Wikipedista:Psax/Pískoviště/TCM

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tradiční čínská medicína (TCM) je souborné označení pro veškeré pseudovědecké[1][2][3][4] metody prevence, diagnostiky i léčby vycházející z tradičního čínského léčitelství, které jsou součástí šířeji definované alternativní medicíny.

Základní charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Termín „tradiční čínská medicína“ je velice matoucí, má několik významů. V původním slova smyslu, někdy pod mezinárodním označením s malým „t“, tedy „tCM“, se rozumí staro- a středověká čínská medicína, zatímco pod velkými písmeny, „TCM“ se chápe medicínský systém, který byl uměle vytvořen z důvodu nedostatku moderních léčiv a lékařů v době maoistické kulturní revoluce selekcí z různých dřívějších léčebných variant tak, aby zhruba odpovídal marxistické filosofii.[5]

Čínská medicína je charakterizovaná holistickým přístupem, bere tedy v potaz jak anatomickou a fyziologickou stránku nemoci, tak i její psychologický rozměr. Jako hlavní metodu pro stanovení diagnózy nemoci i následného léčebného postupu používá tzv. diferenciální diagnostiku. Léčebný postup nestanovuje paušálně podle zjištěné nemoci, nýbrž vždy jej určuje podle chorobných syndromů konkrétního člověka v kontextu daných podmínek. Terapie může být průběžně měněna. Jedná se tedy o dynamický terapeutický systém. [6] Základními pojmy pohledu na tělo jako vysoce provázaného systému navzájem se široce ovlivňujících orgánů jsou energie čchi, principy jin a jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Počátky čínské medicíny nejsou známy. Dávná historie splývá s vyprávěními v legendách a mýtech. Na počátku stojí trojice mýtických císařů: Fu-si, Šen-nung a Chuang-ti, kterému je připisováno základní dílo čínské medicíny Chuang-ti nej-ťing pochází z 2. nebo 1. století př. n. l., to jest z raného chanského období, text se stabilizoval v 8. století.[7]
Na obrovském území Číny existovaly po celou dobu starověku a středověku nejrozmanitější metody i celé léčebné systémy, které spolu soupeřily. Pojítkem byl především taoismus. Do rámce duchovních principů byla postupně zařazena původní čínská lidová medicína se všemi svými bylinkami, výtažky z živočichů, akupunkturou, masážemi atd. Pomalu se vyvíjela, ale jenom do 17. století, kdy začaly do Číny pronikat prvky západní medicíny. Čínská medicína nebyla schopna západnímu lékařství konkurovat a upadala. Na začátku 20. století z ní zbylo torzo, a i to bylo v r. 1929 zakázáno. Tento fakt tedy vyvrací zkazky o tom, že se dnes TCM navazuje na tisíciletou tradici nějakého uceleného lékařského systému.[8]
V padesátých letech minulého století chyběly Číně západní léky i odborníci na západní lékařství. Bylo nutné oživit tradiční čínské medicínské postupy, a protože se situace stále nezlepšovala, byla ze stranického rozhodnutí TCM prohlášena za základ zdravotnického systému. V roce 1955 založili v Pekingu „Centrální institut čínské lidové medicíny. Taoismus byl nahrazen marxismem a materialismem. Místo pěti základních elementů se začalo mluvit o osmi principech, v akupunktuře se nemluvilo o čchi, ale spekulovalo se o elektromagnetické povaze energie.[9]
„Náš národní zdravotnický pracovní kolektiv je velký. Mají na starosti více než 500 milionů lidí – mladých, starých a nemocných… V současnosti je lékařů západní medicíny málo, a tak široké masy lidu, a zvláště rolníci, spoléhají při léčbě nemocí na čínskou medicínu. Proto musíme usilovat o úplné sjednocení čínské medicíny.[10]" -Mao Ce-tung
„Stále neochvějně věřím, že máme propagovat čínskou medicínu. Osobně v ní nevěřím. Nepoužívám čínskou medicínu.“[9] -Mao Ce-tung
V současné době se v Číně stále TCM vyučuje a praktikuje tak, jak byla vytvořena v 50. letech, v západních zemích se šíří i starší směry a prvky čínské lidové medicíny. Dnes existuje množství učebnic a jiných knih o čínské medicíně s nejrůznějším popisem i pohledem na čínskou medicínu, aniž by rozlišovaly mezi tCM a TCM.
Snahy o spojení obou typů skončily neúspěchem, a dnes se vyučuje i provozuje tradiční medicína samostatně, a rozsah jejích zdravotnických zařízení představuje jen asi sedminu rozsahu institucí západní medicíny.[5]

Tradiční disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Ze základu tradiční čínské medicíny vycházejí jednotlivé specializované disciplíny:[11]

Učení o jin a jang[editovat | editovat zdroj]

Tchaj-ťi tchu (taijitu), tradiční symbol reprezentující síly jin a jang.

