Třída Impavido

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Impavido
Impavido (D 570)
Impavido (D 570)
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 2
Osud Vyřazeny
Předchůdce třída Impetuoso
Nástupce třída Audace
Technické údaje
Výtlak 3201 t (standardní)
3851 t (plný)
Délka 131,3 m
Šířka 13,65 m
Ponor 4,43 m
Pohon 4 kotle, 2 převod. turbíny
Rychlost 33,5 uzlu
Posádka 335
Výzbroj (po dokončení):
2× 127mm/38 kanón (1×2)
4× 76,2mm/62 kanón (4×1)
RIM-24 Tartar
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 1× vrtulník
Sonar SQS-39

Třída Impavido byla třída raketových torpédoborců italského námořnictva. Skládala se z jednotek Impavido (D 570) a Intrepido (D 571). Obě lodi byly v letech 1991–1992 vyřazeny z aktivní služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec Impavido postavila italská loděnice Cantieri del Tirreno  Riva Trigoso u Janova. Kýl plavidla byl založen 10. června 1956, trup byl spuštěn na vodu 25. května 1962 a hotové plavidlo bylo přijato do služby 16. listopadu 1963. Druhou jednotku Intrepido postavila loděnice Ansaldo v Leghornu. Kýl byl založen 16. května 1956, trup byl spuštěn na vodu 21. října 1962 a dne 28. července 1964 torpédoborec vstoupil do služby.

Jednotky třídy Impavido:[1]

Jméno Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
Impavido (D 570) 25. května 1962 16. listopadu 1963 vyřazen
Intrepido (D 571) 21. října 1962 28. července 1964 vyřazen

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Intrepido na Maltě v roce 1967. V pozadí britská letadlová loď Victorious.

Torpédoborce konstrukčně navazovaly na třídu Impetuoso, měly však větší rozměry, výtlak a novou výzbroj. Na přídi stála jedna dělová věž se dvěma 127mm kanóny, které doplňovaly další čtyři 76,2mm kanóny, umístěné ve čtyřech věžích ve středu trupu. Na zádi se nacházelo jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel RIM-24 Tartar se zásobou 40 střel (později je nahradil systém Standard SM-1 ER). Protiponorkovou výzbroj tvořily dva trojité 324mm torpédomety. Trupový sonar byl typu SQS-39. Na zádi byla přistávací plošina pro jeden vrtulník, lodě však nenesly hangár.

Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost byla 33,5 uzlu. Dosah byl 3300 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Impavido Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Impavido ve Wikimedia Commons