Amen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: film Amen. režiséra Costa-Gavrase.

Amen (hebrejsky אמן) je slovo, které se často používá při modlitbách, v náboženských a liturgických textech. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve formě امين ámín). Přes liturgii přešlo i do hovorové mluvy.

Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství.

V židovství[editovat | editovat zdroj]

Původně hebrejské adjektivum אמן (amen, skutečné, pravdivé, v některých biblických pasážích užíváno i též jako podstatné jméno) se stalo neurčitým výrazem pro stvrzení výše řečeného ve smyslu „tak se staň“, „pravda“, „kéž se tak stane“. Etymologicky vychází z kořene א-מ-ן, ’-m-n, tj. věřit, doufat, ujistit se, být věrný (od stejného kořene je odvozeno i slovo אמונה emuna, „víra“). Podle výzkumů je příbuzné se slovem אמת, emet pravda. Odvozené formy jsou v nif’alu נאמן, ne’eman - „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hif’ilu pak האמין he’emin - „věřit“ či „uvěřit“. V judaismu původně nejspíš bylo formulí pronášenou vždy na závěr modlitby a benedikce, pravděpodobně to byl také jediný moment, kdy se společenství svými responzemi aktivně účastnilo liturgie.

Slovo amen bývá někdy interpretováno jako akronym pro sousloví אל מלך נאמן El Melech Ne’eman, „Bůh, věrný král“.[1]

V křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Ve stejném významu jako v židovství se vyskytuje např. v Novém zákoně, když Ježíš vyslovuje závažné výroky, které uvozuje právě tímto slovem: „Amen, amen, pravím vám“ - znamená to tedy: „V pravdě vám říkám“, „To, co říkám, je jisté“. Jan Amos Komenský navrhuje ve svém katechismu jako český překlad slovo „jistotně“ či „zajisté“.

V islámu[editovat | editovat zdroj]

V islámu se slovo amín říká vždy po recitaci úvodní súry Koránu Al-fátiha.

Slovo amen v běžné mluvě[editovat | editovat zdroj]

Někdy (zřídka) je možné se setkat s jeho překladem, např.: „Tak buď“, „Staň se“, „Staniž se“. V italštině se především ve starších textech (pol. 20. století) s překladem „così sia“, česky „tak se staň“.

V běžné řeči se slovo amen používá pro vyjádření jistoty nebo ještě častěji k vyjádření definitivního konce či závěru: „Je s ním ámen“, tj. „Je s ním konec“. Tento přenesený význam patrně pochází z používání slova amen na konci modliteb, kde bylo mylně vnímáno nikoli jako stvrzení modlitby, nýbrž jako označení jejího závěru, jako poslední, zakončující slova.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KAPLAN, Aryeh. Sefer Jecira. Praha : VOLVOX GLOBATOR, 1998. ISBN 80-7207-101-7. S. 77.