Podrobnější informace v článku Jin a jang

Jin a jang je starověký čínský koncept, který lze vysledovat zpět do dynastie Šang (1600-1100 př. n. l.). Představuje dva abstraktní a doplňující se aspekty, na které lze rozdělit vše v živém i neživém vesmíru. Z etymologického hlediska znamenají znaky jin a jang temnotu a světlo. Dvě další běžně používané reprezentační alegorie Jin a Jang jsou voda a oheň.[12]

Jin (čínsky pchin-jinem yīn, znaky zjednodušené 阴, tradiční 陰), „tmavé místo, sever,) je tmavší element; působí temně energicky, žensky a koresponduje s nocí. Jin je často symbolizovaný vodou a zemí.
Jang (čínsky pchin-jinem yáng, znaky zjednodušené 阳, tradiční 陽) jih, je světlejší element; působí vesele, aktivně, světle, mužsky a koresponduje se dnem. Jang je často symbolizovaný větrem a ohňem.

Jin (ženskost, temná, ničivá síla) a jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k jin a jang neberou doslovně. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Na západě se často jin a jang zobrazuje nepřesně jako „zlo“ a „dobro“. Nesprávná je i interpretace symbolu ve smyslu barev – tchaj-ťi tchu nesymbolizuje černou a bílou (nebo červenou) barvu jako opak (černá není neexistence bílé), ale symbolizuje v analogii tmy a světla. Tma odráží světlo a světlo zobrazuje tmu.

Učení o pěti prvcích[editovat | editovat zdroj]

Pět živlů (prvků)

Podrobnější informace v článku Pět prvků

Učení o pěti prvcích (čínsky v českém přepisu wu-sing, pchin-jinem Wǔ Xíng, znaky 五行), či pěti živlech, je jedním ze základů nejen TCM, ale i jiných tradičních čínských disciplín, jako je feng-šuej, hudba, astrologie, vojenská strategie a bojová umění.

Pěti prvky jsou:[13]

  • 木 – strom (mu)
  • 火 – oheň (chuo)
  • 土 – zem (tchu)
  • 金 – kov (ťin)
  • 水 – voda (šuej)

Pět čínských živlů (prvků) působí ve dvou protichůdných směrech podle pravidla jin a jang, temnoty a světla, cyklu ničení a obrody.

Učení o vnitřních orgánech[editovat | editovat zdroj]

TCM rozlišuje tzv. duté a plné orgány. Mezi duté (fu) patří žaludek, žlučník, tenké a tlusté střevo, a močový měchýř, mezi plné (cang) zase srdce, plíce, slezina, játra a ledviny. K těmto dvěma pěticím orgánů je řazen i osrdečník a tzv. „trojitý zářič“, který z hlediska medicíny neexistuje, ale pro TCM je základním orgánem z pohledu rozdělování energie čchi. Každému z orgánů je přiřazen jeden prvek, chuť a smysl. TCM popisuje i zvláštní orgány - mozek, cévy, kosti, dřeň a dělohu.[14]

Učení o čchi, krvi a tělních tekutinách[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace v článku Čchi

Čchi má být primární substancí vesmíru, bytí jako takové, ve všech svých podobách. V běžném užití je chápána pouze jako výseč původního abstraktního záběru, jako biologická vitální síla. Původně je však pouze jedním z možných projevů primární substance.[15] V čínských lékařských spisech můžeme nalézt výstižné vyjádření, které říká, že „čchi je generálem krve“ a „krev je matkou čchi“. Krev podle TCM vyživuje a svlažuje organismus, stejně jako psychiku. Ke krvi mají nejtěsnější vztah srdce, játra a slezina. TCM popisuje další pět tělních tekutin - pot, nosní hlen, slzy a dva typy slin, jež odpovídají pěti plným orgánům.[14]

Učení o síti drah[editovat | editovat zdroj]

TCM rozděluje systém drah čchi do šesti skupin - dvanáct řádných drah, osm zvláštních, dvanáct bočních větví řádných drah, patnáct spojnic, dvanáct šlachosvalových drah. a dvanáct oblastí pokožky, přičemž tyto posledně jmenované skupiny nejsou drahami čchi v pravém smyslu slova. Dvanáct řádných drah tvoří osnovu celého systému.[15]

