Velké Maďarsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Velké Maďarsko (maďarsky Nagy-Magyarország) je termín pro obnovení Maďarska ve velikosti před rozdělením Trianonskou smlouvou nebo pro připojení území s maďarskou vetšinou obyvatel opět k Maďarsku.

Idea Velkého Maďarska byla před druhou světovou válkou oficiální politikou státu Maďarska. [zdroj?] V roce 1920 bylo Maďarsko nuceno podepsat Trianonskou smlouvu, která ustanovila nové hranice této země a zmenšila její velikost o 72 %. Přestože většina obyvatel těchto odejmutých území nebyli etničtí Maďaři, jejich velká menšina čítající skoro 3 miliony lidí zůstala mimo hranice post-Trianonského Maďarska. Slovensko se odtrhlo a sjednotilo s Českem. Rumunsko získalo většinu Banátu a celé Sedmihradsko. Rakousku připadl západ Maďarska. Jugoslávii připadlo Chorvatsko, Slovinsko a část Banátu.[1]

Dějiny Maďarska[editovat | editovat zdroj]

Stručné dějiny Maďarska od příchodu Maďarů do Evropy po vytvoření Rakouska-Uherska[editovat | editovat zdroj]

Maďaři přišli do Evropy pod vedením Arpáda jako kočovný kmen z východu. Podnikali výbojné nájezdy po celé Evropě, načež se stali obávaným živlem. Po porážce v bitvě u Lechu v roce 955 německým císařem Otou I. Velikým se však usadili v Panonské pánvi a zanechali kočovného života. V roce 1000 maďarský panovník Štěpán přijal křesťanství a byl korunován králem. Po prohře s Turky v bitvě u Moháče v roce 1526 bylo Maďarsko rozděleno na 3 části. Jih připadl Osmanské říši, západní část a severní část získali Habsburkové a na východě se vytvořilo Sedmihradsko, vazalský stát Osmanské říše. Do roku 1718 se pod habsburskou monarchii vrátily všechny části Maďarska ztracené v roce 1526. V roce 1867 došlo k tzv. Rakousko-uherskému vyrovnání a Uhry dosáhly úplné vnitřní autonomie. V této době došlo na území Maďarska k velkému kulturnímu a ekonomickému rozkvětu. Maďaři představovali v Uhrách kulturního hegemona (Němci však měli výsadní postavení) a vykonávali tvrdý proces maďarizace zbylého obyvatelstva, tedy Slováků, Chorvatů, Rumunů a dalších menšinových skupin.[2]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Rakouska-Uherska vzniklo v Evropě mnoho nových států a jejich hranice byly mimo jiné tvořeny na základě etnického rozpoložení. Etnické skupiny však nebyly rovnoměrně rozloženy. Největší maďarská menšina vznikla v Rumunsku, převážně v Sikulsku.

Region Maďaři Němci Rumuni Srbové Chorvati Ukrajinci
(Rusíni)
Slováci Poznámky
Transylvánie[3] 31,7 % 10,5 % 54,0 % 0,9 % 0,6 % Většina Maďarů v Sikulsku.
Vojvodina[4] 28,1 % 21,4 % 33,8 % 6,0 % 0,9 % 3,7 %
Podkarpatská Rus[5] 30,6 % 10,6 % 54,5 % 1,0 %
Slovensko[6] 30,2 % 6,8 % 3,5 % 57,9 % .
Burgenland[7] 9,0 % 74,4 % 15 %
Chorvatsko/Slovinsko[8] 4 % 5 % 25 % 63 %

Období mezi dvěma světovými válkami[editovat | editovat zdroj]

Jednou ze smluv Versaillského systému, která byla odsouhlasena po ukončení první světové války, byla Trianonská smlouva, která připravila Maďarsko o téměř 200 000 km2. Maďarsko tak přišlo o třetinu svého území a o polovinu obyvatel. Většina Maďarů považuje tuto smlouvu za velikou zradu a nespravedlnost.[zdroj?] Myšlenky, že Maďarsko má nárok na Karpatskou pánev se začali šířit ještě před první světovou válkou díky katolickému knězi Jánosovi Karácsonyimu. Právě on jako první začal zdůrazňovat ve svých esejích to, že Maďaři mají výsadní právo na teritorium Velkého Maďarska, protože to byli právě oni, kdo získal v 9. století území Karpatské pánve, která v té době nepatřila nikomu. Tato představa dovedla mnohé k přesvědčení, že maďarská národnost má exkluzivní právo vlastnit všechna teritoria, které se rozprostírají od Karpat po Jaderské moře. V 30. letech 20. století dochází k zásadní změně v mezinárodní politice a svět se dělí na dva bloky. Vzestup MussolinihoHitlera a jejich politiky znamenal možnost zrealizovat maďarský revizionizmus. Dne 2. listopadu v roce 1938 došlo k vídeňské arbitráži, díky které Maďarsko získalo zpět 1/3 území a 5 milionů obyvatel, o které přišlo kvůli Trianonské smlouvě. V roce 1939 maďarské jednotky pochodovaly k ukrajinským Karpatům, kde opětovně získaly zhruba 12 000 km² a 700 000 obyvatel. [9]

