Vavro Hajdů
| Vavro Hajdů | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. srpna 1913 Senica |
| Úmrtí | 15. července 1977 (ve věku 63 let) Mnichov |
| Příčina úmrtí | cerebrovaskulární choroba |
| Povolání | politik |
| Politická strana | Komunistická strana Československa |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vavro Hajdů (8. srpna 1913 Senica nad Myjavou, Slovensko – 15. července 1977 Mnichov, Německo) byl člen československé armády, československý komunistický politik, zástupce Československa v OSN, náměstek ministra zahraničních věcí Vladimíra Clementise.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1913 v Senici nad Myjavou na Slovensku v rodině židovského advokáta. Studoval na Masarykově reálném gymnáziu a poté na Právnické Fakultě UK v Bratislavě,[1] postgraduálně se vzdělával na Institut des hautes études internationales a École libre des sciences politiques v Paříži. Dále byl na studijní cestě v Londýně. Po studiu byl advokátským koncipientem. Posléze pracoval v právní kanceláři Vladimíra Clementise,[2] spolu s kterým v roce 1939 odešel do emigrace do Francie.[1]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Svou spolupráci s komunisty začal již před rokem 1939. Po 15. březnu 1939 byl pro svou komunistickou činnost zatčen a poté emigroval do Francie, kde spolupracoval s dalšími emigranty, např. s Vladimírem Clementisem a Marií Švermovou. Svou činnost rozvíjel jako člen komunistické buňky v československé armádě. Po porážce Francie odjel spolu se svou jednotkou do Anglie, kde byl držen v internačním táboře za účast na vzpouře v Cholmondeley. Po 8 měsících znovu vstoupil do československé armády a nadále působil v komunistické buňce. Po svém zranění a následném odchodu z armády pracoval nejen na Ministerstvu zahraničních věcí v Londýně, ale také zde vedl československý rozhlas. Podle vzpomínek jeho tehdejšího spolubojovníka, Vavro Hajdů s velkým zanícením horoval za otevření druhé fronty. Nebyl však zranén, ale po přesunu jejich jednotky do Francie koncem srpna 1944 do bojů nezasáhl. Dostal zápal okostice a by převezen zpět do Anglie. Ke své jednotce se až do konce války nevrátil. Autor, jež si po demobilizaci hledal s těžkostí hledal práci, viděl pak Vavra Hajdu až po skončení války, a to v roce 1946 na fotografii z mírové konference po boce tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka.
Po návratu do ČSR začal pracovat, již jako člen komunistické strany, na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Jako vedoucí nebo člen československých delegací se účastnil mezinárodních konferencí, např. v Paříži, v Londýně, v Bělehradě nebo ve Varšavě.[2] Byl také zástupce vedoucího československé delegace v OSN.[3] Dále pracoval jako náměstek ministra zahraničních věcí. Hajdů byl za svou práci vyznamenán československými i mezinárodními řády a vyznamenáními. Od roku 1949 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po svém zatčení roku 1951 a následné rehabilitaci roku 1956 pracoval na Ústavu státu a práva na Akademii věd ČSR. Pracoval také jako redaktor časopisu pro mezinárodní právo. V neposlední řadě byl uznávaným odborníkem na Německo: účastnil se mezinárodních konferencí a publikoval vědecká díla o německé otázce a také díla týkající se evropské bezpečnosti.[3][4]
Proces
[editovat | editovat zdroj]Rozsudek z 27. listopadu 1952 obvinil Vavra Hajdů ze špionáže a odsoudil ho k doživotnímu trestu odnětí svobody.[5] Dalších 13 bylo obviněno z velezrady, vyzvědačství, sabotáže a vojenské zrady. K trestu smrti bylo odsouzeno 11 z nich. Zbylí dostali stejný trest jako Hajdů.[6] Obžalovaní se neodvolali a jejich žádost o milost nebyla vyslyšena. Hajdů byl roku 1956 zbaven obžaloby a následně rehabilitován, díky stížnosti generálního prokurátora pro porušení zákona.[1][7][8]
Zemřel v červenci roku 1977 při cestě do Mnichova na mozkovou mrtvici[1]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec byl advokát.[1] Hajdů měl tři děti. Dva syny, Ing. Pavla (* 1940) a Ivana, a dceru Evu.
Publikovaná díla
[editovat | editovat zdroj]Za působení na Ministerstvu zahraničních věcí vydal 21 vědeckopopularizačních publikací.[2]
Dále se zabýval otázkou Německa a evropské bezpečnosti.[1]
- Právní postavení obou německých států
- Německá otázka 1945–1963
- Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Masarykovo štát. reál. gymnázium v Bratislavě. Pamätnica: k 50. výročí maturity abiturientov. Bratislava, 1981.
- ↑ a b c Právník: Teoretický časopis pro otázky státu a práva. (str. 808,809) Československá akademie věd, 1963, (10).
- ↑ a b XHTML,CSS-JIRI-KNYTL, NETservis s.r.o. logic,php,javascript,AJAX,sql,DB-Martin-Frelich. Vzpomínka na setkání s Gustavem Husákem. www.kna.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Gertruda Sekaninová-Čakrtová: žena, která vzdorovala osudu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Proces: s vedením protistátního spikleneckého centa v čele s Rudolfem Slánským. (str. 190 - 204) Praha: Orbis, 1953.
- ↑ VHU PRAHA. www.vhu.cz [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné online.
- ↑ O procesech a rehabilitacích: Zpráva „Pillerovy komise“ o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949 až 1968. (str.83, 84) Knihovna zajímavostí, 1990.
- ↑ LONDON, Artur. Doznání. (str. 203 - 210), 1990.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Hajdu, Vavro – Vznik a postavení Německé demokratické republiky z hlediska mezinárodního práva. Hajdu, Vavro. In: Slovanský přehled. Praha : Academia; Ústav jazyků a literatur ČSAV; Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV 50, č. 5, (1964,) s. 270–277.
- Blahoslav Zavadil; Nebyli jsme svatí; JOTA Brno 1996; ISBN 8085617633; str. 113-116
- HAJDŮ, Vavro. Německá otázka 1945–1963. 1964.
- HAJDŮ, Vavro. Právní postavení obou německých států. ČSAV, 1961.
- Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vavro Hajdů na Wikimedia Commons - Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí
- Hajdů, Vavro – MZV
- Slánského spiklenecké centrum odsouzeno Archivováno 3. 4. 2017 na Wayback Machine.