Učení o příčinách vzniku onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Terapeut TCM sleduje veškeré možné příznaky, aby z celé mozaiky odhalil příčinu onemocnění. Příčiny chorob jsou rozděleny na tři základní - vnější, vnitřní a ostatní (ani čistě vnější, ani vnitřní). Vnější příčiny onemocnění zahrnují šest „rozvracečů“ - vítr, chlad, horko, vlhko, sucho a žár. Infekce, paraziti a vnější poranění Mezi vnitřní příčiny onemocnění patří sedm základních emocí, které náleží pěti základním orgánům. Radost náleží srdci, hněv játrům, zármutek a žal plicím, zádumčivost slezině a děs a strach ledvinám. V případě silné emoce je přímo poškozován příslušný orgán. Potrava se stává chorobným činitelem pouze tehdy, pokud je v jakémkoliv smyslu nevyvážená, ať už jde o přebytek či nedostatek, znečištění, jednostrannou skladbu a podobně. Obdobně je to i s aktivitou a odpočinkem, které v nepřiměřených dávkách mohou též způsobovat onemocnění. [14]

Učení o mechanismu nemocí[editovat | editovat zdroj]

Metody vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Rozlišovací diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Prevence a zásady léčby[editovat | editovat zdroj]

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Diagnostika pacienta se provádí několika různými postupy:

  • Pozorování - hodnotí se vzhled, jiskra v očích, držení těla, kvalita hlasu a další přídatné "zvuky" - dýchání, vzdychání, chrapot, atd.
  • Dotazování - soubor 10 základních okruhů otázek, které jsou pak dále rozpracovány do jednotlivých podotázek[16], včetně takových, na které se běžně praktický lékař neptá - vztah k teplu či chladu, vztah k počasí, zhoršování se obtíží tou kterou emocí, denní dobou apod.
  • Vyšetření jazyka - speciální a pro terapeuta důležitá součást vyšetření, neboť z jazyka lze údajně přímo "vyčíst" diagnózu. Hodnotí se tvar a barva jazyka, velikost a barva povlaku atd. [16]
  • Vyšetření pulzu - pohmat pulzu ve třech různých sekcích, jak na levém, tak na pravém zápěstí pacienta. Stanovuje se nejen počet pulzů, ale i jeho kvalita - rychlost, síla, atd.[16]

TCM rozeznává 27 různých druhů pulzu.[17]

Léčebné metody[editovat | editovat zdroj]

Terapeuti TCM využívají pěti základních metod:

Fytoterapie[editovat | editovat zdroj]

Základem jsou bylinné směsi. Každá bylina má své hierarchické postavení a funkci, a podle těchto se skládají do směsi určené k léčbě konkrétních příčin nemoci. Využívají se pouze v Číně rostoucí byliny, doplněné o anorganické látky a živočišné produkty. čínská medicína je svázaná staletou empirií a postupy. Nedá se tedy říct - když je pampeliška hořká, můžeme ji použít místo jiné hořké čínské byliny. Čínská fytoterapie přesně popisuje, co každá část byliny dělá - kořen účinkuje jinak než stonek, listy, nebo květ. Čínská fytoterapie hovoří o tzv. geoautenticitě. Tedy že v bylinné směsi se používá léčivka, která pochází z oblasti, kde se historicky vyskytovala a kde se i dnes pěstuje.[17]

Směsi mají různé formy:

  • Odvar/čaj (tang): Klasická metoda, údajně nejúčinější.
  • Tablety/granule: Lisované byliny. Chuťově přijatelnější než odvary, ale méně účinné.
  • Lisované pilulky (wan): Lisované směsi. Chuťově přijatelné, s nižší účinností oproti odvaru. Vhodné pro doléčení, či u méně problémových stavů.[17]

Akupunktura[editovat | editovat zdroj]

Kresba znázorňující akupunkturní body na meridiánu v lidském těle

Pomocí akupunkturních jehel působí tato metoda na určité body akupunkturních drah, kterými protéká čchi. Jejich volbou a stimulací napomáhá léčitel harmonizovat tok čchi a tak má pomoci navrátit rovnováhu v organismu. K akupunktuře patří i další metody, jako je akupresura, či masáže tuina, moxování, nebo baňkování. Využívá se zejména pro zmírňování bolestivých stavů. Na tuto terapii dochází pacient jednou až dvakrát týdně, při udržovacím tempu méně často. [17]

Dietetika[editovat | editovat zdroj]

Konzultace se neobejde bez posouzení jídelníčku. Dietetika se opírá o střídmost, různorodost, pravidelnost ve stravování, a zároveň potrava musí splňovat zásady "termodynamických" vlastností stravy, které musí korelovat se stavem pacienta a povahou jeho onemocnění.[17] TCM rozlišuje 6 základních typů fyzické konstituce – horký, chladný, suchý, vlhký, nedostatečný a nadměrný. Pro každý z těchto typů jsou charakteristické určité potraviny.[16]

Tuina[editovat | editovat zdroj]

