Třída Andrea Doria (vrtulníkový křižník)
| Třída Andrea Doria | |
|---|---|
 Caio Duilio (C554) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské námořnictvo |
| Typ | Vrtulníkový křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | Vittorio Veneto |
| Technické údaje po dokončení[1] | |
| Výtlak | 5000 t (standardní) 6500 t (plný) |
| Délka | 149,3 m |
| Šířka | 17,3 m |
| Ponor | 5 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby 60 000 hp |
| Palivo | 1100 t (mazut) |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 5000 nám. mil při 17 uzlech |
| Posádka | 485 |
| Výzbroj | 1× RIM-2 Terrier (40 střel) 8× 76mm kanón 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 4–6× vrtulník |
Třída Andrea Doria byla třída vrtulníkových křižníků italského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1964–1992. Byly to první italské vrtulníkové křižníky. Zároveň to byly první italské válečné lodě vybavené automatizovaným bojovým informačním systémem.[1] Dalším rozvinutím jejich koncepce vznikl ještě vrtulníkový křižník Vittorio Veneto.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Itálie se řadila ke státům poraženým ve druhé světové válce, přičemž mírové smlouvy jí zakazovaly provozování letounů s pevnými křídly z palub lodí. Při obnově italského námořnictva, která započala v 50. letech se tedy země zaměřila na stavbu vrtulníkových nosičů. Dva nové křižníky byly součástí stavebního programu z let 1957–1958. Jejich hlavním úkolem byla protiponorková a protiletadlová obrana a vedení operačních svazů a konvojů.[2]
Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy, které byly pojmenovány Andrea Doria (C553) a Caio Duilio (C554). Jejich kýly byly založeny roku 1958 v loděnici Castellammare di Stabia. Oba křižníky byly do služby přijaty roku 1964. Uvažovalo se o stavbě třetí jednotky této třídy, pojmenované Enrico Dandolo (C555), místo ní ale byla postavena loď nového typu s univerzálnější výzbrojí, pojmenovaná Vittorio Veneto.
Jednotky třídy Andrea Doria:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Andrea Doria (C553) | CNR, Riva Trigoso | 11. května 1958 | 27. února 1963 | 23. února 1964 | Vyřazen 1992. |
| Caio Duilio (C554) | Navalmeccanica, Castellammare di Stabia | 16. května 1958 | 22. prosince 1962 | 30. listopadu 1964 | Od roku 1980 cvičná loď, roku 1989 převeden do rezervy, vyřazen 1991. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Koncepce lodí byla vyřešena tak, že přední polovinu trupu tvořily nástavby se zbraňovými systémy a v jeho zadní třetině se nacházel hangár a letová paluba o rozměrech 30x16 metrů pro provoz vrtulníků.[2] Senzorové vybavení tvořil vyhledávací radar SPS-12, vzdušný vyhledávací radar SPS-39A, vyhledávací a navigační radar SPQ-2D a sonar SQS-23 (druhá jednotka SQS-39). Pro řízení palby střel Terrier sloužily dva střelecké radary SPG-55 (druhá jednotka SPG-55A). Kanóny využívaly italské systémy řízení palby Argo NA-9 Orion se čtyřmi střeleckými radary RTN-10X. Instalován byl rovněž automatizovaný bojový informační systém SADOC.[1] Obranu posilovaly 24násobné vrhače klamných cílů Breda SCLAR.[2]
Přepravováno bylo 4–6 vrtulníků různých typů. Původně plánované vrtulníky Sea King se ukázaly příliš velké, proto byly obvykle provozovány čtyři protiponorkové vrtulníky AB 212ASW.[2] Výzbroj křižníků představovalo osm 76,2mm/62 kanónů, dvojité odpalovací zařízení Mk.10 pro protiletadlové řízené střely RIM-2 Terrier se zásobou 40 střel a dva trojhlavńové 324mm protiponorkové torpédomety.[1] Pohonný systém tvořily čtyři kotle Foster-Wheeler a dvě sady převodových turbín o výkonu 60 000 hp, pohánějí dva lodní šrouby. Sestavy jedné turbíny a dvou kotlů byly umístěny do dvou oddělených bloků.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 17 uzlů.[1]
Modernizace[editovat | editovat zdroj]
Caio Duilio (1976–1978) a Andrea Doria (1979–1980) prodělaly modernizaci, při které střely Terrier nahradil modernější systém Standard SM-1 ER se stejným počtem střel. Modernizována byla rovněž elektronika.[2]
Od rpku 1980 sloužil křižník Caio Duilio jako cvičná loď. Ubytovací a výcvikové prostory byly umístěny do hangárů, přičemž menší hangár pro dva stroje byly vybudován na části přistávací paluby. Rovněž byly demontován jeden pár 76mm kanónů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrea Doria class cruiser na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e ANDREA DORIA helicopter cruisers (1964) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 144.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo. Italský vrtulníkový křižník Vittorio Veneto. HPM. 1993, čís. 7, s. 31–32. ISSN 1210-1427.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Andrea Doria na Wikimedia Commons
