Volfgang Kinský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Volfgang hrabě Kinský
Nejvyšší kuchmistr císařského dvora
Ve funkci:
1870 – 1885
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceJosef Xaver hrabě Vratislav z Mitrovic
NástupceJindřich hrabě Wolkenstein-Trostburg
Narození19. ledna 1836
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. prosince 1885 (ve věku 49 let)
Merano
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Kinských v Budenicích
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť(1871) Helena Thurn-Taxisová (1839–1901)
RodičeJosef Kinský (1806–1862) a Marie Henrietta Czerninová z Chudenic (1806–1872)
Profesedůstojník
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volfgang hrabě Kinský (Jan Rudolf Volfgang Maria hrabě Kinský z Vchynic a Tetova, německy Johann Rudolf Wolfgang Maria Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 19. ledna 1836 Vídeň – 14. prosince 1885 Merano) byl český šlechtic z rodu Kinských. Po službě v armádě působil u císařského dvora ve Vídni a v letech 1870–1885 zastával funkci nejvyššího kuchmistra.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Volfgang Kinský se synovcem Volfgangem Chotkem (1866)

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Kinských, patřil ke kostelecké větvi.[1] Narodil se jako třetí syn hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a jeho manželky Marie Henrietty, rozené hraběnky Černínové z Chudenic (1806–1872).[2] Jméno dostal po matčině otci Volfgangu Černínovi. Středoškolské vzdělání absolvoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a poté vstoupil do armády, již v roce 1857 byl nadporučíkem u 8. pluku dragounů.[3]. V roce 1861 dosáhl hodnosti rytmistra,[4] téhož roku byl jmenován c. k. komořím.[5] Několik let sloužil u 4. hulánského pluku v Uhrách, zároveň byl přidělen ke kanceláři císařského generálního pobočníka.[6] Díky rodinným vazbám se dostal ke dvoru ve Vídni a v roce 1870 byl přeřazen z aktivní vojenské služby do c. k. zeměbrany. Od roku 1870 až do smrti zastával úřad nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) s platem 4 000 zlatých ročně. Nejvyšší kuchmistr byl podřízen nejvyššímu hofmistrovi, měl hlavní dozor nad císařskou kuchyní (tzv. velká dvorní kuchyně se nacházela ve Švýcarském dvoře paláce Hofburg) a byl zodpovědný nad podáváním jídel na dvorních slavnostech, plesech nebo diplomatických večeřích často pro několik set hostů.[7] V roce 1873 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[8]

Zemřel 14. prosince 1885 ve věku 49 let v Meranu, o pět dní později byl pohřben v rodové hrobce v Budenicích.[9][10] Řada dokumentů a písemností k veřejným aktivitám Volfganga Kinského je uložena ve Státním oblastním archivu v Hradci Králové.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Z titulu své dlouholeté funkce nejvyššího kuchmistra byl hostitelem významných návštěv u císařského dvora a díky tomu obdržel řadu ocenění od zahraničních panovníků. Od roku 1865 byl též čestným rytířem Maltézského řádu.[11]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 se ve Vídni oženil s princeznou Helenou Thurn-Taxisovou (1839–1901), dcerou bývalého nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty Bedřicha Hanibala Thurn-Taxise. Helena byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[12] Manželství zůstalo bez potomstva. Helena po ovdovění žila u svého bratra Bedřicha Thurn-Taxise na zámku v Biskupicích, kam byla také převezena Volfgangova knihovna.[13] Přesun Volfgangovy pozůstalosti na Moravu vysvětluje také přítomnost několika jeho portrétů ve sbírkách Moravské galerie v Brně.[14][15]

Z Volfgangových sourozenců starší bratr Bedřich Karel (1834–1899) vlastnil velkostatek Kostelec nad Orlicí a jako dlouholetý poslanec českého zemského sněmu a říšské rady byl aktivní v politickém životě. Jejich sestra Vilemína (1838–1886) se provdala za diplomata Bohuslava Chotka (1829–1896). Z jejich manželství se narodilo devět dětí, z toho jediný syn Volfgang (1860–1926), státní úředník a kmotřenec Volfganga Kinského. Z dcer Bohuslava Chotka proslula Žofie (1868–1914), manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899; s. 245
  2. ↑ Rodokmen rodu Kinských dostupné online
  3. ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1857; s. 477 dostupné online
  4. ↑ Militär-Schematismus des oesterreichishen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 373 dostupné online
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich 1866; Vídeň, 1866; s. 118 dostupné online
  6. ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 383 dostupné online
  7. ↑ Kolektiv: Poklady na cisárskej slávnostnej tabuli. Kultúra stolovania na viedenskom dvore; Vídeň, 2023; s. 145–146 ISBN 978-3-903448-45-2
  8. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1976; s. 183 dostupné online
  9. ↑ Pohřebiště Kinských na webu royaltyguide dostupné online
  10. ↑ Matrika zemřelých 1848–1886, rok 1885, Budenice dostupné online
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Volfganga Kinského in: Hof-und Staats Handbuch der österreichisch-ungarischen Monarchie 1885; Vídeň, 1885; s. 16 dostupné online
  12. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender 1893; Gotha, 1893; s. 365 dostupné online
  13. ↑ BENDOVÁ, Lenka: Provenienční a obsahová charakteristika fondu zámecké knihovny Biskupice (bakalářská práce); Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2011; 61 s. (kapitola Wolfgang Kinský, s. 22–25 dostupné online
  14. ↑ Portrét Volfganga Kinského se synovcem Volfgangem Chotkem (1866) ze sbírek Moravské galerie dostupné online
  15. ↑ Portrét Volfanga Kinského v orientálním kostýmu (1868) ze sbírek Moravské galerie dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VALENTA, Aleš: Rodinný archiv Kinských Kostelec nad Orlicí (1750) 1797–1951. Inventář, Státní oblastní archiv Zámrsk, 2014; 182 s. dostupné online
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Volfgang_Kinský&oldid=23544586“