Tuina také využívá systém akupunkturních drah a bodů, kdy pomocí jednotlivých masážních technik, dlaní, prsty či lokty stimuluje tyto body za účelem obnovení toku čchi. Kde je stagnace čchi, tam je bolest. Využívá se hlavně pro potřeby celkového ovlivnění pohybového aparátu - svalů, šlach, kloubů. Velmi často se kombinuje s předešlými metodami. Masáže se provádí jednou či dvakrát týdně. Provádí se přes textilii vleže či vsedě na speciálním masážním křesle.[17]

Čchi-kung[editovat | editovat zdroj]

Tradiční čínská cvičení, která pěstují čchi. Kromě rozvoje fyzického těla se čchi-kung zabývá také rozvojem mysli. Nauky o rozvoji mysli obsahují teorie o morálních hodnotách, ctnosti a charakteru.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Medvěd držený v kleci ve Vietnamu, kterému byla pravidelně odebírána žluč. Byl osvobozen a nyní žije v Číně.

TCM historicky nebyla jednotným systémem. Její různé varianty se předávaly většinou ústní formou, staré lékařské knihy jsou psány symbolickým jazykem, téměř nesrozumitelným i pro rodilé Číňany. Korektní překlad je tedy téměř nemožný. Čína až do konce 18. století neznala pitvu. Čínští léčitelé tedy o stavbě a funkci lidského těla nevěděli téměř nic. I dnes mají léčebné postupy TCM jen empirickou povahu. Choroby v moderním slova smyslu TCM vlastně nezná.
Ani v dnešní Číně nehraje čínská medicína vedoucí roli. Přesto se čínská medicína v současně době v západních zemích rychle šíří, i když jde jen o iracionální módu, a vymýšlejí se nové varianty, často vydávané za metody čínské provenience (aurikulopunktura, elektroakupunktura dle Volla, veterinární akupunktura). Za užitečné komplementární metody lze považovat jen celotělovou akupunkturu, pracující na reflexním podkladě a placebo efektu, dále tělesná a duchovní cvičení, zatímco čínské léčivé preparáty jsou rizikové a jejich léčebný efekt dosud neověřený.
Řada čínských léčiv, dovážených do západního světa, nemá ověřenou účinnost, mnohé z nich obsahují látky jedovaté, a dnešní, na plantážích pěstované rostliny často obsahují příměsi pesticidů a těžkých kovů. Byly popsány desítky epidemických případů poškození zdraví i úmrtí.[5] Léčebné přípravky tradiční čínské medicíny prodávané v Austrálii často obsahují nedeklarované složky, léky moderní vědecké medicíny, a toxické látky přesahující povolené limity.[18] Tradiční čínská medicína se také podílí na vybíjení ohrožených zvířat.[19]
Tým vědců z DNA laboratoře na Curtin University (sedmnáct veterinářů, lékařů, chemiků a fyziků) analyzoval složení 26 různých přípravků a nalezl látky, a rostlinné a živočišné tkáně, které nebyly popisu přípravků uvedené. Jednalo se o rohovinu paznehtů skotu, tkáň buvola, kozy, ovce, žáby a chřestýše, psa, kočky, nalezena byla i DNA krysy, a dále tkáně zástupců rodu Panthera (tygr, nebo levhart sněžný). Z nedeklarovaných látek to byla kyselina acetylsalicylová (Aspirin), syntetické analgetikum paracetamol, látka proti srážlivosti krve (Warfarin), dva druhy antihistaminik, Dexametazon, Betametazon, Diclofenac, Ibuprofen, Piroxicam, neurotoxiny brucin a strychnin, kofein, efedrin, pseudoefedrin, metylefedrin a theofylin. Dokonce i antibiotikum Amoxicilin.[20]
Pro tvrzení u účincích tradiční čínské medicíny chybějí důkazy. Jeden ze základů tradiční čínské medicíny, tedy koncept těla a nemoci, či princip jin a jang, je podobný evropskému předvědeckému pojetí čtyř tělních šťáv a je zcela nevědecký, nepravdivý a v rozporu s realitou, a něktěří léčitelé jej opouštějí[1][2]. Vědecký výzkum nenalezl žádné histologické ani fyziologické důkazy, které by podporovaly existenci konceptů jako qi, meridiány či akupunkturní body[3]. Akupunktura se rovněž v kontrolovaných experimentech neukázala být účinnější než placebo[21][22]. Prestižní přírodovědný časopis Nature označil tradiční čínskou medicínu jako „plnou pseudovědy“ bez jakýchkoliv racionálních základů pro většinu jí používaných terapií[4].
Také běžná konzumace psího masa v Číně souvisí s tradiční čínskou medicínou, která tvrdí, že toto maso má léčivé účinky.[23]

