Přeskočit na obsah

Třída Salvatore Pelosi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Salvatore Pelosi
Giuliano Prini (S 523)
Giuliano Prini (S 523)
Obecné informace
UživatelItalské námořnictvo
Typponorka
Lodě2
Osudaktivní (2021)
Předchůdcetřída Nazario Sauro
Nástupcetřída Primo Longobardo
Technické údaje
Výtlak1476 t (na hladině)
1662 t (pod hladinou)
Délka64,36 m
Šířka6,83 m
Ponor5,66 m
Pohon3 dieselgenerátory, 1 elektromotor
1 lodní šroub
3515 hp
Rychlost12 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Dosah10 000 nám. mil při 11 uzlech (na hladině)
250 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka50
Výzbroj6× 533mm torpédomet (12 torpéd)
RadarBPS-704
SonarIPD-70/S, MD 100S, Velox M5

Třída Salvatore Pelosi je třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Třída je pokračováním vývojové linie zahájené třídou Nazario Sauro. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 1988. K roku 2021 zůstávaly nadále v aktivní službě.

Ponorky byly objednány v roce 1983. Postavila je loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone. Stavba jednotky Salvatore Pelosi probíhala v letech 19861988, zatímco Giuliano Prini byla postavena v letech 19871989.

Jednotky třídy Salvatore Pelosi:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Dodání Status
Salvatore Pelosi (S522) 1985 29. listopadu 1986 14. července 198 aktivní
Giuliano Prini (S523) 1987 12. prosince 1987 11. listopadu 1989 aktivní

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Salvatore Pelosi (S522)

Ponorky jsou vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem BSN-716(v)2 SACTIS. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů. Mimo vodičem naváděných torpéd Whitehead A184 mohou ponorky odpalovat též americké střely Sub-Harpoon. Mohou nést až 12 dlouhých zbraní či 24 námořních min. Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory a jeden elektromotor, pohánějící jeden lodní šroub. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah je 10 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 250 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Prodloužený trup byl postaven z vysokopevnostní oceli HY-80, která ponorkám umožňuje dosáhnout operační hloubky ponoru 300 metrů.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

V letech 2002–2003 ponorky dostaly nový bojový řídící systém ISUS 90.[1]

  1. a b c SALVATORE PELOSI submarines (1988 - 1989) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]