Starček úzkolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxStarček úzkolistý
alternativní popis obrázku chybí
Starček úzkolistý (Senecio inaequidens)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod starček (Senecio)
Binomické jméno
Senecio inaequidens
DC.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starček úzkolistý (Senecio inaequidens) invazní, do Evropy náhodně zavlečená rostlina, jihoafrický druh rodu starček který je v České republice považován za naturalizovaný neofyt.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází z jižní Afriky, ze severovýchodní části Jihoafrické republiky. Roste tam na strmých kamenitých a málo zapojených travnatých svazích, na křemičitých píscích u břehů řek a přechodně vysychajících vodních toků, okolo komunikací i na volných prostranstvích ve městech. Do západní Evropy byl náhodně zavlečen v 19. století, pravděpodobně s dováženou ovčí vlnou. Projevuje se hlavně jako druh synantropní, roste na jinými rostlinami nezapojených plochách, na okrajích cest a železničních tratích, okolo překladišť, na skládkách zeminy, výsypkách, naplaveninách a na nejrůznějších nevyužívaných místech. Nejlépe mu vyhovují osluněná či polostinná místa s propustnou, písčitou, štěrkovitou i hlinitou půdou. Z Evropy západní se postupně rozšiřuje do jižní, střední i severní a začíná se objevovat také jako plevel na obdělávaných polích, pastvinách i ve vinicích. V původním areálu se vyskytují diploidní i tetraploidní jedinci, do Evropy byli zaneseni jen tetraploidní.

Česku byl prvně zjištěn roku 1997 v labském překladištiDěčíně kam se pravděpodobně dostal s hromadnými substráty. Nejdříve vyrůstal v blízkosti místa zjištění ojediněle, ale pak začal rychle postupovat do nitra republiky až se stal lokálně hojným. V současnosti byl pozorován na více než stovce lokalit v termofytiku i mezofytiku Čech i Moravy; z rozložení míst výskytu lze usuzovat, že jeho šíření je navázáno na hlavní trasy vlakové a silniční dopravy.[1][2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Květy

Starček úzkolistý je krátkověký polokeř (dožívající se 5 až 10 let) s bohatě větvenými a od spodu dřevnatějícími stonky dorůstajícími do výšky 20 až 50 cm, starší statnější jedinci mívají až široce polokulovitý tvar. Je hustě porostlý střídavými, ouškatou bázi přisedlými listy o délce 2 až 5 cm a šířce jen 1 až 3 mm, v jejich paždích bývá svazeček drobných lístečků. Listové čepele čárkovitého tvaru bývají celokrajné nebo u vrcholu oddáleně zubaté s tuhou špičkou na konci.

Na rostlině může vyrůst 80 až 100 jasně žlutých dlouze stopkatých úborů které mají asi 2 cm v průměru a vytvářejí bohaté chocholíky. V úboru bývá okolo 80 oboupohlavných trubkovitých kvítků a 10 až 15 samičích jazykovitých kvítků s 5 až 8 mm dlouhou ligulou. Zákrov vysoký 6 až 8 mm je tvořen 10 až 20 zelenými, úzce vejčitými listeny s ostrým vrcholem které mají stejně jako drobné listeny zákrovečku tmavou špičku.

V prostředí ČR rostliny postupně vykvétají velmi dlouho, od června do listopadu, opylovány jsou létajícím hmyzem, nejsou samosprašné. Plody jsou válcovité, asi 3 mm dlouhé, hustě chlupaté nažky se snadno opadavým bílým chmýrem asi 6 mm dlouhým.[2][5][6][7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Starší rostlina

Tento druh se může rozmnožovat pohlavně i vegetativně. Pohlavně se rozmnožuje semeny – nažkami, kterých může statná rostlina za vegetační sezonu vyprodukovat desetitisíce. Nažky dozralé koncem léta mohou vyklíčit ještě téhož roku, kdežto nažky dozrálé na podzim jsou dormantní a vyklíčí až napřesrok, zůstávají životaschopné přes dva roky. Do okolí se lehké nažky nejčastěji šíří hlavně pohyby vzduchu, tekoucí vodou nebo přichycením na srsti zvířat či vozidlech. Vegetativní rozmnožování je možné pomoci adventivních pupenů na kořenech.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je pro savce toxická, obsahuje pyrolizidinové alkaloidy, např. hepatoxický senecionin a retrorsin, po rozšíření na pastviny dokáže u zvířat po skrmení vyvolat chronická onemocnění včetně anorexie a průjmu, déletrvající konzumace končí jejich úhynem.

Tento druh je mimořádně odolný proti herbicidům. Nejúčinnější způsob jeho likvidace se doporučuje ruční vytahování rostlin z půdy ještě před kvetením, po prostém posečení dobře obráží a větví se. Starček úzkolistý je zařazen do celosvětové databáze invazních rostlin.[1][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VENCLOVÁ, Sandra. Ekologická studie invazního druhu Senecio inaequidens. České Budějovice, 2012 [cit. 15.02.2014]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Stanislav Mihulka. Dostupné online.
  2. a b c ŤAŽÁR, Anton. Rozšíření starčku úzkolistého (Senecio inaequidens) v ČR.... České Budějovice, 2012 [cit. 15.02.2014]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Vít Joza. Dostupné online.
  3. PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 15.02.2014]. Čís. 84, s. 155-255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. KOCIÁN, Petr. Invazní starček úzkolistý také na severní Moravě a ve Slezsku. Acta Musei Beskidensis [online]. Muzeum Beskyd, Frýdek-Místek,, 2009 [cit. 15.02.2014]. Čís. 1, s. 23-29. Dostupné online. ISSN 1803-960X. (česky) 
  5. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Starček úzkolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.07.2007 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b PAGAD, Shyana. Global Invasive Species Database: Senecio inaequidens [online]. ISSG, The Global Invasive Species Database [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Květena ČR: Starček úzkolistý [online]. Petr Kocián [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]