Nemoci, které má TCM léčit[editovat | editovat zdroj]

Bolestivé stavy, onemocnění dýchacích cest, onemocnění ušní, nosní a krční, poruchy imunity, srdeční onemocnění a onemocnění oběhového systému, urologická onemocnění, gynekologická onemocnění, neplodnost či snížená plodnost u žen i mužů, diabetes v různých stupních, srdeční onemocnění, neurologická onemocnění (mj. i mozková mrtvice, roztroušená skleróza (sic!)), nespavost, problémy s kvalitním silným spánkem, chronický únavový syndrom, podrážděnost a zhoršená odolnost vůči stresu, syndrom vyhoření, duševní poruchy, nežádoucí účinky chemoterapie, ozařování, vleklých vážných onemocnění, nezhoubné nádory – cysty, myomy a další.[24] Nejčastějšími nemocemi, se kterými lidé k tradiční čínské medicíně přicházejí, jsou kožní onemocnění typu akné, hemeroidy či lupénka. Proces léčby dle svých zastánců také mnohdy odhalí závažné příčiny nemocí, kterými bývají zejména psychické potíže.

Čínská medicína v Česku[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 50. a 60. letech začaly první pokusy s praxí TCM v ČSSR, šlo ale jen o terapii akupunkturou, nebyl zde nikdo, kdo by byl schopen pracovat s originálními čínskými texty. To se změnilo v 90. letech, kdy še Čína začal otevírat světu.[25]
MUDr. Ludmila Bendová roku 1990 založila Československou SinoBiologickou společnost, pod kterou na podzim téhož roku vznikla i 1. škola tradiční čínské medicíny v Praze.[26] Od té doby v ČR vzniklo mnoho dalších subjektů praktikujících i vyučujících TCM. Kvalita nabízených studijních programů je různá.
Roku 1995 byla v Praze založena soukromá klinika Tong Ren Tang čínskou společností Beijing Tong Ren Tang a českým holdingem Delta Medical Holding. Tento společný podnik pomáhal dojednat bývalý premiér Petr Nečas.[27] Dalším krokem mělo být rozšíření sítě ambulancí, průnik do českého lázeňství a nabízení tradičních čínských léčiv.[28] Michaelu Brodymu z investiční skupiny Delta Capital a jeho týmu se podařilo třem desítkám produktů z čínských bylin získat evropskou registraci oficiálních doplňků stravy.[27]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2006 TCM Institut Praha nabízí pětileté studium, které absolventům umožňuje zřídit si vlastní praxi. Roku 2018 Komora TCM již evidovala celkem 53 praktikujících terapeutů po celé ČR.[29]
Na katedře farmaceutické botaniky Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové je možné studovat předmět Základy čínské fytofarmakoterapie.[30]
8. ledna 2011 byla založena Komora TČM, která se v únoru 2012 stala řádným členem Evropské Asociace TCM (European TCM Association- ETCMA), která zastřešuje profesní organizace reprezentující praktiky TCM.[31]

Kauza Centrum TCM[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 tehdejší ministr zdravotnictví Martin Holcát navštívil Čínu za doprovodu dvou ředitelů fakultních nemocnic Romana Prymuly z Hradce Králové a Svatopluka Němečka z Ostravy.

