Volba prezidenta Československa 1935
| Volba prezidenta Československa 1935 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Stát | Československo | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druh voleb | prezidentské | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební termín | 18. prosinec 1935 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Předchozí volby | 1934 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Následující volby | 1938 (1946) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Počet kandidátů | 1[pozn. 1] | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výsledky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
Volba prezidenta Československa proběhla 18. prosince 1935 ve Vladislavském sále Pražského hradu[1] na společné schůzi obou komor Národního shromáždění republiky Československé vedené předsedou poslanecké sněmovny Janem Malypetrem. Edvard Beneš kandidoval v prezidentské volbě sám, jelikož agrárnický protikandidát Bohumil Němec odvolal svou kandidaturu v noci před samotnou volbou. Beneš byl zvolen druhým prezidentem Československa.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Masaryk zvažoval Beneše jako svého nástupce od roku 1918,[2] ale proti jeho kandidatuře ve volbách v roce 1934 se vyslovili Agrárníci a sociální demokraté. Takže se Masaryk rozhodl kandidovat pro své čtvrté volební období. Parlamentní volby v květnu 1935 vyhrála Sudetoněmecká strana (henleinovci), která však zůstala v opozici. Novou vládu široké koalice sestavil agrárník Jan Malypetr, kterého v jejím vedením později nahradil Milan Hodža.[3] Masaryk abdikoval ze zdravotních důvodů 14. prosince 1935.
Politická jednání
[editovat | editovat zdroj]21. listopadu 1935 Masaryk informoval předsedu vlády Milana Hodžu o svém záměru abdikovat a zároveň mu doporučil Beneše jako svého nástupce.[3] Další den se Hodža setkal s Benešem a dohodli se, že Beneš bude jediným kandidátem vládní koalice.[4] 28. listopadu došlo k setkání vládních stran. Beneš získal podporu sociálních demokratů, národních socialistů a lidovců, proti jeho kandidatuře se vyslovili agrárníci a živnostenská strana.[3]
Ve straně agrárníků došlo ohledně prezidentské volby k rozkolu mezi protibenošovským křídlem a zbytkem strany. Po dlouhých jednáních byla 6. prosince nabídnuta kandidatura Bohumilu Němcovi, který jí přijal a stal se tak kandidátem agrárníků a živnostníků. 10. prosince podpořilo Němcovu kandidaturu také Národní sjednocení Karla Kramáře a Národní obec fašistická Radoly Gajdy, čímž vznikl Prosincový blok podporující Němcovu volbu.[3]
Oba kandidáti se neúspěšně pokusili o vyjednání podpory u Sudetoněmecké strany, která měla nejsilnější postavení v Národním shromáždění.[4]
Několik týdnů před volbou proběhlo tajné jednání mezi Rudolfem Slánským a Masarykovým kancléřem Přemyslem Šámalem, s cílem zajistit komunistickou podporu pro Beneše. Hrad na oplátku podepsal 14. prosince amnestii všech komunistických činitelů.[4] Komunisté pak upustili od záměru postavit vlastního kandidáta Klementa Gottwalda a projevili ochotu Beneše podpořit, bude-li proti němu postaven kandidát pravice.[5] Přes své přiznané zednářství měl Beneš silnou podporu v katolických kruzích. Ve prospěch Beneše se také výrazně angažoval papežský nuncius Saverio Ritter.[4] Svojí roli také sehrál hlavní vyjednávač Benešovy podpory lidovec Jan Jiří Rückl. V Hlinkově slovenské ľudové straně se za Benešovo zvolení výrazně angažovalo probenešovské křídlo, které vedl budoucí prezident Slovenského státu Jozef Tiso.[5] 17. prosince se Beneš setkal s Andrejem Hlinkou na jednání s ním se vyslovil pro decentralizaci země.[3]
Poté, co si Němec nedokázal zajistit podporu ľuďáků a henleinovců,[4] sešli se zástupci agrárníků a živnostenské strany s Benešem a přislíbili mu podporu v následující volbě. V noci ze 17. na 18. prosince se tak Bohumil Němec vzdal prezidentské kandidatury.[3] Své rozhodnutí odůvodnil tím, že se za něj nepostavila většina českých politických stran a že nechce oslabovat národní a státní jednotu.[6]
Ještě v den volby bylo zveřejněno provolání UV KSČ, ve kterém komunisté vyjádřili podporu Benešovi,[5][4] aby tak zmařili vítězství reakce a volbu „fašistického kandidáta“.[3]
