Třída Durand de la Penne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Durand de la Penne
Francesco Mimbelli (D 561)
Francesco Mimbelli (D 561)
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 2
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Audace
Následovník třída Orizzonte
Technické údaje
Výtlak 4 500 t (standardní)
5 250 t (plný)
Délka 135,6 m
Šířka 16,1 m
Ponor 5 m
Pohon CODOG
Rychlost 31,5 uzlu
Dosah 7 000 nám. mil při 18 uzlech
Posádka 400
Výzbroj 1× 127mm/54 kanón
3× 76,2mm/62 kanón OTO Melara
Standard SM-2MR
Otomat Mk 2 (2×4)
Selenia Aspide
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 2× vrtulník
Sonar Raytheon DE 1167

Třída Durand de la Penne je třída raketových torpédoborců stavěných pro italské námořnictvo loděnicí Fincantieri. Jedná se o zvětšenou verzi torpédoborců třídy Audace, s novým pohonem koncepce CODOG a modernější elektronikou. Celkem byly postaveny dvě jendotky této třídy. Obě jsou stále v aktivní službě.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Oba torpédoborce této třídy postavila loděnice Fincantieri v Riva Trigoso u Janov.

Jednotky třídy Durand de la Penne:[1]

Jméno Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
Durand de la Penne (D 560) 1989 11. prosince 1993 aktivní
Francesco Mimbelli (D 561) 1991 11. prosince 1993 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Francesco Mimbelli (D 561)
Detailní pohled na Durand de la Penne (D 560). Na snímku je patrný příďový 127mm kanón a jeden ze 76,2mm kanónů stojící za ním. Výše jsou umístěny protiletadlové řízené střely Aspide.

Na přídi stojí dělová věž s jedním 127mm/54 kanónem OTO Melara. Ten doplňují tři 76,2mm/62 kanóny OTO Melara Super-Rapid v jednohlavňových věžích, z nichž dvě jsou umístěny po stranách nástavby a jedna na střeše hangáru. Před hangárem je přitom též jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel Standard SM-2MR s dosahem 70 km. Ve středu lodi je umístěno osm protilodních střel Otomat Mk 2 s dosahem 140 km. Blízkou obranu zajišťuje osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel Selenia Aspide. Ty mají dosah 15 km. Dále jsou neseny dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Plánována je rovněž instalace raketového protiponorkového systému MILAS. Na palubě je přistávací plošina a hangár umožňující operace dvou vrtulníků, obvykle typu AB-212, Sikorsky SH-3 Sea King či AgustaWestland AW101. Trupový sonar a vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru jsou oba typu Raytheon DE 1167.

Pohonný systém je typu CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely GMT BL230-20DVM. Lodní šrouby jsou rovněž dva. Při použití turbín dosahují rychlosti až 31,5 uzlu. Dosah je 7 000 námořních mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Durand de la Penne Guided Missile Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky)  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky)  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]