Wikipedista:Vta78/Pískoviště

Včela medonosná vlašská
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Třída	hmyz (Insecta)
Řád	blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád	štíhlopasí (Apocrita)
Čeleď	včelovití (Apidae)
Rod	včela (Apis)
Druh	včela medonosná (Apis mellifera)

Včela medonosná vlašská (Apis mellifera ligustica, také italská, ligurská) je poddruh západoevropské včely medonosné. Vyskytuje se v Itálii, od Alp na severu až po Sicílii na jihu.

Původ

Předpokládá se, že včela medonosná vlašská pochází z pevninské Itálie, jižně od Alp a severně od Sicílie. Tento poddruh přežil poslední dobu ledovou v této oblasti. Geneticky se liší od včel medonosných z Pyrenejského poloostrova a Sicílie. Vlašská včela se stala nejrozšířenější ze všech poddruhů včely medonosné a přizpůsobila se většině podnebí, od subtropického až po chladné mírné pásmo, ve vlhkých tropických oblastech je méně úspěšná. Vlašská včela pocházející z teplého klimatu centrálního Středomoří, špatně zvládá tuhé zimy a chladná, vlhká jara v severních zeměpisných šířkách. Nevytváří tak kompaktní zimní chomáč (hnízo). Musí zkonzumovat více zásob, aby se vyrovnaly větší tepelné ztráty z pohybu. Tendence k odchovu plodu v pozdním podzimu také zvyšuje spotřebu zásob. Známý včelař Thomas White Woodbury poprvé představil vlašskou včelu v Británii v roce 1854 a zjistil, že je výrazně lepší než anglická včela medonosná tmavá.

Anatomie

Tělo má hnědé s žlutými pruhy. Mezi různými liniemi vlašských včel existují malé barvné rozdíly, světle žlutá (zlatá) a velmi světle žlutá (Cordovan). Jejich tělo je menší a chloupky mají kratší než u jiných plemen včel medonosných.

Odolnost vůči nemocem

Neexistují jednoznačné důkazy o tom, že by vlašská včela byla odolnější vůči včelím nemocem než u jiných plemen. Pozoruje se také, že hůře snáší nosemózu. Nedokážou zadržet výkaly ve střevech delší dobu a vyžadují častější čisticí lety. Postihují je parazitní roztoči Varroa, tracheální roztoči a bakteriální onemocnění, mor včelího plodu, hniloba včelího plodu, zvápenatění plodu a další choroby včely medonosné.

Charakter a chování

Z chovatelského hlediska spočívá hodnota vlašské včely v kombinaci mnoha dobrých vlastností. Patří mezi ně medonosnost, mírnost, hojné plodování, nechuť k rojení, ochota stavět plásty a přecházet do dalších nastavků, čistota, odolnost vůči chorobám a sklon sbírat místo medovice nektar. Poslední vlastnost má hodnotu pouze v zemích, kde je preferován květový med oproti medovicovému. Vlašská včela prokázala, že dokáže produkovat dobrý med z jetele inkarnátu. Ukázala se jako jedinečná ještě v další vlastnosti, a to v odolnosti vůči roztočíku včelímu (akarinóza). Týká se to zejména tmavších odrůd, zatímco zlaté odrůdy jsou na to velmi citlivé.

XXX

Zatímco vlašská včela má mnoho předností, má také nevýhody: Postrádá vitalitu a je náchylná k přemnožení svých potomků. Tyto dvě vady jsou hlavní příčinou jejích dalších nedostatků. Má sklon k zmatčnému létaní, což je způsobeno špatnou orientací, ukazuje se to jako nevýhoda při uspořádání včelstev v řadách obrácených jedním směrem, jak je běžnou praxí na včelnicích téměř po celém světě. Všechny výše uvedené nevýhody vlašské včely se projevují v silně zdůrazněné podobě u velmi lehkých odrůd, s dodatečnou extrémně vysokou spotřebou zásob. V evropských zemích se tyto odrůdy včel ukázaly jako vysoce neuspokojivé, protože mají tendenci nadměrného plodování.

Světle zbarvené odrůdy, jak již bylo uvedeno, jsou extrémně náchylné na zavíječe listů. Přes veškerou práci věnovanou jeho hledání není důvod tohoto stavu znám. To je ještě překvapivější, protože věříme, že tmavá, kůži podobná Ligustica se již více než 60 let prokázala jako jedna z nejodolnějších proti vrtalce. Zdá se, že jedinečná koncentrace světlých odrůd v Severní Americe je způsobena skutečností, že v jižních a západních subtropických státech se velká centra chovu matek zabývají především prodejem včel, ve kterém hraje produkce medu důležitou, ale vedlejší roli. Potřebují proto včelu, kterou lze vychovat do extrémního stupně, což je ve zcela odlišných klimatických podmínkách vážná nevýhoda.