V říjnu 2014 bylo podepsáno s Čínou memorandum „o strategické spolupráci mezi zdravotními systémy ČLR a ČR“, na jehož základě bylo založeno Centrum tradiční Čínské medicíny při Fakultní nemocnici Hradec Králové.
Cílové funkce Centra TCM mají být léčebně preventivní, vzdělávací, vědecko-výzkumná (Centrum TCM má ambici stát se hlavním vědeckým ústavem zabývajícím se výzkumem metod a léčivých přípravků TCM v ČR a v zemích střední a východní Evropy), certifikační a osvětově propagační.[32]
Od října 2015 ve Fakultní nemocnici Hradec Králové funguje Ambulance tradiční čínské medicíny, která pacientům po vyloučení závažných potíží, které by potřebovaly léčbu na jiném oddělení, nabízí za přímou úhradu akupunkturu a čínské bylinky.[33]
27. listopadu 2015 bylo v Pekingu uzavřeno další memorandum, tentokráte „o všestranné podpoře a rozvoji tradiční čínské medicíny v České republice“, mezi českým ministerstvem zdravotnictví (s novým ministrem Svatoplukem Němečkem), čínskou firmou CEFC, hradeckou Fakultní nemocnicí, a nemocnicí Shuguang přidružené k Šanghajské univerzitě TCM.[32] Zúčastněné strany se dohodly i na „podpoře propagace TCM v České republice a regionu zemí střední a východní Evropy“. Milan Kubek, prezident České lékařské komory, která stavbu Centra jednoznačně odsoudila[34], o memorandu informován nebyl:
„Pokud by ministerstvo svůj záměr konzultovalo s odborníky, pak by samozřejmě nemohlo obdržet jiné než negativní doporučení. A právě proto se nezávislých odborníků nikdo na nic neptal. Ministerstvo zdravotnictví svým postojem uvádí pacienty v omyl, neboť člověk bez medicínského vzdělání může nabýt dojem, že pokud je něco podporováno ministerstvem zdravotnictví, tedy státem, pak je to jistě účinné a bezpečné. To ovšem není pravda.“[32] „Na univerzitním pracovišti nemá tradiční čínská medicína místo. Je to nevědecká metoda vytažená ze středověku. Ignoruje poznatky jiných oborů.“[34] Centrum TCM má statut samostatného oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové a je složeno ze dvou částí - Ambulance TCM a Česko-čínského centra pro výzkum TCM.[35] I proti ambulanci má Česká lékařská komora výhrady a učinila náležité právní kroky. Podle Milana Kubka v královéhradecké nemocnici pracoval nejméně jeden člověk nelegálně - jako lékař, který ale nebyl členem České lékařské komory. Instituce kvůli tomu podala trestní oznámení, které policie odložila.[34] Ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík podporoval zařazení terapeuta čínské medicíny do soupisu zdravotnických povolání[36]. V září 2017 parlament situaci vyřešil na popud Rostislava Vyzuly schválením zařazení čínských terapeutů a specialistů tradiční čínské medicíny mezi zdravotníky.[37] V roce 2018 vznikl návrh terapeuta čínské medicíny ze soupisu zdravotnických povolání vyřadit.[36] Autorům novely Aleně Dernerové a Vladimíru Plačkovi vadilo například to, že čínští léčitelé by proti jiným léčitelům mohli získat v oboru titul bakalář nebo magistr a jejich služby by mohly hradit zdravotní pojišťovny.[36]

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vyslyšel kritické hlasy a zasáhl proti projektu CEFC. Zamítl možnost stavět Centrum TCM uvnitř areálu fakultní nemocnice. Stavbu ale nezrušil a navrhl převedení Centra do Prahy, nebo jeho výstavbu realizovat někde v Hradci Králové, ale mimo fakultní nemocnici.[38]

Černý trh s přípravky pro TCM[editovat | editovat zdroj]

Celní správa České Republiky zjistila, že se statisticky zvyšuje počet vývozu tygrů, stejně jako dalších kočkovitých šelem. V roce 2016 pak v rámci akce Tygří oko zachytila části těl zvířat a produkty – kosti, vývary z tygrů, masti z medvědí žluči, a na základě těchto objevů pojala podezření, že se na území ČR s těmito věcmi obchoduje. Podle vyšetřovatelů byla cílem organizované skupiny výroba produktů tradiční čínské medicíny.[39][40] Toto podezření potvrdila i mluvčí České inspekce životního prostředí Radka Nastoupilová s tím, že v České republice existuje trh, kde se takové produkty vyrábí, konzumují, a část produktů se posílá do Vietnamu a Číny.[41]
V červenci 2018, po dvou letech sledování, zasahovala celní správa a policisté kvůli důvodnému podezření na neoprávněné nakládání s chráněnými zvířaty na třech místech v ČR. Jedním z nich byl Zoopark Bašť Ludvíka Berouska nedaleko Prahy. Tam podle policie mělo docházet k zabíjení tygrů, jejichž kosti měly být zpracovávány ve speciální varně na léčivý lektvar. Gram takového produktu lze na černém trhu prodat za 1500 korun. Dalším místem zásahu byla vietnamská tržnice SAPA v pražské Libuši. Obviněn byl L. Berousek, preparátor a vietnamský obchodník.[42] Ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek před časem upozorňoval, že v ČR může existovat chov velkých šelem na porážku s tím, že se tato zvířata následně vyvážejí na asijské trhy.[43]
Organizace na ochranu velkých kočkovitých šelem Four Paws se věnuje nejhorším případům v Evropě. Díky tomu došlo k vytipování několika osob a míst v České republice a jedním z nich byl právě i Zoopark Bašť. Podle šéfa mezinárodní kampaně na ochranu divokých zvířat z Four Paws Kierana Harkima „jde o bezprecedentní případ, kdy se v Evropě zabíjeli tygři a dále zpracovávala jejich těla."[44] Ministr životního prostředí Richard Brabec vzápětí s okamžitou platností zakázal vývoz tygrů z České republiky do třetích zemí pro komerční účely (s výjimkou vývozu do zoologických zahrad).[45]

