Třída San Giorgio
| Třída San Giorgio | |
|---|---|
_-_Harbour_of_Reggio_Calabria_-_Italy_-_28_Sept._2008_-_(2).jpg) San Giorgio (L9892) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Italské námořnictvo |
| Typ | Amphibious Transport Dock |
| Lodě | 3 |
| Osud | aktivní (2022) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 5 000 t (standardní) 7 665 t (plný) |
| Délka | 133,3 m |
| Šířka | 20,5 m |
| Ponor | 5,25 m |
| Pohon | 2× diesel |
| Rychlost | 21 uzlů (39 km/h) |
| Dosah | 7 500 nám. mil při 16 uzlech (30 km/h) |
| Posádka | 170 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 1× 76mm OTO Melara 2× 25mm Oerlikon KBA |
| Letadla | 5× Bell 212 / 3× SH-3 |
Třída San Giorgio je třída výsadkových lodí kategorie Amphibious Transport Dock, stavěných pro Italské námořnictvo loděnicí Fincantieri. Celkem byly pro Italské námořnictvo postaveny tři jednotky této třídy. Všechny jsou stále v aktivní službě a mají základnu v Brindisi. Loděnice Fincantieri postavily výsadková loď alžírského námořnictva Kalaat Béni Abbès (474) a výsadková loď katarského námořnictva Al Fulk (L141), obě také vychází z konstrukce San Guisto.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Italská loděnice Fincantieri v Riva Trigoso u Janova postavila celkem tři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1988–1994.
Jednotky třídy San Giorgio:[1]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna na vodu | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| San Giorgio (L9892) | 27. května 1985 | 21. února 1987 | 13. února 1988 | aktivní |
| San Marco (L9893) | 26. března 1985 | 10. října 1987 | 6. května 1989 | aktivní |
| San Giusto (L9894) | 19. srpna 1991 | 2. prosince 1993 | 11. června 1994 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Kapacita lodí je až 500 vojáků s plnou výzbrojí, včetně 30 tanků či 36 obrněných vozidel. Lodě mají průběžnou letovou palubu s můstkem na pravoboku. Na palubě nesou tři vrtulníky Sea King SH-3D či pět menších typu AB-212. Podpalubní hangár o rozměrech 100×20,5 metru, ale je určený pouze pro vozidla a náklad. Do hangáru se vstupuje pomocí příďových vrat, bočním nákladovým otvorem a výtahem, který hangár spojuje s letovou palubou. Na zádi lodí je umístěn palubní dok pro vyloďovací čluny, který pojme tři čluny LCM (6) s nosností 30 tun. Na palubě jsou pak převáženy též tři menší čluny LCVP a malý motorový člun.
San Marco má oproti ostatním rozšířené zdravotnické prostory a je vhodná pro nasazení v místech přírodních katastrof. San Giusto, nemá příďová vrata, ale má zvětšenou nástavbu, mírně větší výtlak, všechny čluny LCVP na levoboku a je modifikována pro úlohu cvičné lodi (v době míru).
Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 76,2mm/62 kanón OTO Melara ve věži na přídi a dva 25mm automatické kanóny Oerlikon KBA. Lodě pohánějí dva diesely GMT A420, díky kterým mohou plout rychlostí až 21 uzlů. Dosah je 7 500 námořních mil při 16 uzlech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Class San Giorgio Landing Ship Dock [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-11. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída San Giorgio na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
- (anglicky) Profil na serveru Naval-technology.com
