Třída Maestrale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Maestrale
Maestrale (F 570)
Maestrale (F 570)
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 8
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Lupo
Následovník třída FREMM
Technické údaje
Výtlak 2700 t (standardní)
3200 t (plný)
Délka 122,73 m
Šířka 12,88 m
Ponor 4,1 m
Pohon CODOG
Rychlost 33 uzlů
Dosah 6000 nám. mil při 15 uzlech
Posádka 232
Výzbroj 1× 127mm/54
4× 40mm/70 DARDO (2×2)
Otomat Mk 2 (4×1)
Selenia Aspide
6× 324mm torpédomet (2×3)
2× 533mm torpédomet
Letadla 2× vrtulník
Sonar Raytheon DE 1164

Třída Maestrale je třída víceúčelových fregat italského námořnictva. Celkem bylo postaveno osm fregat této třídy. První byla vyřazena na konci roku 2015.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo v letech 1982–1985 do služby zařazeno osm lodí této třídy. Postavila je společnost Fincantieri v loděnicích Cantiere navale del Muggiano (F 571) a Cantiere navale di Riva Trigoso (všechny ostatní).[1]

Jednotky třídy Maestrale:[1]

Jméno Spuštěna na vodu Vstup do služby Status
Maestrale (F 570) 1981 7. března 1982 vyřazena 7. prosince 2015
Grecale (F 571) 1981 5. února 1983 aktivní
Libeccio (F 572) 1981 5. února 1983 aktivní
Scirocco (F 573) 1982 20. září 1983 aktivní
Aliseo (F 574) 1982 20. září 1983 aktivní
Euro (F 575) 1983 7. dubna 1984 aktivní
Espero (F 576) 1983 4. května 1985 aktivní
Zeffiro (F 577) 1984 4. května 1985 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Zeffiro (F 577)
Zeffiro (F 577)

Hlavňovou výzbroj tvoří jeden 127mm kanón (délka hlavně 54 ráží) v dělové věži na přídi a dva dvojhlavňové 40mm kanóny DARDO (délka hlavně 70 ráží) ve věžích po stranách hlavní nástavby. Kanóny DARDO slouží pro blízkou obranu, zejména vůči protilodním střelám. Za 127mm kanónem je umístěno osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Selenia Aspide. Čtyři protilodní střely Otomat Mk 2 jsou umístěny na střeše hangáru. Protiponorkovou výzbroj představují dva tříhlavňové 324mm torpédomety a dva 533mm torpédomety. Na palubě je přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky AB-212. Trupový sonar a vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru jsou typu Raytheon DE 1164.

Pohonný systém je koncepce CODOG. Při běžné plavbě lodě pohání dva diesely GMT 230-20 DVM, díky kterým mohou plout rychlostí až 21 uzlů. V bojové situaci lodě pohání pouze dvě plynové turbíny General electric LM-2500. Nejvyšší rychlost je v takovém případě 33 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Class Maestrale Frigate [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]