílé věži.
Poté se ve vedení české pošty vystřídalo několik jiných šlechticů. Za vlády Maxmiliána II. se začalo s přepravou soukromých listů, za panování Rudolfa II. začaly být poštou přepravovány i osoby. Dálkové spojení bylo navázáno s Vratislaví, Benátkami, Bruselem, Paříží a Londýnem.[3] Roku 1622, brzy po bitvě na Bílé hoře, získali úřad nejvyššího dvorského poštmistra v Čechách jako dědičné léno příslušníci rodiny Paarů. Vykonávali jej sto let, načež v roce 1722, za vlády Karla VI. byla pošta v habsburské monarchii zestátněna.
Spolehlivé a rychlé doručování zpráv totiž může mít rozhodující strategický význam pro stát a jeho vládu, například v obdobích krizí, katastrof, konfliktů a nepokojů, tím víc za války. Až do poloviny 19. století se to dělo téměř výhradně dopravou písemných zpráv, kterou ovšem výrazně zrychlila železnice. Z rostoucích nároků na úřední i obchodní komunikaci vznikla potřeba různě technicky realizovaných telegrafů a ke konci století se rychle rozšířil i telefon. Během 20. století k tomu přibyla dálnopisná síť a hlavně bezdrátové komunikace, které zatím vyvrcholily mobilní telefonní sítí a internetem. Tím význam dopravy písemných zpráv (včetně telegrafie) poklesl. Základní povinností pošty je nadále povinnost zajistit na celém území České republiky všeobecnou dostupnost základních služeb podle § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách:
a) službu dodání poštovních zásilek do 2 kg,
b) službu dodání poštovních balíků do 10 kg,
c) službu dodání peněžní částky poštovním poukazem,
d) službu dodání doporučených zásilek,e)službu dodání cenných zásilek,
f) službu bezúplatného dodání poštovních zásilek do 7 kg pro nevidomé osoby,
g) služby, které musí být zajištěny na základě závazků vyplývajících z členství České republiky ve Světové poštovní unii.[4]
Nositelem poštovní licence v České republice je Česká pošta.[5]
Legislativa[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní[editovat | editovat zdroj]
Celosvětová[editovat | editovat zdroj]
Tzv. veřejní poštovní operátoři (u nás Česká pošta) jsou sdruženi ve Světové poštovní unii. V mezinárodním provozu se řídí Akty Světové poštovní unie.
Ty jsou aktualizovány na jednotlivých Kongresech Unie (v roce 2012 v Dauhá; 20.9 - 7.10. 2016 Istanbul, další se má konat v roce 2020 v Abidjanu):[6][7]
- Světová poštovní úmluva,
- Závěrečný protokol,
- Generální řád Světové poštovní unie
Evropská unie[editovat | editovat zdroj]
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby.[8]
Česká[editovat | editovat zdroj]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Činnost pošty byla na území Česka regulována v minulosti těmito zákony:
- 1838 - císařský patent č. 47 sb. zák. pol. z roku 1838 a č. 240 sb. zák. soud., kterým byl vyhlášen poštovní zákon
- 13. prosince 1946 - zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).
- 25. června 1949 - zákon č. 151/1949 Sb., o Československé poště, národním podniku - ze státního podniku Československá pošta vzniká „Československá pošta, národní podnik“
- 31. prosince 1992 - z rozhodnutí ministra hospodářství č. 378/1992 ze dne 16. prosince 1992 odstavce II, byla Správa pošt a telekomunikací, s. p., (SPT, s. p.) Praha rozdělena na dva samostatné podniky (Česká pošta, s. p., a SPT Telecom, s. p.).
Současnost[editovat | editovat zdroj]
- Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách
- Nařízení vlády č. 178/2015 Sb., o stanovení minimálního počtu provozoven pro poskytování základních služeb[9]
Údaje uváděné na poštovních zásilkách[editovat | editovat zdroj]
Na poštovních zásilkách mohou být uvedeny údaje upřesňující způsob, místo a čas dodání, případně informující o odesílateli. V mezinárodním styku to bývají například následující francouzské aj. nápisy:
- »Á remettre en main propre« – „Dodání do vlastních rukou adresáta“
- »Avis de réception« – „Dodejka“
- »Colis exprès« – „Spěšnina“
- »Destinataire« – „Adresát“
- »Économique« – „Ekonomický“
- »En mains propres« – „Do vlastních rukou“
- »Expéditeur« – „Odesílatel“
- »Fragile« – „Křehký“
- »Non reclamé« – „Nevyžádáno“
- »Par avion« – „Letecky“
- »Poste restante« – „Zůstane na poště"
- »Prioritaire« – „Přednostní“
- »Recommandé« – „Doporučeně“
- »Remboursement« – „Dobírka“
- »Télégramme« – „Telegram“
- »Urgent« – „Pilný“
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NOVÁČEK, Jiří. Zoubkovaný poklad. Praha: Nakladatelství Práce, 1979. 420 s. 24-123-79. Kapitola 1. Dědictví starých věků, s. 8. (česky)
- ↑ KAVKA, František. Zlatý věk Růží. České Budějovice: [s.n.], 1966. S. 86.
- ↑ Pošta v Nymburku vznikla v 16. století, MF DNES 01/06.
- ↑ 29/2000 Sb. Zákon o poštovních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Rozhodnutí o udělení poštovní licence [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
- ↑ MPO, Akta Světové poštovní unie, Dohá 2012
- ↑ Informace o ukončení 26. kongresu, Istanbul 2016 (anglicky)
- ↑ SMĚRNICE 97/67/ES o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
- ↑ Nařízení vlády č. 178/2015 Sb., o stanovení minimálního počtu provozoven pro poskytování základních služeb [online]. [cit. 2020-11-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WINTER, Zikmund. V ohradě měst a městských zdech. Svazek 9. Praha: Otto, 1916. (Sebrané spisy Zikmunda Wintra). Dostupné online. - kapitola Pošta a poslové před třemi věky.
- KUNA, František. Vývoj poštovnictví v Praze a dějiny Poštovního úřadu Praha 7 Masarykovo nádraží. Praha: vl.n., 1935. Dostupné online. Doprava pošty v Praze od nejstarších dob do zahájení železniční přepravy a zavedení vlakových pošt..
- ZÁBĚHLICKÝ, Václav. Dějiny pošty, telegrafu a telefonu v československých zemích (Od nejstarších dob až do převratu). Praha: vl. n., [1928]. 422 s.
- KRATOCHVÍL, Jiří. Pražské pošty - historie a současnost. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-405-0
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Ambulantní pošta
- Automobilová pošta
- Vlaková pošta – poštovní úřad ve vlaku
- Letecká pošta – doprava pošty letadly
- Potrubní pošta – pneumatický dopravní systém pro doručování zásilek
- Holubí pošta – doprava zpráv poštovními holuby
- Elektronická pošta – doprava zpráv výhradně elektronickou cestou – tzv. e-mail
- Filatelie – sběratelství poštovních známek
- Poštovní muzeum Praha
- Poštovní směrovací číslo
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pošta na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo pošta ve Wikislovníku