Třída Alpino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Alpino
Carabiniere
Carabiniere
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 2
Osud vyřazeny
Předchůdce Carlo Bergamini
Následovník Lupo
Technické údaje
Výtlak 2000 t (standardní)
2689 t (plný)
Délka 113,3 m
Šířka 13,3 m
Ponor 3,8 m
Pohon CODAG
Rychlost 28 uzlů
Dosah 4200 nám. mil při 17 uzlech
Posádka 264
Výzbroj 6× 76,2mm/62 kanón (6×1)
1× 305mm protiponorkový raketomet
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 2× vrtulník

Třída Alpino je třída víceúčelových fregat, stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Cantieri Navali Riuniti (CNR). Jejich hlavním úkolem byl protiponorkový boj. V roce 1968 do služby vstoupily dvě jednotky této třídy – AlpinoCarabiniere. Stavbě druhé dvojice zabránil nedostatek financí. Carabiniere byl počátkem 90. let používán při zkouškách nových zbraňových systémů. Alpino byl vyřazen v roce 2006 a Carabiniere v roce 2008.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvořilo šest 76,2mm kanónů Oto Melara o délce hlavně 62 ráží. Protiponorkovou výzbroj představoval jeden 305mm protiponorkový raketomet a dále dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Na palubě byla přistávací plocha a hangár pro uskladnění dvou vrtulníků AB-204. Trupový sonar byl typu SQS-43, vlečný sonar s měnitelnou dlouhkou ponoru byl typu SQA-10. Později oba nahradily dva sonary Raytheon DE 1164.

Pohonný systém byl koncepce CODAG. Při běžné plavbě lodě poháněly čtyři diesely Tosi OTV-320, díky kterým mohly plout rychlostí až 22 uzlů. V bojové situaci lodě poháněly navíc ještě dvě plynové turbíny Tosi-Metrovik G 6. Nejvyšší rychlost v takovém případě byla 28 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]