Linie Dmowského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Linie Dmowského, vyznačená červeně

Linie Dmowského (polsky Linia Dmowskiego) bylo vymezení hranic obnoveného Polska, navrhované polskou delegací na Pařížské mírové konferenci v roce 1919. Jejím autorem byl významný polský politik Roman Dmowski. Podle této koncepce mělo Polsku připadnout mimo jiné celé Horní Slezsko s převážnou většinou Těšínska, Orava a Spiš, Gdaňsk, Litva, západní Bělorusko včetně Minsku a západní Ukrajina až po Žytomyr.

Vytyčení požadované hranice[editovat | editovat zdroj]

Na severu a východě[editovat | editovat zdroj]

Hranice nově vzniklé Polské republiky (její severní a východní část) byla polskou delegací nárokována následovně: ...hranice se potáhne od pobřeží Baltského moře východně od Łabiawy (pozn. dnešní Polessk v Kaliningradské oblasti) a pokračuje po pobřeží na sever za Memel (pozn. dnešní litevská Klaipeda) a Palangu. Od pobřeží bude hranice kopírovat řeku Libawu na východ podle historické hranice mezi Polskem a Kuronskem z roku 1772. Takto pokračuje až k městu Iłłukszta (pozn. dnešní lotyšská Ilūkste) a táhne se až k řece Daugava a překročí ji na pravý břeh. Hranice pak kopíruje řeku na východě 30km od ní, a to v oblasti Dryświaty (dnešní běloruský Drysviaty) a Polocku. Prochází severozápadně od Horodky (běloruský Gorodok) a navrací se na levý břeh řeky Daugava 30 km západně od Vitebsku. Pokračuje na jih a míjí na západě Sienno (běloruské Syanno) do bodu, kde se setkává hranice gubernií Minské a Mohylevské, pokračuje na jih k řece Berezina, kde se dotýká severní hranice Rečycké oblasti. Hranice překročí řeku Berezinu a jde jihozápadně přes močály a míjí Mazyr na východě. Překročí řeku Pripjať a kopíruje hranici mezi Rečyckou a Mazyrskou oblastí. Pokračuje jihozápadně a míjí města Zvjahel (ukrajinský Novohrad-Volynskyj) a Ovruč ve Volyni na západě a dostane se k místu, kde se setkávají hranice oblastí Zvjahelské, Zaslawské a Ostrohské. Hranice pokračuje na jih po východní hranici mezi Zaslawkou a Starokonstantynówskou oblastí do místa, kde potkávají hranice Latyczówské a Ploskirówské oblasti v Podolí. Hranice se táhne dále na jih, dokud nenarazí na řeku Uszyci v okolí města Zińków, pokračuje dál až k řece Dněstr, který tvoří jižní hranici s Rumunskem.

Na jihu a západě[editovat | editovat zdroj]

Jižní hranice měla poměrně věrně kopírovat starou hranici z dob Rakouska-Uherska mezi Halíčí patřící od 1919 Polsku, Bukovinou a Uhrami. Poláci ale požadovali připojení území Oravy a Spiše, kde sídlila menšina Goralů. Na západě měla hranice zabrat pro Polsko celé Těšínsko a Horní Slezsko s místní polskou menšinou. Následně hranice pokračovala po staré západní hranici německé provincie Poznaňsko a Západní Prusko. Polákům měl připadnout přístav Gdaňsk a jižní část provincie Východní Prusko s městy Olštýn, Marienwerder a Lyck.

Osud linie[editovat | editovat zdroj]

Požadovaná hraniční linie byla nakonec na mírové konferenci zamítnuta a později od ní upustil i samotný Dmowský. Naopak se postavil proti rozšiřování Polska dále na východ s ohledem na nežádoucí národnostní menšiny Ukrajinců a Bělorusů, které by pak v novém Polsku žily. De facto se ale stavil proti koncepci Mezimoří, kterou prosazoval generál Piłsudski.

Konečná hranice[editovat | editovat zdroj]

Rižský mír z března 1921 ukončil válku mezi Polskem a sovětským Ruskem stanovil východní hranici západně od Dmowského linie (město Minsk tak připadlo bolševikům). Z Litvy se stal samostatný stát, ale Polákům se podařilo díky loutkovému státu Střední Litvě připojit celé Vilensko s městem Vilniusem. Naopak Litevci uspěli na úkor Poláků a Němců s připojením Memelu. Na jihu se polským nárokům na Těšínsko, Spiš a Oravu postavilo v Československo a v ozbrojeném konfliktu tzv. Sedmidenní válce většinu území ubránilo. V Horním Slezsku vypukla tři propolská Hornoslezská povstání a o osudu země rozhodnout plebiscit v březnu 1921. Poláci pak na jeho základě získali pouze třetinu území, ale s většinou průmyslovým komplexů a dolů. Na západě v Poznani vypuklo tzv. Velkopolské povstání, které zajistilo Polákům téměř veškeré územní požadavky. Gdaňsk byl přetvořen po mírové konferenci na polosuverénní městský stát (tzv. Svobodné město Gdaňsk). V oblasti Východního Pruska se konal v červnu 1920 plebiscit (více: Plebiscit ve Varmii a Mazursku), kde se většina obyvatel rozhodla pro setrvání jako součást Německa.

Dmowsky v počátku žádal na mírových konferencích 447 000 km² území. Po ukončení mírových rozhovorů mělo Polsko 388 400 km², kde ale téměř 40% obyvatel tvořili národnostní menšiny (na východě Ukrajinci, Bělorusové, Litevci a Židé a na západě Němci).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]