Sluňáky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Sluňáky
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Přírodní památka Sluňáky
Přírodní památka Sluňáky
Základní informace
Vyhlášení24. srpna 1966
VyhlásilOkresní národní výbor Chomutov
Nadm. výška348–370 m n. m.
Rozloha3,76 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresChomutov
UmístěníRokle
Souřadnice
Sluňáky
Sluňáky
Další informace
Kód399
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Sluňáky jsou přírodní památka na jihovýchodním okraji vesnice Rokleokrese Chomutov. Důvodem jejího vyhlášení je ochrana křemencových balvanů – sluňáků – s typickým zvětralým povrchem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Křemencové balvany se v minulosti vyskytovaly v širším okolí Rokle a používaly se k výrobě dinasu – žáruvzdorného materiálu používaného při stavbě vysokých pecí.[3] Dochované balvany patří k posledním místům jejich výskytu v Česku. Chráněné území bylo poprvé vyhlášeno okresním národním výboremChomutově dne 24. srpna 1966 jako chráněný přírodní výtvor. Podruhé je ve stejné kategorii vyhlásil chomutovský okresní národní výbor 27. dubna 1990. Přírodní památka je v Ústředním seznamu ochrany přírody evidována pod číslem 399.[4]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Důvodem ochrany jsou křemencové balvany s typickým zvětralým povrchem – jeden z posledních výskytů křemenců roztroušených volně na povrchu a mělce pod povrchem.[4] Balvany jsou pozůstatkem původně souvislé vrstvy třetihorních křemenných pískovců mocné 0,5–2,5 metru, která na počátku paleogénu vznikla v mělkých sníženinách mírně zvlněného reliéfu.[5] Během pozdější fáze paleogénu byly tyto pískovce zpevněny křemitými roztoky,[5] které vzlínaly z podložních hornin a na povrchu se vysrážely.[6] Podle některých hypotéz je možné, že křemencová vrstva vznikla již ve druhohorách.[3][6] Spojitost výskytu křemenců a blízkých ložisek kaolinu je dávána do souvislosti s výskytem kyselého, sezóně vlhkého a teplého subtropického podnebí.[5] Do stávající polohy se balvany dostaly rozvlečením působením krátkého soliflukčního proudu.[3]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Lokalita se nachází v severovýchodní části Doupovských hor poblíž jejich hranice s Mosteckou pánví.[7] Její geologické podloží tvoří ruly oherského krystalinika,[6] které jsou v širším okolí překryté třetihorními vulkanoklastiky bazaltových hornin. Z geomorfologického hlediska Sluňáky leží v okrsku Rohozecká vrchovina charakteristického krajinnou mozaikou strukturních hřbetů, malých tabulových vrchů, vulkanických kup a kuželů.[8]

Území odvodňuje Úhošťanský potok.[7] V rámci Quittovy klasifikace podnebí Sluňáky leží v mírně teplé oblasti MT11,[4] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 17–18 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–650 milimetrů.[9] Půdní pokryv tvoří regozemě.[7] Zvířena ani květena na lokalitě není významná a nebyla blíže zkoumána.[3]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Lokalita se nachází přímo na okraji vesnice. Podél západní hranice chráněného území vede silnice II/224, po které je značená cyklotrasa č. 6 z Kadaně do Žatce.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. a b c d Chráněná území ČR. Ústecko. Příprava vydání Peter Mackovčin. Svazek I.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 1999. 352 s. ISBN 80-86064-37-9. Kapitola Sluňáky, s. 100. 
  4. a b c PP Sluňáky [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-04-27]. Dostupné online. 
  5. a b c Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. S. 21. 
  6. a b c HRADECKÝ, Petr. Sluňáky u Rokle [online]. Česká geologická služba, 1994-11-07, rev. 2009-09-15 [cit. 2019-04-27]. Dostupné online. 
  7. a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  8. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIB-4 Doupovské hory, s. 124. 
  9. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  10. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-04-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]