Komora TČM se od takových praktik distancovala. "V ČR se neužívají obsolentní ingredience jako jsou rohy nosorožce, tygří kosti, medvědí žluč a podobné produkty. Pokud jsou v historických textech tyto drogy zmiňovány pak jedině z důvodu úcty k tradici nikoli z důvodu návodu k užívání."[46]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Zhouying Jin. Global Technological Change: From Hard Technology to Soft Technology. [s.l.]: Intellect Books, 2005. Dostupné online. ISBN 978-1-84150-124-6. S. 36. 
  2. ↑ a b WILLIAMS, WF. Encyclopedia of Pseudoscience: From Alien Abductions to Zone Therapy. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN 1135955220. S. 3–4. 
  3. ↑ a b SINGH, S. Trick or Treatment. [s.l.]: W. W. Norton & Company, 2008. ISBN 978-0-393-06661-6. Kapitola The Truth about Acupuncture, s. 103–106. 
  4. ↑ a b Hard to swallow. Nature. 2007, s. 105–6. Dostupné online. DOI 10.1038/448106a. PMID 17625521. 
  5. ↑ a b c HEŘT, Jiří. Slovník esoteriky a pavěd [online]. Sysifos, 4.4.2008 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína, základy teorie I. 7. vyd. Hradec Králové: Svítání, 2009. 5 svazků (393 s.). ISBN 978-80-86601-10-6. S. 42. (český) [dále jen AndoI]. 
  7. ↑ UNSCHULD, Paul U. Huang Di nei jing su wen: Nature, Knowledge, Imagery in an Ancient Chinese Medical Text. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. ISBN 0-520-23322-0. (anglicky) Historie a analýza Chuang-ti nej-ťing su-wen, obsahuje překlady významné části textu Su-wen. 
  8. ↑ HEŘT, Jiří. Alternativní medicína a léčitelství: Kritický pohled [online]. Chomutov: Sisyfos, 2010 [cit. 2018-07-10]. S. 265. Dostupné online. 
  9. ↑ a b CIKRT, Tomáš; KOUBOVÁ, Michaela. Čínská medicína na prahu českého zdravotnictví, Mao Ce-tung by měl radost. Zdravotnický deník [online]. 16.10.2014 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ TAYLOR, Kim. Chinese Medicine in Early Communist China, 1945-1963: A Medicine of Revolution. 1. vyd. London: Routledge, 2011. 248 s. (Needham Research Institute Series). ISBN 0415514061. (anglicky) 
  11. ↑ AndoI, S. 11-14.
  12. ↑ JIUZHANG, Men, Guo Lei. A General Introduction to Traditional Chinese Medicine. Londýn: Routledge, 2009. 136 s. Dostupné online. ISBN 1420090445, ISBN 978-1420090444. Kapitola 5.2.1, s. 60-61. (anglicky) 
  13. ↑ ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína I. - základy teorie. Hradec Králové: Svítání, 2014. 5 svazků (391 s.). ISBN 9788086601274. Kapitola kapitola II – Učení o pěti prvcích. 
  14. ↑ a b c MUDR. ŠRÁMKOVÁ, Lucie. Čínská medicína [online]. Nová Akropolis [cit. 2018-08-02]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína II. - základy teorie. 4. vyd. Hradec Králové: Svítání, 1996. 5 svazků (279 s.). ISBN 978-80-86601-11-3. 
  16. ↑ a b c d HOFFMANN, Petr. Vyšetřovací postupy [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b c d e f g TCM Bohemia. Dostupné online. 
  18. ↑ PAZDERA, Josef; ŠPAČEK, Jan. První multidisciplinární audit léků tradiční čínské medicíny. Osel [online]. Osel, s.r.o., 18.12.2015 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. ISSN 1214-6307. 
  19. ↑ HOIBERG, Dale. Traditional Chinese Medicine and Endangered Animals. Advocacy for animals [online]. Encyclopaedia Britannica, 22.10.2007. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ COGHLAN, M. L. et al. Combined DNA, toxicological and heavy metal analyses provides an auditing toolkit to improve pharmacovigilance of traditional Chinese medicine (TCM). Scientific Reports [online]. Nature Publishing Group, 10. 12. 2015. Roč. 2015, čís. 5. Dostupné online. ISSN 2045-2322. DOI https://doi.org/10.1038/srep17475. (anglicky) 
  21. ↑ CHO, S. H. Acupuncture for pain relief in labour: a systematic review and meta-analysis. S. 907-920. An International Journal on Obstetrics and Gynaecology [online]. 2010. Roč. 117, čís. 8, s. 907-920. DOI 10.1111/j.1471-0528.2010.02570.x. 
