Miloš Hájek: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Narovnání přesměrování ČSAV
Narovnání přesměrování Pražské jaro 1968
Řádek 13: Řádek 13:
Po válce se angažoval jako přesvědčený [[komunista]], jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely [[evoluce|evolucí]], jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v [[demokratický socialismus|demokratickém socialismu]]. Jeho první manželka, [[Alena Hájková|Alena rozená Divišová]], přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, [[Anna Hájková]], je také historička na britské [[University of Warwick]]. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své [[Revizionismus|revizionistické]] postoje vyhozen z [[Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa|Vysoké školy politické]], odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu [[Československá akademie věd|ČSAV]], později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech [[Srpnová invaze|srpnové invaze]] do [[Československo|Československa]] byl jedním z organizátorů [[vysočanský sjezd KSČ|vysočanského sjezdu KSČ]].
Po válce se angažoval jako přesvědčený [[komunista]], jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely [[evoluce|evolucí]], jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v [[demokratický socialismus|demokratickém socialismu]]. Jeho první manželka, [[Alena Hájková|Alena rozená Divišová]], přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, [[Anna Hájková]], je také historička na britské [[University of Warwick]]. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své [[Revizionismus|revizionistické]] postoje vyhozen z [[Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa|Vysoké školy politické]], odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu [[Československá akademie věd|ČSAV]], později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech [[Srpnová invaze|srpnové invaze]] do [[Československo|Československa]] byl jedním z organizátorů [[vysočanský sjezd KSČ|vysočanského sjezdu KSČ]].


Po nástupu [[normalizace]] se stal aktivním členem pražského [[disent]]u, publikoval v [[samizdat]]u, se svou partnerkou [[Hana Mejdrová|Hanou Mejdrovou]] vydávali periodikum ''Historické studie'', věnované otázkám [[moderní dějiny|moderních dějin]], a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem [[Charta 77|Charty 77]] a v roce [[1988]] byl jejím mluvčím (a v této pozici též účastníkem známé snídaně disidentů s [[François Mitterrand|Françoisem Mitterandem]]). V 80. letech rovněž předsedal [[Obroda|Klubu Obroda]], usilujícímu o naplnění odkazu [[Pražské jaro 1968|pražského jara]], který se po [[sametová revoluce|revoluci]] integroval do [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]. Členem této strany se stal Hájek v roce [[1991]] a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů a ideových podkladů pro tvorbu programu.
Po nástupu [[normalizace]] se stal aktivním členem pražského [[disent]]u, publikoval v [[samizdat]]u, se svou partnerkou [[Hana Mejdrová|Hanou Mejdrovou]] vydávali periodikum ''Historické studie'', věnované otázkám [[moderní dějiny|moderních dějin]], a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem [[Charta 77|Charty 77]] a v roce [[1988]] byl jejím mluvčím (a v této pozici též účastníkem známé snídaně disidentů s [[François Mitterrand|Françoisem Mitterandem]]). V 80. letech rovněž předsedal [[Obroda|Klubu Obroda]], usilujícímu o naplnění odkazu [[Pražské jaro|pražského jara]], který se po [[sametová revoluce|revoluci]] integroval do [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]. Členem této strany se stal Hájek v roce [[1991]] a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů a ideových podkladů pro tvorbu programu.


V roce 1995 mu bylo uděleno ocenění [[Spravedlivý mezi národy]].<ref>{{Citace elektronické monografie
V roce 1995 mu bylo uděleno ocenění [[Spravedlivý mezi národy]].<ref>{{Citace elektronické monografie

Verze z 15. 5. 2021, 03:51

Doc. Miloš Hájek, DrSc.
Narození12. května 1921
Dětenice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí25. února 2016 (ve věku 94 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánípedagog a historik
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2001)
Politické stranySociální demokracie
Komunistická strana Československa
Občanské fórum
Funkcemluvčí Charty 77
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloš Hájek (12. května 1921 Dětenice – 25. února 2016 Praha) byl český historik, levicový intelektuál, příslušník československého odboje za druhé světové války a mluvčí Charty 77.

