Třída Audace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Audace
Audace a Ardito po vyřazení
Audace a Ardito po vyřazení
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 2
Osud Vyřazeny
Předchůdce třída Impavido
Nástupce třída Durand de la Penne
Technické údaje
Výtlak 3950 t (standardní)
4559 t (plný)
Délka 140,7 m
Šířka 16,65 m
Ponor 4,6 m
Pohon 4 kotle, 2 převod. turbíny
Rychlost 33 uzlů
Posádka 380
Výzbroj (po dokončení):
2× 127mm/54 kanón (2×1)
4× 76,2mm/62 kanón (4×1)
RIM-24 Tartar
4× 533mm torpédomet (4×1)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 2× vrtulník

Třída Audace byla třída raketových torpédoborců italského námořnictva. Skládala se z jednotek AudaceArdito. Obě lodi již byly vyřazeny z aktivní služby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba torpédobrce Audace začala 27. dubna 1968 v loděnici Italcantieri v Castellammare. Dne 2. října 1971 byl trup spuštěn na vodu a dne 16. listopadu 1972 byl torpédoborec zařazen do služby. Stavba druhé jednotky Ardito byla zahájena 19. července 1968 v loděnici Cantieri del Tirreno v Riva Trigoso u Janova. Dne 27. listopadu 1971 byl trup lodi spuštěn na vodu a dne 5. prosince 1972 byl torpédoborec zařazen do služby.

Jednotky třídy Audace:[1]

Jméno Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
Audace (D 550) 1971 16. listopadu 1972 vyřazen
Ardito (D 551) 1971 5. prosince 1972 vyřazen

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vyřazené torpédoborce třídy AudaceLa Spezia

Torpédoborce nesly pro italské válečné lodě typickou silnou hlavňovou výzbroj. Na přídi byly dvě dělové věže se 127mm kanóny, zatímco ve středu lodi se nacházely čtyři věže se 76,2mm kanóny OTO Melara Compact. Na zádi se nacházelo jednoduché odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel RIM-24 Tartar. Za ním byly umístěny hangár a přistávací plocha pro dva protiponorkové vrtulníky AB-212 či jeden SH-3D. Pod přistávací plochou byly čtyři pevné 533mm torpédomety, ze kterých byla odpalována protiponorková torpéda.

Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny. Nejvyšší rychlost byla 33 uzlů. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 25 uzlů.

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

Obě jednotky prošly jednou rozsáhlou modernizací – u jednotky Ardito byla dokončena v roce 1988 a u Audace v roce 1991. Druhá 127mm dělová věž byla nahrazena jedním osminásobným vypouštěcím zařízením střel Selenia Aspide. Všechny 76,2mm kanóny nahradila jejich vylepšená verze Super Rapid. Ve středu lodi byly instalovány čtyři dvojnásobné kontejnery protilodních střel Otomat Mk 2. Naopak 533mm torpédomety byly demontovány.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Audace Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]