Veles (město): Porovnání verzí
m prohození šablon; kosmetické úpravy |
+drobné rozšíření dle mk.wiki |
||
Řádek 36: | Řádek 36: | ||
Veles byl pod nadvládou [[Osmanská říše|Turků]] v letech [[1395]] – [[1912]]. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec [[Evlija Čelebi]] při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku [[Vardar]]. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města. |
Veles byl pod nadvládou [[Osmanská říše|Turků]] v letech [[1395]] – [[1912]]. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec [[Evlija Čelebi]] při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku [[Vardar]]. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města. |
||
V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila [[cholera]], v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce [[1847]] došlo k velkým [[povodeň|povodním]]. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z [[19. století]]. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí [[sandžak]]u (turecké správní jednotky) se sídlem ve [[Skopje]], po roce [[1877]] se stal součástí [[Kosovský vilájet|Kosovského vilájetu]]. |
V roce [[1831]] a znovu v roce [[1840]] se ve Velesu rozšířila [[cholera]], v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce [[1847]] došlo k velkým [[povodeň|povodním]]. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z [[19. století]]. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí [[sandžak]]u (turecké správní jednotky) se sídlem ve [[Skopje]], po roce [[1877]] se stal součástí [[Kosovský vilájet|Kosovského vilájetu]]. |
||
Na začátku [[20. století]] byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s [[bulharština|bulharským]] vyučovacím jazykem a jedna se [[srbština|srbským]], rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]]. |
Na začátku [[20. století]] byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s [[bulharština|bulharským]] vyučovacím jazykem a jedna se [[srbština|srbským]], rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. Od roku [[1912]] bylo město součástí srbského království, během [[první světová válka|první světové války]] bylo okupováno Bulharskem. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící [[Komunistická strana Jugoslávie|komunistická strana]]. |
||
Město bylo osvobozeno od okupace dne [[9. listopad]]u jednotkami [[ |
Za druhé světové války bylo připojeno k [[Bulharsko|Bulharsku]]. Probíhala asimilační politika s cílem integrovat Veles (stejně jako celý zbytek dnešní Severní Makedonie a část Srbska) do bulharského etnického prostoru. Probíhaly různé akce, symbolizující odpor proti okupaci. V roce [[1942]] se uskutečnila stávka místních studentů gymnázia, obyvatelstvo vstupovalo postupně do partyzánských řad. Ve Velesu se rovněž nacházela i ilegální tiskárna letáků proti okupaci. Město bylo osvobozeno od okupace dne [[9. listopad]]u [[1944]] jednotkami [[8. veleská brigáda|8. veleské brigády]] [[Jugoslávští partyzáni|jugoslávských partyzánů]]. |
||
== Kultura == |
== Kultura == |
Verze z 18. 12. 2021, 00:49
Veles Велес | |
---|---|
Veles se zvonicí | |
Poloha | |
Souřadnice | 41°42′55″ s. š., 21°46′31″ v. d. |
Nadmořská výška | 225 m n. m. |
Stát | Severní Makedonie |
Statistický region | Vardarský |
Opština | Veles |
Veles | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 427,45 km² |
Počet obyvatel | 43 716 (2002) |
Hustota zalidnění | 102,3 obyv./km² |
Etnické složení | Makedonci (84,86%) |
Správa | |
Starosta | Goran Petrov |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | (+389) 043 |
PSČ | 1300 |
Označení vozidel | VE |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Veles (makedonsky a v dalších jihoslovanských jazycích Велес / Veles, turecky Köprülü) je město a sídlo opštiny v Severní Makedonii. Leží přibližně uprostřed země, na obou březích řeky Vardar, na půli cesty mezi Skopje a hranicí s Řeckem. V roce 2002 zde žilo 43 716 obyvatel, z toho přes 90 % tvoří Makedonci; nejvýraznější národnostní menšinou jsou Turci.
Významným rodákem je básník a revolucionář Kočo Racin (1908–1943).
Název
Město bylo pojmenováno patrně po slovanském bohu Velesovi. Etymologie tohoto názvu nicméně odkazuje nejspíše na slovo les a okolní husté lesy, které spatřili první Slované při příchodu na Balkán v pozdním středověku. Historický název města zněl Vilazor. V letech 1946–1996 neslo na počest jugoslávského vůdce Josipa Tita název Titov Veles (Титов Велес).
Historie
Na místě dnešního města Veles bylo první město zbudováno v roce 168 př. n. l. a to pod názvem Bila Zora. V 7. století město osídlili Slované. Současný název města je doložen od 11. století. Ze středověku pochází např. klášter sv. Dimitrije.
Veles byl pod nadvládou Turků v letech 1395 – 1912. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec Evlija Čelebi při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku Vardar. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.
V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila cholera, v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce 1847 došlo k velkým povodním. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z 19. století. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí sandžaku (turecké správní jednotky) se sídlem ve Skopje, po roce 1877 se stal součástí Kosovského vilájetu.
Na začátku 20. století byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s bulharským vyučovacím jazykem a jedna se srbským, rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. Od roku 1912 bylo město součástí srbského království, během první světové války bylo okupováno Bulharskem. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící komunistická strana.
Za druhé světové války bylo připojeno k Bulharsku. Probíhala asimilační politika s cílem integrovat Veles (stejně jako celý zbytek dnešní Severní Makedonie a část Srbska) do bulharského etnického prostoru. Probíhaly různé akce, symbolizující odpor proti okupaci. V roce 1942 se uskutečnila stávka místních studentů gymnázia, obyvatelstvo vstupovalo postupně do partyzánských řad. Ve Velesu se rovněž nacházela i ilegální tiskárna letáků proti okupaci. Město bylo osvobozeno od okupace dne 9. listopadu 1944 jednotkami 8. veleské brigády jugoslávských partyzánů.
Kultura
Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum. Dochován je rovněž i dům Koči Racina.
Turistika
Turisté navštěvují často ruiny historického města Stobi, které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero Mladost. Navštěovována je rovněž i místní pevnost (makedonsky Велеско Кале), která se však nachází dále od středu Velesu.
Doprava
Veles je důležitou železniční stanicí na trase Bělehrad – Skopje – Soluň a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou regionální dráhy do Bitoly a přes Štip do Kočani.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Veles na Wikimedia Commons
- (makedonsky)(anglicky) Oficiální stránky