Přeskočit na obsah

Svátost kněžství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Duchovní (křesťanství)
Úkon pomazání rukou při kněžském svěcení v římskokatolické církvi latinského obřadu

Svátost kněžství[1] nebo svátost svěcení[2] (katolická církev), svěcení kněžstva[3] (CČSH) či svatá tajina kněžství (pravoslavná církev), někdy též ordinace z latinského sacramento ordinis, je v některých křesťanských církvích svátostný obřad ustanovení duchovních (včetně spirituálních a církevněprávních důsledků tohoto obřadu). Struktura ustanovení a jeho význam se v jednotlivých křesťanských církvích liší: katolická, pravoslavná a některé další církve mají svěcení za svátost, zatímco církve vycházející z reformace jej obvykle považují za ustanovení ke službě, které je sice posvátné, ale není počítáno ke svátostem.

Katolická církev

[editovat | editovat zdroj]
Viz též: Kněžství v katolické církvi

V katolické církvi latinského obřadu je svátost kněžství upravena kánonem 1008 Kodexu kanonického práva (CIC) latinsky: „Sacramento ordinis ex divina institutione inter christifideles quidam, charactere indelebili quo signantur, constituuntur sacri ministri, qui nempe consecrantur et deputantur ut, pro suo quisque gradu, novo et peculiari titulo Dei populo inserviant.“[4]; česky: „Svátostí svěcení se z Božího ustanovení někteří věřící, označení nezrušitelným znamením, stávají posvátnými služebníky, kteří jsou zasvěceni a určeni, aby, každý podle svého stupně,[5] novým a specifickým způsobem sloužili Božímu lidu.“[p 1] Pro východní katolické církve je podobný obsah zachycen v kánonech 743 a 323 §1 Kodexu kánonů východních církví (CCEO).[6]

Stupně svátosti svěcení jsou tři: biskupský, kněžský a jáhenský. Svátost svěcení se uděluje vkládáním rukou a modlitbou svěcení,[7] kterou pro jednotlivé stupně předpisují liturgické knihy.[8]

Jako předstupeň svátosti kněžství či jako samostatné nesvátostné služby mohou být věřící ustanoveni akolity a lektory. Před rokem 1972 v katolické církvi existoval pod názvem nižší svěcení kromě akolytátu a lektorátu také exorcitát, ostiariát a podjáhenství jako první z vyšších svěcení.[9]

Tři dary

[editovat | editovat zdroj]

Katolická teologie učí, že je trojí Kristův úřad (srov. prorocký, kněžský a královský), jenž se v plnosti udělují při biskupském svěcení biskupům,[10] aby napodobujíce Krista společně s kněžími a jáhny vykonávali:

  • dar vést (lat. munus regendi),
  • dar vyučovat (munus docendi)
  • a dar posvěcovat (munus sanctificandi).[11]

Kodex kanonického práva tyto tři dary interpretuje v kán. 1009, §3: Qui constituti sunt in ordine episcopatus aut presbyteratus missionem et facultatem agendi in persona Christi Capitis accipiunt, diaconi vero vim populo Dei serviendi in diaconia liturgiae, verbi et caritatis. Kodex zde stanoví, že biskupové a kněží mají poslání a pověření jednat in persona Christi (v osobě Krista) jako hlavy (společenství církve), zatímco jáhni vykonají svou službu Božímu lidu v diakonii liturgie, ve službě Božího slova a službě křesťanské milosrdné lásky.

Církev československá husitská

[editovat | editovat zdroj]

Církev československá husitská ve svých Základech víry učí, že „Svěcení kněžstva je svátost, v níž Boží církev na modlitbách přenáší služby svého kněžství na osoby způsobilé a osvědčené a v níž Duch svatý přistupuje ke svěcenci, aby dokonal jeho vnitřní povolání ke kněžskému poslání.“ (odst. 342). Uděluje se vkládáním rukou se slovy „Osvěcuj a posiluj tě Bůh Duchem svým svatým, amen.“ (odst. 343) Svěcení kněžstva se chápe jako „pověření k všestranné péči o obětní obecenství obce konáním bohoslužeb, hlásáním Slova Božího, vysluhováním svátostí a pastýřskou službou.“ (odst. 345)

Od roku 1947 mohou svátost svěcení kněžstva v této církvi přijmout i ženy.[12]

Pravoslaví

[editovat | editovat zdroj]