  22. ↑ ERNST, Edzard. Acupuncture for Back Pain A Meta-Analysis of Randomized Controlled Trials. S. 2235-2241. Arch Intern Med [online]. 1998. Roč. 158, čís. 20, s. 2235-2241. DOI 10.1001/archinte.158.20.2235. 
  23. ↑ V Číně začal festival psího masa. Doprovází ho protesty aktivistů. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-06-21 [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  24. ↑ Jaké nemoci reší TCM [online]. Beijing Tong Ren Tang Czech Republic SE. Dostupné online. 
  25. ↑ HORECKÝ, Ondřej. Čínská medicína v Česku – zájem o léčbu i studium roste. www.epochtimes.cz [online]. Epoch Times, 6. 3. 2013. Dostupné online. ISSN 1336-8923. 
  26. ↑ O 1. škole tradiční čínské medicíny [online]. tcm.cz. Dostupné online. 
  27. ↑ a b ČTK. Pražská čínská klinika patří Číňanům, česká firma podíl prodala. Pražský deník [online]. Vltava Labe Media a.s., 6. 2. 2017. Dostupné online. 
  28. ↑ KOLÁŘOVÁ, Zdena. Čínská medicína zažívá v Česku boom. Pacienti jí věří, lékaři méně. denik.cz [online]. Vltava Labe Media a.s., 30. 3. 2016. Dostupné online. 
  29. ↑ Seznam praktiků TCM [online]. Komora TČM [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 
  30. ↑ Základy čínské fytofarmakoterapie [online]. Univerzita Karlova [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 
  31. ↑ Komora TČM se zapojila do Evropské asociace TCM [online]. Komora TČM [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c CIKRT, Tomáš. Velká čínská revoluce: ministerstvo se zavázalo podporovat šarlatánství. Praha. Zdravotnický deník [online]. 25.3.2016 [cit. 2018-07-10]. Dostupné online. 
  33. ↑ ČABANOVÁ, Adéla. České zdravotnictví otevírá náruč čínské medicíně. E15.cz [online]. Czech News Center a.s., 24. 2. 2017. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c PÁNKOVÁ, Barbora. Rozmach tradiční čínské medicíny v Česku? Kubek mluví o středověkých metodách. Echo24 [online]. Echo Media a.s., 4. 4. 2016. Dostupné online. 
  35. ↑ Česko-čínské centrum tradiční čínské medicíny [online]. FN HK. Dostupné online. 
  36. ↑ a b c K vyřazení čínského léčitelství se vláda postavila neutrálně. Týden.cz [online]. 21.03.2018 11:42. Dostupné online. 
  37. ↑ ČABANOVÁ, Adéla. Zdravotnické školy odmítají učit čínské léčitele, přestože ti už jsou součástí českého zdravotnictví. E15.cz [online]. Czech News Center a.s., 3. 7. 2017. Dostupné online. 
  38. ↑ ČABANOVÁ, Adéla. Vojtěch vyslyšel kritiky čínské medicíny, zasáhl proti projektu CEFC. E15 [online]. Czech News Center a.s., 17. 1. 2018. Dostupné online. 
  39. ↑ Bestiální byznys s tygry. Blesk.cz [online]. Czech News Center a.s., 18. 7. 2018. Dostupné online. 
  40. ↑ BASTLOVÁ, Marie. Miroslav Bobek: V Česku je celá řada zařízení, která se tváří jako zoologické zahrady. iRozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 17. 7 2018. Dostupné online. 
  41. ↑ FEREBAUER, Václav. V Česku se rozšířil byznys s lektvary z tygrů. iDnes.cz [online]. Mafra a.s., 18. 7. 2018. Dostupné online. 
  42. ↑ SHABU, Martin. V kauze okolo tygřích jatek padla tři obvinění.. Lidovky.cz [online]. Mafra a.s., 17. 7. 2018. Dostupné online. 
  43. ↑ Kauza tygřích jatek. Blesk.cz [online]. Czech News Center a.s., 18. 7. 2018. Dostupné online. 
  44. ↑ SHABU, Martin. Na Berouska měla kvůli tygrům ‚políčeno‘ i mezinárodní organizace. Lidovky.cz [online]. Mafra a.s., 20. 7. 2018. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  45. ↑ Žádné venčení na vodítku. Podmínky pro chov šelem budou přísnější. iDnes.cz [online]. Mafra a.s., 26. 7. 2018. Dostupné online. 
  46. ↑ Prohlášení Komory tradiční čínské medicíny týkající se vzácných živočichů a rostlin [online]. Komora TČM [cit. 2018-08-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


[Kategorie:Pseudověda]] [Kategorie:Alternativní medicína]] [Kategorie:Tradiční čínská medicína| ]] [Kategorie:Čínská kultura]] [Kategorie:Dějiny lékařství]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Psax/Pískoviště/TCM&oldid=16284890“