Třída Lupo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Lupo
Třída Artigliere
Almirante Brión (F-22)
Almirante Brión (F-22)
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Peruánské námořnictvo
Peruánská pobřežní stráž
Venezuelské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 18
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Alpino
Následovník třída Maestrale
Technické údaje
Výtlak 2208 t (standardní)
2525 t (plný)
Délka 113,55 m
Šířka 12 m
Ponor 3,54 m
Pohon CODOG
Rychlost 35 uzlů
Dosah 4350 nám. mil při 16 uzlech
Posádka 194
Výzbroj 1× 127mm/54
4× 40mm/70 DARDO (2×2)
Otomat Mk 2 (8×1)
RIM-7 Sea Sparrow
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 1-2× vrtulník

Třída Lupo je třída víceúčelových fregat, stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Cantieri Navali Riuniti (CNR). Celkem bylo postaveno 18 lodí této třídy. Mimo Itálii měly dva zahraniční uživatele – námořnictva PeruVenezuely. Čtyři fregaty postavené pro Irák mu nebyly předány kvůli zbrojnímu embargu. Fregaty této třídy jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Lupo / Artigliere:[1]

Jméno Uživatel Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
Lupo (F 564) Itálie / Peru 1976 20. září 1977 Prodána do Peru, zařazena 3. listopadu 2004 jako BAP Palacios (FF 56), aktivní.
Sagittario (F 565) Itálie / Peru 1977 18. listopadu 1978 Prodána do Peru, zařazena 23. ledna 2006 jako BAP Quiñónes (FF 58), aktivní.
Perseo (F 566) Itálie / Peru 1978 1. března 1980 Prodána do Peru, zařazena 26. června 2006 jako BAP Bolognesi (FF 57), aktivní.
Orsa (F 567) Itálie / Peru 1979 1. března 1980 Prodána do Peru, zařazena 3. listopadu 2004 jako BAP Aguirre (FF 55), aktivní.
Artigliere (F 582) Itálie 1983 5. července 1996 Vyřazena 31. prosince 2012.
Aviere (F 583) Itálie 1984 5. července 1996 Aktivní
Bersagliere (F 584) Itálie 1985 5. července 1996 Aktivní
Granatiere (F 585) Itálie 1984 5. července 1996 Aktivní
Carvajal (FF 51) Peru 1976 5. února 1979 Vyřazena 23. prosince 2013, od 9. února 2014 provozována Peruánskou pobřežní stráží jako Guardiamarina San Martín (PO 201), aktivní.
Villavisencio (FF 52) Peru 1978 25. června 1979 Aktivní
Montero (FF 53) Peru 1982 29. července 1984 Aktivní
Mariátegui (FF 54) Peru 1984 28. prosince 1987 Aktivní
Mariscal Sucre (F-21) Venezuela 1978 14. července 1980 Aktivní
Almirante Brión (F-22) Venezuela 1979 7. března 1981 Aktivní
General Urdaneta (F-23) Venezuela 1979 7. srpna 1981 Aktivní
General Soublette (F-24) Venezuela 1980 4. prosince 1981 Aktivní
General Salóm (F-25) Venezuela 1980 30. dubna 1982 Aktivní
Almirante García (F-26) Venezuela 1980 30. července 1982 Aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

127mm kanón fregaty Mariscal Sucre

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón (délka hlavně 54 ráží) v dělové věži na přídi a dva dvojhlavňové 40mm kanóny Bofors (délka hlavně 70 ráží) systému DARDO ve věžích po stranách hangáru. Osm protilodních střel Otomat Mk 2 je umístěno po stranách nástavby a hangáru. Na střeše hangáru je navíc osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel RIM-7 Sea Sparrow. Protiponorkovou výzbroj představují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě je přistávací plocha a hangár pro jeden vrtulník, obvykle typu AB-204 či AB-212. Pokud je hangár složený, může být na palubě ještě druhý vrtulník.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Při běžné plavbě lodě pohání dva diesely GMT 230-20M, díky kterým mohou plout rychlostí až 20 uzlů. V bojové situaci lodě pohání pouze dvě plynové turbíny General Electric LM2500. Nejvyšší rychlost je v takovém případě 35 uzlů.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Itálie[editovat | editovat zdroj]

Zakotvené fregaty General UrdanetaGeneral Salóm. Dobře je patrný hangár pro vrtulník, po jehož stranách jsou věže systému DARDO. Na střeše je osminásobné silo Albatros pro střely Aspide a patrné jsou i kontejnery protilodních střel.

Italské námořnictvo nejprve v letech 1977–1980 zařadilo do služby čtyři fregaty – Lupo, Sagittario, PerseoOrsa. Tyto fregaty byly na počátku 90. let modernizovány a po roce 2000 vyřazeny a prodány do Peru. Druhá čtveřice fregat – Artigliere, Aviere, BersagliereGranatiere, byla původně stavěna pro Irácké námořnictvo. Jelikož však vypukla Íránsko-irácká válka a na dovoz zbraní do těchto zemí bylo uvaleno embargo, fregaty téměř 10 let marně čekaly na jiného kupce a nakonec je do roku 1996 převzali Italové jako třídu Artigliere. Všechny byly upraveny pro potřeby nového vlastníka, například byla odstraněna jejich protiponorková výzbroj a střely RIM-7 Sea Sparrow nahradil typ Aspide.

Peru[editovat | editovat zdroj]

Těžký protiponorkový vrtulník na zádi fregaty Mariategui

Peruánské námořnictvo zakoupilo fregaty Carvajal, Villavisencio, MonteroMariátegui. První dvě byly postaveny v Itálii a dokončeny v roce 1979, zatímco druhý pár stavělo Peru v licenci v přístavu Callao a dokončilo je mezi lety 1984–1987. Lišily se například použitými radary a střelami Aspide namísto typu Sea Sparrow. V letech 2004–2006 k nim Peru přikoupilo vyřazené italské fregaty Aguirre, Palacios, BolognesiQuiñones, téže třídy.

Venezuela[editovat | editovat zdroj]

Venezuela v letech 1980–1982 zařadila do svého námořnictva šest fregat této třídy, pojmenovaných Mariscal Sucre (F 21), Almirante Brión (F 22), General Urdaneta (F 23), General Soublette (F 24), General Salóm (F 25) a Almirante García (F 26).

V letech 1998–2002 byly první dvě fregaty modernizovány americkou loděnicí Ingalls Shipbuilding. Modernizace dalších plavidel byla zastavena po převzetí vlády Hugem Chávezem. Menší opravy fregaty General Soublette byly provedeny ve Venezuele, avšak další provoz třídy výrazně zkomplikovalo embargo na dovoz náhradních dílů z roku 2006. Fregaty General Urdaneta, General Salóm a Almirante García proto byly od roku 2004 odstaveny v loděnici DIANCA. V roce 2015 bylo oznámeno, že opravu a modernizaci fregaty General Soublette zajistí kubánská loděnice Astillero Empesa Militar Industrial Gramna. Ta však s opravou západních plavidel nemá zkušenosti.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Artigliere (Lupo) Frigate [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Evropské střely pro raketové čluny Turkmenistánu. ATM. 2015, roč. 47, čís. 4, s. 69. ISSN 1802-4823.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]