Veles (město): Porovnání verzí

Veles ; Велес
	Veles se zvonicí
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	41°42′55″ s. š., 21°46′31″ v. d.
Nadmořská výška	225 m n. m.
Stát	Severní Makedonie
Statistický region	Vardarský
Opština	Veles
	Veles
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	427,45 km²
Počet obyvatel	43 716 (2002)
Hustota zalidnění	102,3 obyv./km²
Etnické složení	Makedonci (84,86%)
Správa
Starosta	Goran Petrov
Oficiální web	www.veles.gov.mk
Telefonní předvolba	(+389) 043
PSČ	1300
Označení vozidel	VE
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 18. 12. 2021, 00:49

Veles (makedonsky a v dalších jihoslovanských jazycích Велес / Veles, turecky Köprülü) je město a sídlo opštiny v Severní Makedonii. Leží přibližně uprostřed země, na obou březích řeky Vardar, na půli cesty mezi Skopje a hranicí s Řeckem. V roce 2002 zde žilo 43 716 obyvatel, z toho přes 90 % tvoří Makedonci; nejvýraznější národnostní menšinou jsou Turci.

Významným rodákem je básník a revolucionář Kočo Racin (1908–1943).

Název

Město bylo pojmenováno patrně po slovanském bohu Velesovi. Etymologie tohoto názvu nicméně odkazuje nejspíše na slovo les a okolní husté lesy, které spatřili první Slované při příchodu na Balkán v pozdním středověku. Historický název města zněl Vilazor. V letech 1946–1996 neslo na počest jugoslávského vůdce Josipa Tita název Titov Veles (Титов Велес).

Historie

Na místě dnešního města Veles bylo první město zbudováno v roce 168 př. n. l. a to pod názvem Bila Zora. V 7. století město osídlili Slované. Současný název města je doložen od 11. století. Ze středověku pochází např. klášter sv. Dimitrije.

Veles byl pod nadvládou Turků v letech 1395 – 1912. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec Evlija Čelebi při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku Vardar. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.

V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila cholera, v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce 1847 došlo k velkým povodním. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z 19. století. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí sandžaku (turecké správní jednotky) se sídlem ve Skopje, po roce 1877 se stal součástí Kosovského vilájetu.

Na začátku 20. století byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s bulharským vyučovacím jazykem a jedna se srbským, rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. Od roku 1912 bylo město součástí srbského království, během první světové války bylo okupováno Bulharskem. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící komunistická strana.

Za druhé světové války bylo připojeno k Bulharsku. Probíhala asimilační politika s cílem integrovat Veles (stejně jako celý zbytek dnešní Severní Makedonie a část Srbska) do bulharského etnického prostoru. Probíhaly různé akce, symbolizující odpor proti okupaci. V roce 1942 se uskutečnila stávka místních studentů gymnázia, obyvatelstvo vstupovalo postupně do partyzánských řad. Ve Velesu se rovněž nacházela i ilegální tiskárna letáků proti okupaci. Město bylo osvobozeno od okupace dne 9. listopadu 1944 jednotkami 8. veleské brigády jugoslávských partyzánů.

Kultura

Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum. Dochován je rovněž i dům Koči Racina.

Turistika

Turisté navštěvují často ruiny historického města Stobi, které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero Mladost. Navštěovována je rovněž i místní pevnost (makedonsky Велеско Кале), která se však nachází dále od středu Velesu.

Doprava

Veles je důležitou železniční stanicí na trase Bělehrad – Skopje – Soluň a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou regionální dráhy do Bitoly a přes Štip do Kočani.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Veles na Wikimedia Commons
(makedonsky)(anglicky) Oficiální stránky

@@ Řádek 36: / Řádek 36: @@
 Veles byl pod nadvládou [[Osmanská říše|Turků]] v letech [[1395]] – [[1912]]. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec [[Evlija Čelebi]] při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku [[Vardar]]. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.
-V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila [[cholera]], v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce [[1847]] došlo k velkým [[povodeň|povodním]]. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z [[19. století]]. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí [[sandžak]]u (turecké správní jednotky) se sídlem ve [[Skopje]], po roce [[1877]] se stal součástí [[Kosovský vilájet|Kosovského vilájetu]].
+V roce [[1831]] a znovu v roce [[1840]] se ve Velesu rozšířila [[cholera]], v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce [[1847]] došlo k velkým [[povodeň|povodním]]. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z [[19. století]]. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí [[sandžak]]u (turecké správní jednotky) se sídlem ve [[Skopje]], po roce [[1877]] se stal součástí [[Kosovský vilájet|Kosovského vilájetu]].
-Na začátku [[20. století]] byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s [[bulharština|bulharským]] vyučovacím jazykem a jedna se [[srbština|srbským]], rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]].
+Na začátku [[20. století]] byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s [[bulharština|bulharským]] vyučovacím jazykem a jedna se [[srbština|srbským]], rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. Od roku [[1912]] bylo město součástí srbského království, během [[první světová válka|první světové války]] bylo okupováno Bulharskem. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]].
-Město bylo osvobozeno od okupace dne [[9. listopad]]u jednotkami [[Osmá veleská brigáda|Osmé veleské brigády]] [[Jugoslávští partyzáni|jugoslávských partyzánů]].
+Za druhé světové války bylo připojeno k [[Bulharsko|Bulharsku]]. Probíhala asimilační politika s cílem integrovat Veles (stejně jako celý zbytek dnešní Severní Makedonie a část Srbska) do bulharského etnického prostoru. Probíhaly různé akce, symbolizující odpor proti okupaci. V roce [[1942]] se uskutečnila stávka místních studentů gymnázia, obyvatelstvo vstupovalo postupně do partyzánských řad. Ve Velesu se rovněž nacházela i ilegální tiskárna letáků proti okupaci. Město bylo osvobozeno od okupace dne [[9. listopad]]u [[1944]] jednotkami [[8. veleská brigáda|8. veleské brigády]] [[Jugoslávští partyzáni|jugoslávských partyzánů]].
 == Kultura ==