Václav Kopal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Kopal
gen. Václav Kopal
gen. Václav Kopal
Narození 19. září 1882
Radkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. října 1936 (ve věku 54 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divizní generál Václav Kopal (19. září 1882 Radkov [1]9. října 1936 Praha) byl český důstojník a československý legionář

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na českomoravské vysočině ve vesničce Radkov Kateřině Kopalové, jméno otce matrika neuvádí. Po absolvování obecné školy navštěvoval Zemskou reálku v Telči, na níž v roce 1901 studia dokončil. V roce 1903 nastoupil jako jednoroční dobrovolník k pěšímu pluku č. 81[2] v Jihlavě a zde také absolvoval vojenské studium. Vojenskou službu ukončil v září 1904 jako velitel čety. V roce 1905 se rozhodl k dalšímu vzdělávání a začal studovat Vysokou školu technickou v Brně. Po třech letech brněnskou techniku opustil a přešel do Prahy na filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Studium ukončil v roce 1912, ovšem bez složení předepsaných zkoušek. Následně se živil jako učitel a vychovatel v Brně.

I. sv. válka[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války nastoupil v únoru 1915 k praporu polních myslivců č. 25[3], kde opět absolvoval školu jednoročních dobrovolníků a v červnu s praporem odešel na východní frontu jako velitel čety. Do ruského zajetí padl již koncem října v Haliči a následně si podal přihlášku ke vstupu do České družiny. Než byla jeho žádost vyřízena nastoupil v listopadu téhož roku do srbské armády. V Oděse absolvoval důstojnickou školu, kterou ukončil v březnu 1916, a byla mu udělena hodnost podporučíka. Stal se velitelem čety u 4. srbského dobrovolnického pluku, se kterým prodělal bojové nasazení v Dobrudži. V lednu 1917 přešel do čs. vojska a v únoru byl zařazen k 10. rotě 2. čs. střeleckého pluku, se kterou bojoval na řece Stochod. V červnu 1917 byl přímím účastníkem bitvy u Zborova, kde svým rozhodnutím přispěl ke zdárnému konci bojů a za projevenou odvahu obdržel Řád sv. Anny a Řád sv. Jiří. V srpnu téhož roku byl poslán ke vznikajícímu 4. čs. stř. pluku a v září byl povýšen na poručíka. Poté byl vybrán k přesunu k čs. vojsku do Francie, kam odjel koncem září s transportem kpt. Husáka. Ve Francii absolvoval od listopadu 1917 do března 1918 kurs pro velitele rot v Rougon a několik dní pobýval na frontě u 56. pěšího pluku. V květnu byl opět přeložen k 22. čs. střeleckému pluku a odjel s ním do válečného pásma v Ardenách. V srpnu byl povýšen do hodnosti kapitána a zároveň byl vybrán k přesunu do Itálie, kde bojoval na Doss Alto.

V nové republice[editovat | editovat zdroj]

Do vlasti se vrátil již koncem prosince 1918 a okamžitě byl poslán na Slovensko, kde se podílel např. na zajištění Rožňavy. V únoru 1919 byl povýšen na majora a stal se pobočníkem generálního inspektora čs. vojsk dr. J. Scheinera. Koncem července byl poslán ministrem obrany V. Klofáčem do Železné Rudy vyřešit nastalou vzpouru místní vojenské posádky, která byla zažehnána. V listopadu téhož roku se, již v hodnosti podplukovníka, vrátil do Ruska ve funkci velitele vojenské mise v rámci poselstva čs. vlády vedeném poslancem Františkem Krejčím. Zpět do vlasti se vrátil až s 34. transportem[4] na lodi Huntsend, která z Vladivostoku vyplula 7. srpna 1920. V lednu 1921 se na vlastní žádost nechal demobilizovat, ale již v červenci se vrátil do činné služby jako zástupce přednosty 5. oddělení Hlavního štábu branné moci. V letech 1922-1924 byl poradcem ministra národní obrany F. Udržala a zároveň vystudovat velitelský kurs ve Versailles a následně v Milovicích. V březnu roku 1924 byl převelen do Písku, v roce 1929 do Českých Budějovic a v prosinci roku 1931 byl povýšen do hodnosti divizního generála. V letech 1931–1933 působil jako velitel Kursu pro vyšší velitele v Praze a od listopadu 1933 do dubna 1935 jako podnáčelník Hlavního štábu branné moci. V té době byl však již vážně nemocný, zřejmě v důsledku válečných útrap a i přes snahy lékařů zemřel ve středu 9. října 1935 v Praze.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Radkov
  2. Valka.cz, Pěší pluk č. 81
  3. Valka.cz, Prapor polních myslivců č. 25
  4. Valka.cz, Transporty československých legií
  5. Válka.cz, Válečný záslužný kříž
  6. Válka.cz, Pamětní válečná medaile 1915-1918
  7. Válka.cz, Pamětní medaile na válku 1914-1918
  8. Válka.cz, Pamětní medaile na válku 1914-1918
  9. Válka.cz, Pamětní Kříž na válku 1916-1919
  10. Válka.cz, Řád Hvězdy Karadjordevičů

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]