V pravoslaví je pojetí svátosti podobné katolickému. Gorazdův Pravoslavný katechismus říká, že „Ve svaté tajině kněžství se uděluje kněžský úřad a pomoc Ducha svatého k řádnému plnění povinností s tímto úřadem spojených.“ (odst. 721).[13] Podobně jako v katolické církvi se rozeznávají tři stupně svátosti, „1. úřad biskupský neboli episkopský, 2.úřad kněžský neboli presbyterský a 3. úřad jáhenský neboli diakonský.“ (odst. 718). Biskup se zde označuje také episkop, archijerej nebo vladyka.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Původní znění závěru kánonu 1008 CIC z roku 1983: „...ut pro suo quisque gradu in persona Christi Capitis munera docendi, sanctificandi et regendi adimplentes Dei populum pascant.“, byl nahrazen závěrem: „...novo et peculiari titulo Dei populo inserviant.“ Původní text byl na základě Motu proprio Benedikta XVI. Omnium in mentem v roce 2009 zpřesněn a zařazen jako §3. kánonu 1009 CIC.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sacri Ordines na latinské Wikipedii.

  1. ↑ Katechismus - SVÁTOST KNĚŽSTVÍ. Kapitola 1536 n.. www.katechismus.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ KODEX KANONICKÉHO PRÁVA. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Kniha IV Posvěcující služba církve, Část 1 Svátosti, Stať VI. 
  3. ↑ Základy víry Církve československé husitské se stručným komentářem [online]. CČSH [cit. 2020-01-22]. Kapitola 342. Dostupné online. 
  4. ↑ Codice di diritto canonico e leggi complementari. Řím: [s.n.], 2010. S. 667. (italština) 
  5. ↑ Kodex kanonického práva. Překlad Miroslav Zedníček. Praha: Zvon, 1994. 816 s. ISBN 80-7113-082-6. S. 451. (latina, čeština) 
  6. ↑ Codice, S. 668.
  7. ↑ Liturgie kněžského svěcení krok za krokem | Liturgie.cz. www.liturgie.cz [online]. [cit. 2020-01-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ kánon 1009, §2 CIC 1983
  9. ↑ srov. kán. 230-231 CIC 1983
  10. ↑ Lumen gentium (latinsky), kap. 21
  11. ↑ Christus Dominus, II,11 (latinsky) aj.
  12. ↑ BUTTA, Tomáš. Dopis patriarchy k 60. výročí kněžského svěcení žen v naší církvi. www.ccsh.cz [online]. Církev československá husitská, 2007 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ Pravoslavný katechismus - díl III.. pravoslavi.cz [online]. [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Svátosti
Katechismus katolické církve
Předmluva (1-25) I. – VI.  /   PRVNÍ ČÁST   –   VYZNÁNÍ VÍRY (26-1065)   /   I. Oddíl: „Věřím“ – „Věříme“ (26-184)
1. Člověk je „schopen“ Boha (27-49)
I. – IV.
2. Bůh přichází vstříc člověku (50-141)
1. Boží zjevení (51-73) • 2. Předávání Božího zjevení (74-100) • 3. Písmo svaté (101-141)
3. Člověk odpovídá Bohu (142-184)
1. Věřím (144-165) • 2. Věříme (166-184) • Vyznání víry (Krédo)
II. Oddíl: Vyznání křesťanské víry – Symboly víry (185-1065)
1. Věřím v Boha Otce (185-421)
1. „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“ (198-421) • 1.1.1 „Věřím v Boha“ (199-231) • 1.1.2 Otec (232-267) • 1.1.3 Všemohoucí (268-278) • 1.1.4 Stvořitel (279-324) • 1.1.5 Nebe a země (325-354) • 1.1.6 Člověk (355-384) • 1.1.7 Pád (385-421)
2. Věřím v Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího
(422-682)
2. „I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho“ (430-455) • 3. „Ježíš Kristus byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny“ (456-570) • 2.3.1 Syn Boží se stal člověkem (456-483) • 2.3.2 „… skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny“ (484-511) • 2.3.3 Tajemství Kristova života (512-570) • 4. Ježíš Kristus „trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest“ (571-630) • 2.4.1 Ježíš Kristus a Izrael (574-594) • 2.4.2 Ježíš Kristus zemřel ukřižován (595-623) • 2.4.3 Ježíš Kristus „byl pohřben“ (624-630) • 5. Ježíš Kristus „sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých“ (631-658) • 2.5.1 Ježíš Kristus „sestoupil do pekel“ (632-637) • 2.5.2 Třetího dne vstal z mrtvých (638-658) • 6. Ježíš Kristus „vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“ (659-667) • 7. „Odtud přijde soudit živé i mrtvé“ (668-682)