Maďarsko za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války, Maďarsko vystupovalo jako spojenec Německa od roku 1940. Po Trianonské smlouvě sílily jejich teritoriální nároky na území sousedních států. Doufali, že díky spojenectví s Německem se jim teritoria, o které přišli znovu vrátí. Od roku 1940 Maďaři získali díky druhé vídeňské arbitráži polovinu Sedmihradska od Rumunska. Maďarsko pomáhalo při invazi do Jugoslávie v roce 1941 a okupovalo tamější území, kde byla maďarská populace a následně si připojilo část území nazývaného Vojvodina. Porážku utrpěla maďarská armáda v roce 1941 u Stalingradu. Následně poslala své jednotky na východní frontu. V roce 1944 došlo k okupaci Maďarska Německem, protože Hitler se bál, že se Maďarsko chystá podepsat separátní mír. Po příjezdu Rudé armády v Maďarsku vypukly nepokoje.[10]

Idea Velkého Maďarska v současné době[editovat | editovat zdroj]

Oblasti s maďarskou většinou.[11]

Současné Maďarsko[editovat | editovat zdroj]

Současné Maďarsko se vnímá jako oběť historie, která je pro Maďary velice traumatická a stále přítomna.[zdroj?] A právě následky historie ovlivňují dnešní politickou a kulturní situaci v Maďarsku. V maďarském vnímání je ukotven takzvaný „Trianonský syndrom“, který je způsoben důsledky Trianonské smlouvy, ze které se Maďaři dodnes nemohou vzpamatovat. Vnímají to tak, že kvůli této smlouvě ztratili část sebe v každém jednom nástupnickém státě, který vznikl po rozdělení Rakouska-Uherska. Viktor Orbán, maďarský premiér od roku 2010, směřuje pozornost obyvatel na to, jak byli Maďaři v minulosti pronásledováni. Zdůrazňuje důležitou roli Maďarska jako křesťanské síly, která chránila Evropu před vpády muslimů. Sebe přirovnává k rytíři, který chrání pevnost. Jednou z prvních věcí, kterou Orbán udělal poté, co byl jmenován do funkce, bylo vyhlášení 4. června za Národní den sjednocení. Tento den měl navždy připomínat hrůzy Trianonu. (Traub, 2015)[12]

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

Maďarská menšina žijící na Slovensku tvoří zhruba 10 % z celkové populace 5 410 728 obyvatel. Vztahy mezi těmito dvěma národnostmi jsou napjaté již od Trianonské smlouvy, která odebrala Maďarsku velkou část území bývalého Rakouska-Uherska. A jelikož si Maďarsko stále nárokuje tato území, o která přišlo, vznikají napětí a spory mezi Slovenskem a Maďarskem. Vztahy se vyostřily v roce 2010, kdy Maďarsko schválilo zákon, na jehož základě všichni příslušníci Maďarského státu, žijící mimo jeho hranic mají právo na získání maďarského pasu. Na to Slovensko apelovalo s tím, že Maďarům, kteří jsou držiteli duálních pasů, bude odebráno slovenské občanství.[13]

Rumunsko[editovat | editovat zdroj]

V Rumunsku žije 1 227 623 Maďarů, kteří tvoří největší menšinu žijící na tomto území. Požadují více autonomie při řešení svých etnických záležitostí. Strana, která je reprezentuje, se jmenuje Demokratická unie Maďarů (Romániai Magyar Demokrata Szövetség, Uniunea Democrată Maghiară din România). Rumunská vláda se staví kriticky k maďarské touze po revizionismu. Svědčí o tom i kritika maďarského premiéra Viktora Orbána ze strany Rumunska. To kritizuje Orbána za to, že na sociálních sítí zveřejnil symboly Velkého Maďarska. Orbán také vyhlásil, že Maďarsko podporuje autonomii pro oblast v Rumunsku, která je obydlena maďarskou menšinou.[14]

Vojvodina (Srbsko)[editovat | editovat zdroj]

Vojvodina (maďarsky Vajdaság) je autonomní provincie na severu Srbska. Před rokem 1918 byla součástí Rakousko-Uherska. Po roce 1918 připadla k Jugoslávii. V současné době tvoří Maďaři 14 % z celkové populace a tím i druhou největší etnickou skupinu. Podíl maďarského obyvatelstva vlivem asimilace i vystěhovalectví do relativně bohatšího Maďarska postupně od roku 1918 v poměru k srbské většině klesá. Maďarské osídlení se nachází v kompaktní podobě především na severu regionu, v blízkosti u hranic s Maďarskem, a dále na severovýchodě.

Region Vojvodiny je často maďarskými iredentisty označován pojmem Délvidék (Dolní zem).