výhody

•     má silné chovné predispozice a velmi velké množství plodu
•     čistota a vynikající šetrnost (což někteří vědci považují za faktor ovlivňující odolnost vůči chorobám)
•     používá malé množství propolisu
•     vynikající pro kočovné včelnice
•     vynikající buněčná struktura (psaní ve Švýcarsku v roce 1862, H.C. Hermann zjistil, že italská buněčná náplast zabírala pouze 15 buněk pro 16 běžných včel a krychlový obsah byl o 30 % větší %)
•     má nižší tendenci k rojení než jiná plemena západních včel
•     ideální pro oblasti se stálým tokem nektaru a příznivým počasím po celé léto
•     ideální pro komerční včelíny
•     mírnost
•     snadno zvládne poloviční nástavce

Nevýhody

•     nedostatek vitality
•     sklon k nadměrnému množení
•     náchylnost k nemocem
•     vysoká spotřeba zásob
•     více inklinují k unášení a drancování než ostatní hlavní evropské rasy.
•     silný chřadnutí často způsobuje vysokou spotřebu zásob v pozdní zimě nebo brzy na jaře, což způsobuje jejich smršťování a v důsledku toho pomalý nebo opožděný jarní vývoj
•     chov mláďat začíná pozdě a trvá dlouho do pozdního léta nebo podzimu, bez ohledu na zásobu nektaru
•     má tendenci pracovat na kratší vzdálenosti než A, m. carnica nebo AM, a proto může být méně účinný u chudších plodin
•     není vhodný pro chov v chladných pobřežních oblastech

Apis mellifera ligustica se více zabývá zpracováním nektaru, skladováním medu a péčí o dospělé včely pro zvýšení produkce plodu ve srovnání s africkou včelou A. m. scutellata.

Selektivní chov

Šlechtotelé vlašských včel, ale i jiných plemen, usilují o určité příznivé vlastnosti. V závislosti na účelu chovu může být zdůrazněn jeden nebo více z následujících znaků[1]:

•     Jemnost
•     Odolnost vůči různým chorobám
•     Předjarní rozvoj
•     Malá tendence k rojení
•     Schopnost medu rychle dozrát
•     Voskové víčka jsou bílé
•     Minimální tmelení propolisem
•     Dostupnost a cena včelích matek
•     Barva

Rozšíření po světě

• 1853 dovezena do Německa
• 1854 dovezena do Polska Dr. Janem Dzierżonem
• 1854 dovezena do Spojeného království
• 1859 dovezena do Spojených států
• 1862 dovezena do Austrálie
• 1866 dovezena do Ruské říše
• 1880 dovezena na Nový Zéland
• 1884 dovezena na Klokaní ostrov v jižní Austrálii. Med z Klokaního ostrova díky své izolaci se prodává (v roce 2014) jako "jediný čistý ligurský med na světě".

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pszczoła włoska na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vta78/Pískoviště na Wikimedia Commons
• Taxon Apis mellifera ligustica ve Wikidruzích

Literatura

• Ligurská anebo italská včela alpská, The Sydney Morning Herald 30th Oct 1862
• Bee Culture The Sydney Morning Herald 14 sierpnia 1914
• Franck, P.; Garnery, L.; Celebrano G.; Solignac M.; Cornuet J. Hybrydowe pochodzenie pszczół miodnych z Włoch (Apis mellifera ligustica) i Sycylii (Apis mellifera Sicula); Molecular Ecology Tom 9, wydanie 7, strony 907-921, lipiec 2000
• Tarpy, David R.; Lee, Jeffrey Porównanie rosyjskich i włoskich pszczół miodnych Zarchiwizowane 29 czerwca 2010 w Wayback Machine. [North Carolina State University]
• Brat Adam, "Hodowla pszczół miodnych" (Northern Bee Books: Mytholmroyd, 1987), s. 96-98.
• Fewell, Jennifer H.; Susan M. Bertram (2002). "Dowody na zmienność genetyczną wydajności pracy robotnic przez afrykańskie i europejskie pszczoły miodne". Ekologia behawioralna i socjobiologia. 52: 318-25. doi: 10.1007 / s00265-002-0501-3.
• "14 sierpnia 1914 - Bee Culture". nla.gov.au. Źródło: 20 sierpnia 2015.
• Barrett, P. "Immigrant Bees, 1788 do 1898", Vols. I-III)

Identifikátory taxonu	Wikidata: Q961761 Wikidruhy: Apis mellifera ligustica BioLib: 70382 BugGuide: 96150 NDOP: 22808 EoL: 10456203 EPPO: APISMI GBIF: 7631122 iNaturalist: 372091 ISC: 6360 ITIS: 1131136 NCBI: 7469

Portály: Včelařství