Život

Narodil se do rodiny, jejíž národně-socialistické smýšlení předurčilo utváření jeho občanského postoje. Pod dojmem událostí přelomu 30. a 40. let vstoupil do Komunistické strany, v jejímž rámci se angažoval v odbojovém hnutí. V důsledku svých aktivit v organizaci Přehledy byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Tomu nakonec unikl díky květnovému povstání.

Po válce se angažoval jako přesvědčený komunista, jehož ideologická východiska i občanské postoje v průběhu let procházely evolucí, jejíž osou ovšem vždy bylo úsilí o nalezení optimální ideové formy uspořádání společnosti, již nakonec shledal v demokratickém socialismu. Jeho první manželka, Alena rozená Divišová, přítelkyně z dob odboje, byla historička českého levicového a židovského odboje. Narodili se jim dva synové, jedna vnučka, Anna Hájková, je také historička na britské University of Warwick. Přes politické uvolnění v 60. letech byl pro své revizionistické postoje vyhozen z Vysoké školy politické, odkud následně přešel nejprve do Historického ústavu ČSAV, později do Ústavu dějin socialismu. Ve dnech srpnové invaze do Československa byl jedním z organizátorů vysočanského sjezdu KSČ.

Po nástupu normalizace se stal aktivním členem pražského disentu, publikoval v samizdatu, se svou partnerkou Hanou Mejdrovou vydávali periodikum Historické studie, věnované otázkám moderních dějin, a ve svém bytě pořádali setkání předních intelektuálů. Stal se signatářem Charty 77 a v roce 1988 byl jejím mluvčím (a v této pozici též účastníkem známé snídaně disidentů s Françoisem Mitterandem). V 80. letech rovněž předsedal Klubu Obroda, usilujícímu o naplnění odkazu pražského jara, který se po revoluci integroval do ČSSD. Členem této strany se stal Hájek v roce 1991 a v následujících letech se významně podílel na přípravě odborných materiálů a ideových podkladů pro tvorbu programu.

V roce 1995 mu bylo uděleno ocenění Spravedlivý mezi národy.[1]

Po odchodu do penze se stal soukromým badatelem a příležitostným překladatelem z německého tisku. V roce 2012 publikoval své vzpomínky, Paměť české levice. Zemřel v Praze ve věku 94 let.[2]

Výběr z díla

  • Národnostní otázka v lidově demokratickém Československu Praha : SNPL, 1956. (spoluautor Olga Staňková)
  • Od Mnichova k 15. březnu. Příspěvek k politickému vývoji českých zemí za pomnichovské republiky. Praha : SNPL, 1959.
  • Přehled nejnovějších dějin. (dva svazky podle období) Praha : NPL, 1962-3. (vedoucí autorského kolektivu)
  • Mezinárodní dělnické hnutí po druhé světové válce. Praha : NPL, 1965. (spoluautor Miroslav Soukup)
  • Jednotná fronta. K politické orientaci Komunistické internacionály v letech 1921-1935. Praha : Academia, 1969.
  • Vznik Třetí internacionály. Praha : Karolinum, 2000.
  • Paměť české levice. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011.

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ The Righteous Among The Nations: Miloš Hájek [online]. Jad Vašem [cit. 2016-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Zemřel historik a někdejší mluvčí Charty 77 Miloš Hájek. Bylo mu 94 let. Lidovky.cz [online]. 2016-2-25. Dostupné online. 

Literatura

  • kol. 75 let Miloše Hájka. In: Listy starohradské kroniky. 2/1996, s. 52-53. ISSN 1210-6194.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav AV ČR ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.
  • MENCL, Vojtěch. Vysoké státní vyznamenání Miloši Hájkovi. In: Listy starohradské kroniky. 1/2002, s. 2-4. ISSN 1210-6194.
  • JANIŠOVÁ, Milena; KŘEN, Jan (edd.). Křižovatky dvou životů. Sborník k poctě Hany Mejdrové a Miloše Hájka. Praha: Masarykova dělnická akademie, 2008. 162 s., ISBN 978-80-903670-7-4.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miloš_Hájek&oldid=19869291“