Z politického hlediska lze Vojvodině nalézt dva proudy, které podporují autonomii Maďarů. Prvním proudem jsou místní elity, které se skládají z různých etnických skupin. Již mnoho let se snaží obnovit autonomii tohoto regionu. Úspěch tohoto proudu se projevil tím, že v roce 2002 srbská vláda rozšířila míru autonomie provincie. Druhý proud představují etničtí Maďaři v této provincii. Maďarské politické strany navrhly, aby etničtí Maďaři měli vlastní teritoriální vládu, která by rozhodovala o jejich záležitostech.[15] Taková vláda by fungovala jako další autonomní jednotka v rámci Autonomní oblasti Vojvodina.

Ukrajina[editovat | editovat zdroj]

Na Ukrajině žije 156 600 etnických Maďarů. Viktor Orbán, maďarský premiér, se již několikrát vyjádřil pro autonomii Maďarů, kteří žijí na Ukrajině v Zakarpatském regionu. Na Ukrajině působí Laszlo Brenzovics, který je vedoucím Maďarské kulturní Zakarpatské asociace (Magyar Kulturális Egyesület Kárpátaljai) a členem ukrajinského parlamentu. Reprezentuje tam stranu ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, který je ve funkci od roku 2014. Právě v László Brenzovicsovi našel Orbán něco jako svého spojence. Brenzovics však není tak radikální jako Jobbik, maďarská pravicová strana, která chce využít krize na Ukrajině, která začala v roce 2013, na vyřešení situace Zakarpatských Maďarů. Město, kde se soustřeďuje maďarská kultura je Berehove, které leží na hranicích. Můžeme zde najít mnoho monumentů s maďarskými vlajkami. Názvy ulic jsou psány dvojjazyčně, tedy ukrajinsky i maďarsky. Na úřadech se může používat i maďarština. (The Economist, 2015)[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.britannica.com/event/Treaty-of-Trianon
  2. http://www.dejiny.cz/madarsko/
  3. Karoly Kocsis and Eszter Kocsis-Hodosi. Hungarian minorities in the Carpathian Basin: A study in ethnic geography. [s.l.]: Matthias Corvinus Publishing, 1995. Dostupné online. ISBN 1-882785-04-5. Kapitola Table 14. Ethnic structure of the population on the present territory of Transylvania (1880-1992). (anglicky) 
  4. Karoly Kocsis and Eszter Kocsis-Hodosi. Hungarian minorities in the Carpathian Basin: A study in ethnic geography. [s.l.]: Matthias Corvinus Publishing, 1995. Dostupné online. ISBN 1-882785-04-5. Kapitola Table 21. Ethnic structure of the population of the present territory of Vojvodina (1880-1991). (anglicky) 
  5. Karoly Kocsis and Eszter Kocsis-Hodosi. Hungarian minorities in the Carpathian Basin: A study in ethnic geography. [s.l.]: Matthias Corvinus Publishing, 1995. Dostupné online. ISBN 1-882785-04-5. Kapitola Table 11. Ethnic structure of the population on the present territory of Transcarpathia (1880..1989). (anglicky) 
  6. Karoly Kocsis and Eszter Kocsis-Hodosi. Hungarian minorities in the Carpathian Basin: A study in ethnic geography. [s.l.]: Matthias Corvinus Publishing, 1995. Dostupné online. ISBN 1-882785-04-5. Kapitola Table 7. Ethnic structure of the population on the present territory of Slovakia (1880-1991). (anglicky) 
  7. Karoly Kocsis and Eszter Kocsis-Hodosi. Hungarian minorities in the Carpathian Basin: A study in ethnic geography. [s.l.]: Matthias Corvinus Publishing, 1995. Dostupné online. ISBN 1-882785-04-5. Kapitola Table 25. Ethnic structure of the population on the present territory of Burgenland (1880-1991). (anglicky) 
  8. Seton-Watson, Hugh (1945). Eastern Europe Between the Wars, 1918–1941 (3rd ed.). CUP Archive. p. 434. ISBN 1-00-128478-X.
  9. https://books.google.cz/books?id=AlZFAAAAQBAJ&pg=PA92&lpg=PA92&dq=hungarian+revisionism&source=bl&ots=RdDEqRMwrr&sig=065STmAmEEtPC-ujVEDK-1jEns4&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwjzz-aXms3KAhUC1ywKHfCgBRsQ6AEIUDAI#v=onepage&q=hungarian%20revisionism&f=false
  10. http://histclo.com/essay/war/ww2/cou/hun/ww2-hun.html
  11. Sebők László's ethnic map of Central and Southeastern Europe. sebok1.adatbank.transindex.ro [online]. [cit. 2016-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-26. 
  12. http://foreignpolicy.com/2015/10/28/hungarys-500-year-old-victim-complex-nazis-habsburgs/
  13. http://www.economist.com/blogs/easternapproaches/2010/05/slovakia_and_hungary
  14. http://www.reuters.com/article/us-romania-hungary-idUSKCN0Q113T20150727-
  15. https://pesd.princeton.edu/?q=node/245
  16. http://www.economist.com/news/europe/21647828-russian-press-cooks-up-ethnic-separatism-transcarpathia-long-live-ruthenia