Třída Pietro de Cristofaro
Třída Pietro de Cristofaro | |
---|---|
Obecné informace | |
Uživatel | Italské námořnictvo |
Typ | korveta |
Lodě | 4 |
Osud | vyřazeny |
Předchůdce | třída Albatros |
Nástupce | třída Minerva |
Technické údaje | |
Výtlak | 850 t (standardní) 1020 t (plný) |
Délka | 80,37 m |
Šířka | 10,28 m |
Ponor | 2,8 m |
Pohon | 2 diesely |
Rychlost | 23 uzlů |
Posádka | 131 |
Výzbroj | 2× 76,2mm kanón (2×1) 1× 305mm protiponorkový vrhač K 113 Menon 6× 324mm torpédomet (2×3) |
Radar | SPQ-2 BX-732 RTN-7A |
Sonar | 2× SQS-36 |
Třída Pietro de Cristofaro byla třída protiponorkových korvet italského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Po roce 1989 byly upraveny na hlídková plavidla sloužící především k ochraně rybolovu.[1] Vyřazeny byly v letech 1992–1994.[2]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Třída byla postavena v italských loděnicích v letech 1963-1966. Čtveřice plavidel byla do služby přijata v letech 1965-1966.[1]
Jednotky třídy Pietro de Cristofaro:
Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status | |
---|---|---|---|---|
Pietro de Cristofaro (F 540) | 1963 | 1965 | 19. prosince 1965 | vyřazena 1992 |
Umberto Grosso (F 541) | 1962 | 1964 | 25. dubna 1966 | vyřazena 1993 |
Licio Visitini (F 542) | 1963 | 1965 | 10. srpna 1966 | vyřazena 1992 |
Salvatore Todaro (F 543) | 1962 | 1964 | 25. dubna 1966 | vyřazena 1994 |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Plavidla byla vybavena vyhledávacím radarem SPQ-2, navigačním radarem BX-732, systémem řízení palby OG-3 se střeleckým radarem RTN-7A a optickým zaměřovacím systémem Mk 51. K vyhledávání ponorek sloužil trupový sonar SQS-36 a dále vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru stejného typu.[1]
Hlavňová výzbroj se po dokončení skládala ze dvou 76,2mm kanónů v jednodělových věžích. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden 305mm vrhač raketových hlubinných pum K 113 Menon a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 8400 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.[1]
Od roku 1989 byla ze všech čtyř jednotek sejmuto protiponorkové vybavení a protiponorková výzbroj. Třída byla reklasifikována na hlídková plavidla a sloužila především k ochraně rybolovu.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.
- ↑ Italian Corvettes [online]. Worldnavalships.com [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.