Amen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: film Amen. režiséra Costa-Gavrase.

Amen (hebrejsky אמן‎‎) je slovo, které se často používá při modlitbách, v náboženských a liturgických textech. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve formě امين‎‎ ámín). Přes liturgii přešlo i do hovorové mluvy.

Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství.

V židovství[editovat | editovat zdroj]

Původně hebrejské adjektivum אמן‎‎ (amen, skutečné, pravdivé, v některých biblických pasážích užíváno i též jako podstatné jméno) se stalo neurčitým výrazem pro stvrzení výše řečeného ve smyslu „tak se staň“, „pravda“, „kéž se tak stane“. Etymologicky vychází z kořene א-מ-ן, ’-m-n, tj. věřit, doufat, ujistit se, být věrný (od stejného kořene je odvozeno i slovo אמונה‎‎ emuna, „víra“). Podle výzkumů[zdroj?] je příbuzné se slovem אמת‎‎, emet pravda. Odvozené formy jsou v nif’alu נאמן‎‎, ne’eman - „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hif’ilu pak האמין‎‎ he’emin - „věřit“ či „uvěřit“. V judaismu původně nejspíš bylo formulí pronášenou vždy na závěr modlitby a benedikce, pravděpodobně to byl také jediný moment, kdy se společenství svými responzemi aktivně účastnilo liturgie.[zdroj?]

Slovo amen bývá někdy interpretováno jako akronym pro sousloví אל מלך נאמן‎‎ El melech ne’eman, „Bůh, věrný král“.[1]

V křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Ve stejném významu jako v židovství se vyskytuje např. v Novém zákoně, když Ježíš vyslovuje závažné výroky, které uvozuje právě tímto slovem: „Amen, amen, pravím vám“ - znamená to tedy: „V pravdě vám říkám“, „To, co říkám, je jisté“. Jan Amos Komenský navrhuje ve svém katechismu jako český překlad slovo „jistotně“ či „zajisté“.

V islámu[editovat | editovat zdroj]

V islámu se slovo amín říká vždy po recitaci úvodní súry Koránu al-Fátiha.

Slovo amen v běžné mluvě[editovat | editovat zdroj]

Někdy (zřídka) je možné se setkat s jeho překladem, např.: „Tak buď“, „Staň se“, „Staniž se“. V italštině se především ve starších textech (pol. 20. století) s překladem „così sia“, česky „tak se staň“.

V běžné řeči se slovo amen používá pro vyjádření souhlasu[2] („říci na něco amen“) nebo ještě častěji k vyjádření definitivního konce či závěru: „Je s ním amen“, tj. „Je s ním konec“. Tento přenesený význam patrně pochází z používání slova amen na konci modliteb, kde bylo mylně vnímáno nikoli jako stvrzení modlitby, nýbrž jako označení jejího závěru, jako poslední, zakončující slova.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Babylonský talmud, Šabat 119b, Sanhedrin 111a
  2. Příruční slovník jazyka českého, heslo amen

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]