Třída Salvatore Pelosi
| Třída Salvatore Pelosi | |
|---|---|
.jpg) Giuliano Prini (S 523) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | aktivní (2021) |
| Předchůdce | třída Nazario Sauro |
| Nástupce | třída Primo Longobardo |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1476 t (na hladině) 1662 t (pod hladinou) |
| Délka | 64,36 m |
| Šířka | 6,83 m |
| Ponor | 5,66 m |
| Pohon | 3 dieselgenerátory, 1 elektromotor 1 lodní šroub 3515 hp |
| Rychlost | 12 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 11 uzlech (na hladině) 250 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 50 |
| Výzbroj | 6× 533mm torpédomet (12 torpéd) |
| Radar | BPS-704 |
| Sonar | IPD-70/S, MD 100S, Velox M5 |
Třída Salvatore Pelosi je třída diesel-elektrických ponorek italského námořnictva. Třída je pokračováním vývojové linie zahájené třídou Nazario Sauro. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě jsou od roku 1988. K roku 2021 zůstávaly nadále v aktivní službě.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Ponorky byly objednány v roce 1983. Postavila je loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone. Stavba jednotky Salvatore Pelosi probíhala v letech 1986–1988, zatímco Giuliano Prini byla postavena v letech 1987–1989.
Jednotky třídy Salvatore Pelosi:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Dodání | Status |
|---|---|---|---|---|
| Salvatore Pelosi (S522) | 1985 | 29. listopadu 1986 | 14. července 198 | aktivní |
| Giuliano Prini (S523) | 1987 | 12. prosince 1987 | 11. listopadu 1989 | aktivní |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
_2.jpg)
Ponorky jsou vybaveny radarem BPS-704, sonary IPD-70/S, MD 100S, Velox M5, systémem elektronického boje BLD-727 Thetis a bojovým řídícím systémem BSN-716(v)2 SACTIS. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů. Mimo vodičem naváděných torpéd Whitehead A184 mohou ponorky odpalovat též americké střely Sub-Harpoon. Mohou nést až 12 dlouhých zbraní či 24 námořních min. Pohonný systém tvoří tři dieselgenerátory a jeden elektromotor, pohánějící jeden lodní šroub. Ponorky dosahují rychlosti 12 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou. Dosah je 10 000 námořních mil při rychlosti 11 uzlů na hladině a 250 námořních mil při rychlosti 4 uzly pod hladinou. Prodloužený trup byl postaven z vysokopevnostní oceli HY-80, která ponorkám umožňuje dosáhnout operační hloubky ponoru 300 metrů.[1]
Modifikace[editovat | editovat zdroj]
V letech 2002–2003 ponorky dostaly nový bojový řídící systém ISUS 90.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Salvatore Pelosi na Wikimedia Commons