3. Věřím v Ducha svatého
(683-1065)
8. „Věřím v Ducha svatého“ (687-747) • 9. „Věřím ve svatou církev obecnou“ (748-975) • 3.9.1 Církev v Božím plánu (751-780) • 3.9.2 Církev – Boží lid, Kristovo Tělo, chrám Ducha svatého (781-810) • 3.9.3 Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská (811-870) • 3.9.4 Věřící – hierarchie, laikové, zasvěcený život (871-945) • 3.9.5 Společenství svatých (946-962) • 3.9.6 Maria – Matka Kristova, Matka Církve (963-975) • 10. „Věřím v odpuštění hříchů“ (976-987) • 11. „Věřím … ve vzkříšení těla“ (988-1019) • 12. „Věřím v život věčný“ (1020-1060) • „Amen“ (1061-1065)
DRUHÁ ČÁST   –   SLAVENÍ KŘESŤANSKÉHO TAJEMSTVÍ(1066-1690)   /   I. Oddíl: Svátostná ekonomie (1076-1209)
1. Velikonoční tajemství v čase Církve (1077-1134)
1. Liturgie – dílo Nejsvětější Trojice (1077-1112) • 2. Velikonoční tajemství ve svátostech Církve (1113-1134)
2. Svátostné slavení velikonočního tajemství (1135-1209)
1. Slavení liturgie Církve (1136-1199) • 2. Liturgické odlišnosti a jednota tajemství (1200-1209)
II. Oddíl: Sedm svátostí církve (1210-1690)
1. Svátosti uvedení do křesťanského života (1212-1419)
1. Svátost křtu (1213-1284) • 2. Svátost biřmování (1285-1321) • 3. Svátost Eucharistie (1322-1419)
2. Svátosti uzdravování (1420-1532)
4. Svátost pokání a smíření (1422-1498) • 5. Pomazání nemocných (1499-1532)
3. Svátosti k službě společenství (1533-1666)
6. Svátost kněžství (1536-1600) • 7. Svátost manželství (1601-1666)
4. Jiné liturgické slavnosti (1667-1690)
8. Svátostiny (1667-1679) • 9. Křesťanský pohřeb (1680-1690)
TŘETÍ ČÁST   –   ŽIVOT V KRISTU (1691-2557)   /   I. Oddíl: Povolání člověka: život v duchu (1699-2051)
1. Důstojnost člověka (1700-1876)
1. Člověk jako Boží obraz (1701-1715) • 2. Naše povolání k blaženosti (1716-1729) • 3. Lidská svoboda (1730-1748) • 4. Mravnost lidských skutků (1749-1761) • 5. Mravnost vášní (1762-1775) • 6. Mravní svědomí (1776-1802) • 7. Ctnosti (1803-1845) • 8. Hřích (1846-1876)
2. Lidské společenství (1877-1948)
1. Osoba a společnost (1877-1896) • 2. Účast na společenském životě (1897-1927) • 3. Sociální spravedlnost (1928-1948)
3. Boží spása: zákon a milost
(1949-2051)
1. Mravní zákon (1987-2029) (1950-1986) • 2. Milost a ospravedlnění (1987-2029) • 3. Církev, Matka a učitelka (2030-2051) • Desatero přikázání
II. Oddíl: Desatero Božích přikázání (2052-2557)
1. „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí“ (2083-2195)
1. První přikázání (2084-2141) • 2. Druhé přikázání (2142-2167) • 3. Třetí přikázání (2168-2195)
2. „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (2196-2557)
4. Čtvrté přikázání (2197-2257) • 5. Páté přikázání(2258-2330) • 6. Šesté přikázání (2331-2400) • 7. Sedmé přikázání (2401-2463) • 8. Osmé přikázání (2464-2513) • 9. Deváté přikázání (2514-2533) • 10. Desáté přikázání (2534-2557)
ČTVRTÁ ČÁST   –   KŘESŤANSKÁ MODLITBA (2558-2865)   /   I. Oddíl: Modlitba v životě křesťana (2558-2758)
1. Zjevení modlitby.
Všeobecné povolání k modlitbě (2566-2649)
1. Ve Starém zákoně (2568-2597) • 2. V plnosti času (2598-2622) • 3. V čase Církve (2623-2649)
2. Tradice modlitby (2650-2696)
1. U pramenů modlitby (2652-2662) • 2. Cesta modlitby (2663-2682) • 3. Duchovní vůdcové modlitby (2683-2696)
3. Život modlitby (2697-2758)
1. Způsoby modlitby (2700-2724) • 2. Boj o modlitbu (2725-2758)
II. Oddíl: Modlitba Páně „Otče náš“ (2759-2865)
•
1. „Shrnutí celého evangelia“ (2761-2776) • 2. „Otče náš, jenž jsi na nebesích“ (2777-2802) • 3. Sedm proseb (2803-2865) • Závěrečná doxologie (2855-2856)
Čísla v závorkách v exponentu označují články v KKC.    /    (Podtečkování)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svátost_kněžství&oldid=24356308“