Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem
 Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
 | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 24. února 2024 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Ústeckého kraje |
| Rozloha | 8,37 ha[1] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Chomutov |
| Umístění | Háj |
| Souřadnice | 50°25′34,76″ s. š., 13°1′26,59″ v. d. |
  Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem | |
| Další informace | |
| Kód | 6261 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem je přírodní památka v Krušných horách. Nachází se severovýchodně od Háje ve správním území města Loučná pod Klínovcem v Ústeckém kraji v okrese Chomutov. Předmětem ochrany jsou stanoviště ovlivněné historickou těžbou a zpracováním vápence v okolí zříceniny bývalé vápenky, na kterých se vyskytují vzácné druhy rostlin a hub.
Historie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Charakter chráněného území je ovlivněn existencí historické vápenky, kterou okolo poloviny devatenáctého století založili tehdejší majitelé panství Buquoyové. Ve vápence se zpracovával mimo jiné dolomitický vápenec z přilehlého lomu, který byl v provozu do poloviny dvacátých let dvacátého století.[2] Ještě okolo poloviny dvacátého století byla velká část okolního území bezlesá, ale po ukončení těžby začal prostor zarůstat smrkem ztepilým a okolo roku 1990 byl samotný lom zalesněn smrkem pichlavým.[3] V některých částech lesa byl v rámci zalesňování shrnut půdní profil a vysázen nepůvodní smrk pichlavý a modřín opadavý. Do osmdesátých let dvacátého století v lomu a podél potoka probíhala pastva ovcí.[4]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 24. února 2024.[5]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka s rozlohou 8,37 hektaru leží v Krušných horách. Nachází se v katastrálním území Háj u Loučné pod Klínovcem v okrese Chomutov.[5] Geologické podloží tvoří dvojslídný až muskovitický svor a dolomitický vápenec. Na těchto horninách se vyvinuly glejové a rašeliništní půdy. V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Krušných horách, přesněji v podcelku Klínovecká hornatina a okrsku Jáchymovská hornatina.[6] Územím protéká potok Černá voda, který se v německé osadě Schmalzgrube vlévá do Přísečnice.[7] Negativně se projevuje soustava odvodňovacích kanálů, které způsobují snižování hladiny podzemní vody.[4]
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v chladné oblasti CH6, charakteristické krátkým létem, dlouhou zimou a dlouhým přechodným obdobím.[6] Jsou pro ni typické průměrné teploty −4 až −5 °C v lednu a 14–15 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 1000–1200 milimetrů, sníh zde leží 120–140 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen deset až třicet.[8]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Významným druhem rostlin v chráněném území je kriticky ohrožený hořeček nahořklý pravý (Gentianella amarella subsp. amarella), který roste v počtu několika set jedinců na zarůstající lesní cestě a přilehlém svahu. V podobném biotopu a na dně lomu roste hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum). Na dně lomu se kromě ní vyskytuje také pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora) nebo kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) a v minulosti také prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata) a tolije bahenní (Parnassia palustris). K dalším významnějším druhům ve stinných smrčinách patří hnilák lysý (Monotropa hypophegea) a korálice trojklaná (Corallorhiza trifida).[9]
Houby[editovat | editovat zdroj]
V přírodní památce se vzácně vyskytuje několik kriticky ohrožených druhů hub. Patří k nim límcovka natřená (Stropharia inuncta), plesňák karafiátový (Thelephora caryophyllea), voskovička černotečkovaná (Camarophyllopsis atropuncta) a voskovka hořká (Hygrocybe mucronella). Kromě nich v území roste helmovka dvojvonná (Mycena diosma), chřapáč lesní (Wynnella silvicola), jazourek srstnatý (Trichoglossum hirsutum), ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella) a závojenka plavozelenavá (Entoloma incanum).[10]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Z bezobratlých živočichů se po celém území vyskytují zástupci čmeláků (Bombus) a mravenců rodu Formica. Pozorována byla kriticky ohrožená zmije obecná (Vipera berus) a v počtu desítek jedinců silně ohrožená ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).[9]
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Předmětem ochrany jsou historickou těžbou a zpracováním vápence podmíněná stanoviště[11] a konkrétní druhy rostlin (hadilka obecná, hnilák lysý, hořeček nahořklý pravý, jednokvítek velekvětý, korálice trojklaná, pětiprstka žežulník) a hub (chřapáč lesní, límcovka natřená, plesňák karafiátový, voskovička černotečkovaná a voskovka hořká).[12] Cílem ochrany je uchování životaschopných populací a zachování nebo zlepšení podmínek jejich biotopů.[12]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památkou vede zeleně značená turistická trasa v úseku mezi Hájem a Kovářskou.[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2024-05-25].
- ↑ Plán péče o přírodní památku Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem na období 2024–2033 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2024-03-25 [cit. 2024-05-26]. S. 12. Dále jen Plán péče (2024–2033). Dostupné online.
- ↑ Plán péče (2024–2033), s. 10.
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 11.
- ↑ a b Vápenka v Háji u Loučné pod Klínovcem [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 7.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 8.
- ↑ Plán péče (2024–2033), s. 9.
- ↑ Plán péče (2024–2033), s. 5.
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 6.