Průběh volby
[editovat | editovat zdroj]
Ve středu 18. prosince se do Vladislavského sálu včas dostavilo 292 poslanců (ze 300) a 144 senátorů (ze 160). Další 4 volitelé přibyli před volebním aktem.[5] Vzhledem k předchozím politickým dohodám měla smotaná prezidentská volba manifestační nádech.[4]
Výsledky hlasování
[editovat | editovat zdroj]Samotná volba proběhla 18. prosince 1935. Volby se účastnilo 440 volitelů, přičemž pro Beneše hlasovalo 340 volitelů, což je podpora, jaké Masaryk nikdy nedosáhl.[7] Volitelé převážně z řad henleinovců odevzdali 76 bílých lístků.[6] Přestože z prezidentské volby odstoupil den předem, obdržel Bohumil Němec 24 hlasů od volitelů z Národního sjednocení.[7]
| Kandidát | Počet hlasů | Procenta |
|---|---|---|
| Edvard Beneš | 340 | 77,27 % |
| bílé lístky | 76 | 17,27 % |
| Bohumil Němec[pozn. 1] | 24 | 5,45 % |
| Celkem platných hlasů | 440 | 100 % |
Prezidentský slib
[editovat | editovat zdroj]Edvard Beneš byl zvolen druhým československým prezidentem a následně ve Vladislavském sále složil prezidentský slib. Po svém zvolení zhlédl vojenskou přehlídku na třetím nádvoří Pražského hradu a poté odjel do Lán pozdravit svého předchůdce Tomáše Garrigue Masaryka.[8]
Doslov
[editovat | editovat zdroj]Úřad vykonával do 5. října 1938, kdy po přijetí Mnichovské dohody abdikoval na svou funkci. Odcestoval do britského exilu, kde převzal roli vůdce zahraničního odboje.[9] 28. října 1945 byl Beneš potvrzen Prozatímním Národním shromážděním ve funkci prezidenta, přičemž jeho legitimita se odvozovala z jeho vítězství ve volbě z roku 1935.[10]
Všechny strany, které se stavěly proti volbě Beneše prezidentem, byť jí nakonec i podpořily, byly po válce zakázány.[11][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky (1918–1938), díl druhý: Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930–1935). Praha: Libri, 2002. 580 s. ISBN 80-7277-031-4. S. 574.
- ↑ PŘIBIL, Pavel Alex. Prezidentské volby v roce 1935. Valka.cz [online]. 2008-05-02 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g GREGOROVÁ, Martina. Prezidentské volby 1935 a 1946 - II. Prezidentské volby 1935. Valka.cz [online]. 2009-12-12 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Beneš for prezident. Volba z roku 1935 byla lekcí ze zákulisní politiky. Euro.cz [online]. 2018-01-27 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Volba a prezidentský slib Edvarda Beneše roku 1935. www.rozhlas.cz [online]. 2010-11-01 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c HISTORIE: Prezidentská volba - jsme po 72 letech jiní?. Lidovky.cz [online]. 2008-01-03 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
- ↑ a b KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české XIV. Svazek Svazek XIV. Litomyšl: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 384.
- ↑ Věrnost republice slíbí prezident již po pětadvacáté. Podívejte se na inaugurace Masaryka, Háchy, Gottwalda či Havla. ČT24 [online]. 2023-03-08 [cit. 2023-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Edvard Beneš, prezident 1935 - 1938 [online]. [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
- ↑ Prozatímní NS RČS 1945-1946, 2. schůze, část 1/4 (28. 10. 1945). www.psp.cz [online]. 1945-10-28 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ KLIMEK, Antonín. Boj o Hrad. 2., Kdo po Masarykovi? : vnitropolitický vývoj Československa 1926-1935 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. Buková u Příbramě: [s.n.], 2017. 602 s. ISBN 9788090624252.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KLIMEK, Antonín. Boj o hrad II.: Kdo po Masarykovi? (1926-1935). [s.l.]: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2017. 1008 s. ISBN 9788090624252.
- NS RČS 1935-1938, PS a Senát, 1. schůze,část 1/1 (18. 12. 1935). www.psp.cz [online]. 1935-12-18 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online.
- NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-02-08]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
- SAMKOVÁ, Marcela. Prezidentské volby v roce 1935. Praha, 2013. 48 s. balakářská práce. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Marek Šmíd. Dostupné online.